Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tatíkův klučík
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.12.13 00:08
U prvniho me to taky strasne moc mrzelo, to bylo porad jen tata, tata 
Od druheho jsem se nemohla do roka a pul hnout, ten tatu nemohl ani citit a me to strasne moc lezlo na nervy, ze si nemuzu odskocit v klidu pres den ani do sprchy, pak se to nastesti zlomilo a ja si konecne oddychla. Treti zatim u taty vydrzi, zatim jeste neprislo obdobi separacni uzkosti
Zakladatelko bud rada, ze muzes od ditete pryc a odfrknout si, mit dite porad za zadkem je fakt narocne. Tatove delaji s detmi bejkarny a jsou uvolnenejsi, my matky chceme po detech uplne neco jineho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.13 00:12
Dej´kuji, moc jsme potrebovala takovou podporu a ne hloupe moralizovani a chytre reci, dekuji moc
- Citovat
- Upravit
25.12.13 00:13
@Anonymní píše:
Vite, ono není moc prijemne, když jste všichni tri venku a dite visi na tatovi a me říká at jdu pryc…a fakt nevim proc, když delam pro nej první poslední…to je fakt hrdinstvi odsuzovat…
Ahoj, to nesmíš tak brát…Já to mám s malým taky tak…když jde odpol spát, tak jsou dny, kdy se ho zeptám, jestli chce, abych s ním spala nebo šla pa a řekne pa…tak odejdu a nechám ho usínat samostatně..
Prostě je to malá osobnost, která zkouší co vydržíš a jestli cejtí, že když je náchylnější k tatínkovi, tak i maminka mu víc povolí, tak to budeš mít čím dál víc…
Prostě pokud chce být s tátou, tak ať je, vyřiď si co potřebuješ a buď si jistá, že prcek se stejně za Tebou přijde aspoň pomazlit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.13 00:21
Enay dekuji za názor, ano, vim, ze také doste často vyhledava i me, ale v první rade je vždy ten tata…vim, ze bych mela byt rada, ja i jsem, ale proste me to uplne zarazi, když vidim jediny pripad u me a všichni jsou mamanci a porad premyslim co delam spatne…je pravda, ze kdybych mu dala vic prostoru, asi udelam lip, dekuji, zkusim to…proste muj syn je moje vymodlene dite, vim to, ze asi nedelam dobře, ze na nem visim, a le je to tezke s tim lehce něco delat a odsuzovani od nekoho, kdo to v zivote nezazil a chce tady delat chytrou fakt nepotrebuju,,,proste se tim trpaim jako každý jiny s nimkoliv jinym
- Citovat
- Upravit
25.12.13 00:27
@Anonymní píše:
Enay dekuji za názor, ano, vim, ze také doste často vyhledava i me, ale v první rade je vždy ten tata…vim, ze bych mela byt rada, ja i jsem, ale proste me to uplne zarazi, když vidim jediny pripad u me a všichni jsou mamanci a porad premyslim co delam spatne…je pravda, ze kdybych mu dala vic prostoru, asi udelam lip, dekuji, zkusim to…proste muj syn je moje vymodlene dite, vim to, ze asi nedelam dobře, ze na nem visim, a le je to tezke s tim lehce něco delat a odsuzovani od nekoho, kdo to v zivote nezazil a chce tady delat chytrou fakt nepotrebuju,,,proste se tim trpaim jako každý jiny s nimkoliv jinym
Kdy uz pochopis, ze te nikdo neodsuzuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 00:27
Já byla pro kluka od cca jeho půlroku víceméně kus nábytku - součást domácnosti, která ho přebalila a nakrmila.. Za to, když přišel domů TÁTA - to bylo radosti 
No co 
Tak jsem to mužovi přála a naoko se zlobila 
A hle, karta se nedávno obrátila, netuším, proč, ale z kluka je takový maman, až z toho mám trochu strach..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 00:32
Já zakladatelku chápu. Mě nevadí, když se jim táta věnuje, naopak. A s tátou můžou blbnout sebe víc, ale jakmile je zle, musí nastoupit máma. Ale kdyby mě nahlas vyháněli, asi by mi to taky úplně nedělalo radost. Je třeba uvědomit si, že to dítě to tak nemyslí. Zkuste ho naučit říkat to tak, aby tě to tolik nemrzelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 00:45
@Káka74 píše:
Já zakladatelku chápu. Mě nevadí, když se jim táta věnuje, naopak. A s tátou můžou blbnout sebe víc, ale jakmile je zle, musí nastoupit máma. Ale kdyby mě nahlas vyháněli, asi by mi to taky úplně nedělalo radost. Je třeba uvědomit si, že to dítě to tak nemyslí. Zkuste ho naučit říkat to tak, aby tě to tolik nemrzelo.
Přesně tak, souhlasím se vším. 
Mě by to určitě taky mrzelo, ale zatím se to stalo jen naopak, malý nechtěl tátu - což zase mrzelo chlapa. Ale asi to prožíváš opravdu trošku moc, nemůžeš si to brát tak k srdci. Děti jsou prostě spontánní.
A i když si malý hraje s tátou a třeba upadne a brečí, tak už mě volá a běží za mnou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 01:34
Ale ne, tak to neber a tak to není…dítě Tě má jistý (máma je s ním furt, v dobtém i zlém)..
Tak běž do jiné místnosti, nech kluky si hrát a za hodinu bude mama mama mama…
Dítě to neřekne, neprojeví, ale Ty jsi MÁMA, jeho stálice, jeho jistota, která je furt s ním a která je vždy po ruce…(ikdyž Tě odmítá, je to a bude to dokud mu/jí nebude cca 30let)To že aktuálně vůči tátovi o Tebe nejeví zájem, to neznamená, že bez ztráty středobodu a jistoty svého bytí (ty) by bylo štastné…
Chápu, že Tě to štve, ale chce to nádech a „počkej až budeš mít rozbitý koleno:-)“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 06:04
Nas kluk bude mit za chvilku tri roky a mame to stejny. A to i s tim, ze me vyhani z pokojicku, kdyz tam ma tchyni nebo tatku…tohle vyhaneni uz me taky mrzelo.
Upozornila jsem ho na to, ze me to mrzi, kdyz mi to takhle osklive rekne a ze kdyz chce byt s nekym sam, tak se to rika „bla bla bla“. Pochopil a uz me aspon vyhani mile.
No a s nastupem do skolky (pred dvema mesici) se to dost srovnalo a je videt, ze uz taky nejsem samozrejmost a to preferovani uz neni v takovy mire.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 07:07
Víš, podle mě se tím moc užíráš a moc se snažíš. Až tak moc, že ho tím dusíš a proto vyhledává toho tátu, kde žádný tlak necítí. Pokud tě posílá pryč, když jste všichni 3 venku, promluv si s manželem. Na tohle mu musí odpovědět i on. Měl by tě obejmout, chytit a synovi říct:„ne, ne, ne, tohle je i moje maminka a já jí nikam nepustím, mám ji rád, potřebuju jí…atd.“
Každopádně se tím přestaň deptat a přej jim to, i když je to těžké.
Já měla něco podobného u staršího. Jako mimino řvával, až by se natrhl celý den a večer už jsem na něj prostě neměla sílu. To ho pak dostal chlap a byl schopnej přetažené a najezené řvací mládě do 10 minut uspat. Cítil z něj asi klid, bezpečí a ze mně max bezmoc, vztek, únavu, nervozitu…Měla jsem žárlit? Ne, byla jsem šťastná za chvilku klidu.
Ovšem našeho staršího mazlíka miluje k sežrání děda. Pořád má tendence ho chovat (v 5,5 letech), nejradši by byl, kdyby si ho k sobě mohl přilepit Že to nemá přehánět jsem mu už říkala a teď už i to mládě dědovi řekne, ať mu dá pokoj, nebo něco ve stylu, dědo pusť mě. Pokud děda neposlouchá, je na něj vyloženě zlej, klidně mu už vypálí, ať neotravuje, že si chce hrát podle svého A třeba z dědy mam pořád pocit, že s náma o přízeň kluků soutěží, aby prostě byl pro ně jen on ten nej. Řekla bych, že na nás žárlí, kdykoliv nám kluci projeví přízeň a lásku, když je tam přece i on. A jednu dobu, jsem se právě při žárlivosti na dědu přistihla i já. Mláďata prostě mají období, kdy víc děda a tohle bylo asi tak roční, kdy se z dědy mohl s prominutím po… Zkraje jsme soutěžili a o jeho přízeň se přetahovali, jak jsem si to uvědomila, tak jsem s tím u sebe přestala, jen jsem dědu upozornila, že si představuju takové a takové hranice a pokud mi mláďata řeknou, že budou u dědy, tak je tam v klidu nechávam. Po 2-3 dnech mi visí na noze s tím, že už pojedou domů - hooolt, i mooooc lásky škodí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Crystalline
25.12.13 07:42
U nas je to stejny - Adama od pul roku hlida deda, je s nim velka sranda, takze Adam preferuje chlapy. Ja jsem takova nouzovka, ktera sice poskytuje kompletni servis, ale prituli se, jen kdyz neni po ruce tata/ deda. Na druhou stranu lepsi nez uknourany mamanek 
- Citovat
- Upravit
25.12.13 08:17
Moje dvojčecí holčičky jsou taky,,tatínkovky,,
A já jsem ráda..mám klídek..všechno musí dělat tatínek..
Chápu tě, u prvního dítěte by mě to taky štvalo, já mám děti čtyři, takže se aspon mohu v klidu věnovat těm dvěma velkým, protože to jsou zase pro změnu,,maminkovky,, 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.13 08:47
Zakladatelko,
nepíšeš, jak je dítě staré… nebo jsem špatně četla, je fakt, že jsem četla úvodní ppříspěvek a pak jsem to víceméně proletěla. Co se vrátit do práce? Pak bys byla i Ty synovi vzácnější, nejen tatínek. U nás to tak zafungovalo. Bohužel až tak, že momentálně je manžel tak trochu v podobné situaci jako Ty s Tvým synem - jakmile přijdu domů já, je to „maminečka nejkrásnější, milovaná…“ a dcerka se na mě pověsí a po tatínkovi ani nevzdechne a vím, že mu je to taky dost líto - asi víc neř řekne - a nakonec i mně… přesně jak říkáš - když jsou spolu sami, tak blbnou, mazlí se, žádný problém, ale když má volbu tatínek - maminka, vybere si mě. Trávím s ní ale o něco míň času než manžel, jsem v práci denně, zatímco on dělá sice náročné 24h šichty, ale pak se může dceři věnovat další 3 celé dny. Já myslím, že to odezní, až budou ty děti větší, jsou teď spontánnější, lásku a sympatie projevují jinak než tomu bude třeba za 2,3 roky. Zkus s tím bojovat a říkat si, že takto to nebude navždy. Jak už tu psaly ostatní holky… Ty jsi maminka a to dítě to moc dobře ví… jak bude nemocný nebo se někde bouchne, půjde za Tebou, maminka je jenom jedna. 
Vůbec se neboj. Jak půjde do školky a Ty do práce, otočí se to o 180 stupňů, věř tomu. Hlavu vzhůru, fakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
25.12.13 09:03
Anonymní, znám to a to až moc dobře, akorát mi to nevadí. U nás je tou nejoblíbenější osobou babička. Bydlí kousek, tak jsme s ní denně. Ona je prostě taková, že ji milují všechny děti a to naše není výjimkou. Denně scény, že chce k babičce, pak scény, že nechce od babičky. Když ho chci donutit, tak na ní visí a volá „Babí, pomoc, neci domů.“
Když jdeme kolem jejího domu, tak řev, že chce k ní. Jak jsme u ní nebo ona u nás, tak babička oblíká, svlíká, krmí, smrká, dává na nočník, utírá, uspává, koupe… (pokud se zdrží déle). A víš, že se mi to celkem líbí a vyhovuje. Najednou mám svou volnost a svobodu a můžu se starat jen o své tělesné tekutiny.
Pokud je doma i manžel, tak padám na třetí příčku. Včera si malej doslova tátu vyřval, když jsem mu musela volat, aby přišel, protože zůstal po večeři u rodičů…
Chápu to i z té druhé strany. Já svého tátu milovala a nikdy jsem se netajila, že ho mám ráda „víc“ než mámu. Není to pravda, spíš to bylo naopak. Došlo mi to až věkem a několikrát jsem se za to svojí mámě omluvila. Měla jsem ho ráda jinak. Byl mi vzácnější, víc mě rozmazloval a vymýšlel pro mě blbůstky. Ale jak odjel, tak mi to „bylo jedno“. Pak jednou odjela na týden máma (bylo mi 9 nebo 10) a mně se tak hrozně stýskalo a dělala jsem takové scény, že si táta musel vzít dovolenou a zůstat celý týden doma, abychom byli schopni tak nějak trochu normálně fungovat.
Nikdo, ani dospělý člověk, nemá rád dva lidi stejným způsobem, akorát dospělí se umí celkem „ovládat“, aby to nebylo tak poznat. Zkus se nad to povznést a uvidíš, jak se ti uleví.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
