Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Sorry ale vy mu všichni jenom domlouváte
a má vás slušně na háku mmch v 7 letech se snad obuje sám ![]()
@brumdinka píše:
Sorry ale vy mu všichni jenom domlouvátea má vás slušně na háku mmch v 7 letech se snad obuje sám
tak víš co, oni domlouvají a já to toho nekecám. Moje dítě když se ke mě chová jinak než by mělo tak jí prostě jednou napomenu, podruhé zvýším hlas a potřetí dostane na zadek. Pokud to hodně přežene nebo dělá ze vzteku naschvály dostane hned. Není ani výjimkou, že jde za trest vedle do pokoje. Ale tady v tom co já jako nextka zmůžu. Max říct manželovi svůj názor. Jo on se umí obout sám, ale využívá. Já ani manžel ho prostě neobujem a babička už hodně spěchala tak jí nic jiného nezbylo, jedině, že by šel boso. A taky si už manželovi i exce postěžovala
Nechala bych ho jít naboso, cvičí s váma se všema…mmch na výchově se musíte domluvit (a nezastírám, že je to vždy jednoduché..my máme občas odlišnej náhled na výchovu v některých situacích i s manželem, kdy on je kluků táta a je mi jasný, že když je tam těch lidí víc, tak to neni sranda) ale prostě ty pravidla tam bejt musej jinak se z toho zblázníte…
@brumdinka no právě když jde s manželem o naše společné a neshodneme se tak prostě najdeme v tu chvíli kompromis pak se o tom pobavíme co a jak a nějak to děláme nadále stejně. A třeba když naše nechce si třeba obléct tepláky když si jdeme hrát ven tak prostě se svlíknu a nejdu s ní nikam. Ale manžel je přiznám se trošku měkčí než já v určitých věcech. Kdyby jeho syn žil s námi bylo by to jiné tam už bych prostě zakročila, ale co tady v tomto zmůžu…Asi těžko mu před tátou a babičkou ty boty vezmu fajn nechceš se obout tak jdeš boso a boso ho ven vypakovat. U mého by mi nikdo nemohl říct ani bú a s klidem bych to udělala a ještě s dodatkem zkus řvát jak si něco píchneš do nohy, ale takto to prostě nejde a fakt se bojím toho, že manžela už vysvětlování přestane bavit a fakt ho chytne a nařeže mu
Já si myslím, že nekompromisním přístupem to ještě zhoršíte. Tohle není o vás, dokonce to není ani o tátovi, je to o tom, že máma už není jen jeho a musí se dělit. Všechny „nevychovanosti“ jsou jen volání o pomoc. Doporučila bych dětského psychloga dřív, než klučinovi opravdu ublížíte.
Milá anonymní vy ale ten kompromis musíte udělat i tady…nedělejte rozdíly…
@Anonymní píše:
@brumdinka no právě když jde s manželem o naše společné a neshodneme se tak prostě najdeme v tu chvíli kompromis pak se o tom pobavíme co a jak a nějak to děláme nadále stejně. A třeba když naše nechce si třeba obléct tepláky když si jdeme hrát ven tak prostě se svlíknu a nejdu s ní nikam. Ale manžel je přiznám se trošku měkčí než já v určitých věcech. Kdyby jeho syn žil s námi bylo by to jiné tam už bych prostě zakročila, ale co tady v tomto zmůžu…Asi těžko mu před tátou a babičkou ty boty vezmu fajn nechceš se obout tak jdeš boso a boso ho ven vypakovat. U mého by mi nikdo nemohl říct ani bú a s klidem bych to udělala a ještě s dodatkem zkus řvát jak si něco píchneš do nohy, ale takto to prostě nejde a fakt se bojím toho, že manžela už vysvětlování přestane bavit a fakt ho chytne a nařeže mu
drahá, sama jsi psala, že jsi jeho macecha, kam jeho pamět sahá a nejspíš tomu tak ještě chvíli bude… pokud je u vás, je to vaše dítě, tak se k němu tak chovej(te)…
jo a ten psycholog není špatnej nápad, minimálně se nějákého zeptat bez přítomnosti syna, jestli to je přechodný období, nebo byste to měli řešit…
On prostě jak zmerčí nového chlapa tak autorita k tátovi jde stranou. A to ho fakt nikdo proti otci nenavádí ba naopak exka je ráda, že je vše v poho a že vychází kluk s tátou, se mnou, s naší dcerou a že se k nám těší. Táta na něj byl vždy hodný, za těch x let co jsme spolu jsem nezažila, že by mu dal na zadek. Jo vlastně jednou jak mu asi ve 4 letech řekl jdi do háje když po něm něco chtěl. Ze školy to mít nemůže, protože do té teprve teď bude nastupovat měl odklad. Táta na něj akorát tak max co zvedl hlas když už hodně zlobil, to naše batole je víc peskované od něj než syn. Vždycky mu hezky a slušně domlouval, vysvětloval to se nedělá, to je škaredý, to taťku mrzí…Pak začal ignorovat, že neslyší a výsledek nikde. A minule zase hej podej mi to, hej hej, tak mu říká já jsem ti několikrát už říkal, že jsem tvůj táta a ne žádný hej, jo jasný dve minuty a zase hej. Tak už ho za to seřval. A stejně bez výsledku. Navíc i trošku už ho má na háku když něco řekne. Házel mi v obýváku balonem tak mu říká tu nehádej běž do pokoje s tím, že já tam mám v poličkách věci, sošky, fotky atd. no to víte že jo, jen se otočil prásk s tím a hádejte jestli něco letělo k zemi. Odváděla ho od nás jeho babička tak se nechal od ní obout a šel a manžel mu říká jako ty se s tátou nerozloučíš? Hej já už jdu. No manžel je z toho nešťastný a říkal, že už fakt neví co s ním má dělat, že ho prostě poprvé v životě chytne a pořádně mu nařeže, že to asi bude jediný co může zabrat. A to mu domlouvá i tchyně, tchán no před ní by si to nedovolil, ale ten zas u nás nemůže sedět celý víkend od rána do večera, exka mu to už říkala, že to nesmí.