Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Denise13 píše:
@Nikca200 ano, nebude prvni ani posledni ale kdo ji a dite bude zivit? Kdo zaplati vybavicku pro mimco? Rodice nebo snad partner kterej studuje? Kde budou bydlet? Reknu ti novinku z lasky se ani jeden z nich nenaji. Vsechno je o penezich, snad nemuze byt tak nezodpovedna a rict rodicum, tady jsem si udelala dite starejte se. Slecna ma hodne planu do budoucnosti, je skoda se jich vzadavat. Je mlada, partner take, maji zit a ne prezivat. Tohle by nebyl zivot, to by bylo vylozene prezivani.
Tak ono záleží zejména na tom, jak chtějí oni a jak se k tomu postaví. Není jim 15 a nechodí na ZŠ. Její partner pracuje. Není nic jednoduššího, než si sehnat nájem, výbava se dá pořídit za pár korun, první rok děvče dostuduje, v létě se orazí, a na podzim si může domluvit kombinovaný nebo tak něco. Muž bude pracovat a živit rodinu. Jak jednoduché. Jsou mladí a můžou to zvládnout levou zadní.
Mohou žít normální, pěkný život.
Jasně, je možné načrtnout scénář černější než noc a horší než jsi dodala ty.
Ale dnes, v této zemi a v této době není nic jednoduššího, než se do toho trochu opřít a zabojovat.
Záleží na nich, jak se na to cítí. Jsou dospělí, nikomu na krku viset nemusí, nejsou to školou povinné děti.
@Denise13
Tak ho proste zabije protoze na zacatku nebude vse ruzove?? Vite kolik zen chce deti mit a nemuze, prijdou o ne a podobne? To co tu licite je moc prehnane. A pokud partner pracuje tak kde je pro boha problem? Nezodpovednost bude utect od toho jako srab a nedat tomu sanci. A pokud maji rodice co proto a ne maminky jako jste vy tak jim do zacatku pomuzou, nebo vy by jste sve 21 lete dite poslala na potrat kvuli ne dost ruzovemu zacatku ve vasich ocich?
Hlavní je jestli s tím dokážeš žít. Nevím jaká jsi povaha ale já bych pak po zbytek života měla takové to že při dalším plánovaném dítěti bych si říkala že to vlastně není první, jako by asi bylo to co jsem si nechala „vyškrábnout“
Pro mě ne, a to jsem otěhotněla v 18. Jistě začátky nejsou růžové, ale to nemusí být nikdy. Teď mám velké dítě, můžu pracovat, šetřit a vedět že nemám nic co by mi žralo svědomí tak moc jako tohle.
Podmínky jsou jiné, od ledna může mít KAŽDÁ matka tříletou variantu, nehrozí že nedostaneš nic, pokud přítel pracuje budete se mít dobře
Kdyby vám bylo patnáct, ale peníze asi máte když přítel pracuje, prvotní výbavička fakt nestojí majlant a pokud si najdete společné bydlení tak nevidím problém ![]()
Ne všechno v tvém životě bude očekáváné, je lepší se k tomu postavit čelem a ne tomu „utéct“ a po zbytek života dělat že se nic nestalo… ![]()
Tahle diskuze se může ukázat jako zcela zbytečná, když zakladatelka nemá ještě nic potvrzené ![]()
Ale za mě - interupci beru jako naprosto krajní řešení, tudíž pokud pochází rodiče z dobrého zázemí, tj. fungující rodina, nejsou už zrovna malé děti, nebrání tomu zdraví a vztah, byť relativně krátký, funguje, tak bych doporučila postavit se tomu čelem. Nic horšího, než že se na čas přesunou životní priority do jiného pořadí se nestane, ona i ta kariéra a škola umí počkat a záleží teda na oboru, ale i VŠ se dá dodělat dálkově nebo kombinovaně s miminem a při rodičáku se dá taky sehnat brigáda. Záleží samozřejmě na výši příjmu a podpoře rodiny, ale je třeba si uvědomit, že potrat se může na ženě psychicky podepsat a ono mít pak celý život výčitky musí být strašný (jsou i takové, co to s nimi ani nehne, ale dopředu to o sobě asi člověk na 100% neví).
Já zas nevidím jedinej důvod, proč by si měla mladá holka kazit mladi, jen proto, že otěhotněla. Ma spoustu planu a sanci si ten zivot uzit a mít deti pozdeji az budou zabezpeceni. Partnera muze mezitim lepe poznat a treba zjisti ze neni ten pravej. s ditetem by to pak uz byl vetsi problem.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.