Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Těhotenství ve 43 a po zdravotních problémech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.3.19 21:52
Tak caru platíš, odrazovat tě nebudou 
než darované vajíčko, tak adopci. Ale to můžete čekat… A mít v 55 pubertální „nevlastní“ děcko taky žádnej slagr. Co na to říct… 
mně by bezdětný život asi nevadil, když ho se partnerem vyplníte jinak. Co děti sourozenců, máte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:00
Já bych to na tvým místě asi zkusila, prostě jednou a buď to vyjde nebo to nemá být. Rozumím těm obavám, ale na straně druhé, nikdy nevíš, co se stane. Blbou diagnózu může slyšet i holka ve dvaceti - to se nedá plánovat. Já si první dítě pořídila ve skoro 39, taky jsem dřív partnera nepotkala a manželovi bylo 50. Jen jsme měli kliku a šlo to přirozeně. Ale mám občas stejný myšlenky, co za 10, 15 let…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.19 22:04
Záleží na tom, jak se cítíš po zdravotní stránce. Jsi sice starší máma, ale mně je 46 let, jsem chlap a vychovávám tříletou dceru sám. Tady jde nejspíš i o to, co na to tvůj manžel. Chápu tvou touhu, ale na druhou stranu tě limituje zdraví. Přeji ti, ať se rozhodneš správně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:05
A k nim vztah nemáš? Já třeba mám skvělý vztah s neteři. Vždycky jsem říkávala, kdo ví, zda budu mít vlastní… Nakonec mám svoje, kluka. Tak jsem i teď ráda za všechen čas jí věnovaný a věřím, že to zůstane i do pozdní dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:06
Já bych do toho šla, už je proto že bych si mohla za rok dva vyčítat, že jsem to nakonec nezkusila. Asi bych se ovšem „netrapila“ početí několik let, ale určitě bych to zkusila. Je fajn, že přemýšlíš nad tím, co bude za deset let, ale to nevíme nikdo, ani holka ve dvaceti ani ve třiceti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:08
jdi do toho…snadné to nebude,ale to vlastní dítě…stojí to za to a dá se to zvládnout.Mne opustil manžel,poté co jsem neplánovaně otěhotněla,dcera se narodila,když mi bylo 40 a půl a přivés ji na svět bylo nejlepší rozhodnutí mého života.Není to leckdy snadné,ta únava věkem už zde prostě je,ale zvládnout se to dá.Mám s bývalým manželem i starší děti/ 25 a 13 let/…ve Tvém věku mít možnost počít vlastní dítě s milujícím partnerem ve fungujícím vztahu…neváhala bych
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.19 22:11
Já otěhotněla ve 43 přirozene, neplánovaně. Da se říci zázračně, protože první dítě se podařilo až na několikaty pokus IVF po mnohaleté neplodnosti. Těhotenství probíhalo úplně normálně bez problemu a narodila se mi zdravá holcicka. Ale byla jsem teda až na tu neplodnost úplně zdravá. Pokud ti dr říkají ze by se onko problémy neměly zhoršit, tak bych asi do toho šla.
- Citovat
- Upravit
7.3.19 22:13
Doufám,ze neurazim,ale věk 43 na dítě je dle mého názoru uz vysoký. Ja svyho syna porodila ve 34,což taky není už ideální. Do druhého dítěte kvůli svymu věku už nepujdu. Rozhodnuti je na vas,ale zvazte to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:15
Já bych to zkusila, ať máš pocit, žes tomu aspoň dala šanci / udělala všechno, co se dalo. Věřím tomu, že tělo má mechanismy, jak tomu případně zabránit, pokud by vědělo, že to „nedá“ a že už by to bylo moc.
Ale upřímně s vlastními je ta šance dost mizivá, zvlášť s jedním vaječníkem. Šla bych do dárkyně, pokud ty ani partner nejste proti. Sleduju zahraniční fóra a tam je poměrně dost žen 42–46, co si jezdí pro darovaná, ale samozřejmě záleží i na tom, jak se sama cítíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:16
Moc se mi nezda tvrzeni, ze by IVF, resp s nim spojena hormonalni stimulace konskymi davkami hormonu nebyla rizikova pro jiz existujici onko problemy s vajecniky 
Co se tyce veku, ten bych az tak neresila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:29
jestli průběh IVF, všechny ty hormonální stimulace nezvyšují riziko rakoviny, to je hodně na diskusi Oficiálně ti to každý popře, stejně jako u HA, ptž je to zdroj obrovských výdělků Z jakého důvodu bys nemohla zkusit přirozeníé početí - jeden funkční vaječník máš a potenciál oocytů je dobrý Proč hned krmi CARy?
Na tvém místě bych to nechala na přírodě, sama ví nejlíp, co a kdy je přínosné a kdy už ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:31
@histep píše:
Moc se mi nezda tvrzeni, ze by IVF, resp s nim spojena hormonalni stimulace konskymi davkami hormonu nebyla rizikova pro jiz existujici onko problemy s vajecniky
Co se tyce veku, ten bych az tak neresila.
Přesně tak Už to samo vypovídá o serioznosti dotyčného CARu Plus to, že jí cpou darovaná vajíčka (za tučný peníz), ačkoli zakladatelka má svoje v pořádku a chemoterapie neprodělala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.19 22:35
Já souhlasím s předchozím nazorem, také bych měla respekt k zdravotnímu problému. Chodím na sono prsu a na zdi tam visel seznam faktorů zvyšujících rakovinu, mimo jiné tam bylo pozdní těhotenství samo o sobě, a to ivf přece musí být hormonalne mnohem víc zatěžující. Fakt nerada to říkám, ale je tu urcita možnost, těžko říct jak velka, že to dítě může být nakonec sirotkem. Já osobně bych do toho nešla a radši volila adopci nebo náhradní matku, kdyz uz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Recenze center asistované reprodukce na eMiminu
Jak byli ženy a muži spokojení s lékařskou péčí?
Narodilo se vytoužené miminko? Přečtěte si hodnocení všech českých center asistované reprodukce nebo přidejte vlastní.
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Opakované selhání implantace
- 09.04.26
- Kamca82
Akupunktura a podpůrné metody během stimulace
- 13.03.26
- Anonymní
Milé ženy, pravděpodobně nejsem jediná v podobné situaci a prosím o Vaše upřímné názory. Je mi 43, před časem jsem konečně potkala partnera, se kterým jsem si uměla představit mít dítě. Do té doby jsem se opravdu snažila navázat perspektivní vztah, ale zkrátka jsem nikoho nenašla. Vím, že pro některé budu zkrátka „divná“, ale můžu říct, že je to můj první partner, kterého bych si dovolila nazvat skutečným životním partnerem. Přirozeným vývojem vztahu jsme dospěli k otázce dítěte /já jsem dítě vždy chtěla, ale za nějakých „normálních“ podmínek /nechci se, děvčata, nikoho dotknout, každý máme své důvody/, ale asi nejsem ten typ „za každou cenu, bez ohledu jak“. Chvíli jsme tomu nechávali volný průběh, samozřejmě s vědomím, že šance asi nejsou velké /partner o 7 let starší, taky nemá děti/. V době, kdy jsme se rozhodli pokusit to řešit asistovanou reprodukcí mi byl zjištěn hraniční nález na vaječníku /chemoterapie nebyla nutná, jen operace/. Ortel lékařů - pokud už nechcete děti, všechno pryč, pokud chcete děti, udělá se jen částečná operace se zachováním plodnosti - odstranili mi celý vaječník, plus nějaké další testy na přítomnost závadných buněk v břišní dutině atd., tak aby se posléze mohlo zkusit IVF. Přiznám se, že v tom šoku z toho všeho - diagnozy atd. mi přišlo zvláštní, že to vůbec v mém věku a vzhledem ke zdravotnímu problému ještě navrhli. Něco jsem si o tom načetla a pochopila jsem, že je to ještě tak věkově „na hraně“… Po konzultaci v CAR v tom k mému údivu taky neviděli nějaký zásadní problém, samozřejmě doporučovali hlavně darované vajíčko, že s mým vlastním /i přes dobré AMH/ už to zkrátka bude s vysokým rizikem nepúspěšnosti. Teď stojím před samotným rozhodnutím, zda do toho opravdu ještě jít - samozřejmě bych si dítě přála, pokud by se vůbec zadařilo, ale zároveň si uvědomuji svůj věk a přemýšlím o možných zdravotních dopadech /byť mi lékaři řekli, že těhotenství, porod, ani IVF onkologická rizika nijak zásadně nezvyšují/. Myslím samozřejmě i na to dítě, co bude za 10/15/20 let… Kdyby stejná situace nastala ještě tak před 3-5 lety, tak vůbec neváhám a jdu do toho. Rozhodnout se samozřejmě musím sama, jen by mě zajímalo, co si o tom myslíte. Děkuji za vaše názory.