Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
@monika12 píše:
NééJak píše KPKristy - „co si nenapíšu, to jakoby nebylo“ - to je naprosto přesné a tak to mám i já
Jestli jsi zvyklá nyní plánovat a baví Tě to, tak není jediný důvod, proč s dětmi by Ti to nešlo. Naopak - jen to zdokonalíš
Jo baví mě to moc. I to školím. To je taky jeden z důvodů proč tohle téma. Na školeních jsou většinou chlapi. A mě to trochu oddaluje od toho ženského světa. Ráda bych to třeba i trochu přizpůsobila pracujícím maminkám. Tak mě zajímá, jak to mají maminky co pracují, i tatínci samozřejmě. Jestli to nějak řeší, nebo to je jen intuice… Jestli když je zaměstnavatel pošle na takový trénink/kurz tak jim vlastně říkám i něco co využijí a ne jen teoretické blbosti. ![]()
@Arvenka
kazdy je jiny, ja mam na kazdy den „time managemnet“, tak me svihne. nas casovy rozvrh se toci kolem terapii maleho, coz jsou pevne body a vse kolem je chaos. deti kazdy den jinak vstavaji, jindy maji hlad, nekdy se da jit ven, nekdy ne. dokonce manzel kazdy den chodi jindy do prace a jindy se vraci. nekdy se mi chce stat hodinu u sporaku, nekdy objednam jidlo zvenku. na uklid mam slecnu a jedinym cilem kazdeho dne je, aby vsichni dozili ve zdravi vecera a ja si stihla dat na terase aspon jedno kafe. ![]()
ac je maly autista a ti si vetsinou jedou podle presneho programu a potrebuji rutinu do detailu, tak nas maly na to celkem kasle.
@Russet píše:
@Arvenka
Nebo vlasovou měkkou gumičku na ruku. Já teda měla u postele papír i s časy.
@budi píše:
@Arvenka
pred detmi jsem mela diare a znacila jsem si tam i veci zpetne, abych mohla dohledavat… behem stavby domu (kterou jsem organizovala ja) se muj diar zmenil zaroven ve stavebni denik, kdybych ho tehdy nekde ztratila, to by byl fakt problemted s detmi je diar zbytecny, stejne nikam nejdu…
meli jsme tam peclive naplanovanou dovolenou, kde jsme meli byt ted, nicmene jednoho bolelo ucho a byl na pichani, druha laryngitidu, takze sedime stejne doma u kalendare
mame rodinny kalendar na zdi
Jej, to mě mrzí
To jsou někdy opravdu Murphyho zákony v praxi. Tak je jasné, že potřebuješ jiný režim i toho plánování než v práci. Mám třeba porovnání, že tak jak já využiju spíš týdenní a denní diáře, tak mamky které znám mají hlavně roční a měsíční plány, když už plánují.
@Ali-Ali píše:
@Arvenka
kazdy je jiny, ja mam na kazdy den „time managemnet“, tak me svihne. nas casovy rozvrh se toci kolem terapii maleho, coz jsou pevne body a vse kolem je chaos. deti kazdy den jinak vstavaji, jindy maji hlad, nekdy se da jit ven, nekdy ne. dokonce manzel kazdy den chodi jindy do prace a jindy se vraci. nekdy se mi chce stat hodinu u sporaku, nekdy objednam jidlo zvenku. na uklid mam slecnu a jedinym cilem kazdeho dne je, aby vsichni dozili ve zdravi vecera a ja si stihla dat na terase aspon jedno kafe.
ac je maly autista a ti si vetsinou jedou podle presneho programu a potrebuji rutinu do detailu, tak nas maly na to celkem kasle.
Tak ve své podstatě, pokud vám to všem vyhovuje, jste v tom šťastný, malý to nevyžaduje a na nic nezapomínáš a vše s přehledem stíháš, tak je to přece dokonalý systém
. U nás doma je to tak, že já jsem plánovací typ a přítel naprosto neplánovací. Zeptat se ho ve čtvrtek co budeme dělat o víkendu, má osypky. Takže s příchodem dětí očekávám veselou domácnost
![]()
@Arvenka píše:
Tak ve své podstatě, pokud vám to všem vyhovuje, jste v tom šťastný, malý to nevyžaduje a na nic nezapomínáš a vše s přehledem stíháš, tak je to přece dokonalý systém. U nás doma je to tak, že já jsem plánovací typ a přítel naprosto neplánovací. Zeptat se ho ve čtvrtek co budeme dělat o víkendu, má osypky. Takže s příchodem dětí očekávám veselou domácnost
![]()
ja ti nevim, jestli to zvladam a stiham, ten pocit vylozene nemam
ovsem jakekoliv pokusy o zmenu koncily daleko hur - frustraci z toho, ze nic z naplanovaneho se stejne nestihne, nestane a ze na posledni chvili stejne kazdy chce neco jineho. takze jsem zpatky v chaosu ![]()
pro me je silena i predstava, ze nekdo si rozmysli na 3 dny dopredu jidelnicek. jak mam vedet, na co budu mit za 3 dny chut? ![]()
Ze všeho nejdůležitější je naučit se rychle se přizpůsobit nenadálým situacím. Mít jakousi představu, co bych ten den chtěla stihnout a zhruba v jakém čase a pak se pokusit to naplnit. Dát si kafe vždy, když mám pocit, že už to nevydržím a zastavit se ve chvíli, kdy mi tepová frekvence vyletí vzhůru k výškám. No a pak co se nestihne dnes, stihne se v jednom z následujících dnů. Možná. Jako matka zjistíš, co je skutečně důležité a bez čeho se tvůj diář obejde. Budeš-li v té době ještě nějaký vlastnit. V případě, že budeš, bude důležité vědět, kde se nachází a taky bude potřeba, aby nebyly listy k sobě slepené přesnídávkou nebo aby nebyl politý čajem. Ale tak i to je život s dětmi.
@Ali-Ali píše:
ja ti nevim, jestli to zvladam a stiham, ten pocit vylozene nemamovsem jakekoliv pokusy o zmenu koncily daleko hur - frustraci z toho, ze nic z naplanovaneho se stejne nestihne, nestane a ze na posledni chvili stejne kazdy chce neco jineho. takze jsem zpatky v chaosu
pro me je silena i predstava, ze nekdo si rozmysli na 3 dny dopredu jidelnicek. jak mam vedet, na co budu mit za 3 dny chut?
Já ti na jednu stranu rozumím. Taky bych tak chtěla někdy fungovat. Ale třeba s tím jídlem to pak dopadne tak, že zoufalá stojím v obchodě, píšu domů na co je chuť. Dozvím se, že na nic, tak popadnu celé kuře a brambory
. Když to mám naplánované tak i šetřím - čas i peníze. A tak i tak točím pár jídel pořád dokola, tak je to pro mě o tom pocitu, že je to na ten týden vyvážený jídelníček a že vím co nakoupit… A jak jsi třeba zkoušela plánovat? Čas + činnost, nebo nějaký seznam úkolů? Často je problém, že člověk má nereálné představy kolik toho za den stihne a pak je z toho špatný. Já to mám třeba tak, že mám na den naplánovaných 5 úkolů, které vím, že musím zvládnout (můžou být pracovní i osobní to je jedno) a pod čarou třeba 2 navíc kdyby mi zbyl čas. Mezi těch pět si často dávám i něco primitivního, jen pro ten pocit toho, že mě to nakopne, když to splním (příklad mě napadá třeba to, že někomu zavolám - 1 minutová záležitost). Pak mám super pocit, že jsem vše splnila ![]()
@Karleon píše:
Ze všeho nejdůležitější je naučit se rychle se přizpůsobit nenadálým situacím. Mít jakousi představu, co bych ten den chtěla stihnout a zhruba v jakém čase a pak se pokusit to naplnit. Dát si kafe vždy, když mám pocit, že už to nevydržím a zastavit se ve chvíli, kdy mi tepová frekvence vyletí vzhůru k výškám. No a pak co se nestihne dnes, stihne se v jednom z následujících dnů. Možná. Jako matka zjistíš, co je skutečně důležité a bez čeho se tvůj diář obejde. Budeš-li v té době ještě nějaký vlastnit. V případě, že budeš, bude důležité vědět, kde se nachází a taky bude potřeba, aby nebyly listy k sobě slepené přesnídávkou nebo aby nebyl politý čajem. Ale tak i to je život s dětmi.
@Mišuna píše:
@Ali-Ali presne, frustrace z toho ze nestíhám to co chci a tak jak chci je pro me mnohem horší nez chaos. Vzdycky jsem mela nepravidelnou pracovni dobu, muj manzel taky, planovani volneho casu ma vyznam max týden dopředu, u dovolene to samé, nakupy a domacnost se proste resi ze dne na den. Jasne ze mame nastenku s rozvrhem hodin a synovo rozpisem kroužků a letnich taboru atd ale ještě treba nevim kam vyrazíme za dva tydny na dovolenou.
Tak to je mazec. Přesně takový typ je můj chlap. Na jednu stranu vám to hrozně závidím. Na druhou stranu mě to plánování tak nějak naplňuje ![]()
@Arvenka píše:
Tak to je mazec. Přesně takový typ je můj chlap. Na jednu stranu vám to hrozně závidím. Na druhou stranu mě to plánování tak nějak naplňuje
A když ti něco nebo hodně z plánů nevyjde, jsi vynervovaná, nebo máš kupu zàložních plánů a nemůže tě nic překvapit?
@Russet píše:
A když ti něco nebo hodně z plánů nevyjde, jsi vynervovaná, nebo máš kupu zàložních plánů a nemůže tě nic překvapit?
Noo, zajímavá otázka… Jak u čeho.
Pokud jde o něco osobního, kde je tlak z jiné strany, tak mě to nervuje. Příklad. Mamka po mě chce vědět, jestli přijedeme na víkend. Přítel to „sabotuje“ tím, že není schopný mi říct, jestli bude nebo nebude mít čas. To mě nerví hodně, protože mi mamka několikrát volá a já jí několikrát musím vysvětlovat, že nevím
.
Co se týká všeho ostatního tak jsem zvyklá operativně měnit plány. Kdykoli se může objevit něco neočekávaného. To že nesplním plán mě pak naprosto nenerví. Pokud jde o důležitý termín tak mě to nenerví, spíš jsem ve stresu jestli to stihneme. No a pokud nestíhám, protože jsem měla den, kdy jsem se nedokázala donutit něco dělat, tak mám výčitky, ale též mě to nenervuje
K práci potřebuju být v klidu a obrněná, zbytečně se nestresovat a přizpůsobovat se tomu co denně z klientů může vypadnout… Ale že mi to naruší plány mě nestresuje.
Jo a záložní plány na plány nevedu. Je to pak opravdu operativní ![]()
@Arvenka píše:
@MartinaIrena @ixule @Russet @MTB @kittysha Holky ale tak nějaký režim, rutinu, přece musíte něco mít. Ohledně třeba úklidu, nebo trávení nějakého volného času, nebo času pro sebe. Nebo to máte každý den prostě co přijde to bude? Tomu se mi nechce věřit. Jinak alespoň vidím, že je diskuze spíš asi mířená na pracující mamky, které to mateřství musí kloubit ještě s něčím pracovním… nebo nevím
Nicméně mě nemějte za naivku, já rozhodně nepočítám s tím, že až přijdou děti tak budu mít vše nalajnované jak teď, ale režim chci rozhodně nějaký mít a chci taky pracovat pokud to jen trošku půjde. Do toho domácnost apod. A jak už jsem psala hodně maminky s dětma obdivuju, já si to zatím neumím moc představit
Tak jako jo, jisté je to, že ráno vstaneme, někdy ve 4, někdy v sedm, do prázdnin pak tedy cesta do školky, kde jsem nechala staršího, pak 2× týdně cviko (pokud neonemocnělo ani jedno z dětí nebo já), další dva dny v týdnu po školce nákup a jeden den rovnou domů, oběd, malého spaní cca 12-16 (ne že by spal 4 hodiny, ale záleží na tom, kdy usne, jakmile usnul, já zasedla k učení, protože studuji, k tomu pak pro staršího do školky, někdy já, někdy manžel, právě podle spaní mladšího, a odpoledne doma nebo zahrada, cca sedmá ukládání, usínání mezí 19 - 24, takže můj čas dle toho. Teď o prázdninách fakt nic naplánované nemám, max. když zjistím, že se mi večer zdá prázdná lednička, tak jedu druhý den nakoupit, nebo až ten další, počasí je zatím dost nespolehlivé, takže to, zda půjdeme ven nebo ne, řeším až ráno. Úklid? když se mi chce, a většinou se mi nechce
Takže jako určité činnosti jsou samozřejmě stejné, ale hodina se moc odhadnout nedá, je to hodina sem, hodina tam a to už mi vadí natolik, že nechci plánovat, protože pak jsem akorát naštvaná, když věci podle plánu neběží, takže raději vše řeším operativně. ![]()
@ixule píše:
Tak jako jo, jisté je to, že ráno vstaneme, někdy ve 4, někdy v sedm, do prázdnin pak tedy cesta do školky, kde jsem nechala staršího, pak 2× týdně cviko (pokud neonemocnělo ani jedno z dětí nebo já), další dva dny v týdnu po školce nákup a jeden den rovnou domů, oběd, malého spaní cca 12-16 (ne že by spal 4 hodiny, ale záleží na tom, kdy usne, jakmile usnul, já zasedla k učení, protože studuji, k tomu pak pro staršího do školky, někdy já, někdy manžel, právě podle spaní mladšího, a odpoledne doma nebo zahrada, cca sedmá ukládání, usínání mezí 19 - 24, takže můj čas dle toho. Teď o prázdninách fakt nic naplánované nemám, max. když zjistím, že se mi večer zdá prázdná lednička, tak jedu druhý den nakoupit, nebo až ten další, počasí je zatím dost nespolehlivé, takže to, zda půjdeme ven nebo ne, řeším až ráno. Úklid? když se mi chce, a většinou se mi nechceTakže jako určité činnosti jsou samozřejmě stejné, ale hodina se moc odhadnout nedá, je to hodina sem, hodina tam a to už mi vadí natolik, že nechci plánovat, protože pak jsem akorát naštvaná, když věci podle plánu neběží, takže raději vše řeším operativně.
No tak jasné
. Je plán a plán. Ono to tak možná nevypadá, ale já nemám ráda striktní plánování. Krom rána, které se snažím držet, jinak nestíhám pak celý den spíš jedu na pár úkolů které chci nebo musím za den dát a kdy nebo jak dlouho mi to bude trvat až tak neřeším. Pak je člověk moc svázaný. Takže to až zas takový rozdíl není, jen kvůli dětem nezvládáš ten čas ani ráno a večer, což je na prdlačku, ale ta to není na celý život
.
@Ali-Ali píše:
ja ti nevim, jestli to zvladam a stiham, ten pocit vylozene nemamovsem jakekoliv pokusy o zmenu koncily daleko hur - frustraci z toho, ze nic z naplanovaneho se stejne nestihne, nestane a ze na posledni chvili stejne kazdy chce neco jineho. takze jsem zpatky v chaosu
pro me je silena i predstava, ze nekdo si rozmysli na 3 dny dopredu jidelnicek. jak mam vedet, na co budu mit za 3 dny chut?
Pro mě představa, že každé ráno vymýšlím, co budu ten den vařit a potom denně odjíždím se dvěma malými dětmi autem do obchodu, je nepředstavitelná. Považovala bych to za totální ztrátu času. Ten raději budu věnovat dětem nebo práci. A plánuji jen taková jídla, která máme všichni rádi a nevybavuji si, že by někdo z nás někdy neměl na naplánované jídlo chuť ![]()