Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Touha po čtvrtém dítěti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.11.18 17:29
Dala bych si treba vnitrni hranici že to budu resit po roce v praci.Slib si že se k tomu vrátiš jenom to zkusis Jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.11.18 17:32
Urcite vyhledej odbornika, mel by Ti pomoci. Mam podobny pripad ve svem okoli a dopadlo to priserne (samovolny potrat, nevera, vedomy potrat, rozvod hezkeho vztahu po 25 letech, krach vztahu s milencem)… drzim palce at se citis brzy lip 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.11.18 17:34
Měla jsem, nepřešlo mě to, manžel by ovšem proti. Otěhotněla jsem náhodou po 40, ale nevyšlo to. Pomoc na to asi není žádná, jen to akceptovat.. Pokud tě ale netlačí věk, tak bych trochu počkala a uviděla později.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.11.18 17:35
Já teď čekám dítě třetí a vím, že to je maximum, které s manželem zvládneme a jelikož se znám, tak vím, že v budoucnu bych určitě uvažovala o dalším, ale manžel nechce o dalším ani slyšet.
Proti jeho vůli nepůjdu, ale naštěstí mi teď dvě děti a těhotenství dávají tak zabrat, že už to znov nechci zažit, takže manžel půjde na vasektomii a oba budeme mít klid 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.11.18 17:40
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale nechci to tady řešit veřejně.
Mám už několik měsíců veliký problém, strašně moc toužím po dalším dítěti. Mám doma ale už děti tři. Rozum mi říká, že je to maximum, které by bylo rozumné mít. Dobře se nám vejdou do auta, když jdeme ven, zvládnu je ještě dobře uhlídat.
No, ale srdce říká něco jiného. Zkoušela jsem o tom mluvit s manželem, to se naprosto nedalo. Je všema deseti proti, že tři nám stačí.
Ale já mám pocit, že se moje touha není v posedlost, nemám o tom s kým mluvit. Možná je to taky tím, že jsem ještě stále s dětmi doma. Možná až se vrátím do práce, bude to lepší, zjistím zase, že život nejsou jen děti a že i mimo rodinu mi bude dobře, ale do té doby bych to chtěla nějak vyřešit nebo se zblázním.
Hrozně mě to obtěžuje, nemůžu to nikomu říct, všichni by na mě koukali jako na blázna, s manželem taky mluvit nemůžu, tak se před ním tvářím, že je všechno v pořádku a jsem šťastná a spokojená.
Uvnitř mě to sžírá a myslím na to každý den, prakticky od rána do večera.
Měl to někdo z vás taky tak? Přešlo to? Už jsem přemýšlela i o návštěvě nějakého odborníka, ale nejsem si jistá, jestli by někdo věděl, co s tím.
Děkuji za váš čas a budu ráda za vaše názory a rady.
Neporadím ti ale obdivuju te …asi máš všechny deti hodný vid…já mam jen 2 , kluk má snad nakou diagnozu nebo nevím…nevím si s nim už rady a občas jsem na blazinec, děsim se budoucnosti a dalsi dite ani omylem
- Citovat
- Upravit
20.11.18 17:45
@Anonymní píše:¨
Neporadím ti ale obdivuju te …asi máš všechny deti hodný vid…já mam jen 2 , kluk má snad nakou diagnozu nebo nevím…nevím si s nim už rady a občas jsem na blazinec, děsim se budoucnosti a dalsi dite ani omylem
já mám jednoho malého raracha a když jdeme na hřiště, nemůžu si sednout pomalu na minutu
neumím si představit hlídat 3.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.18 17:53
Chápu tě, mě to nepřešlo teda 
Taky by mě zajímal věk, pokud máš ještě čas, tak bych to taky nechala chvilku uzrát.. 
Ale určitě bych o tom promluvila s manželem znovu. (Ve smyslu, že je to pro tebe fakt důležité a aby o tom třeba popřemýšlel nějaký čas) Jo a to mě teda dost zarazilo, co píšeš :" tak se před ním tvářím, že je všechno v pořádku a jsem šťastná a spokojená." To fakt nechápu?? V tom případě si ale on právem bude myslet, že jsi štastná a spokojená! a až to na něj jednou např. ve vzteku tu frustraci vybalíš, tak bude čučet jak puk a cítít zradu(a právem) a nechápu proč se před ním přetvařovat? Je to snad tvůj parťák ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.18 17:55
Jinak my čekáme páté čtvrté manžel ještě chtěl, na páté už se moc netvářil, ale netlačila jsem občas jsme hodili řeč a nakonec na to kývnul ..ale chvilku jsem si počkala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.11.18 17:55
Děkuji za reakce. Brzy mi bude třicet, takže si bych i nějaký čas ještě měla. A jestli mám všechny děti hodné, bych řekla, že vůbec ne. Často mám doma situaci, kdy se minimálně dvě vztekají, že se jim něco nelíbí. Já se právě divím sama sobě, mám z nich často nervy na pochodu a jsou ještě opravdu malé. Ani jedno zatím nechodí do školky. Asi jsem trochu divná. 
Na druhou stranu, netoužím po dítěti natolik, abych manžela podvedla. Odpověď na příspěvek výše.
- Citovat
- Upravit
20.11.18 17:56
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale nechci to tady řešit veřejně.
Mám už několik měsíců veliký problém, strašně moc toužím po dalším dítěti. Mám doma ale už děti tři. Rozum mi říká, že je to maximum, které by bylo rozumné mít. Dobře se nám vejdou do auta, když jdeme ven, zvládnu je ještě dobře uhlídat.
No, ale srdce říká něco jiného. Zkoušela jsem o tom mluvit s manželem, to se naprosto nedalo. Je všema deseti proti, že tři nám stačí.
Ale já mám pocit, že se moje touha není v posedlost, nemám o tom s kým mluvit. Možná je to taky tím, že jsem ještě stále s dětmi doma. Možná až se vrátím do práce, bude to lepší, zjistím zase, že život nejsou jen děti a že i mimo rodinu mi bude dobře, ale do té doby bych to chtěla nějak vyřešit nebo se zblázním.
Hrozně mě to obtěžuje, nemůžu to nikomu říct, všichni by na mě koukali jako na blázna, s manželem taky mluvit nemůžu, tak se před ním tvářím, že je všechno v pořádku a jsem šťastná a spokojená.
Uvnitř mě to sžírá a myslím na to každý den, prakticky od rána do večera.
Měl to někdo z vás taky tak? Přešlo to? Už jsem přemýšlela i o návštěvě nějakého odborníka, ale nejsem si jistá, jestli by někdo věděl, co s tím.
Děkuji za váš čas a budu ráda za vaše názory a rady.
Ahoj,
naprosto ti rozumím, také mám pocit, že nikdy nebudu mít pocit naplněné rodiny, že vždy ta touha po miminku bude.
ale momentálně si myslím, že alespon u mě je to i do jisté míry až strach z toho co bude, až půjdu do práce, až budu 24/7 k dispozici dětem, az budu mít i jiné povinnosti. A taky až doma nebude žádné miminko/batole, až prostě nebude taková ta velká péče o někoho (jistě, že o ty děti bude péče už snad do smrti, ale taková ta péče o miminko - určitě chápeš), že to co bylo utíká, čas utíká, děti rostou Jsou to prostě obavy …
Tohle mi docela pomohlo si ujasnit myšlenky, ale stejně si říkám, že prostě srdci neporučíš Já chápu, že to nechceš za zády muže a opravdu to nedoporučuji, ono ty vztahy pak nejsou pevné . muž může trvat na potratu, ty se budeš cítit ublíženě a už to pojede a nebylo by to ani fer …
Pokud si mužeš dovolit, tak bych to ted odložila, uvidíš jak ti bude v práci, az nebude vše táhnout zase jen muž tak bych to zkusila znovu Pokud to utáhnete, máte na další dítě místo, tak proč by ne … Ale jak sama píšeš u 4 dítěte už je potřeba nové auto (pozor na sedmimístně, kde větsina nemá air bagy v zadní části …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.11.18 17:57
@miluver můj parťák to určitě je, ale nechci, aby na to kývnul jen proto, že to chci já a pak byl nešťastný.
- Citovat
- Upravit
20.11.18 17:59
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce. Brzy mi bude třicet, takže si bych i nějaký čas ještě měla. A jestli mám všechny děti hodné, bych řekla, že vůbec ne. Často mám doma situaci, kdy se minimálně dvě vztekají, že se jim něco nelíbí. Já se právě divím sama sobě, mám z nich často nervy na pochodu a jsou ještě opravdu malé. Ani jedno zatím nechodí do školky. Asi jsem trochu divná.
Na druhou stranu, netoužím po dítěti natolik, abych manžela podvedla. Odpověď na příspěvek výše.
Nooo tak to máš jednak věkem čas a jednak malé děti - asi bych opravdu počkala, dala rok, dva v práci a pak zhodnotila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.11.18 18:00
@chs.jasmin děkuji za reakci. Nevím, jak to myslíš za zády muže. Jak jde splodit dítě za zády jednoho z partnerů, snad jsou k tomu potřeba oba. A kdyby náhodou někdy něco, můj muž by mě nikdy nehnal na potrat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Omlouvám se za anonym, ale nechci to tady řešit veřejně.
Mám už několik měsíců veliký problém, strašně moc toužím po dalším dítěti. Mám doma ale už děti tři. Rozum mi říká, že je to maximum, které by bylo rozumné mít. Dobře se nám vejdou do auta, když jdeme ven, zvládnu je ještě dobře uhlídat.
No, ale srdce říká něco jiného. Zkoušela jsem o tom mluvit s manželem, to se naprosto nedalo. Je všema deseti proti, že tři nám stačí.
Ale já mám pocit, že se moje touha není v posedlost, nemám o tom s kým mluvit. Možná je to taky tím, že jsem ještě stále s dětmi doma. Možná až se vrátím do práce, bude to lepší, zjistím zase, že život nejsou jen děti a že i mimo rodinu mi bude dobře, ale do té doby bych to chtěla nějak vyřešit nebo se zblázním.
Hrozně mě to obtěžuje, nemůžu to nikomu říct, všichni by na mě koukali jako na blázna, s manželem taky mluvit nemůžu, tak se před ním tvářím, že je všechno v pořádku a jsem šťastná a spokojená.
Uvnitř mě to sžírá a myslím na to každý den, prakticky od rána do večera.
Měl to někdo z vás taky tak? Přešlo to? Už jsem přemýšlela i o návštěvě nějakého odborníka, ale nejsem si jistá, jestli by někdo věděl, co s tím.
Děkuji za váš čas a budu ráda za vaše názory a rady.