Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Všechno co jsi psala, kromě toho dupání, je u nás velmi podobné. S tím, že u nás to začalo už v osmi, teď je jí devět. U nás už byl jednou i záchvat, kdy se tak vyhecovala, že nemohla dýchat. Já nejdřív vzteklá, pak jsem měla strach, ale prostě nervy. Drzá je každý den. Občas taky někdo upozorní, že to by u nich neprošlo, ale spíš ji na veřejnosti chválí. Aspoň že tak. Jinak jsem dostala radu od zkušené matky na pubertu a ta zní… ignorovat. Tak se tím snažím řídit a pomáhá toI když ne vždy se mi to podaří. Myslím, že u vás vše v normálu, jen mě taky občas děsí, co nás ještě čeká
Okolí jí také chválí i když má ty svoje výlevy, je jinak slušně vychovaná, tety, přátele jí mají rádi. Jinak je slušná, milá, ale jak jde něco proti jejímu proudu, tak se takhle začne chovat…
@Anonymní píše:
Okolí jí také chválí i když má ty svoje výlevy, je jinak slušně vychovaná, tety, přátele jí mají rádi. Jinak je slušná, milá, ale jak jde něco proti jejímu proudu, tak se takhle začne chovat…
Prostě ten Tvůj popisek sedí z 95% na nás i včetně toho mladšího sourozence ke kterému se pěkně chová a stará se. To fňukání má už dlouho a bohužel to nepolevuje. S tím pitím, jako by to byla situace od nás. Dle mojí mamky je vychovaná dobře a já jsem někdy zbytečně přísná, pak ji taky naštve a vidí, jaké to je
Občas někdo upozorní, jak jsem psala, že to by u nich neprošlo. Cizí často chválí, takže musíme holt držet, ignorovat některé výlevy, nenechat se často vytočit a určitě to nebrat jako důvod k nespaní ![]()
No, jak začne mít doma náznaky odmlouvání nebo přidrzlého chování, tak ji řeknu, ať toto na mě fakt nezkouší nebo bude zle. Ať si to zkouší na své kamarádky, ale na mě určitě ne. Miluje gymnastiku, je pro ni hodně důležitá, chodí tam 3× někdy i 4× týdně a ona ví, že když mě naštve, tak ji tam nepustím a bude se doma učit nebo uklízet. Už jsem to udělala a nepomohlo ji nic. Mohla brečet, stokrát se omluvit, ale nepolevila jsem. Jako neříkám, občas to zkusí, ale nevydrží to dlouho a za chvilku je v pohodě. Zatím si nemůžu stěžovat, ale je ji teprve 10 let a třeba za rok budu mluvit jinak. Já jsem hodně alergická na takové to odmlouvání a drzé chování. Vidím to u nás v gymnastice u jedné 10 leté holčiny, která se chová podobně, jak popisuješ ty. Tam je to ale chyba hlavně její babičky, která dělá taky trenérku a jak začne být holka drzá, tak ji skoro nic neřekne. Párkrát jsem ji seřvala před babičkou, jak si to dovoluje k ni takto chovat. Jako, nafoukla se, ale sklapla. Moje kamarádka má stejně starou dceru a ta, když začne holka na ni držkovat před lidmi, tak ji je jedno, že tam jsou lidi, prostě ji seřve a holce je dost trapně a okamžitě přestane. Nevím, jak se chováš ty k dceři, když je před lidmi na tebe drzá. Jsi dost rázná?
Mno, ale ona to už puberta být klidně může, dívky teď dospívají brzy.
„Obvyklý věk nástupu puberty u dívek v současnosti bývá mezi desátým a dvanáctým rokem věku.“
http://www.spektrumzdravi.cz/…vosti-rodicu
@Anonymní píše:
@terinka4444 jj, musím se víc obrnit, je to někdy fakt o nervy
hele jednou jsme slyšela, že je potřeba pouze přežít, prý kolem toho 22. roku si uvědomí, co pro ně rodiče dělají a přejde je to
takže se obrň trpělivostí, neber si to osobně, vytrénuj klid a v záchvatech na ní nereaguj.
Manžel má dva syny s ex a ten starší -11let, je taky takový, drzej, odmlouva, vzteká se..Mladší taky, ale tam to ještě není tak hrozný…Střídají takový období, pár let klidu-par let hrůza
![]()
@Anonymní píše:
@terinka4444 takto jsem to řešila posledně, v pokoji brečela, pak, že má žízeň…fakt jak maláUklidnila se po 40 minutách a já byla už vycuclá jak houba…
Emoce je důležité ze sebe dostat, tak ať si popláče, pak ji bude lépe.
Dítko mám starší, ale kluka, buď ho pošlu do pokojíku sama, nebo se už i on sám sebere, mrskne dveřmi (za tu mu vynadám
a pak brečí. Jak se vybrečí, tak si spolu povykládáme. Občas je smutný a brečí, protože se mu v hlavě objeví staré „nespravedlnosti“, ale to řeším také tak, že mu řeknu, ať to ze dostane. Pak už to bylo dobré. Prostě musíme vydržet. U mne je tohle docela nové, neměla jsem nijak bouřlivou pubertu, chovala se slušně, ale také jsme byla vychovávaná jen otcem a sestrou (máma umřela) a díky tomu jsem jiná.
Nase skoro 9r.uz ma zachvaty puberty, ale ona podedila po me zachvaty smichu, to se proste zacne smat uplne ptakovine, kolikrat se i vali po zemi, ale to je tak nakazlive, ze se zacnou smat i ti okolo
. No a obcas nejaka prupovidka, stane se ze si zacne, kdyz se ji neco nelibi drzkovat pod nos. Uz se pred kazdym nevyslece, pac se stydi.
Ale zatim je vse v pohode, zatim, jak kdybych videla sebe. Ale to co popisujes ty nam nastesti nedela. Ale kazde dite muze mit jinaci projevy puberty, je to jak se vsim.
Ale je tvoje, měj ji ráda, jdi jí příkladem, dávej dobré rady… a doufej, že bude puberta brzo pryč.
@karinka rázná jsem, ale snažím se neztratit to hezké pouto mezi dcerou a mámou…posledně jsem ji vynadala i před návštěvou, protože zas nechci aby si myslela, že jí to bude procházet před cizími…to se nafoukne jak balón, div nepraskne ![]()
Tak rozmazlená v necem je, to nebudu popírat, ale není to vyloženě rozcapenost. Slovo NE před tím brala jako NE a nediskutovala, respektovala. Teď u všeho debatí, musí mít poslední slovo…a co mě vytáčí je ta hubatost a věcné bručení si pod nos ![]()
To je zkrátka nástup puberty. Nezbývá než se obrnit trpělivostí, a pokud to chcete obě přečkat ve zdraví, tak stanovit naprosto striktně pravidla. Co se smí, co se nesmí, a co se v žádném případě netoleruje. A neboj se, ona se bude většinou na veřejnosti chovat velmi ale velmi slušně. Ale doma to zkrátka odnesou rodiče. To je normálka.
@terinka4444 jj, musím se víc obrnit, je to někdy fakt o nervy