Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bohužel hovorově a teď se mi to vrací, že vidím, jak nespisovně mluvím… ![]()
@Elenentka mluvím hovorově a syn na mě spisovně, ale nevím kde to bere
je mu 2 a pul ![]()
Hezky, roztomile, spisovně, určitě jsem někdy použila i hovorové slovo ale většinou se snažím mířit slovem přesně.
@Levandulina píše:
Já bohužel hovorově a teď se mi to vrací, že vidím, jak nespisovně mluvím…
Mluvím normálně, tak jak mluvím já ![]()
Učitelky ve školce na něj mluví spisovně a když syn ráno řekne „jdu se oblékat a vezmu si to modré triko“ tak si říkám - panebože ![]()
Hovorově. Respektive tak, jak mi to je přirozené.
Klíčem pro tu nejlepší stimulaci rozvoje řečových center je mluvit tak jak je to člověku nejpřirozenější, aby slova sebou nesla přímou vazbu na emoce, co zrovna probíhají, pokud člověku není spisovné vyjadřování vlastní, tak ta kontrola řeči to celé zbržďuje. (ne rozvoj, ale tok komunikace.
Malé dítě daleko víc vnímá právě neverbální kontext řeči, než konkrétní gramatiku.
jinak pochopitelně pak přebírá to co doma slyší (včetně toho jak hovoříte s jinými lidmi, takže by člověk musel hovořit spisovně pořád), tudíž výše uvedené samozřejně neříká mluvte jako kanál, pokud nadávky jsou váš běžný projev a jako výplňová slova používáte něco, z čeho by profesorkám češtiny naskákaly pupínky.
Ale speciálně do nějakých dvou let je dobré řešit spíš jasnost komunikace, než stylistiku.
Obecně čas na kultivaci mluveného projevu u dětí je až ve škole a spíše až během dospívání, kdy jaksi schopnost abstrakce a regulace projevu bude dostatečná.
To že děti mluví třeba nějakým výrazným nářečím vážně nevede k tomu, že by pak nebyli schopni špičkového mluveného projevu.
Naopak to, že různé rodiny mají různé vlastní styly, jak mluví mě osobně přijde vlastně skvělé. Ale já bych obecně chtěla víc různých nářečí i v češtině, jen ta obecná je trošku nudná, když si to člověk porovná třeba s němčinou a nebo jen britskou angličtinou.
Příspěvek upraven 17.03.17 v 08:23
@Elenentka Mluvím s dítětem, tak jak mluvím já, tedy hovorově, ale slušně bez vulgárních slov. Neříkám mléko, jablko, ale mlíko, jabko. Všichni rodiče v mém okolí mluví s dětma hovorově.
Mluvím na dítě normálně, tak jako na ostatní. Nedovedu si představit, že s manželem mluvíme normálně, a na dceru spisovně. Nemluvíme jako žumpa, ale ani jako knihy. Žijeme na hranici dvou krajů, každý tu mluví trochu jinak, dítě to bere normálně ![]()
Jak kdy, začínala jsem spisovně, časem přešla na hovorové, oni teď na mě mluví spisovně a já se k mluvení nedostanu vůbec, bo jsou strašně ukecaný ![]()
Holky, ženy, chtěla bych se zeptat - jak vy mluvíte se svými prcky, kteří se teprv učí mluvit?
Mluvíte spisovně, jako např. druhé oko, modrý talíř… nebo hovorově druhý oko, modrej talíř…?
