Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@smutnalucy Mě se nezdá, že by jsi situaci nezvládla… několikrát jsi poprosila, ona musí pochopit, že když neposlechne po dobrém, tak je pak zle… to je teda můj názor.
Já třeba při vytírání nechám malou chodit v bačkůrkách a upozorním, že to může klouzat. Jinak taky neustále přemlouvání, prošení… pak dostane na zadek. Moje zkušenost z okolí je taková, že jen domlouvání prostě nefunguje ![]()
@smutnalucy U 2,5 letéhi dítěte bych to ani tak neviděla na neposlušnost či odmlouvání, jako na projev sebeuvědomování. Děti v tomhle věku mají tendence projevovat vlastní názor tím, že prosazují opačný názor než má rodič. (To mám z psychologie, praxe s vlastním dítětem mi ještě chybí, syn je mrňavý)
@evulkanov nezlob se nemyslim to zle, ale tohle řešeni neni. Ne vždy maš dost času na to, abys mohla vytirat či dělat jine činnosti hodiny. Ja mam to samy a ještě mi děla naschvaly. Nevim asi jen vydržet a ja už někdy i přehližim tu jeji provokaci. Snažim se ted par dni neřikat pořad- Nedělej, nesahej, nemačkej, ne…atd. Takže misto nešlapej do kaluže, řeknu obejdi kaluž a fakt to zabira. Nebo nevyhazuj ten nakup na zem, řeknu Dej ho na stul atd..
Taky mi nepřipadá, že to nezvládáš. Já to dělám stejně.
. Občas teda děcka dostanou na zadek, teď platí zákaz sladkostí, kterých je doma hromada. Nejsem zastánce hodinového domlouvání, děcka to stejně nevnímají.
@Niqitka S tím neříkat ne máš pravdu. Ale je fuška se to odnaučit a říkat to tak, jak píšeš. Já si taky z dětství pamatuju to věčné nedělej, nesmíš, ne…
@poplach to viš, že to nejde stoprocentně, ale ja mam fakt divoky ditě, to je uplně úkaz na zkoumáni, moje dítě. A nervy už mi s ni taky dochazi. Kor když mam ještě 10měsični, te o ktere mluvim jsou dva a dva měsice.
@evulkanov píše:
@smutnalucy tak ji zkus zapojit do takove cinnosti, co delas. Bude to trvat sice dele, ale nebudes -mozna - tak nervni a ditko taky ne…
tohle právě asi není způsob pro mě, já jsem hrozně hrk hrk, chci to mít hotový protože jsem unavená a ta činnost mě taky dvakrát nebaví, třeba, tak už to chci mít za sebou. A nejsem zvědavá na nějaké zdržovačky, to nemyslím zle vůči tobě, prostě jsem taková no. Mě to potom i zpětně napadlo, že kdybych jí předem nějak oblbla, aby si dělala něco na posteli, tak k tomu nemuselo dojít, ale tak nejsem dokonalá, a na druhou stranu, si říkám, že mě to dítě přece musí poslechnout když po něm něco chci ![]()
Když se nad tím zamyslím, když to nejde po mým, vztekám se a to jsem velká. Ani se té malé zase moc nedivím ![]()
@Niqitka píše:
@poplach to viš, že to nejde stoprocentně, ale ja mam fakt divoky ditě, to je uplně úkaz na zkoumáni, moje dítě. A nervy už mi s ni taky dochazi. Kor když mam ještě 10měsični, te o ktere mluvim jsou dva a dva měsice.
já bych to druhé prostě nedala, v tom mám 100% jasno. Asi jsem fakt nervák. Problém taky je, že si stresy strašně nosím v sobě, ničí mi to zdraví, vidím to ale jsem úplně v křeči. Každý den boj ![]()
Já tuhle naší malou švihla po zadku. Odmítá spát po obědě, leží a neusne, jenže k večeru je protivná na zabití. Něco chtěla, já řekla ne, tak onapřišla a flákla mi jí. Tak jsem jí chytilaručičky, vysvětlovala, že i když má špatnou náladu, neexistuje, aby praštila maminku, že jí taky nikdo nebije a bla bla bla, pustím jí ty ruce a ona mi jí vzteky natáhla znovu. Tak jsem došla k šuplíku, vzala vařečku a jednu jí švihla po zaku. Já tedy než praštím, uklidňuju se počítáním, takže když už to použiju, nikdy ne ze vzteku, takže nedostaůa rán, jen jí to štíplo. No ječela auva auva, to bylo rodeo. Od tý doby, ale když jí to chytne, dřepnu na bobek, snažím se vysvětlit, proč potřebuju, aby udělala to a to, když to nezabere, pohrozím vařechou a funguje ihned.
V tvé situaci, já už bych jí tu pohádku znovu nepustila, důslednost, funguje jen důslednost.
@avm3 píše:
@smutnalucy Mě se nezdá, že by jsi situaci nezvládla… několikrát jsi poprosila, ona musí pochopit, že když neposlechne po dobrém, tak je pak zle… to je teda můj názor.
Já třeba při vytírání nechám malou chodit v bačkůrkách a upozorním, že to může klouzat. Jinak taky neustále přemlouvání, prošení… pak dostane na zadek. Moje zkušenost z okolí je taková, že jen domlouvání prostě nefunguje
děkuju za podporu.
víš jenže já taky dám sem tam na zadek a ani to nepomáhá. Fakt začínám mít pocit, že to je taky metoda nanic, protože kam až to může gradovat?? Jako k vařečce, pásku a tak?? Myslím jako třeba v té první pubertě, co když mi takhle bude odmlouvat furt? Nechci aby se to tu zvrtlo v diskuzi o plácání/neplácání, to fakt ne. Jen jsem prostě vyčerpaná a pomůžou mi zkušenosti vás všech.
@terinka4444 no, vezmu si od tebe to napočítání do deseti, já jsem někdy dala plácnutí hned, rukou, troufám si tvrdit že jsem to nijak nepřehnala, ale když jsem z toho pak chtěla někdy těžit, a zeptala se jestli chce „baci na zadek“ tak ona občas řekla že jo
ale snažím se spíš neplácat protože ona dokáže tak vytáčet, že bych jí v tom vzteku fakt mohla i ublížit a to nechci.
@smutnalucy já si na to dávám pozor, když už dostat, tak aby to nebylo v afektu.
Jinak ti neporadím, protože já všechno dělám s ní, mně by nevadilo, kdyby vytírala, vždycky jí vrazím do ruky houbu na nádobí a ona intenzivně šmrdlá a je spokojená.
@smutnalucy Je to období, musíme to nějak přežít. Starší to má podobné a do toho 10 měsíční kojenec… někdy jsem na mrtvici.
Jestli jsi výbšnější povaha, tak počítej do těch deseti, já plácnu cíleně, když už neposlechne třeba po desáté… ale na ni to zase docela platí. Na nějaké zakazování teda neslyší, zdá se mi, že to ještě nechápe, či co…
@smutnalucy Mně se osvědčilo dát dítěti na vybranou - budeš sedět na posteli nebo na židli?, místo sedni si na postel. Potom samozřejmě odpoutávat pozornost. A pak jsem taky hodně věcí dělala s dcerou, trvalo to, výsledek nebyl na 100%, ale byl klid. Klidně jsem ji nechala vytírat, bavilo ji to pár minut a byl klid.
Mám dceru tříletou a poslední dva měsíce jsem zažívala fakt peklo. Tím, že jsem přestala lpět na tom, aby plnila všechno, co chci (přeháním), aby mi pořád něco vadilo atd., jsem se zklidnila, dítě ještě víc a je to lepší. Musím se snažit, ne každý den mi to jde, ale vidím výsledky.
A k plácání - taky jsem si myslela, že to sem tam nevadí. Ale myslím si, že díky tomu začala dcera plácat ostatní (nás nevyjímaje), když se jí něco nelíbilo. No a hlavně ona by se nechala klidně přerazit vejpůl, fyzický trest ji nezastaví, naopak ji ještě víc zatvrdí…