Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tříletý stále odmlouvá - co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.2.11 21:39
Tříletý stále odmlouvá - co s tím?
Ahoj maminy, tak jsem už zoufalá, co dělat s mým tříletým synem. Je odjakživa děsně živý, jsme z něj celá rodina na větvi, co zas vymyslí, provede, neposlechne, odmluví atd.. mám ještě 13tiletého( s tím toto neznám ani omylem) a 11timěsíční holčičku.
Třeba dneska - měl jet s tátou někam autem, tak že tedy ano, ale pak se zasek a že nepojede. Já mu říkám, že musí, protože už jsem s tím počítala a potřebovala si něco dělat a on že ne a ne a ne. Když mu to vysvětluji, tak na mě to ne začne křičet a nechce vůbec slyšet, co mu říkám a tak je to vždy, když si chce prosadit svou. Takže to dopadne buďto že já řvu po nějaké době taky nebo ( když mám na to nervy) vysvětlím a konec a prostě to musí udělat, jenže co má u toho s prominutím keců 
!!! A teď tedy nevím, co s tím, protože samozřejmě se mi nelíbí, jak reaguje, ale nejsem schopna ho jakkoli v tu chvíli ztišit, aby mi to řekl třeba normálně, že takhle se mnou mluvit nesmí - na to mi řekne JO, můžu!! Tak to jsem pak nepříčetná a hádáme se, že nesmí a že nebude moci tohle a támhle to, ale je mu to v tu chvíli jedno a pořád křičí opak toho, co chci slyšet já. Nepomáhá ani dání na zadek, prostě nic! A nemůžu přece ustupovat! 
Jinak přítel na mě nekřičí( neumí snad ani zvýšit hlas), že by to viděl u něj..
A ještě bych potřebovala poradit, co dělat, když třeba řeknu- jdem si umýt zuby a on NE a uteče se smíchem na druhý konec baráku ( asi se chce honit 
). Když vydržím a vidí, že jsem úplně ticho a čekám v koupelně, tak pak přiběhne, řekne - jo mamko, už jdu, ale mě už štve, že musím čekat, až jemu se uráčí přijít, protože aby šel někdy hned, tak to nehrozí. Mám mu hned vždy, jak tohle udělá, třeba zakázat pohádku? Že jak neposlechne napoprvé, bude trestík? A tak je to se vším - pojď ke mě- NE! Nedělej to - NE! Obleč si tohle - NE! Sundej si tohle - NE! No jsem na mrtvici..
Jinak když něco provede, umí se moc krásně omlouvat a odprošovat, slibuje hory doly ( to byste mu dali korunu 
, ani nevím, kde k tomu přišel), mazlí se, trápí ho, když mě zlobí a jsem pak smutná, to ke mě běží a objímá mě(ale stejně zas něco vyvede), chválím ho pořád za něco, vysvětluju atd..
Tak děkuji za případné rady.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.11 21:50
Ahoj, asi moc neporadím. My to máme doma dost podobný. Stejně starý syn je v poslední době dost na zabití. Neposlouchá, odmlouvá.. no prostě to, cos psala, v bleděmodrým. Jsem z toho unavená, otrávená. Ukliňuju se jen tím, že je to prostě vzdor a že to přejde, hlavně mu neustupovat, nepolevovat, nenechat ho ať si dělá co chce. Začali jsme teď zkoušet, že si musí jít pro vařečku a to ho vždycky donutí trochu poslechnout i bez použití vařečky .
Včera třeba jsme zakázali co jsme mohli - nešli jsme do dětskýho koutku, nebyly Gumídci a nakonec ani večerníček, ale přišlo mi, že si z toho v tu chvíli vůbec nic nedělá. Takže vždycky musim zařvat, dát mu na zadek.
Podle mě prostě nezabere skoro nic. Musí je to přejít a my to musíme přežít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.11 21:51
Tak asi moje rada nebude ta správná, ale já bych si pořídila domu proutek, řekla mu, že pokud bude takhle odmlouvat a neposlouchat, tak ho použiju. A taky, jakmile by odmlouval, prostě by dostal. Neřikám, že bych ho řezala, ale tak, aby ho to štíplo. Hlavně bych s ním vůbec nediskutovala a neječela na něj. Myslím si, že ve třech letech už je dítě schopné poslechnout a pokud ne, musí vědět, že pak teda přijde trest. Ale jak řikám, mnohým se to asi líbit nebude, ale já bych to udělala takhle. Jinak držím palce.
- Citovat
- Upravit
19.2.11 21:54
Asi neporadím nic světobornýho, jen mě napadlo, že by možná trochu pomohla změna stylu komunikace. Nedávat mu příkazy, když na ně reaguje negací. Zkusit dopředu nastínit situaci - např. je večer, je třeba si vyčistit zuby, vyčůrat se a pak Ti v posteli přečtu pohádku… A pak jít na vě. Prostě nepojímat komunikaci jako boj kdo z koho. No a pak hlavně důslednost a zase důslednost a doufat, že z toho rychle vyroste. U nás se situace zklidnila až po pátým roce… Zkus si přečíst knížku Respektovat a být respektován.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:01
My tak daleko tedy nejsme, musím říct, že syn má sice období vzdoru, ale čekala jsem to mnohem horší
Ale kamarádka má pořádné torpédo a tam pomohlo až počítání…jestli neuděláš to, co po tobě chci (vyčistit zuby…) než napočítám do tří, tak nebude…(pohádka, bonbonek..). Dítě tak má chvilku čas přemýšlet, zda se mu poslechnout vyplatí, nebo ne. U kámoščina kluka taky pomáhá dát na výběr…uklidíš si nejdřív hračky, nebo vyčistíš zoubky? A chceš, abych ti s hračkami pomohla, nebo to zvládneš sám?..prostě eliminovat přímé příkazy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:12
Proutek jsme už měli, pouze tedy, když udělal něco sestřičce, to jsem byla nekompromisní a byl z toho dost na větvi, ale po nějaké době mi přišlo, že pořád říkám - jestli něco, dostaneš proutkem. Kdyby zabralo něco jiného, byla bych samozřejmě radši.. nechci mít doma fracka, co se mi bude smát do obličeje..
Někdy, když je v dobrém rozmaru, tak udělá, co mi na očích vidí, ale to bych musela pořád mluvit jakoby smutně, aby mu bylo líto, že by zlobil, což také asi není řešení.. nejhorší je, když musíme najednou spěchat a on se má třeba honem strojit - no tak to je mazec, místo, aby se rychle strojil, tak se zasekne a že ne!! A čím jsem nervoznější, tím je to horší, ale někdy je prostě nutné, aby hnul zadkem ..
A jak starší syn byl úplně jiný, tak teď vidím, že asi dost věcí prostě výchovou neovlivním, třeba živou povahu mladšího a z toho pramenící nějaké reakce(když jsem takovéhle děti viděla a měla jen prvního syna, říkala jsem si, že si je rodiče nesrovnají, teď už to vidím trochu jinak..). A malý je hrozně komunikativní, zdraví všechny sousedy, povídá si s nima, nestydí se, to zas je super..
Máte někdo třeba desetileté dítě, které bylo také jako moje a teď je v pohodě? Nebo mu zůstala dávka provokace?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:22
Doporučuji k prostudování tuhle knihu. Případně se pořádají i kurzy se stejným názvem a tématem.
Víš, neber to prosím ve zlém, ale mně se vůbec nelíbí, jakým způsobem s ním komunikuješ… tolik příkazů, takto formulovaných, ječení na něj (že on ječí na Tebe, to neznamená, že Ty máš na něj). Nemůže Tě pokaždé poslechnout napoprvé (viz to čištění zubů, to je klasika), není to panenka. Chyba není v něm - chyba je v tom, do jakého způsobu vzájemné komunikace se necháváš strhnout. A je na Tobě, ne na něm, abys to napravila a začala s ním jednat poněkud víc jako s rovnocenným členem domácnosti - jsou určitá pravidla, která se dodržují, každý má svoje práva i povinnosti.
A věř mi, že proutkem, za který se o pár příspěvků výše „stydí“ anonymní, opravdu nic nevyřešíš. U dítěte tohoto typu v žádném případě ne. Jenom ho ještě víc zatvrdíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:26
Tak třeba večer vše probíhá v pohodě, máme svoje rituály a bez problémů.. i ráno je to v pohodě, vlastně všechno, co se opakuje, je v pořádku. Dávám mu i na výběr nebo že pomůžu, to je také v poho.
Jak řekne na ty zuby ráno že ne, tak on ví, že na to stejně dojde, je to od něj spíš jako nějaká hra, protože když zdrhá, tak se směje, schová( nejdu ho hledat, na to fakt nervy nemám, když nechci, aby bylo po jeho, to by se to opakovalo po každé), pak stejně přijde..
Vlastně největší průšvih je tehdy, když má udělat něco, co nechce( třeba jak měl jet s tatínkem) a já trvám na tom, že musí. Tam jsem mu na výběr dát prostě nemohla a nepomáhaly žádné argumenty(vždyť za chvíli přijedete, táta je rád, že s ním jedeš, chtěl jsi přece nejdříve jet, atd..), prostě skoro vždycky dá přednost mě.
No, takže když to takhle rozepisuji, tak se mi zdá, že to možná ještě není nejhorší, protože rituály opravdu respektuje a ostatní snad vypilujem, třeba je to to období vzdoru? I když nemám tenhle termín moc ráda, zdá se mi pak, že se na to dá svést cokoli.. 
. Každopádně rady i zkušenosti si ráda přečtu, děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:28
Ahojky!
Máme taky 3letou holčičku (teda skoro 4letou), ale občas je to u nás taky napínavé - když jde o její záležitosti - koutek, divadlo, babička atd tak je to andílek, který vše rád a rychle udělá, ale jak něco potřebuje máma … Docela se nám osvědčilo říkat opak - „né, že si půjdeš vyčistit zoubky“ a v mžiku si je už čistila apod. Když už bylo nejhůř, začla jsem počítat do tří (to malá nemá ráda, tak jde a udělá, co se po ní žádá)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:45
Jaké příkazy takto formulované konkrétně myslíš? Když jsem psala třeba obleč se, tak mu to řeknu ale hezky, Péťo, pojď se obléct a tak dále i ostatní věci, to není, že bych na něj houkla OBLEČ SE! Říkám mu i třeba, pojď se obléct, půjdeme na procházku, tak on že jde, ale pak že ne a odejde atd.. prostě se pořád dohaduje.. Tak mi napiš konkrétní příklady, co třeba jak říct, já prostě nevím a vadí mi, že dokážeš napsat, že se ti nelíbí něco, co jak dělám, protože já prostě třeba ani NEVÍM, co a kde dělám špatně, když u prvního to bylo úplně jiné. Zkouším kdeco i jsem četla dvě knihy, ale byly psané tak, že sice tam napsaly jedno řešení, ale už tam nebylo, co s tím, když to dítě úplně ignoruje také.. tak jsem se zařekla, že na knihy už kašlu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 22:46
U nás je to taky podobné . Zlobí, zlobí, příjde pár varování, že dostane na prdel a je mu to stejně jedno. Když už na prdel dostane a já mu vysvětluji, že musí být hodny a že nemůže házet věci po tatínkovi ( s oblibou háže se vším, i s jídlem 
) , tak po cvilce přestane brečet a začne na novo. A to ještě někdy takovým způsobem, že na mě kouká, směje se a vyloženě provokuje . Uklidňuju se, že to přejde. A popravdě hodně spoléhám na školku, do které ho strčím teď od prvního března 
. V říjnu mu byli tři. Takže držím pěsti. Snad toty naše rarachy brzy přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 23:04
čarodějko - ta otázka ohledně příkázů byla na mě? Já jen psala, co občas pomůže u nás, ale když se malá zabejčí je to o nervy (taky občas vybouchnu). Asi nezbývá nic jiného než vydržet a věř, že bude hůř 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 23:06
čarodějnice píše:
Jaké příkazy takto formulované konkrétně myslíš? Když jsem psala třeba obleč se, tak mu to řeknu ale hezky, Péťo, pojď se obléct a tak dále i ostatní věci, to není, že bych na něj houkla OBLEČ SE! Říkám mu i třeba, pojď se obléct, půjdeme na procházku, tak on že jde, ale pak že ne a odejde atd.. prostě se pořád dohaduje.. Tak mi napiš konkrétní příklady, co třeba jak říct, já prostě nevím a vadí mi, že dokážeš napsat, že se ti nelíbí něco, co jak dělám, protože já prostě třeba ani NEVÍM, co a kde dělám špatně, když u prvního to bylo úplně jiné. Zkouším kdeco i jsem četla dvě knihy, ale byly psané tak, že sice tam napsaly jedno řešení, ale už tam nebylo, co s tím, když to dítě úplně ignoruje také.. tak jsem se zařekla, že na knihy už kašlu..
Pokud na knihy kašleš, není co řešit. Pak nemá ani smysl, abych Ti tady psala „co a jak říct“, protože to prostě nejde. Nejsou univerzální recepty. Ta kniha, kterou jsem Ti doporučila, Tě taky jenom povede a nasměruje - v kokrétní situaci se musíš sama rozhodnout, co a jak řekneš. Cílem knihy (i kurzu) je, abys byla schopná vymyslet sama něco jiného, když Ti dítě jedno řešení ignoruje. Není to „manuál k dítěti“.
K těm příkazům - samozřejmě že „obleč se“ je v pořádku… Ale pokud za den slyší podobných rozkazů tisíc, zákonitě začne trucovat. „Vyčisti si zuby“, „vypij to“, „nevylej to“, „ukliď tu hračku“, „nebij sestřičku“, „umyj si ruce“, „vem si jídlo ke stolu“, „neječ na mě“, „stáhni si čepici z očí“, „pojď ke mně“..... mám pokračovat? Na kolik stránek by to bylo…?
A nevím, proč bych neměla dokázat napsat, že se mi něco nelíbí… když se mi to nelíbí. Protože „když já sama ani nevím, co a kde dělám špatně?“ 
Kdybys to věděla, asi by ses neptala…
Nechtěla jsem Ti dávat žádné konkrétní rady nebo poučky, to ani nemůžu - napsala jsem, jaký mám z Tvého popisu situace dojem. A doporučila jsem Ti něco, co se mně a mému muži velmi osvědčilo. Netrefila jsem se do vkusu, škoda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.11 23:07
Barulátko píše: čarodějko - ta otázka ohledně příkázů byla na mě?
Ne, ta byla na mne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
