Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ukradené těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.3.19 15:50
@Anonymní píše:
Ahoj, teď všem budu připadat asi jako zruda, ale já se potřebuju vykecat.. všechno to začalo přesně před rokem když jsem zjistila, že jsem těhotná. Byli jsme s přítelem oba hrozně šťastní, když to potvrdil i doktor, oznámili jsme to rodině a všechno bylo super, jenže za cca 2 měsíce přišla moje máma, že taky čeká. Trochu jsem se začala i stydět že budu mít sourozence ještě mladšího než svoje dítě ale rychle mě to přešlo. Narodil se mi krásný syn a mama měla termin 2 měsíce po mě, takže si užívala vnuka dokud to šlo. Moje pocity se vrátili když se narodila moje sestra, začala jsem mít vztek že ukradla všechnu pozornost memu synovi i když to asi zní hrozně sobecky, ale závidím všem, jejichž maminky se chovají jako babičky, třeba i pomuzou když jako prvorodicka nezvládám a prostě se fakt i stydím, nepřijde mi to normální a to nevinné miminko prostě nemám ráda i když ono za nic nemůže a mám na sebe kvůli tomu vztek
a je mi 25, nemám dítě v 16, kdyby chtěl někdo rýpat
To, že starší sourozenec žárlí na nový přírůstek do rodiny, který má náhle všechnu pozornost rodičů, je celkem normální. Máte už zároveň vlastní dítě, ale stále je to o tom, že místo aby maminka řešila to, co je důležité pro vás, řeší něco, co pro vás důležité není. Přitom i kdyby vlastní dítě neměla a jen ji nebavilo dělat vám hlídací babičku a místo toho třeba vyrážela na vandry, nenaděláte s tím nic.
A že nesnášíte to malé dítě, místo abyste obrátila vztek vůči své matce nebo sobě, je nejspíš o tom, že nesnášet malé dítě je pro vás nejbezpečnější volba. Vyjet po své matce by se vám nemuselo vyplatit a vztekat se na sebe by vás příliš zraňovalo.
Takže vaše pocity jsou pochopitelné a zároveň nijak prospěšné. Nezbude, než se s nimi smířit, zpracovat je a pak si na přítomnosti ještě mladšího cvrčka než je ten váš najít něco pozitivního. Třeba to, že vaše dítě bude mít odmalička „sourozence“na hraní a vy kvůli tomu nemusíte rodit dvakrát těsně po sobě. 
A co se týče toho, jak se jich zbavit. Jak se normálně vypořádáváte s negativními emocemi vůči někomu, abyste je v sobě neživila, případně nedusila?
Příspěvek upraven 08.03.19 v 15:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 15:52
@ProfZav píše:
A co ta máma s tim jako udělá? Taky je čerstvá máma, taky s ní cloumaji hormony. Zakladatelka si uleví a přenese na matku, ta bude mít výčitky svědomí, že není dobrá babička.. Proboha. Zakladatelka je dospělá. Vyrovná se s tím sama. Žádnou krivdu nevidím, normálně zarli. Dítě si snad neporidila proto, aby z něj okolí bylo poprdene, ale protože ho chtěla. To by se taky maminka mohla urazit, že z jejího dítěte není zakladatelka na větvi.
A to má být lepší, že se bude před matkou přetvařovat? Nebyla bys jako matka raději,kdyby si znala pravdu? Nebo společenská přetvářka je lepší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 15:55
@Netopirek píše:
A to má být lepší, že se bude před matkou přetvařovat? Nebyla bys jako matka raději,kdyby si znala pravdu? Nebo společenská přetvářka je lepší?
Ja bych teda radsi pretvarku. Prijde mi, ze teda tohle je fakt problem zakladatelky. Jeji mama nema povinnost babickovat a zit svuj zivot podle dcery.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 15:55
@Netopirek píše:
A to má být lepší, že se bude před matkou přetvařovat? Nebyla bys jako matka raději,kdyby si znala pravdu? Nebo společenská přetvářka je lepší?
Te neumím posoudit. Ale bylo by mi určitě líto, že má dcera zarli na mě dítě a vyčítá mi, že nejsem babičkou, jakou by si představovala. Taky jsem pochopila, že ne vždycky musím všem říkat všechno, co mě trápí. Tady to podle mě nemá řešení, jen se budou nervová obě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:02
@Netopirek píše:
A to má být lepší, že se bude před matkou přetvařovat? Nebyla bys jako matka raději,kdyby si znala pravdu? Nebo společenská přetvářka je lepší?
A co je pravda?
„Žárlím na svého mladšího sourozence, protože jsem zklamaná, že moje dítě a já nemáme všechnu tvou pozornost, protože i když jsem dospělá, tak si tě mami přivlastňuji a cítím, že mám právo na to, abys kolem nás skákala jako vzorná babička a štve mě, když si dovolíš mít jiné priority. Proto cítím vůči své malé sestře vztek a nesnáším ji. Omlouvám se mami, vím, že je to sobecké a hloupé. Pomůžeš mi prosím se s tím nějak vyrovnat?“
Jestli něco takového a mají tímto směrem zaměřený vztah, že matka ji zároveň i v dospělém věku dělá psychickou oporu, tak ano. Určitě by se mohla svěřit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:13
@Mart81 u nás se bere, že i když jsme dospělí a máme děti. Pořád jsme děti svých rodičů. A kdyby se zakladatelka svěřila s pocity. Mohla by jí to matka pomoct překonat. Pořád její máma. A nebo.by se mohla urazit a pak se odcizí. To záleží na její povaze a dotykem jakým jí to zakladatelka poddá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:14
@Netopirek píše:
Já tě chápu. Taky by mi to vadilo. Podle mě by bylo nejlepší se mámě s pocity svěřit. Přece jen jsi počítala, že v ní budeš mít oporu jako v máme respektive babičce. A místo toho nic.Spousta holek tu píše jak je trápí, že se jejich mámi o vnoučata nezajímají a ty se ještě musíš smířit s tím, že ti přibyl sourozenec. Se situací se musím smířit. Potlačovat negativní pocity není dobrý nápad. Sestra za to nemůže, takže bych o svých pocitech informovala mámu.
Nějak si neumím představit, jak správně má ta matka zareagovat až se jí dcera svěří se svými pocity 
.Má se omluvit, dát dítě k adopci?
edit: dočítám diskuzi a koukám, že nejsem jediná, komu přijde divné, se matce svěřit.
Příspěvek upraven 08.03.19 v 16:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:15
@Netopirek píše:
@Mart81 u nás se bere, že i když jsme dospělí a máme děti. Pořád jsme děti svých rodičů. A kdyby se zakladatelka svěřila s pocity. Mohla by jí to matka pomoct překonat. Pořád její máma. A nebo.by se mohla urazit a pak se odcizí. To záleží na její povaze a dotykem jakým jí to zakladatelka poddá.
Ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:37
@ivašot. píše:
Nějak si neumím představit, jak správně má ta matka zareagovat až se jí dcera svěří se svými pocity
edit: dočítám diskuzi a koukám, že nejsem jediná, komu přijde divné, se matce svěřit.Příspěvek upraven 08.03.19 v 16:15
Také mi přijde hloupé zatěžovat svou mámu svými malichernými problémy. Třeba časem, až bude zakladatelka více nad věcí, může mamince říct, že jí bylo líto tohle a tamto, třeba by i našla pochopení. Ale pěstovat v sobě nenávist vůči dítěti - své sestře - to také o něčem svědčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:39
@ivašot. píše:
Nějak si neumím představit, jak správně má ta matka zareagovat až se jí dcera svěří se svými pocity
edit: dočítám diskuzi a koukám, že nejsem jediná, komu přijde divné, se matce svěřit.Příspěvek upraven 08.03.19 v 16:15
Má jí jako matka pomoct se se situací srovnat. Nebo protože je dospělá tak na to
nemá nárok? Já si myslím, že spousta z nás i v dospělosti občas potřebuje mámu. A zakladatelka na ní teď už nemá nárok?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:43
@Netopirek píše:
Má jí jako matka pomoct se se situací srovnat. Nebo protože je dospělá tak na to
nemá nárok? Já si myslím, že spousta z nás i v dospělosti občas potřebuje mámu. A zakladatelka na ní teď už nemá nárok?
Ale i vůči mámě bychom měli mít nějaké ohledy a neházet na ni to, že paní dcera se neumí smířit se situací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:44
@Netopirek píše:
Má jí jako matka pomoct se se situací srovnat. Nebo protože je dospělá tak na to
nemá nárok? Já si myslím, že spousta z nás i v dospělosti občas potřebuje mámu. A zakladatelka na ní teď už nemá nárok?
Ale má nárok dospělé dítě „hodit“ na mámu tyhle pocity? Kdyby jí zakladatelka zazlívala něco, co může matka změnit. Ale, co má máma dělat s tím, že dceři připadá, že ji svým dítětem sebrala pozornost a ukradla těhotenství. Fakt nevím, umím si představit, jak se řeší žárlení mezi malými dětmi, ale v téhle situaci bych se bála, že to mámu opravdu raní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 16:52
A Ty sis dítě pořídila proč? Protože jsi po něm toužila? Tvoje mamka pravděpodobně taky. Ženských po 40, které vychovaly šikovné děti, mateřství je naplňuje a cítí se ještě na jedno, jsou tu plné diskuze. I Tobě se může stát, že po 40 znovu zatoužíš, bo Tvoje aktuální miminko už bude skoro maturant. Zkus se na mamku podívat jinýma očima, třeba Ti to pomůže situaci vstřebat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 17:11
@Netopirek píše:
A to má být lepší, že se bude před matkou přetvařovat? Nebyla bys jako matka raději,kdyby si znala pravdu? Nebo společenská přetvářka je lepší?
Jak přetvařovala? 
A co když jí na to hormony nasáklá matka řekne, že ona taky čekala, že dcera počká dýl než do 25 let. A že by ji neměla strkat do starého železa, že ve 42 letech je mít děcko normální (a vždycky bylo!). Vyjímku tvoří jen předchozí generace.
Jenom se rozhádají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.19 17:15
@Netopirek píše:
Má jí jako matka pomoct se se situací srovnat. Nebo protože je dospělá tak na to
nemá nárok? Já si myslím, že spousta z nás i v dospělosti občas potřebuje mámu. A zakladatelka na ní teď už nemá nárok?
Matka není žádný nadčlověk.
Někdy i dospělé dítě může, a mělo by být, oporou rodiči.
Ze šestinedělí se tu dělá svaté tele, všichni musí brát na matku ohled. Ale když má už jedno dospělé dítě, tak to neplatí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
