Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Umění říkat "ne"
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.8.22 10:29
Já to mám podobně. Ale poslední dobou se řídím budhistickou poučkou, že člověk nesmí nikomu ubližovat, tedy ani sobě. Proto, když cítím, že někdo po mně chce něco jen z vypočítavosti, říkám bez výčitek ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 10:29
Doporučuji kurz asertivity a veřit sama sobě, že to na čem trvám je opravu tak, jak to chci, pak není důvod k výčitkám. Chce to pracovat na sebevědomí. Já s tím taky dlouho bojovala, nebyla jsem schopná říct ani jestli chci například laté nebo horkou čokoládu. Nechávala jsem rozhodnutí na jiných. Až když po mně začali chtít jasnou odpověď, tak jsem se učila stát si za tím co chci a postupně i bojovat za to co nechci, říkat co mi vadí apod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
27.8.22 10:37
Kašlete na Gotta . Když někomu řeknete ne, dopřejte si nějaký dobrý pamlsek (nebo jinou radost) a řekněte si hodná holka. Ano přesně jako u výcviku psa. Ono to opravdu zmírní pocit viny. Po nějaké době zjistíte, že obezličky nejsou třeba.
Víte, doba, ve které jsme byly vychováváni byla jiná, dnes se na člověka přilepí kdejaká verbež, která se snaží využít lidské dobroty. Mnohdy i v rámci rodiny. Proto umět říkat NE je nutnost!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.8.22 10:38
A jak odoláváte tlaku, když někdo vaše „ne“ ignoruje a stále vás přemlouvá a tlačí na vás? Ideálně, když ještě tchánovci tlačí na manžela a nutí ho, ať mě přemluví…
- Citovat
- Upravit
27.8.22 10:39
@Anonymní píše:Řeknu ne. Manželovi řeknu, že mi to vadí. Můžeš uvést konkrétní situaci, ke které tě nutí?
A jak odoláváte tlaku, když někdo vaše „ne“ ignoruje a stále vás přemlouvá a tlačí na vás? Ideálně, když ještě tchánovci tlačí na manžela a nutí ho, ať mě přemluví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
27.8.22 10:43
Zopakováním onoho NE s velkým důrazem a přídavkem, že už se o tom nebudu bavit. Další naléhání už je bez jakékoliv reakce. Tedy mlčení. Pokud ono mlčení někdo pochopí jako souhlas, tak přestanu dělat nějaké věci, na které jsou zvyklí, ať si je dělají sami, když mne nerespektují.
@Anonymní píše:
A jak odoláváte tlaku, když někdo vaše „ne“ ignoruje a stále vás přemlouvá a tlačí na vás? Ideálně, když ještě tchánovci tlačí na manžela a nutí ho, ať mě přemluví…
- Citovat
- Upravit
27.8.22 10:44
Pokud jde o tchánovce a manžela, tak si dokážu představit třeba tlačení do dětí. Prostě bych se jasně vyjádřila se svým názorem tchánovcům a žádala je o respektování. Nebo bych tam nejezdila a manželovi bych řekla, že cokoliv se týká mě(tedy i tlačení do něčeho),ať ideálně s nimi neřeší a pokud ani on nedokáže říct, že to probírat nechce, tak ať mi to alespoň neříká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 10:55
Byla jsem vychovávaná jako hodná, ne jako něčí poskok. Takže s odmítáním věcí, které mě poškozují, nebo mi vadí, nemám nejmenší problém. Pokud se s tím někdo nesrovná, je to jeho věc, ne moje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
27.8.22 10:57
@Anonymní píše: A jak odoláváte tlaku, když někdo vaše „ne“ ignoruje a stále vás přemlouvá a tlačí na vás?
Zakladatelko, na toto téma se zde už psalo: Kup si píšťalku - tu fotbalovou, se silným zvukem. Jakmile někomu řekneš jasné NE a on nepřestane s nátlakem, zapískej mu pořádně a dlouze do ucha.
Když se to stane poprvé, vysvětli překapenému příbuznému, že se právě dopustil faulu: jasně jsi mu řekla NE, a další přemlouvání je výraz neomalenosti a neúcty z jeho strany. Vysvětli, že fauly budeš vždycky pískat.
Tu píšťalku nos s sebou na krku na šňůrce, nebo v kabelce. Později už nebude vůbec nuté pískat ani cokoli vysvětlovat. Bude stačit jen dotknout se píšťalky, nebo ji vyndat z kabelky.
- Citovat
- Upravit
27.8.22 11:04
@Anonymní píše:
Ahoj, holky,mám takový dotaz ohledně mezilidských vztahů.
Zřejmě je to tím, že jsem byla vychovávána postaru, abych byla „hodná holka“, taková ta, co sedí a drží „hubu a krok“.
Myslím, že jsem na sobě už hodně zapracovala a už mi nedělá takový problém jako dřív, když po mně chce někdo něco, co je mi nepříjemné nebo co nechci, říct „ne“. Stále však mám v sobě „špatný pocit“, když takhle někdy něco odmítnu.
Jak se s tím vypořádáváte vy? Jaké pocity máte, když někomu řeknete „ne“? U mě se to týká především příbuzných ze strany manžela. Vůbec na mě neberou ohledy a když na něco řeknu „ne“, tak na mě tlačí, přemlouvají mě atd. Je mi to dost nepříjemné. Už se několikrát stalo, že jsem se nakonec nechala přemluvit k něčemu, co jsem nechtěla a z čeho pak pro mě vyplynuly nepříjemné následky.
A zase když si asertivně stojím za „ne“, mám výčitky.
Co byste mi poradili, abych se lépe naučila stát za svým a nemít kvůli tomu špatný pocit? Co pomohlo vám, pokud jste to měli stejně?
Kdo mě zná opravdu dobře, tak ví, že moje ne, je opravdu ne. A nemám výčitky. Naštěstí když řeknu ne, tak to většinou chapou, a když se snaží dál řeknu to ostre „ty si do prcic, neslyšel, ze ti říkám ne?“ A dál to neřeším, neodpovídám. Pokud neco chtějí a nestačí jím to, neudělám to co potřebuji. Stojím si za svým. A když to tak uděláš parkrat, tak to pochopí.
Ale taky mi to trvalo, doporučuji kurz asertivity. Kdy slovo ne, musí být skutečně ne. A ne možná, třeba. A za své ne, se nemusíš omlouvat a mít třeba výčitky a nebo nepříjemné následky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 11:19
V samotném NE to není. To se dá mechanicky na sílu naučit říkat. Musíš si v hlavě nastavit, že není tvou povinností vyhovět čemukoliv. A to je běh na dlouhou trať. Mě pomáhalo si odůvodnit sama pro sebe proč říkám NE! Příklad kamarádka volala, že jí někdo vypadl na koncert. Ať jedu tedy já, protože ona sama jet nechce. A já řekla nezlob se, nehodí se mi to. Ano nastalo přemlouvání a já obstála. A potom jsem si řekla.
1. Kapelu neposloucháš
2. Ten termín se ti nehodí
3. Vyhodit zbytečně tolik peněz za něco, co si neužiješ je blbost
4. Kamarádka si vstupenku koupila s někým, ten nemůže. A ty nemáš povinnost jít za toho člověka.
Jo tohle je banalita, ale fungovalo to všude. Postupem času mi došlo, jak těžce za hranou některé požadavky na mě jsou. Že já bych si v životě něco takového nedovolila žádat. A potom už i to, že nemusím s nikým diskutovat a ospravedlňovat mu své NE. Tím spíš když se jednalo o lidi, kteří pro mě neudělali nikdy nic. No trvalo to dlouho, ale i mysl se dá díky bohu přenastavit.
Ty jsi na dobré cestě, tak jen vytrvat. Lidi se tě budou snažit zase vrátit do starých kolejí! Je přece super mít komu zavolat a vědět, že jim vyhoví kdykoliv s čímkoliv. Ale nedej se!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 12:08
Pust si film: Yes, man, kde hraje Jim Carrey. Tam je vtipné ukazany jaky to je když budeš se vsim nakonec souhlasit 
A je to skutečně o tobě - v tomhle ohledu se naučit být vic takova sobecka. Řekla si ne, mas k tomu svoje důvody, tak se tím dál nezaobirat. Je to o cviku, ale jakmile i přes ne jsou naučení tě překecat, je to blbe. Ukázat že tve ne je ne! 
Je to o stanovení hranic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 12:26
@EvieK píše:
Kdo mě zná opravdu dobře, tak ví, že moje ne, je opravdu ne. A nemám výčitky. Naštěstí když řeknu ne, tak to většinou chapou, a když se snaží dál řeknu to ostre „ty si do prcic, neslyšel, ze ti říkám ne?“ A dál to neřeším, neodpovídám. Pokud neco chtějí a nestačí jím to, neudělám to co potřebuji. Stojím si za svým. A když to tak uděláš parkrat, tak to pochopí.
Ale taky mi to trvalo, doporučuji kurz asertivity. Kdy slovo ne, musí být skutečně ne. A ne možná, třeba. A za své ne, se nemusíš omlouvat a mít třeba výčitky a nebo nepříjemné následky.
Problém u tebe bude, že oni to tvoje Ne, berou jako Možná nebo Uvidíme. Zřejmě jsi nestála za svým Ne dost pevně, a často se jim podařilo tě přemluvit, takže teď to berou, že to tak bude vždycky. Je to jako, když dítěti řekneš, aby něco nedělalo, a ono to stejně dělá, a ty nic. Tak tě také příště bude ignorovat nebo čekat, až to ne řekneš několikrát, a pak ti milostivě možná vyhoví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.22 13:27
@Da12 píše:
Problém u tebe bude, že oni to tvoje Ne, berou jako Možná nebo Uvidíme. Zřejmě jsi nestála za svým Ne dost pevně, a často se jim podařilo tě přemluvit, takže teď to berou, že to tak bude vždycky. Je to jako, když dítěti řekneš, aby něco nedělalo, a ono to stejně dělá, a ty nic. Tak tě také příště bude ignorovat nebo čekat, až to ne řekneš několikrát, a pak ti milostivě možná vyhoví.
Stojím si za svým. Když reknu ne, je to ne. To, ze to zkouší oni znova, protože si mysli, že mě zlomí, tak je jejich problém.
Nakonec zjistí, ze to nemá cenu, protože jsem v tomhle neoblomná. Ale zkusit to prý musí. Tak to už je jejich boj, že slyší stejnou odpověď mě neukecaji.
Dítě má právo zkoušet 
. Neni to dospělý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, holky,
mám takový dotaz ohledně mezilidských vztahů.
Zřejmě je to tím, že jsem byla vychovávána postaru, abych byla „hodná holka“, taková ta, co sedí a drží „hubu a krok“.
Myslím, že jsem na sobě už hodně zapracovala a už mi nedělá takový problém jako dřív, když po mně chce někdo něco, co je mi nepříjemné nebo co nechci, říct „ne“. Stále však mám v sobě „špatný pocit“, když takhle někdy něco odmítnu.
Jak se s tím vypořádáváte vy? Jaké pocity máte, když někomu řeknete „ne“? U mě se to týká především příbuzných ze strany manžela. Vůbec na mě neberou ohledy a když na něco řeknu „ne“, tak na mě tlačí, přemlouvají mě atd. Je mi to dost nepříjemné. Už se několikrát stalo, že jsem se nakonec nechala přemluvit k něčemu, co jsem nechtěla a z čeho pak pro mě vyplynuly nepříjemné následky.
A zase když si asertivně stojím za „ne“, mám výčitky.
Co byste mi poradili, abych se lépe naučila stát za svým a nemít kvůli tomu špatný pocit? Co pomohlo vám, pokud jste to měli stejně?