Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Umírající děda a malé děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
8.9.12 14:40
Umírající děda
Nedávno hospitalizovali manželčina dědu v nemocnici a za chvíli mu zjistili zhoubný nádor v žaludku který mu vzali. Bohuže má metastázy i všude okolo.
Momentálně je na ARU a není na tom moc dobře. Vždycky měl strašně rád naše děti 3 a 1 rok. Manželka by velmi ráda vzala dědovi děti (asi naposledy) ukázat, já jsem to ale zakázal. Dodnes si pamatuji jak jsem byl takhle asi ve třech letech za prababičkou pár dnů před smrtí v nemocnici. Ten pohled na umírající osobu bez nohou byl pro mě šokující a mám to dodnes ve velmi živé paměti.
Rád bych tohoto své děti ušetřil, nakonec tam jela manželka sama a věřím že mě teď celá strana rodiny pomluví a bude mi to vyčítat.
Myslíte že je to dobře? nebo by jste tam děti vzali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.9.12 14:44
Já si pamatuju, že když mi umírala prababička (bylo mi 13), tak jsem k babičce (starala se o ni skoro do úplnýho konce) potom strašně nerada jezdila. Chtěla jsem si ji pamatovat jako zdravou, veselou a TU babičku… Ne jako tělo bez duše.. A jsem ráda.. Je to sice smutný, že jsem se s ní ani pořádně nerozloučila, ale nadruhou stranu - jsem ráda, že si ji pamatuju hezky… Jen ta představa uírajícího milovanýho člověka mi vhání slzy do očí… Takže za mě jste udělal dobře, že jste to zakázal. Samozřjemě je to každýho věc.. Já bych svoje děti asi taky chtěla uchránit před pohledem na takto nemocného a umírajícího člověka.. Bohužel, je to život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 14:46
@pccolor na tohle se strašně těžko odpovídá. Chápu oba pohledy na věc, chápu, že nechceš aby tím děti trpěly a chápu i ženu, že chce dědečkovi udělat radost, sama si nejsem jistá, jak bych se rozhodovala…pokud by děda ležel na normálním pokoji, bez všelijakých přístrojů, tak bych tam asi děti vzala ale jestli je na ARU, tak to asi takto nevypadá a do takového prostředí bych děti radši nebrala, mohou to snést v pohodě ale taky ne a co pak…donesla bych dědovi do nemocnice fotku vnoučat, nebo bych třeba nahrála krátké video, starší ať mu třeba něco pro radost nakreslí…jinak nevím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 15:14
Mám to asi jako Verca, chápu oba pohledy na věc. Možná není špatné vzít mu tam pořádnou velkou fotku prcků a hlavně ho tam nenechávat samotného - když už tam nebudou děti, ať tam chodí dospělí. Já sama bych tam možná děti vzala, pokud by děda ještě vnímal, aspoň na maličkou chvilku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 15:32
Tak já měla dědu na Aro před půl rokem a malýmu nebyli ani tři, vím, že malého miluje, a po dohodě s ošetřujícím personálem jsem ho tam vzala, jen asi na 10 minut. Malého jsem měla sice pořád v náručí, ale dodneška věřím tomu že to dědovi zachránilo život, a i kdyby ne, vím, že by se chtěl s malým rozloučit. vypadal mizerně, ale sestry ho dali trošku do pucu, a já malýmu vysvětlila že je hodně unavený. Hadiček atd. .si ani nevšimnul. Takže za mě, pokud jsou dětičky pohodové, tak bych je tam na chvilku pustila ale hlavně vysvětlila nějak přijatelně. Smrt prostě patří k životu, a když se k tomu postavíme rozumně a citlivě, nemusí to být nutně trauma na celý život. Dřív lidé umírali doma, a děti tam také byli. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 15:42
Pojďte,..zavřeme staré a nemocné do nemocnic a dětem nebudeme ukazovat koloběh života. Dříve se umíralo doma a bylo normální, že děti viděli i smrt…takto by mohl také někdo reagovat a svým způsobem by měl pravdu.
Za mě : pokud děda o to stojí a vnímal by je, tak bych je tam na chvilku vzala. Ten menší to až tak vnímat nebude a ten větší, tomu se to dá rozumně vysvětlit, že je děda nemocný a uvidí vlastně realitu života.
Kdyby o to děda stál, mě by moc mrzelo, že jsem mu tu radost před smrtí neudělala, ale takpé chci říci, že chápu vaše pohledy na věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 16:00
@Lenka512 píše:
Pojďte,..zavřeme staré a nemocné do nemocnic a dětem nebudeme ukazovat koloběh života. Dříve se umíralo doma a bylo normální, že děti viděli i smrt…takto by mohl také někdo reagovat a svým způsobem by měl pravdu.Za mě : pokud děda o to stojí a vnímal by je, tak bych je tam na chvilku vzala. Ten menší to až tak vnímat nebude a ten větší, tomu se to dá rozumně vysvětlit, že je děda nemocný a uvidí vlastně realitu života.
Kdyby o to děda stál, mě by moc mrzelo, že jsem mu tu radost před smrtí neudělala, ale takpé chci říci, že chápu vaše pohledy na věc.
mám podobný názor, jestli je chce dědeček vidět vzala bych je tam, myslím že v tom věku si z toho moc pamatovat nebudou…mě umřely obě prababičky když mi bylo kolem 11let ač jsem nechtěla a návštěva v nemocnici mi příjemná nebyla ted zpětně jsem moc ráda, že jsem šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 16:07
Já jsem taky pro je tam vzít, s umírajícími pracuji už patnáctý rok, jsem gravidní, v pátém měsíci, takže vlastně když jsem v práci tak pod srdcem nosím své nenarozené dítě, které má žití před sebou a před očima se ten život uzavírá. Smrt a umírání k životu patří, stejně jako těhotenství a porod - a taky těhotné nezavíráme a radši na ně nekoukáme, protože je nechceme vidět tlusté, u porodu trpící, leckdy křičící. Záleží spíše na přístupu dospělých, jak to dětem podají. Pokud s láskou, že to k žití patří a má to něco do sebe, přijme to i dítě. Pokud s tím, že to bude něco strašného, tak to strašné bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
medvidek
8.9.12 16:08
@pccolor Když mi umírala mamka v nemocnici na ARU na pípajících přístrojích a v umělém spánku děti jsem sebou nevzala. Věděly, že zemře, ale já je nechtěla brát na toto oddělení.
Takže bych se zachovala, rozhodla podle toho zda dědeček vnímá, ví o sobě a návštěvách nebo ne.Ke spícímu bych děti nebrala.
- Citovat
- Upravit
8.9.12 16:36
Tento svět je plný reklam na mládí, zdraví a krásu. Pak se divíme, proč je na světě tolik bezcitných lidí. Záleží na tom, co chceš ze svých dětí mít. Pokud z nich chceš vychovat takové, co vzývají božstva z reklam, klidně jim návštěvu nemocnice zakazuj. V dospělém věku jim tahle část prožitků bude nejspíš chybět. (A pro doplnění si přečti básničku „Dědova mísa“ od Jana Drdy.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 16:39
Ja bych dceru urcite vzala. Vysvetlila bych celou situaci umerne veku. Jednak bych chtela udelat radost dedovi a myslim ze kdyz se to diteti setrne poda, tak se trauma da minimalizovat.
I umirani patri k zivotu a tvarit se, ze ne, je podle me proste spatne, dnesni doba je ale takova, doma se uz neumira, prevzaly to nemocnice - ano i tam to take i hur vypada. 
Drive to byla bezna cast zivota a smrt se netabuizovala a taky si myslim, ze se to lepe snaselo.
ale deti nejistotu z rodice vyciti a to taky neni dobre
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 16:44
Nemyslím si, že si to děcka budou pamatovat 
Už tuplem ne ten mladší.
Pokud je děda při vědomí tak bych svýho syna vzala určitě.
Já vím, že pohled na nemocného není příjemná věc, ale mě kdybych tam ležela já tak by mě to strašně mrzelo. Co já bych dala za poslední rozloučení s dědou.
Ještě o tom popřemýšlej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 16:48
Já bych tam dětičky taky vzala, jsou opravdu malé, jak píše @girlie sage, taky myslím, že si na to nebudou ani pamatovat, a pro dědečka to může hodně znamenat, když je má tak rád 
I když chápu i tebe, já jsem to měla podobně s babičkou, ale to mi bylo 12, když umírala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 16:49
Mě zemřel děda letos v únoru a asi týden před smrtí jsme za ním taky byly na návštěvě. Nebyl teda nějak nemocný, nebyl napojený na přístroje apod, jen ležel v postěli (umřel prostě na stáří). Malou jsem tenkrát měla s sebou, bylo jí 2,5 roku a snášela to v pohodě, hodně jsme si o tom povídali ale to už když jsme za ním chodili do domova důchodců. Samozřejmě formou přijatelnou pro ní. Stejně tak jako když pak umřel tak jsme o tom mluvili tak jaak to je. Asi půl roku na to umřel manželův děda a byly jsme na pohřbu, malou jsme neměli kam dát a tak byla s námi. Nepřišlo mi to nevhodné, jen kdyby na obřadu nějak vyváděla byla jsem připravená s ní jít ven. Ale klidně seděla. Taky jsme si o tom povídali protože v té době užměla období „a proč“
Mě tyhle věci přijdou přirozené a nevidím na tom nic špatného když se tohho děti „účastní“. Něco jiného je však pokud by umírající člověk ležel opravdu někde na přístrojích, nebo hodně trpěl apod. Chce to zvolit prostě vhodnou formu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.12 17:01
Já bych se první zeptala dědy.. jeslti chce, by ho tak viděly.. Ono se má myslet v první řadě na nemocného a ne na to, co chceme my..
A za druhé záleží jak děda na tom celkově je.. Pokud leží je připojený na nějaký přístoj komunikuje normálně a nebo jenom spí, nevnímá, samá přístroj, hadička atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
