Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
U nás to bylo v etapách ale máme taky křiklouna
Naše malá brečela často a často nebyla k utišení. Začalo to asi kolem druhého měsíce a trvalo to cca 7-8 měsíců. Manžel byl často jediný kdo ji dokázal uspat. Když jsem ji chovala já, spinkala tiše a klidně jen dokud jsem ji kojila. Jakmile jsem jí prso vzala, začala brečet nanovo. U manžela se jí v náruči líbilo víc, protože ji umí jinak chovat než já a jak má delší ruce a víc síly, tak ji houpe víc a dál a to se jí líbilo. Ovšem když ji pokládal do postýlky, bylo to jako by měla na zadečku tlačítko a jak se dotkla zadkem podložky ozvalo se nejdřív varovné zakňourání a po položení pláč. Pomohl nám plyšový mazlík, kterého si sama v obchodě vybrala, když k němu natáhla ručičky, máme ještě další dva ale ten jeden jediný jí vyhovuje a spí s ním líp, když se s ním mazlí. Ten klidný a vyrovnaný hlas, udělá taky velkou službu. Ta nervozita a vyčerpání nesmí být z našeho chování cítit, v tom případě se prostě neuklidní.
Později šlo o růst zubů a to nám zabraly heřmánkové ampulky a gel na zuby s aplikací na dásně. Ale u něj pozor, děti si na něj často zvyknou a chtějí ho víc a víc.
Příspěvek upraven 09.09.21 v 14:39
Víceméně každá matka je občas ze svých dětí zoufalá. A kdo ne, toho bych poslala na testy, jestli něco nebere. Bylo to s ním náročné pořád? Jasně ono se říká, že dítě brečí, protože matka, ale může to být i opačně. V jednom deníku na internetu jsem kdysi četla památnou větu: „Lidé zaměňují příčinu a následek.“ A vynervovaná matka může být naopak následkem a dítě příčinou." Každopádně, máš šanci, že je to jenom období. Často je děti z toho obvykle vyrostou. Plus je, že máš doma, alespoň nějakého manžela.
@Katerina21 píše:
@JancaS84
Nositko ted shanim
A nene ani v kocarku nespi dyl. Strop je 40 minut.
Krátké denní spánky jsou vývojově normální, kolem sedmého měsíce by se to mělo zlomit. Držím pěsti, ať je to brzy. U nás bylo maximum 45 minut (obvykle 30), pak najednou během týdne začala spát hodinu a půl v kuse. Najednou jsem nevěděla, co s časem ![]()
Měla jsem taky plačící miminko, které vyžadovalo hodně pozornosti. Zprvu jsem propadala zoufalství, hlavně že doma nic neudělám a že pak tu práci dělám místo odpočinku, když malý spí. A ta úzkost opravdu udělá s dětmi své. Musela jsem si vše úplně přenastavit, zcela jinak se naladit, od začátku, nejde to lusknutím prstu, bylo zapotřebí si uvědomit, proč mě ten pláč tak rozhodí, od čeho mě vlastně ruší. No a pak jsem začala malého do všeho zapojovat, byl prostě součástí všech činností - v nosítku, nebo na zemi na podložce, tak aby na to vidět, příp. v ohrádce - dávali jsme spolu prádlo do pračky, jeho rukou jsme třeba rozsvěcela světla, zapínala pračku, koukali jsme, jak se točí… a takhle všechno. Třeba jsem si ho taky brala do koupelny nebo i do sprchy, abych se vůbec umyla… Vařili jsme spolu a dávala jsem mu ochutnávat (třeba zeleninu)… No a najednou jsem byla úplně v klidu a malý taky. Uspokojila jsem tak svoje i jeho potřeby. Bavilo ho to a naštěstí dodnes (skoro 4 roky a pomáhá se vším). To tedy může fungovat asi jen v případě, že příčinou pláče je nuda, vyžaduje víc pozornosti, blízkosti, kontaktu… pokud to jsou zdravotní důvodu, zuby apod, tak to asi taky moc nepomůže. Zkrátka důležité je věci přijmout a hledat způsoby, jak je zlepšit, nikoliv s tím bojovat
Druhý syn (15m) to je jiná, ten je totální pohodář. Ale zase toho moc nenaspí, takže jsem to taky přijala, že to tak prostě je. V noci je se mnou v posteli, a kdykoliv je zapotřebí, vystrčím jen prso a spíme dál
Prostě nebojujem, ono se to samo nějak vyvine. Držim pěsti ![]()
Ano, zažila jsem něco dost podobnyho (myslím ze svým způsobem jsme to zažily všechny ).
Ano, cítí to z tebe a reaguje.
To co potřebuješ ty, je dostat se někam bez dítěte, klidně jen na par hodin se jit sama projít, kouknout po obchodech, s kamarádkou na kafe … cokoliv. Proste vypadnout z domu.
To ze jsi na mimino sama od rána do odpoledne je podstata mateřské a předpokládám, ze hodně ženských by bylo rádo, kdyby jim chlap dorazil ve 4 domu a pak si vzal dítě
Takže to je vlastně fajn ![]()
Každý blby období jednou přejde, za chvíli budeš mít z ležícího mimina lezce a jak se začnou sami pohybovat, už začíná svítat na lepší časy ![]()
Já to teda nezažila, ale možná je to svým způsobem odpověď na Tvou otázku. Jsem v pohodě, nejsem unavená, cítím se šťastná a v pohodě je i malá. Spokojená máma=spokojené mléko=spokojené dítě. Fakt tomu věřím, dítě nebude v pohodě, dokud nebude v pohodě máma ![]()
Ahoj jak Já ti rozumím.
Takovýhlemi psycho stavy jsem si prošla a vlastně s nimi procházím tak nějak furt. Zažila jsem pár menších i větších krizovek když bylo malému kolem půl roku tak jsme ještě museli cvičit sk. ur. ve. nou vojtovku a to jsem se fakt jako doslova hroutila. Protože malý furt řval muselo se s ním jezdit na ty rehabilitace a ještě cvičit doma tudíž jsem nic nestíhala No hrozný
Rozhodně nejsi špatná máma si prostě jen unavená ale ruku na srdce kdo není občas z dítěte unavený že. Neboj brzy bude líp. Snaž se co nejvíc odpočívat a co nejvíc zapojit tatínka.
Ja jsem unavená poslední tři roky… mám dva malé kluky a to ti povím teď jsou nemocní a to je co 20 minut běhám k jednomu a pak k druhému a to je taky chuťovka buď ráda že jsi doma jen do 16:00 sama ja to mám každý den do 20:00 a pak jdou vlastně spát muž je v práci vlastně pořád… a zoubky to být klidně můžou klidně ho můžou trápit 3 měsíce a vůbec vylezat nemusí taky to můžou být prdiky… dokážu ti úplně přesně popsat jak je na nervy když se pořádně nikdy nevyspis to je masakr přeji pevné nervy