Už teď nebo ještě počkat?

20378
13.8.05 19:22

Už teď nebo ještě počkat?

Ahoj holky,
chci se zeptat - je mi 22, za rok plánujeme svatbu. Studuju vysokou, ale prostě na mě příroda nezapomněla a mě přepadly mateřské pudy. Ale tak intenzivní, že slintám nad každým kočárkem. Mám ještě rok do konce školy, ale znám spoustu holek, co otěhotněly ještě na škole. Jak se na to díváte? Máte některá stejnou zkušenost? Považujete za něco nenormálního, aby měla holka dítě už ve 23??? :?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
13.8.05 19:28

věk na mimi

Ahoj Kytko007!
Chtít mimi v 23 letech určitě není „divné“. Ale z vlastní zkušenosti(končila jsem vysokou cca v 25 letech) bych asi počkala. Měla jsem 1. dítě ve 30 letech a dnes si říkám, že to bylo akorát. Taky mě to na VŠ " bralo",ale dnes vím ,že na VŠ se má studovat a užívat si -v tom dobrém slova smyslu, protože po narození dítěte i když je to nádherné, spousta věcí končí. Já osobně si moc nedokážu p¨ředstavit , že bych vystudovala třeba 2 ročníky s dítětem- samozřejmě záleží , co studuješ, jaké by bylo mimi a jaou máš podporu…
SARA

  • Nahlásit
  • Citovat
493
13.8.05 19:30

Jestli cítíš, že to mimi chceš, určitě do toho jdi. Mám kamarádku, která si mimi pořídila po prváku a vejšku (za podpory rodiny) v pohodě zvládla.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2114
13.8.05 19:37

Ahoj, ja mela prvni dite ve 20letech, druhe ve 26letech. Ja osobne bych na 30let urco necekala. A skola? Druhy dcerce je 6m a ja zdarne v kvetnu dokoncila I. rocnik SS (dalkove). Vubec se niceho neboj, s detma skoro nic nekonci a zas takove omezeni to neni. Jo a pri prvnim mimi sme nebyli manzele a pred pocetim druheho sme se vzali. Sany.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
13.8.05 19:45

Ahoj, ja si myslim, ze by to nemel byt problem, pokud budes mit podporu rodiny a nejake hlidani. V urcitem ohledu je to dokonce lepsi, kdyz nejsi porad doma zavrena z ditkem. Znam nekolik takovych mamin, kterym to naprosto vyhovuje. Ale je asi pravda, ze zalezi na povaze mimca. Me je 22 a manzelovi 20 let a jako omezeni malou rozhodne nevidime.Terik a Charlie

  • Nahlásit
  • Citovat
1296
13.8.05 20:54

Ahojky,

opravdu to divný není. Já jsem chtěla dítě už hned jak mi bylo 18. Jenže nejdřív nebyl tatínek. Pak v 21 letech, když jsem už toho tatínka našla, tak zase bylo pořád stejně dost času.
A nakonec
jsem nemohla otěhotnět celé dlouhé tři roky. Povedlo se až teď, když je mi taky 25.

Hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
173
13.8.05 21:32

Ahoj,
jestli ti zbývá už jen jeden rok školy není to takový problém, než kdyby jsi byla někde uprostřed studií nebo na začátku.Souhlas s tím, že je důležitá podpora a pomoc rodiny.
Já otěhotněla i přes „bariery“ a na VŠ jsem byla právě jeden měsíc, když jsem to zjistila.Byla to těžká situace, rozhodnout, co dál.Ale někde uvnitř mě jsem stejně celou dobu věděla, že bych nedokázala jít na interrupci.Školy jsem chtěla stihnout dodělat co nejvíc, než se mimi narodí, ale začala jsem krvácet, pak mi tvrdlo bříško a musela ležet doma.Studium mi přerušili a tenhle rok bych měla nastoupit.Ale…
Ač jsem si to neuměla představit, protože to bylo tak nečekané a neplánované, mateřská role mě absolutně pohltila.Chybí mi nějaká ta seberealizace v oboru, ale mám chvíle, kdy si říkám, že tím nástupem do školy bych přišla o něco, co mi pak bude chybět.Uvidím, jak to bude vypadat, až škola začne.
Přeji ti, aby jsi se rozhodla co nejlépe.
Bodlinka a Veru 13m

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
510
13.8.05 22:03

Ahoj,
mě je 24 a čekám druhé vytoužené a plánované dítko :) . Chtěla jsem i dřív, ale taky jsem musela najít škovného taťku :lol: ...............a teď jsem spokojená. Občas na mě lidi koukají divně, když se dozví, kolik mi je, ale už to neřeším. Chtěla jsem to tak a rozhodně bych nečekala.

Měla jsem chuť jít ještě na vysokou, ale nakonec vyhrála rodina :wink: .
Potom, ještě než se narodila první holčička, chtěla jsem studovat VŠ dálkově, protože mi to nepřijde tolik časově náročné, ale manžel mi naznačil, že by byl raději, když se budu starat o dítě (děti) :evil: .
Navíc i on měl v té době jen SŠ, takže jsem ho nechtěla postavit do pozice, kde by se mohl cítit méněcenný.........
Jenže pak začal dálkově studovat on a oba jsme se shodli na tom, že je škoda, že jsem tehdy nenastoupila do prváku s ním, protože zvládnout (dálkově) se to rozhodně dá a pokud máš jedno dítě, do těch 5 - 6 měsíců se můžeš pořád -. v čase, kdy spinká - učit.
Potom, jak už začíná lézt a chodit a spánku ubývá, to už bych potřebovala před zkouškama asi pohlídat............... ale my zase nemáme hlídací babičky :?

Záleží taky samozřejmě na tom, jakou školu děláš, jak je náročná, jestli se učíš v pohodě, jak s babičkama a případným hlídáním...............

Teď už jsem promeškala tu správnou dobu (s jedním dítětem), ale rozhodně si VŠ nenechám ujít. Třeba se jednou naskytne příležitost si ji udělat při práci nebo prostě počkám, až holky povyrostou............... :)

Hodně sil

Veronika

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19580
14.8.05 07:52

Ahoj,

ja si zas myslim, ze je lepsi dodelat skolu, zacit v nejakem zamestnani a dite si poridit az potom. Ja to tak udelala a jsem spokojena, myslim, ze si to ted dokazu vic uzit. A navic, kdyz budes nekde nejaky cas pracovat, po urcite dobe budes z prace tak unavena, ze se budes na materskou tesit a bude to vitane zpestreni. Ja bych skolu s ditetem urcite nezvladla a obdivuju vsechny mamci, co to dokazaly. Ale ja delala medicinu, nemela jsem zrovna hory volneho casu, ten, co jsem mela, jsem si dobre uzila, s ditetem bych to mela neskonale tezsi. Nerikam, ze se to neda zvladnout, je to urcite individualni, ja jen mela pocit, ze ty holky, co si poridily mimca, vecne nestihaji prednasky a seminare a u zkousek spis plavou a na zabavu vecer nemaji cas. Zas na druhou stranu, ve 30 uz si clovek hur zvyka na nocni vstavani a citi se asi vic omezovan a unaven.

Zvaz to a udelej, jak citis, co tomu rika partner?

Mroe

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
14.8.05 09:42

Tohle je věc dosti individuální. Naše malá se narodila po 5letém vztahu v mých 21 a manželových 24 letech. Nemám pocit, že bych o něco přišla zábavy jsme si užili celkem dost a dost i nějaké ty dovolené byly, vysokou studujeme teď oba dálkově, zvládnout se to dá i bez hlídacích babiček které nemáme, musíme se prostě vystřídat. Jediné co mi vadí je to, že jsem po maturitě byla pouze necelý rok na stáži v kanceláři, stáž zařizoval ÚP abych získala alespoň nějakou praxi. Teď mi bude končit mateřská, malé jsou 4 ročky a pro mne je hodně problém sehnat slušnou práci, všude vyžadují praxi kterou nemám, nemusím uvádět, že jsem vdaná a že mám dítě, ale když se podívají do mého životopisu a uvidí tam 4-letou pracovní odmlku tak jim je jasné, že to dítě které pro zaměstnavatele může byt problém mám. Teď poučena bych asi před mateřskou nastoupila někam do práce získala alespoň roční praxi a pak teprv pořízovala mimčo, je to i z hlediska financí (příspěvek se vypočítává z příjmu). Ale je to na zvážení každého, já jsem šťastná, že dcerku mám, ale momentálně nevím kde seženu práci. Taky když se mě okolí ptá kdy bude sourozenec tak říkám, že nevím. Nedokážu si představit jak by to dopadlo, kdybych v 29 letech ukončila mateřskou s druhým dítětem a hledala práci - v 29letech, bez praxe s 2 dětma. Vím, že jsem moc neporadila, jen jsem chtěla nastínit, že mohou být problémy i po ukončení mat. dovolené. Tak přeji šťastné rozhodnutí.Iva

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
14.8.05 11:03

věk na mimi

Ahoj!
Souhlas s Mroe- taky jsem studovala medicínu a mám z toho úplně stejné pocity jako ty, včetně ¨té únavy z práce cca po 5 letech..Ale vidím, že jsme tu v menšině- většina je zastáncem časnějšího mateřství..:)))
SARA

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
14.8.05 11:04

Ahoj,
nemyslím si, že by bylo něco divného na tom, mít dítě brzy. Mě je 21 a o mimčo se snažíme už rok - od mých dvaceti. Taky chodím na vysokou, k tomu ještě pracuju. Na dítě jsem připravená a to i v případě, že bych v době jeho narození ještě možná chodila do školy. Myslím, že věk, kdy je člověk připraven na dítě je individuální. Já už několik let bydlím s přítelem, máme finančně zařízený život, takže teď už zbývají jen ty děti ke štěstí :D Je pravda, že pokud bych nebyla zajištěná, asi bych děti neplánovala. Druhá věc je taky to, že už mám nějakou praxi a vím, že se vždycky uživím, a to i přes to, že bych školu třeba nedodělala. Ale to si musí každý zvážit sám. Každopádně si ale myslím, že je pozdě začít se o první dítě snažit třeba v 26, pak zjistit, že to nejde tak rychle a první dítě mít ve 29… Nevím, jak je to ve vašich rodinách, ale moji mamce bylo 20, když jsem se narodila, a i mamkám mých známých, ne-li méně. A byly a jsou skvělými matkami.
Marketa

  • Nahlásit
  • Citovat
551
14.8.05 11:04

To je hezký dotaz, mě je čerstvě 23, teď v září bych měla státnicovat a na klíně mě teď sedí 3m klouček :D. Stvořili jsme ho o prázdninách před páťákem. Je teda pravda, že neplánovaně, sama jsem měla v plánu nějaký ten rok v práci, ale byla jsem už přes rok vdaná a náramně spokojená, takže kromě tý školy nebylo co řešit :wink: Myslím že hodně záleží na tom co studuješ a jak se na to cítíš. Já už jsem měla v páťáku pohodu a až na pár přednášek už jsem vlastně jen tvořila diplomku a malýho :D. Ale rožhodně nechci říct, že je to sranda, ke konci těhu už jsem byla tak líná a nadupovaná bezstarostnýma hormonama, že jsem nakonec diplomku dopisovala na poslední chvíli v šestinedělí a jakým způsobem se budu schopná připravit na státnice, to je mi stále záhadou 8O , kdyby občas nepomohli prarodiče, rozhodně bych to nezvládla. A odkládát to taky moc nechci, za rok bych si připadala už asi dost mimo. Ale zase na druhou stranu už jsem tady četla o mnoha maminách, které to zvládly, tak proto jsem tak optimistická 8)
Jestli chceš, dej vědět, pošlu ti svou mejlovou adresu.
Věrka

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
15.8.05 22:02

Každá z nás je trochu jiná,já jsem vždy plánovala dítě až tak na 25 a více až si pořádně užiji jenže pak jsem potkala svěho přítele v 18 a začala s ním žít, dodělala gympl a šla na dvouletou jazykovou školu.Teď jsem ve 4 měsíci a až se prďous narodí bude mi 22 let pro někoho moc brzy ale já jsem nesmírně šťastná.Sice jsem chtěla od září nastoupit ještě na 3 roky na VOŠ,ale plány se trochu změnili i když ne zas až tak neplánovaně jelikož jsme už o mimi začali mluvit dříve.Jediné co mě mrzí je že nemám žádnou praxi v zaměstnání a ten jazyk co jsem studovala asi docela zapomenu a nějakej papír mi pak bude k ničemu,ale když si spočítam,že bych dokončila školu až 25 letech udělala si nějakou praxi v práci a pak se teprve začala snažit o mimi tak mi to přijde už trochu pozdě,zvláště v dnešní době kdy je 15% populace neplodný.I nám to trvalo rok než jsem otěhotněla a co takhle ve 30?Je pravda,že kdyby jsme neměli kde bydlet a z čeho žít a byli odkázáni a jiné lidi asi bych se do těhotenství nehrnula dávala si pěkně pozor.Katka

  • Nahlásit
  • Citovat
443
16.8.05 07:15

Já si myslím že je to velice individuální, mě bude za pár měsíců 27 let a narodí se nám první dítě.
Co se týká školi tak mám poze strední, zato dostatek praxe. Ale po zjištění těhotenství, jsem se v práci dohodli že odejdu i s odměnami které dělali další tříměsíční plat. Protože bych se stejně nemohla vrátil. Dělala jsem v novinách ve vyším marketingu a to je opravdu práce min. 12 hodin denně a o víkendech ani nemluvím. Manžel je podnikatel jsem spolu 4 roky, a já si toho maličkého chci opravdu užít a ne trávit spoustu času mimo domov.

tak jsme se dohodli že si udělám během mateřský VŠ, budu si tepr dávat přihlášku tak uvidíme příští rok.

Jinak se dá zvládnout všechno, jen si člověk musí srovnat v hlavě co je pro něj v tu danou chvíli důležitější a čemu dá přednost nebo jestli to jde a hlavně chce součaně.

Achesa

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama