Úzkosti po porodu - stavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@Miiiiisa píše:
Ahoj chci se zeptat jsem 14 dní po porodu a pořád si nemůžu zvyknout, že mám miminko, mám holčičku je krásná všichni jsou z ní unešeni, ale já nějak asi necítím co bych měla, starám se o ni to ano, ale nejde mi kojení a musím dokrmovat, třeba hodinu kojím a pak dokrmím, ale jsem z toho potom zoufalá, že malá hodinu ode mě pije a stejně jí to nestačí, vyhledávala jsem různé rady a tak, ale nakonec skončím u toho, že nemám sílu vydržet jak všude píšou a zkoušet to pořád dál a dál, chci se v noci vyspat a ne vždy hodinu kojit. Kdyby malá byla za 20 minut kojení napapaná tak mi to nevadí, ale takhle jsem z toho celá zbitá a vyčerpaná. Když se pěkně napapá a usne a já můžu taky spát je mi fajn koukám na malou říkám si, že ji miluju, ale když mi to nejde tak mám takové blbé myšlenky
Ja mela to samy, neboj, ona se rozchlasta 
a kdyz ne, das UM a pohoda, zadnes stres 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pro Miiiiisa: Neboj, tohle vsechno prejde (ja vim, zni to jako ohrane klise, ale ver, ze za par tydnu se tomu budes smat)…naprosto chapu tvoji vycerpanost a v kombinaci s nevyspanim a rvoucim miminkem je „zadelano“…chapu chapu chapu.
Vykaslala bych se na kojeni a presla na UM - uvidis, ze se ti ulevi a vim, ze to padlo na emiminu asi tisickrat, ale spokojeny dite zacina u spokojeny matky. Nenech se odradit „kojo sektou“, zavri podprdu a kup flasku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Manžel mi to taky říká, ale mamka a tchýně pořád ať vydržím…a když bych chtěla přejít jen na umělou jakj e to s mlíkem který se mi tvoří?
- Citovat
- Upravit
@Miiiiisa píše:
Manžel mi to taky říká, ale mamka a tchýně pořád ať vydržím…a když bych chtěla přejít jen na umělou jakj e to s mlíkem který se mi tvoří?
Jezis, na matku a tchyni se v ramci moznosti vykasli - kdybych mela poslechnout moji tchyni, tak po porodu uz se ani neusmeju, protoze „dite je rehole“ a dneska bych varila 3.mesicnimu synovi svickovou Ja celkove povazuju „rady“ ohledne pece o dite ze strany rodin za totalni peklo, pri vete „nechci ti do toho kecat, ALE…“ uz se jen smeju.
Jde o tebe, ne o to, co si mysli tvoje matka a tchyne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj mám staršné stavy úzkosti, mám tak stažený žaludek, že nic nesním, průjem, motání hlavy.Beru SSRI, k tomu jsem měla ještě jeden lék. Doktorka mi ho vysadila a mám absťák. Je mi stašně, mám se starat o 1,5 letého prcka. Manžel se se mnou nebaví, protože už ani nesexuju. Řve na mě, že jsem asi lesba. Dusím to v sobě, svěřit se mu nemůžu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sazkarka
a manžel neví, že bereš antidepresiva nebo jakými stavy procházíš? Některé léky tlumí chuť na sex. Nevím, jestli jde tyto stavy dlouho dusit. Bez pomoci rodiny to podle mě moc dlouho řešit nejde. Musíš s ním promluvit, říct, jaké máš pocity, nevím, jak dlouho spolu jste, ale pokud se znáte dýl, tak musí přece vědět, jaká jsi a že třeba momentální „nálady“ jsou způsobené nemocí a ty za ně nemůžeš.
- Citovat
- Upravit
Jsme spolu 17 let. Že beru AD ví, ale je proti tomu, říká že když mi nezabraly už 4 té AD, že za to může doktorka, že nemám nic jíst a bude mi líp. On mě v tomto vůbec nepodrží. Včera mi řekl, že jsde na pivo s kamošem, já mu říkala, že potřebuju pomoct, chci aby byl se mnou doma a mu je to fuk.On vidí, že chodím, funguju, tak si myslí, že je vše o. k.Já jsem nešťastná, že mi nic nezabírá. Beru teď SSRI, vyloženě je mi po nich zle od žaludku, ale nemůžu je vysadit ráz na ráz, taže musím ještě asi 10 dní na nich nějak „přežít“.Ráno si dám 0,25mg xanaxu, ale vůbec mi to nezabírá. Nejhorší je dopoledne. Večer se mi trošku uleví. Já mám potíž v tom, že mi s malým nemá kdo pomoct. Manžel odejde v 6 a přijde v 19.hodin, babičky obě 20km daleko a z toho jedna dělá a druhá pomáhá s děckama švagrové. ony třeba dojedou 1 za 14 dní, povozí malého, ale já potřebuju vyplnout třeba na 2-3 dny a ne za 2-3 hodiny. Nikdo si ho přes noc neveme…pravda je i taková, že už na první mateřské jsem měla deprese, teď se to po druhém porodu zase rozjelo…jsem neurotik od přírody, mateřská mě nebaví. Doma je to stereotyp, kamošku mám na mateřské 2,ale obě tady mají babičky a jsou s nima denně, takže čas taky na mě nějak nemají…do toho ten hnusný podzim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sazkarka
v tomto je problém, že při depresích nebo psychických problémech člověk funguje. Když máš chřipku nebo horečku, tak ten chlap vidí fyzickou nemoc, kdežto u psychických problémech ty funguješ, o dítě je postarané, tak ti nic není!!! Je to špatně. Opravdu by bylo potřeba aby ti někdo pomohl, sice nejsem zastánce babiček, je to moje dítě, tak bych ho měla vychovávat já s manželem, ale sem tam by se mohla babička „zneužít“. Ale v první řadě vidím chybu na straně manžela, opravdu jeho přístup není hezký. Předpokládám, že tvoje máti o tvých problémech ví a tchýně? Ta to ví? Nemohla by manželovi jako svému synovi domluvit? Ona to může posoudit z pohledu ženské, co zažíváš na mateřské a třeba (pokud si manžel s tchýní rozumí), by na ni třeba dal jako její syn!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moje mamka se léčí na stejné problémy a tchyně by pomohla, ale ona ty stavy nechápe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky, já chytla depku chvíli po porodu, jen jsem brečela, nesnášela manžela za to, že si může chodit do práce, hrát fotbal, jezdit na akce, zajít do hospody…byli jsme čerstvě přestěhovaní a nikoho z okolí jsem neznala, kojení celou noc, koliky, k tomu nekončící zima… přemýšlela jsem nad AD, pak jsem se jednoho dne naštvala, přestala kojit (někteří nechápali, někteří naopak přiznali, že také nekojili), manžel jednou za dva týdny vyfasoval „službu“ a já šla mezi lidi, díky tomu jsem i poznala matky v okolí a skoro denně chodíme na kafíčka k sobě domů i s dětmi, je to smutné, ale nekojení mi změnilo život, teprve teď si mateřskou užívám. Blbé je, že se mi teď špatná nálada vrací, protože je zase hnusně a dlouho bude, jsem nemocná a malá taky, ale už vím, že je to jenom chvilkové. Moc každému přeju, aby přišel na ten svůj způsob, jak se toho zbavit, není to žádná prdel, být to dýl než ty tři měsíce asi bych si to hodila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sazkarka
Chápat nemusí, stačí, když promluví s manželem ať se ti víc věnuje (nebo dítku) aby sis odpočinula! Pokud ani to nepomůže, promluvit s doktorem, to přece nejde takhle měnit pořád léky!
Pak už jen změnit doktora!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky, je tu někdo, kdo momentálně prochází těmito hrůzami? Jsem 2 a půl měsíce po porodu. Mám krásnou holčičku a 8-letého syna, ale bohužel se vůbec neraduju. AD beru již několik let, ale bohužel mi přestala zabírat. Včera mi psychiatrička změnila léčbu a dostala jsem i léky na zastavení laktace. Ty v lékarně neměli, tak si je vyzvednu zítra. Přesně jak tu holky píší, mám hrozné stavy úzkosti, mám strach být sama doma a neustále přemýšlím nad budoucností, až mám pocit, že už to nezvládnu. Ach jo, snad bude časem líp. Své děti ale moc miluju, jen se bojím, že skončím v léčebně a nedokážu se o ně postarat a opustí mě muž a zkrátka samé blbé myšlenky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@carola píše:
Ahoj holky, je tu někdo, kdo momentálně prochází těmito hrůzami? Jsem 2 a půl měsíce po porodu. Mám krásnou holčičku a 8-letého syna, ale bohužel se vůbec neraduju. AD beru již několik let, ale bohužel mi přestala zabírat. Včera mi psychiatrička změnila léčbu a dostala jsem i léky na zastavení laktace. Ty v lékarně neměli, tak si je vyzvednu zítra. Přesně jak tu holky píší, mám hrozné stavy úzkosti, mám strach být sama doma a neustále přemýšlím nad budoucností, až mám pocit, že už to nezvládnu. Ach jo, snad bude časem líp. Své děti ale moc miluju, jen se bojím, že skončím v léčebně a nedokážu se o ně postarat a opustí mě muž a zkrátka samé blbé myšlenky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Carola:
Ahoj, taky jsem si tím prošla, tedy ještě částečně procházím, ale den ode dne je mi líp a líp. Začalo mi to asi 3 dny po porodu: neustálý pláč, stažený žaludek, úzkost, tíha na hrudi, absolutní nechuť k jídlu, strach být sama s malým doma, černé myšlenky… Bylo mi hrozně. Měla jsem pocit, že to nezvládnu. Nic mě nebavilo. Pomáhala mi mamka, když přijela nebo jsem jela já za ní. Ale když jsem byla s malým sama, měla jsem pocit, že to nedám. Bolelo mě celé tělo. Podobným stavem jsem si prošla už po prvním porodu. Přešlo mě to až ve chvíli, když jsem přestala kojit. Proto jsem se po prvním týdnu rozhodla, že i tentokrát ukončím kojení, aby se mi to ještě víc nerozjelo. Kojení jsem tedy zastavila, ale stavy byly pořád stejné. Tisíckrát jsem si mohla říkat, že mám dvě krásné zdravé děti, skvělého manžela, milující rodinu atd., ale stejně jsem byla nešťastná. Nejhorší byla pro mě rána, ta úzkost byla nesnesitelná. Proto jsem se rozhodla navštívit psychiatra, který mi předepsal AD Adjuvin. Beru 1 tabletu ráno a asi po 10 dnech mi to zabralo. Nyní se už můžu opět radovat ze života. Dle psychiatra je to nevyrovnanou hladinou hormonů, kdy tělu chybí serotonin, tedy hormon štěstí. Domluvili jsme se, že to budu brát měsíc a pak to vysadím. Věřím, že to už bude jen dobré. A proto radím nečekat, že se to zlepší samo a raději vyhledat odbornou pomoc. Sám si člověk prostě nepomůže. Kdo nezažil, nepochopí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Chamel píše:
Carola:
Ahoj, taky jsem si tím prošla, tedy ještě částečně procházím, ale den ode dne je mi líp a líp. Začalo mi to asi 3 dny po porodu: neustálý pláč, stažený žaludek, úzkost, tíha na hrudi, absolutní nechuť k jídlu, strach být sama s malým doma, černé myšlenky… Bylo mi hrozně. Měla jsem pocit, že to nezvládnu. Nic mě nebavilo. Pomáhala mi mamka, když přijela nebo jsem jela já za ní. Ale když jsem byla s malým sama, měla jsem pocit, že to nedám. Bolelo mě celé tělo. Podobným stavem jsem si prošla už po prvním porodu. Přešlo mě to až ve chvíli, když jsem přestala kojit. Proto jsem se po prvním týdnu rozhodla, že i tentokrát ukončím kojení, aby se mi to ještě víc nerozjelo. Kojení jsem tedy zastavila, ale stavy byly pořád stejné. Tisíckrát jsem si mohla říkat, že mám dvě krásné zdravé děti, skvělého manžela, milující rodinu atd., ale stejně jsem byla nešťastná. Nejhorší byla pro mě rána, ta úzkost byla nesnesitelná. Proto jsem se rozhodla navštívit psychiatra, který mi předepsal AD Adjuvin. Beru 1 tabletu ráno a asi po 10 dnech mi to zabralo. Nyní se už můžu opět radovat ze života. Dle psychiatra je to nevyrovnanou hladinou hormonů, kdy tělu chybí serotonin, tedy hormon štěstí. Domluvili jsme se, že to budu brát měsíc a pak to vysadím. Věřím, že to už bude jen dobré. A proto radím nečekat, že se to zlepší samo a raději vyhledat odbornou pomoc. Sám si člověk prostě nepomůže. Kdo nezažil, nepochopí…
Chamel, děkuju, jsi moc hodná, já právě AD beru, je to už malinko lepší, jsem už 6 měsíců po porodu a kojení jsem také raději ukončila, ale úplně ono to ještě není, ale časem bude určitě líp. Jsem ráda, že ti AD zabrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
