Úzkosti po porodu - stavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@Marie432875 píše:++
@PetraMerry rozumím, ze jsi nešťastná. Ačkoli ja si to v hlave rozumově vždycky zdůvodnim, občas me pichne takový ten cervicek ze jsem to jeste nezkusila. Je to těžký, protože dnes je na zeny velký tlak aby byly vykonne a dokonale superzeny, a obecně tak trochu masaz ohledně kojeni. Bud na sebe hodna. Kojeni je jen moznost, ale klidná a zdravá máma je pro dite nutnost. Žena se nemusí kompletně obětovat pro sve dite, i ty jsi clovek se svými potřebami a city a mas plne právo zachovat se tak, aby bylo dobre i tobe. Jsi uzasna máma, protože nad tim tak premyslis a resis to. Tve dite ma velký štěstí ze te ma, jsi pro nej ta nejlepší na světě! A ver mi, ze mu je uplne jedno, jestli pije z flašky nebo se kojí. Ale rozhodne mu neni jedno, jestli ma mámu vyčerpanou trosku nebo klidnou a v pohodě.
ty jo, to jsi napsala krásně, moc děkuji za podporu, to mi neřeknou ani doma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, vím přesně, co prožíváš. Také jsem si to přesně před rokem zažila s druhým dítětem. Bylo to mé nejhorší období v životě. Kdo to nezažil na vlastní kůži, ten nepochopí. Moc mi pomohlo přestat kojit. Tím jsem se hodně uklidnila. Nejdůležitější je zdravá a vyrovnaná maminka. Jestli je děťátko kojené nebo na umělé stravě nehraje roli. Jemu je to jedno, chce mít hlavně spokojenou maminku. A o to jde především! Brala jsem 2 měsíce antidepresiva a 3. měsíc jsem je začala postupně vysazovat. Vše se vrátilo do starých kolejí a já si začala mateřství konečně užívat. Takže věz, že bude líp! Držím Ti pěsti! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Můžu se přidat do klubu…Mám asi nějakou lehčí formy poporodní deprese. Svou dceru miluju, máme pěkný vztah, ale občas člověk potřebuje vypnout.. to že rodiče máme oba s manželem daleko na tom nepřidává. Nikdo mi nepomůže, manžel je během sezóny furt v pr…i (zkrátka hodně práce, to mu samozřejmně nevyčítám, ale je to náročné), nemám tu moc kamarádek.. Občas se mi ani nechce usnout, protože vím že druhý den to bude znova.. Cítím se jak kdybych ztratila velkou část sebe. Ráda o malou pečuju, ale zkrátka bych si taky jednou jedinkrát dělala taky já co chci… Když to tak vidím černé na bílé je mi ze sebe zle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@MartinaTru myslím, že ti ze sebe zle býtt nemusí 
úplně tě chápu, mám to velice podobně. klidně napiš sz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@PetraMerry píše:
Ahoj holky, koukám, že prožívám téměř podobné stavy:( trochu mi ulevuje, že v tom nejsem sama, ale je to děsléčím se už pár let s úzkostí, ale po druhém dítěti, kterému je 6týdnů a neustále pláče a pláče je mi hrozně. beru jen 1/2 cipralexu+ homeopatika, protože kojim, ale ty stavy jsou děsné, dnes ráno mi bylo tak zle, že jsem myslela, že se zblázním definitivně
Zdravim, brala jsem citalec asi deset let. Kdyz se na to podivam zpetne, lituju. Dneska se antidepresiva pisou, jak na bezicim pasu, ale myslim, ze hodne veci se da vyresit mnohem lip, nez se cpat praskama. Puvod depresi a uzkosti je casto nejaky problem v nasem zivote. Lepe ho vyresit, nez to zajidat praskama. Pak problem casem pomine - pominul by asi i bez prasku a vy dal berete tisic let jeden prasek za druhym. Mozna se Vam nevratily deprese, me treba slozilo samotne vysazeni prasku. Na tohle jsem prisla az po mnoha zkouskach antidepresiva vysadit a zbavit se jich. Staci ten stav par mesicu vydrzet. Mimochodem,.nejste unavena, od te doby co prasky berete?
- Citovat
- Upravit
Je to škoda s tím kojením, prošla jsem si tím taky a díky bohu jsme kojení udrželi. Díky němu se vztah se synem naopak prohloubil a lépe se zvládají nemoci, zuby atd. Doteď (10 měsíců) mi vstává 6-8× za noc a bez kojení bych si to šla hodit.
U nás pomohlo to, že v nejhorších chvílích jsem si já švihla prášek od psychiatričky a pak vyjela na 3 hod. ven, aby malý spal a já nekojila. Nechala jsem si namíchat Bachovky a řešila synovy problémy. Nesnáším kecy o tom, jak mají děti všechno z matek. Ano, spousta projevů je ovlivněna matkou, ale třeba u nás jsem se 8 dní po porodu zhroutila a zkolabovala z nevyspání. Pak začalo toto peklo. Takže důvod nebyl preventivní vystresování ze všeho…Syn měl těžké koliky, s břichem bojoval do 7 měsíců. Plakal nám do 5. měsíce, během 5 dní pláč přestal po kraniosakrální terapii. Na doporučení několika lidí jsme to řešili jako trauma z porodu (rodila jsem 47,5 hod.). U spánku jsme si prošli většinou problémů, které lze mít.
Nakonec se vše podařilo ukočírovat bez těžkých léků a jsme spokojeni. Držím pěsti! Vím, jaké to je. Pokud by to kojení šlo nějak pořešit, bylo by to super. Obecně ale souhlasím i s tím, že lepší zdravá matka, než vyčerpaná troska.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A musím dodat, že díky této psychárně, co jsme zažili, jsme se dostali k mnoha alternativním metodám (právě proto, aby to mohlo být aplikováno na kojence a kojící matku), které nám pomáhají nadále.
Homeopatika jsem využívala i předtím, ale pomohly nám krizové Bachovky (bral i přítel, který už z toho pláče a stresu taky nemohl). Kraniosakrální terapie mě jako „vedlejší účinek“ zbavila 10letých bolestí krční páteře, po úraze mám vyhřezlou plotýnku, bolest byla na denním pořádku. Dost jsem se vnitřně zklidnila i proti mému „normálnímu“ stavu, všímá si toho i okolí, což mě těší.
Zkoušela bych hledat cesty, klidně napište SZ. Já jsem ráda, že jsme se nakonec nenechali odbýt řečmi typu: „To si musíte přetrpět jako ostatní rodiče, některé děti řvou stabilně třeba do 2 let bezdůvodně.“ Někteří z okolí si klepali na čelo, ale v tomto případě mi to bylo upřímně jedno a jsem ráda, že jsme vše vyřešili. Dítě se netrápí tím, co ho celé dny a noci trápilo a my jsme spokojení rodiče, kteří jsou pyšní na neuvěřitelně vysmáté dítě. Kdo našeho syna poznal až po té změně, tak nevěří, že někdy mohl plakat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, pridavam se do klubu. Deprese, uzkosti. Nemohla jsem spat. Kdyz jsem usla, prisly nocni mury s nejhorsimi strachy, ktere jsem si za dne ani nechtela pripustit. Pul noci jsem se jen klepala a bez manzela u sebe neusla. Prvni tydny po porodu se k tomu pridavaly i panicke ataky. A ja furt verila, ze se to po sestinedeli srovna. Byly tam i lepsi dny, ale pak vzdycky prisel propad. Sesty tyden jsem se proste rozhodla, ze je mi uz vsechno jedno, ze jestli mam umrit, tak umru a jeli jsme na ambulanci na psychiatrii. Zastava kojeni, antidepresiva, leky proti uzkosti… nechtela jsem brat zadny prasky a dostala jsem trojkombinaci. Po dvou mesicich mam konecne termin u psychologa, tak doufam, ze je nejaka cesta, jak s tim pracovat. Mam termin na kraniosakralni terapii.
Mela jste nektera z vas prehnane obavy hlavne o svoje zdravi? Stale cekam, az antidepresiva zaberou, maji zaroven sedativni ucinky a beru je na noc. Poslednich par dni se mi ale stava, ze me fyzicky totalne unavi, ale na pozadi bezi uzkost a jsem strasne vydesena z tech fyzickych pocitu, jak nemuzu usnout, jsem oblbena a zaroven nabuzena tou uzkosti. Nejvic me uklidnuje, kdyz u me je manzel, ale uz nam to takovym zpusobem zasahuje do zivota, ze si to vycitam… bojim se, ze uz navzdycky budu troska. Je mi uplne jasny, ze kdzy neodhalim pricinu, prijdou tyhle stavy kdykoliv znovu. Pomohlo by se mi vyspat, ale asi vite, jak to vypada s malym miminkem… uz tak mi hodne pomaha mamka, ktera si ho obcas bere (pak mam zase uzkost, ze neni malej se mnou).
Nemuzou to byt jeste i prdly hormony? Nevite nekdo, co s tim?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevím co delat
Dobrý den, chtěla bych se zeptat spíš zjistit co mi vlastně může být. V lednu se nám narodil krásnej chlapeček, byl a je pořád hodným miminkem. Kojeni nám bohužel tedy moc nešlo, v porodnici ještě jaks taks ale už i tak byl na příjmech myslela jsem si, že se to doma v klidu všechno spraví ale ani moc ne..Z každého kojení jsem měla hrůzu jestli se pořádně naji aby mu to stačilo a tak..No dávali jsme to i s prikrmama 2 měsíce pak už byl jen na UM a já byla klidnější. Ale prostě pořád to nejsem já.. Pak nastalo období kdy jsem se zas o něho neustále strašně bála.. Pořád kontrolovala jestli mu něco není A tak..Přítel a rodina už byli trochu nešťastní nakonec i to nějak přešlo jak malý povyrostl. Ale teďka zas začalo období kdy asi tím jak mám hodně mimco a mám relativně dost času asi hodně přemýšlet jsem se strašně moc začala zaobirat sama sebou, pořád si myslím nebo spíš mě připadají stavy kdy si myslím že mi něco je.Uz nevím jak z toho ven. U doktorky jsem si nechala vzít krev vše v pořádku.. Chvili byl klid a teďka už to začalo zase.. nevíte jak b ch se mohla nějak hodit do normálu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Barus2509 myslim, ze jste tady spravne… zni mi to jako klasicka uzkost. Nekdy smerovana na maleho, nekdy sama na sebe. Zkousela jste zajit za psychologem? Urcite je to dobry prvni krok. Kolem ceho se ty uzkosti toci? Kdyby to melo byt horsi, zobnete si prasek pro zvladnuto situace. Ale na pricine stejne musite pracovat sama (s terapeutem). Ja od porodu bojuju s uzkostnymi stavy a depresi a i s medikaci je to jako na houpacce. Nejhorsi je, ze pri panicke atace opravdu uverim svemu strachu, vcera jsme dokocne volali rychlou. Sama jsem taky na ceste pochopeni svych vitrnich pochodu. Drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@knira píše:
@Barus2509 myslim, ze jste tady spravne…zni mi to jako klasicka uzkost. Nekdy smerovana na maleho, nekdy sama na sebe. Zkousela jste zajit za psychologem? Urcite je to dobry prvni krok. Kolem ceho se ty uzkosti toci? Kdyby to melo byt horsi, zobnete si prasek pro zvladnuto situace. Ale na pricine stejne musite pracovat sama (s terapeutem). Ja od porodu bojuju s uzkostnymi stavy a depresi a i s medikaci je to jako na houpacce. Nejhorsi je, ze pri panicke atace opravdu uverim svemu strachu, vcera jsme dokocne volali rychlou. Sama jsem taky na ceste pochopeni svych vitrnich pochodu. Drzim palce
Souhlasím. Určitě byste měla vyhledat pomoc, psychologa, možná i psychiatra - nevím, jak závažné to je, ale možná bude na překlenutí té akutní situace potřeba medikace. Ale každopádně bude vhodné vstoupit do psychoterapie a hledat odkud ty úzkosti pramení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@guineapig Nejhorší je to, že jsem vyrůstala na baracku se zahradou, dvorkem. Jsme velka rodina a byli jsme zvykli porad tak nejak pospolua tak. Pak jsme se s přítelem přestěhovali do bytu..No řeknu vám kdyby jsme byli sami dva asi by mi to tak nevadilo ale s tím malým je to na blázinec.. Nejsem prostě na byt zvykla a tak trpím i tim..Jeste tu mame super sousedy takze je to jedno s druhym Nikoho tady k sobě ani nemám..No a tedka do toho jeste vlezlo toto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Barus2509 píše:
@guineapig Nejhorší je to, že jsem vyrůstala na baracku se zahradou, dvorkem. Jsme velka rodina a byli jsme zvykli porad tak nejak pospolua tak. Pak jsme se s přítelem přestěhovali do bytu..No řeknu vám kdyby jsme byli sami dva asi by mi to tak nevadilo ale s tím malým je to na blázinec.. Nejsem prostě na byt zvykla a tak trpím i tim..Jeste tu mame super sousedy takze je to jedno s druhym Nikoho tady k sobě ani nemám..No a tedka do toho jeste vlezlo toto.
Ty super sousedy myslíte asi ironicky, že? Asi jste tedy celkem osamělá a v té samotě na vás padají takové chmury a různé úzkostné myšlenky…Nemůžete třeba trávit víc času s nějakou kamarádkou nebo prostě mezi lidmi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@guineapig píše:
Ty super sousedy myslíte asi ironicky, že? Asi jste tedy celkem osamělá a v té samotě na vás padají takové chmury a různé úzkostné myšlenky…Nemůžete třeba trávit víc času s nějakou kamarádkou nebo prostě mezi lidmi?
Každopádně bych ale opravdu i navštívila psychiatra, takové úzkosti ohledně zdraví vlastního i dítěte opravdu nejsou v pořádku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
