Úzkosti po porodu - stavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
uzkosti stavy
Ahoj holky, mám takový dotaz jsem 4 měsice po porodu a asi mě přepadly poporodní deprese. A ještě k tomu mám vysoký tlak nevím jestli ten tlak není ze strachu že se mi něco může stát. Je to dost drsné chce se mi pořád brečet nemůžu být sama nevím co mám dělat hlavně je to nejhorší jak mám byt sama doma s malou tak je mi uplně nanic.Tak prosím o radu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Okamžitě a střelhbitě k psychiatrovi. Vím o čem mluvím, mám úzkostnou poruchu a tyhle stavy dokážou zajít opravdu daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Vera111 píše:
Okamžitě a střelhbitě k psychiatrovi. Vím o čem mluvím, mám úzkostnou poruchu a tyhle stavy dokážou zajít opravdu daleko.
přesně, začni to řešit, pokud je to teprve v začátcích, na nic nečekej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak tak, souhlasím z holkama, mě poporodní deprese chytila hned po porodu, myslela jsem že to přejde, ale bylo to jen horší..pořád jsem brečela, malá mi lezla šíleně na nervy, začla jsem si uvědomovat jakou mám ted zodpovědnost a že už se to nedá vzít zpátky, prostě deprese..nakonec jsem se objednala k psychiatrovi, ten mi předepsal antidepresiva a je klid..fakt to za to nestojí ublížit sobě nebo malé..
- Citovat
- Upravit
@alulu píše:
Ahoj holky, mám takový dotaz jsem 4 měsice po porodu a asi mě přepadly poporodní deprese. A ještě k tomu mám vysoký tlak nevím jestli ten tlak není ze strachu že se mi něco může stát. Je to dost drsné chce se mi pořád brečet nemůžu být sama nevím co mám dělat hlavně je to nejhorší jak mám byt sama doma s malou tak je mi uplně nanic.Tak prosím o radu.
jojo já tohle dostala 7 měsíců po porodu a došlo to tak daleko, že jsem nespala, nejedla, měla paniku že budu s malým sama až to šlo do deprese. Měla jsem to tak i po prvním porodu, ale to dned v porodnici.Na to nic kromě léků nepomůže:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@alulu píše:
Ahoj holky, mám takový dotaz jsem 4 měsice po porodu a asi mě přepadly poporodní deprese. A ještě k tomu mám vysoký tlak nevím jestli ten tlak není ze strachu že se mi něco může stát. Je to dost drsné chce se mi pořád brečet nemůžu být sama nevím co mám dělat hlavně je to nejhorší jak mám byt sama doma s malou tak je mi uplně nanic.Tak prosím o radu.
můžu se zeptat jak je?
- Citovat
- Upravit
@alulu píše:
Ahoj holky, mám takový dotaz jsem 4 měsice po porodu a asi mě přepadly poporodní deprese. A ještě k tomu mám vysoký tlak nevím jestli ten tlak není ze strachu že se mi něco může stát. Je to dost drsné chce se mi pořád brečet nemůžu být sama nevím co mám dělat hlavně je to nejhorší jak mám byt sama doma s malou tak je mi uplně nanic.Tak prosím o radu.
to samé já, dnes jsem musela k psychiatričce narychlo. Ráno úzkost k zbláznění, myslela jsem, že mě jebne. Nemohla jsem ani jíst. Doma 11 měs. syn…no mám AD už 3 měsíce, ale zabírá-nezabírá. Dala mi dnes Xanax, uvidím co dál…
- Citovat
- Upravit
Nestrašte mě, já dnes a včera, když šel přítel do práce začala brečet a měla jsem šílený pocit, že jsem na malou sama, a uklidnila jsem se, až když přítel z práce zase přišel. Věřím, že to samo vymizí, že jsou to jen splašené hormony.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já zas mám stavy, že až nenávidím manžela. Jsem unavená, stereotyp na mateřské mě strašně ubíjí, nic nezvládám, nestíhám ani do ničeho nemám chuť. Naštěstí se to nikdy neobrací proti miminku, to zbožňuju a každý jeho usměv mi zvedne náladu. Ale všechno špatný přičítám manželovi, dítě sem nechtěla, on mě přemluvil, není vůbec doma, podílí se jen finančně. Někdy v noci když malá brečí, tak schválně vztávám pomalu, aby ho vzbudila, hrozně ho nenáviim za to, že spí a já nemůžu! Někdy v noci mám uplně cht mu fyzicky ublížit… 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Já zas mám stavy, že až nenávidím manžela. Jsem unavená, stereotyp na mateřské mě strašně ubíjí, nic nezvládám, nestíhám ani do ničeho nemám chuť. Naštěstí se to nikdy neobrací proti miminku, to zbožňuju a každý jeho usměv mi zvedne náladu. Ale všechno špatný přičítám manželovi, dítě sem nechtěla, on mě přemluvil, není vůbec doma, podílí se jen finančně. Někdy v noci když malá brečí, tak schválně vztávám pomalu, aby ho vzbudila, hrozně ho nenáviim za to, že spí a já nemůžu! Někdy v noci mám uplně cht mu fyzicky ublížit…
a máte to malé ráda, když jste ho vlastně nechtěla? Můj je od 7 do 20 večer taky v práci, o víkendu je na baráku…já mám stavy úzkosti z toho stereotypu, z malého že mi stále visí u nohy, co zase vařit…nic se mi taky nechce. Pokud jste v jádru aktivní člověk jako já a musíte být v kontaktu s lidma, tak to máte jako já. Mateřská je stereotyp a izolace.
- Citovat
- Upravit
@Aln píše:
Nestrašte mě, já dnes a včera, když šel přítel do práce začala brečet a měla jsem šílený pocit, že jsem na malou sama, a uklidnila jsem se, až když přítel z práce zase přišel. Věřím, že to samo vymizí, že jsou to jen splašené hormony.
jo tak to je úzkost, kteráý může vyústit do deprese. Já ji dostala až měl malý 7m.
- Citovat
- Upravit
Holky, taky jsem s tim bojovala a nekdy i ted mam vztek na vsechno. Me z toho dostaly pohadky, co si poustim dopolko na DVD, cviceni podle Jillian Michaels a zdrava zivotosprava. Moje rada je: UPNETE SE NA NECO JINEHO, NEZ JE DITE. NAJDETE SI NECO SVEHO. Proste kdyz vam dite spi, tak si bud ctete svuj casak, ucte se cizi jazyk, kouknete na oblibeny serial, proste cokoli, co budete brat jako svoji odmenu a „unik“ od rutiny. Jo, a mohlo by pomoci lepsi pocasi. Kdyz je venku pekne, premozte se a vyrazte ven (i kdybyste jako ja mely dite v kocaru zasadne rvavy). Jo, a najdete si maminku, ktera to ma podobne jako vy. Lip se vam to bude snaset (pozor, pro-depresivne mohou naopak pusobit maminky, co to davaji levou zadni). Moc drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lada84 píše:
Holky, taky jsem s tim bojovala a nekdy i ted mam vztek na vsechno. Me z toho dostaly pohadky, co si poustim dopolko na DVD, cviceni podle Jillian Michaels a zdrava zivotosprava. Moje rada je: UPNETE SE NA NECO JINEHO, NEZ JE DITE. NAJDETE SI NECO SVEHO. Proste kdyz vam dite spi, tak si bud ctete svuj casak, ucte se cizi jazyk, kouknete na oblibeny serial, proste cokoli, co budete brat jako svoji odmenu a „unik“ od rutiny. Jo, a mohlo by pomoci lepsi pocasi. Kdyz je venku pekne, premozte se a vyrazte ven (i kdybyste jako ja mely dite v kocaru zasadne rvavy). Jo, a najdete si maminku, ktera to ma podobne jako vy. Lip se vam to bude snaset (pozor, pro-depresivne mohou naopak pusobit maminky, co to davaji levou zadni). Moc drzim palce
když já právě mám svůj koníček, který nemůžu provozovot kvůli dítěti kdybych nic takovýho neměla, bylo by mi asi líp, takhle jen koukám na netu, jak se ostatní posunujou dál a dál, různé akce, závody a já nikam nemůžu. Na pár akcích jsem byla, ale je to peklo odstříkat třeba tři dávky mlíka, to se mi povedlo jenou, když jsem byla na semináři a makala jsem na tom celej tejden 
mimčo zatim nemá očkování, tak ani nikam nemůžu, večer má koliky, takže nehrozí jít třeba na večeři, i kdybych odstříkala dva litry, 3 hodiny nonstop řvoucí dítě nemůžu nechat babičce. Přes den moc nespí, jen v kočáru, takže si ani moc neodpočinu.
@pepivaha píše:
a máte to malé ráda, když jste ho vlastně nechtěla? Můj je od 7 do 20 večer taky v práci, o víkendu je na baráku…já mám stavy úzkosti z toho stereotypu, z malého že mi stále visí u nohy, co zase vařit…nic se mi taky nechce. Pokud jste v jádru aktivní člověk jako já a musíte být v kontaktu s lidma, tak to máte jako já. Mateřská je stereotyp a izolace.
jojo, mám ho ráda, až se tomu divim, jak ho mám ráda a hned po porodu to naskočilo, láska jako trám 
až bude větší, bude to lepší, baví mě si s ní povídat hrát, ale je ještě malá, vydrží 10 min max hračky jí ještě nezajímají moc, takže teď spíš jen furt nosim a utěšuju, což mě moc nebaví teda
- Citovat
- Upravit
Máš malý má 11,5 měsíce a zabaví se max.na 10 minut a už ho mám u nohy:-)když si s ním chci hrát, hned se po mně začne plazit a chce se mazlit, takže ho nic nazabaví
- Citovat
- Upravit
Ahojte maminy! Deprese mě chytla také hned po porodu. Malého jsem nechtěla ani vidět a na to ho vzít do ruky tak to ani náhodou..Dokonce mě napadla myšlenka nechat ho tam a utéct domů..Myslela jsem že je to normální že až přijedu domů bude vše dobrý..Naopak bylo vše horší..Zoufalá, ubrečená, bolavá, unavená…Nenáviděla jsem jeho pláč atd.To jsme bydlely ještě u tchýně…Stále jsem si naivně myslela že to přejde..Přestěhovaly jsme se malému je 2 a půl měsíce a jakmile mám být sním sama už panikařím, cítím úskost atd. Člověk má najednou velikou zodpovědnost a před tím byl naprosto svobodnej…Prostě jsem úplně k ničemu a samotná péči o malého nezvládám…:-(Nevím zda jít k psychiatrovi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
