Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Sally84 píše:
@Králičice k neurologovi chodila do 13mesicu. Tak predpokladam, ze je v tomhle smeru ok… Ale uklidnila si me.. Takle nejak se chova dcera:) nevim,zda ve skolce se to taky projevuje histerii,ale predpokladam ze jo… u me ted dlouho histerie neprobehla. Jen plac, kdyz jsme mely jit nekam,kde to nezna. Treba i do knihkupectvi(protoze tam urcite bude ten lestic podlahy)… Ale treba z vetru histericka byla jeste v rijnu… Nebo z kytaryale to se mi podarilo aspon,ze tu kytaru akceptuje. Rada ji nema,ale nebreci uz…
Ji nechavam u tchyne na cast dne… pres noc ne. To by nedala.
Asi zajdu za tou psycholozkou jeste jednou,at skolka vidi,ze teda se neco dela.
Jo,s tim,ze to je jejich prace, s tim jsem k nim pristupovala po prvni navsteve psychologa. Rekla jsem jim,co rekl a brala jsem to jako uzavrenou vec. Jenze ted po mesici chteji vedet,co delat. Jak s ni pracovat:/
Jestli tam byli nějaké neurologické potíže, tak to s tou přecitlivělostí na podněti a případnou senzorickou integrací může být reálná součást oné vrozené dispozice. Spolu s onou základní prací jak na strach to může docela dobře zvýšit efektivitu snahy.
@Teresa.p a kdo tohle pozna,zda to ma? Ten ergoterapeut nebo neurolog?
@Ou cvicila Vojtovu metodu. Nejdriv neotacela hlavu a pak mela neustale spatne drzeni tela. Vojtovka nam pomahala zvladat psychomotoricky vyvoj vcas. Teda po odecteni 2 mesicu. A na kontroly jsme jen chodily,zda se to lepsi a neni nekde problem. Pak kdyz videla ze udela i prvni kroky,tak nas uz videt nechtela dal…
@Anonymní píše:
@Sally84 je ji 6. No ona taky právě reaguje jen na nějaké situace. Mě je besidka jedno, ale nechci aby nějak trpěla ve škole např. Při zkoušení apod. Přitom doma je ukecana, rozumná, ale prostě jakmile má nějakou změnu, je to konec. Např tvrdila, že do obchodu nikdy nepůjde sama. Jednou to pokořila a od té doby naprostá pohoda. Miluje gymnastiku. Trenérka ji chce přiřadit, protože je šikovná, ale jakmile o tom slyší okamžitě nechce. Přitom sama vím, ze pak bude nadšená. Ale to ji asi bude provázet celý život
Takle nejak je to u nas… Doma taky ukecana… Asi to bude stejne i v tech krouzcich casem…chjo..
@Sally84 - dcerka uz vystupovala s mazoretkama a dokonce s nimi byla i ja soustredeni s prespanim..ted toho musela nechat kvuli plicim(tym, ktery to dela na spickove urovni a bohuzel tomu odpovida i cetnost treninku a soustredeni a ted zacala mit zapaly plic), ale snad se do toho jeste nekdy dostane. loni byla i ve skolce v prirode (coz pry dost obrecela), ale vzpomina na to rada. Bude lepe..jen ji ver.. ![]()
@Sally84 to pozna terapeut ktery dela senzorickou integraci. nas stary neurolog by nevedel, ze neco takoveho existuje. nase byvala neurolozka by mavla
rukou, ze to jsou nejaky cary mary. ergoterapeut by mel vedet o co jde. my jsme byli na senzoricke integraci v olomouci (jsme z Brna). vyplnovali jsme dlouhy dotaznik ohledne psychomotorickeho vyvoje, byly tam otazky ohledne smyslu-chute, konzistence jidla, materialu, zvuku, cichu, hmatu, zraku (napr mzourani do svetla apod).
@Anonymní píše:
@Sally84 je ji 6. No ona taky právě reaguje jen na nějaké situace. Mě je besidka jedno, ale nechci aby nějak trpěla ve škole např. Při zkoušení apod. Přitom doma je ukecana, rozumná, ale prostě jakmile má nějakou změnu, je to konec. Např tvrdila, že do obchodu nikdy nepůjde sama. Jednou to pokořila a od té doby naprostá pohoda. Miluje gymnastiku. Trenérka ji chce přiřadit, protože je šikovná, ale jakmile o tom slyší okamžitě nechce. Přitom sama vím, ze pak bude nadšená. Ale to ji asi bude provázet celý život
Mám něco podobného doma, prostřední ze tří dětí. Částečně to přičítám neurologickým potížím, které jsme řešili do 18 měsíců. Oproti sourozencům emočně pozadu, inteligenčně a fyzicky ok. O 90% se to zlepšilo nástupem do školy. Ve druhé třídě už zvládla besidku na 1 ( dřív nemyslitelné jen vyjit s třídou na jeviště ) . Jakákoliv nová situace- pláč, každá sebemenší nejistota - pláč, něco strašně chtěla, ale nedokázala k tomu sebrat odvahu - pláč, nikdy mi oproti sourozencům neodporovala, když něco nechtěla - pláč. V první třídě jakoby dozrála. Když jsem řešila ze začátku její občasný pláč s učitelkou, tak učitelka naprosto v klidu , neřešila, ať si popláče, když to potřebuje, ale žádné litování, zdržování. A poradila dítě hodně zaměstnat, aby nemělo čas přemýšlet nad svými obavami . Ve škole nebyl problém, dítě bylo náležitě zaměstnáno, prospěch výborný, fungování v kolektivu bez problémů. Nyní 8 let, druhá třída, pláč už zřídka, vítězí zvědavost nad strachem, prosazuje si svou, dokonce je někdy drzá
. Někdy to chce asi čas.
@Sally84 jojo ma několik strachu dohromady, spis to jsou takove obdobi, mela obdobi, kdy se bala ohne, zrovna nedavno, a dotoho obdobi meli ve skolce pozarni poplach-cviceni… no hruza, učitelka to se mnou resila, ze delala sceny. Jenze ona mela zrovna obdobi strachu z ohne. Ptala se nas, jestli uz vypneme krb, kdyz uz moc horel
citliva je hlavně na hluk, petardy na silvestra vylozene pretrpela. Kdyz jdem na navstevu, kde deti moc divoči, jeci, nekdo dostane hysterii, tak se boji a nejradsi by sla domu. Psycholozka to vsechno vi, i tak me uklidnila, ze je jen prostě hodne senzitivni a takova jako dospelacka…jinak spojitost s predcasnym narozenim nemam, ale dcera mela jako miminko velike potize se srdcem
@Mishka85 jo,to jsem nekde cetla,ze uzkostne deti maji i nejakou nemoc: bud neurologickou nebo srdce…
Na silvestra paradoxne se neboji. Ale to jsme byly letos radeji doma. To se ji hodne libily ty svetelne efekty… Je to zvlastni,ze treba lux ji vadi,ale tohle ne.. ![]()
@Anonymní píše:
Mám něco podobného doma, prostřední ze tří dětí. Částečně to přičítám neurologickým potížím, které jsme řešili do 18 měsíců. Oproti sourozencům emočně pozadu, inteligenčně a fyzicky ok. O 90% se to zlepšilo nástupem do školy. Ve druhé třídě už zvládla besidku na 1 ( dřív nemyslitelné jen vyjit s třídou na jeviště ) . Jakákoliv nová situace- pláč, každá sebemenší nejistota - pláč, něco strašně chtěla, ale nedokázala k tomu sebrat odvahu - pláč, nikdy mi oproti sourozencům neodporovala, když něco nechtěla - pláč. V první třídě jakoby dozrála. Když jsem řešila ze začátku její občasný pláč s učitelkou, tak učitelka naprosto v klidu , neřešila, ať si popláče, když to potřebuje, ale žádné litování, zdržování. A poradila dítě hodně zaměstnat, aby nemělo čas přemýšlet nad svými obavami . Ve škole nebyl problém, dítě bylo náležitě zaměstnáno, prospěch výborný, fungování v kolektivu bez problémů. Nyní 8 let, druhá třída, pláč už zřídka, vítězí zvědavost nad strachem, prosazuje si svou, dokonce je někdy drzá. Někdy to chce asi čas.
To zavidim,ze u vas ucitelka v pohode… Bych to taky brala:) ona ma 2. Jednu na ranni a druhou na odpoledne. U te jedne jsem potreti „na koberecku“ a u te druhe je vse v pohode. Ma nazor,ze je potreba aby si jen zvykla. Ona je casto nemocna. Jeste nevydrzela ve skolce dele nez tyden zdrava. Kdyz mi ted ta prvni rikala,ze se to musi uz resit ta jeji uzkost,tak jsem se ji ptala,zda to nemuze byt tim,ze si stale nezvykla. Tak mi rekla ze v lednu to si uz zvyka kazde. Chjo. Jako fakt nevim co vic delat.
To,ze to casem prejde,pro ne nema asi vyznam:/ chteji reseni. Ja je chapu. Ale asi to reseni neni. Protoze s ni delam vesmes to,co tu radite. Ale na nove situace ji tezko pripravim. I kdyby mi rekli dopredu,co budou ve skolce delat,tak ji na to asi dostatecne nepripravim. Si to podle me tak uplne nepredstavi,nespoji s realitou a bude spis uz dopredu nervozni.
@Ou a dekuji moc za seznam knih. Jdu koupit:) snad poradi a pomohou. Je zvlastni,ze ucitelky tohle neucej treba na skolach. Sama mi rikala,ze se s timhle jeste nesetkala a na skole jim nic o tom nerekli. Nebo ze kdyz jde nekdo na nejaky seminář, tak ze ani tam to neprobiraji…