Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ze jsme dceru rozmazlili, nic nemusela delat a dostala vse, co si prala. Vysledkem je mentalni anorexie, je na nas hnusna a drza. Je ji 15.
Anonym, dekuji.
Mentální anorexie nevzniká rozmazlováním. Zažila jsem spolužačku své sestry, ta měla mentální anorexiii. Životním postojem matky byl výkon a perfekcionistická dokonalost, takže to skončilo takto.
@Anonymní píše:
Přijde mi, že u prvního jsem udělala mnoho chyb. Málo jsem se s ním mazlila, bála se, abych mu neublížila. Celkově mě otravoval, že mi narušil můj ‚bezstarostný‘ život a pořád po mně něco chce. Zpětně mě to velice mrzí, ale vrátit to zpět nelze. Teď má hooodne bouřlivé období vzdoru a já si pořád vyčítám, že kdybych mu dávala víc lásky, bylo by to jiné.
Nic si nevyčítej, už to nezměníš. A třeba by to bylo stejné. Třetí mám vymazlenou, opravdu jsem se snažila a to, co už půl roku předvádí…
![]()
@Anonymní píše:
Ze jsme dceru rozmazlili, nic nemusela delat a dostala vse, co si prala. Vysledkem je mentalni anorexie, je na nas hnusna a drza. Je ji 15.
Anonym, dekuji.
Mentální anorexie není z rozmazlování, ale spíš z nepochopení a nepřijetí dítěte takového jaké je. Chudák tvoje dítě. Pokud jí opravdu má, jistě chodíte k psychologovi a psychiatrovi, který by vám to vysvětlil. Je smutné, že ani tak jsi to nepochopilo.
@Anonymní píše:
Ze jsme dceru rozmazlili, nic nemusela delat a dostala vse, co si prala. Vysledkem je mentalni anorexie, je na nas hnusna a drza. Je ji 15.
Anonym, dekuji.
To není rozmazlenost, ale pokroucenou dobou, která mediálně masíruje mladý holky. Vše se točí okolo vzhledu, úspěchu. Sama vím o čem mluvím, zachránily mě až děti a jiné zájmy.
Já udělala obrovskou chybu snad ve všem. Mladá blbá, hnala jsem se rychle do práce už v půl roce dítěte. Nevěnovala jsem se mu tak, jak bych měla. Nehrála, byla jsem věčně myšlenkami v práci. Pustila mu telku, krátce na to dostal mobil a už to začalo. Teď si to moc výčítám. Syn tíhne spíše k otci. Kdybych mohla vrátit čas, vrátím ho od těch jeho dvou let a užívám si to s ním. Hodně jsem se napravila, když byl předškolák a teď si myslím, že jsem dobrá máma. Hodně se mu věnuji, užívám si to, že jsem máma. Hodně mu naslouchám a když neodmítne návrh na deskovou hru, s radostí si s ním zahraju. Hodně mu vymýšlím program, aby byl šťastný a měl hezké dětství. Často u nás spí jeho kamarádi. Hodně vidím ten odraz, té mé péče, když byl maličký a je mi to moc líto. Teď je mu osm let
@mokkk dobře jste udělala, akorát byste mu zadělala na nezdravý vztah k jídlu. Vás taky přece nikdo nenutí dojídat, když jste už plná. Problém jste měla hledat jinde
@ibis píše:
Hmm… zajímavý téma… Udělala jsem jsem určitě spoustu chyb, ale to je velice subjektivní pocit. Zrovna jsem s kolegyněmi v práci probírala téma chození na diskotéky a zábavy a alkohol a drogy, apod… A jelikož to zanedlouho přijde…Mám hrozný strach z toho, co na děti „tam venku“ čeká. Myslím si, že mám děti dobře vychovaný, ale i tak… Probdělé noci( opět) a čekání na jejich návrat, zda jsou v pořádku…
Tohle je sázka do loterie, záleží hrozně na tom, s kým se tam setká a jak se nechá ovlivnit. Ideální stav je možná dítě, které takové různé zábavy a diskotéky nezajímají a nechodí tam.