Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, často přemýšlím nad tím, že v mateřství a rodičovství prostě nejde neudělat chyby.. já stihla udělat obrovské chyby během prvního půl roku a zajímalo by mne, co považujete vy za největší chybu během rodičovství. Moc děkuji.
Syn má skoro dva a žádné obrovské chyby si neuvědomuju, zajímaly by mě ale ty tvoje 🤔
Zatím nevím, děti jsou ještě malé. Možná v tom, mít i druhé. Ale to říct nemohu, že jo
.
Za největší chybu svého rodičovství považuju to, že jsem děti párkrát plácla a řvala na ně ![]()
Že jsem neměla druhý dřív ![]()
Jaký chyby můžeš udělat za prvního půl roku? ![]()
Mam dvouleté a jediné co mě fakt mrzí, že jsem nervák a občas se neovládne a rvu a párkrát dostala i na zadek.
Hmm… zajímavý téma… Udělala jsem jsem určitě spoustu chyb, ale to je velice subjektivní pocit. Zrovna jsem s kolegyněmi v práci probírala téma chození na diskotéky a zábavy a alkohol a drogy, apod… A jelikož to zanedlouho přijde…Mám hrozný strach z toho, co na děti „tam venku“ čeká. Myslím si, že mám děti dobře vychovaný, ale i tak… Probdělé noci( opět
) a čekání na jejich návrat, zda jsou v pořádku…
Poslední dobou si říkám, že jsem udělala velkou chybu, když jsem své hubené a věčně nastydlé dítě odmala nenutila dojídat.
Neudělala jsem snad nic tak hrozného, abych to považovala vyloženě za chybu. Učím se za pochodu na starší dceři a na mladší pak nabyté zkušenosti aplikuji. Učený z nebe nespadl.
@mokkk píše:
Poslední dobou si říkám, že jsem udělala velkou chybu, když jsem své hubené a věčně nastydlé dítě odmala nenutila dojídat.
Ty jo, tak to mě třeba jako chyba vůbec nepřijde. Moje dítě je taky strašně hubené a věčně nastydlé a jí naprosto ukázkově, všichni se diví, kolik toho sní, takže ne vždy je to o jídle.
@pikola píše: Že jsem neměla druhý dřív
Jaký chyby můžeš udělat za prvního půl roku?
Stačí se blbě zatvářit a dítě to zpozoruje, vycítí nepohodu a změní se mu chemie v mozku, když to bude častějc, tak tak bude reagovat při podobných situacích, a dominovým efektem mu to pomalu změní kvalitu života…Nebo i ty známější věci, nevhat vyřvat, špatné jídlo apod. Naštěstí je člověk docela samoudržovací systém…
Zatím si myslím, že jsem žádnou mega velkou chybu neudělala. Zkusila bych to říct trochu jinak.
Před pár dny jsem byla u kamarádky. Její tříleté dítě ji začalo bít. Z mého pohledu dost. Nechci říct, že ona někde udělala chybu… spíš bych já nechtěla udělat jako rodič něco, co moje dítě donutí se takhle nebo podobně chovat po většinu života.
Snažím se obecně vyvarovat tomu co mi jako dítěti vadilo.
Jestli byla naše vychová prospěšná se dozvíme za pár let. ![]()
Doufám, že to žádná chyba není, ale lehkou pochybnost mám: 1) při prvním synovi jsem pracovala fulltime z kanceláře od 5. týdne po porodu. Ale v té zemi je to normální a všichni jsou většinou spokojení lidé.
U druhého syna jsem nedokázala rychle vstát a fungovat, když chtěl mléko. I presto, že jsem ho měla v posteli, bylo velmi těžké se probrat.
Anonym nebo smazat. Děkuji. Kamarádka má syna 6 let, ten, když není po jeho, tak ji kope, buší do ní pěstmi, říká jí, že je na h.vno, svině. Jiné nadávky jsem tedy neslyšela. Ještě tedy to, že ji nenávidí.
Její syn je bystré dítě a je ho škoda. Ničeho si neváží, vše bere za samozřejmost, tzv. si vše vyřve a ona skáče, jak kluk píská.
Pozvala jsem ji se synem v červenci k nám na chalupu na 5 dní a nestačila jsem se divit. Poté, kdy jí syn tak nadává, tak ona mu řekne za 20 minut třeba broučku.
Vůbec jí to chování přede mnou nebylo hloupé. Její muž je opilec, celé víkendy jen leží, s výchovou jí nepomáhá, agresivní není ani k ní, ani k dítěti.
Od té doby přemýšlím nad tím, proč si to ona nechá líbit a kde udělala chybu.
@ibis píše:
Hmm… zajímavý téma… Udělala jsem jsem určitě spoustu chyb, ale to je velice subjektivní pocit. Zrovna jsem s kolegyněmi v práci probírala téma chození na diskotéky a zábavy a alkohol a drogy, apod… A jelikož to zanedlouho přijde…Mám hrozný strach z toho, co na děti „tam venku“ čeká. Myslím si, že mám děti dobře vychovaný, ale i tak… Probdělé noci( opět) a čekání na jejich návrat, zda jsou v pořádku…
Nekomu jsou vlastni deti u zadku, ten ma spani klidné. Vetsina lidi své deti miluje, ti budou mit klid až v hrobě.