Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
A co řešíš? Chceš mít super pohoštění? Tak ho udělej… Děláš pohoštění jen v případě, ze ti ho někdo oplatí? Čekáš stejný servis od ostatních a od nich se ho nedostává? Tak nic nechystej…
Podle mě už z toho dobře stejně nevyjdes. Nechystas nezištně pohoštění, protože tě to baví či chceš potěšit ostatní, ale jen proto, ze od toho něco očekávas ![]()
@Anonymní píše: Více
Pokud máš tu potřebu je pohostit jak jsi zvyklá tak to prostě udělej no. Nebo se bojíš, že z toho budeš během té navstevy psychicky špatná, když je nepohostíš jak jsi zvykla?
Je už nezměníš, neoplatí ti to stejnou mírou. Toto dilema je jen tvoje.
@PaníBovaryová píše: Více
Vyžírka čistě jen co se týče jídla. Jí to spíš jen nedochází podle mě. V jiných věcech je zas naopak.
Hele já ti nevím, ale já fakt nejsem dokonalá a mám svoje i podstatné chyby, takže se asi ani nechci kamarádit jen s úplně dokonalými lidmi, i kdyby takoví existovali ![]()
Jak říkám, tohle byla i moje chyba, protože jsem něco předpokládala, že se někdo jiný bude chovat podle toho, jak to mám nastavené já. Což je blbost, žejo ![]()
Že má někdo etiketu ohledně vzájemného zvaní a hoštění nastavenou jinak než já pro mně fakt není důvodem ukončit přátelství trvající 10+ let…
Příspěvek upraven 17.12.24 v 21:32
@Anonymní píše: Více
Oni mají ale úplně stejné právo být šetrní, jako ty rozhazovačná ![]()
@Liberalissima píše: Více
Aha, takze neni vyzirka, ale otesanek
to je taky rozdil.
Neřešila bych to a připravila to jak chci já. Navíc zakladatelka psala, že tam nebudou jen ti lakomí švagři, ale i manželovi rodiče. Tak těžko jim dáš deset druhů pohoštění a švagrům kafe a sušenku. Takže bych se nad to povznesla a neřešila to.
Když ti není dobře v situaci, kdy oni na vás šetří (dětské porce a sousto vlastního koláče je trochu extrém) a ty podstrojujes, máš na takové pocity plné právo. Prostě trochu uber, nebo i víc, a uvidíš, jak ti v tom bude. Podle toho se zařídíš dál.
Trochu mi to připomíná případ, kdy se synovec přestěhoval do Prahy za prací. Bydlel v první fázi v podnájmu a nikoho neznal, krom nás. Řekla jsem manželovi, že bysme ho mohli pozvat v sobotu na oběd. Přestože to je syn od jeho sestry brblal, ale nakonec dal na mě. Od pátečního večera jsem pekla a vyvářela s tím, že chlapec se dopoledne dostaví. Dostavil, sežral i vypil i to, co jsem mu nenabídla a do hodiny po tučném obědě ho zajímala naše lednice. Co čert nechtěl rok se s rokem sešel a zemřel tchán. Tchyně měla k vnukovi vždycky blízko. Už po cestě na pohřeb nám sestra volala, že jdou na oběd do hospody. Když jsme přišli do bytu potom, co jsme usedli nám bylo řečeno " Chcete něco"? Samozřejmě, že ne měli jsme naštěstí něco koupeno po cestě. Takže podobný příbuzenský dýchanek pro mě navždy skončil. Je to už hodně let, ale dodnes mají mému chlapovi za zlé, že je na návštěvu nepozve.
@kemeny13 píše: Více
Chápu to správně, ze synovec byl u vás jednou na obědě?
Následně po roce vám nebylo PO POHRBU nabídnuto nějaké větší pohoštění a vás to urazilo? 😃 😃 😃 👍
@unuděná Je pozvána i manželova máma s partnerem. Víš, ono se to lehko řekne, ale rodina se chce vidět a u nikoho jiného to moc nejde, nechci rozepisovat důvody proč. Vlastně to taky dělám částečně kvůli manželovi, je rodinný typ a vím, že by ho mrzelo, kdybychom se nemohli sejít.
@kemeny13 Me to přijde jako dvě úplně rozdílné situace, vy jste synovce pozvali na oběd protože jste chtěli, ze vsechno s chutí snědl je snad dobre, to prece potěší každou hostitelku. Tchyně nemela navařeno protoze ji umřel manžel a mela jine starosti.
@Anonymní píše: Více
No a? To jako nemůžete pozvat prarodiče, aniž byste pozvali sourozence? Nicméně tohle jste si měli ujasnit dřív. Tobě evidentně ležej v žaludku, nemáš je ráda, ale očekává se po tobě pohoštění. Tak to udělej tak, jak radí manžel - prostě nic nepřeháněj, většinu příprav deleguj na něj, když on je tam všechny chce, a hoď se do klidu
Však je to jednou za rok.
Trochu víc. Jsou velmi, velmi setrni. Právě se to bije s mou až příliš velkou pohostinnosti.