Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu, je to moc osobní. Kdysi jsem jako dítě uškudlila peníze (neměla jsem kapesné, dostávala jsem jen sem tam pár korun za vysvědčení) a dala otci k Vánocům drahou luxusní vůni do auta. Nebyl to ten obyčejný stromeček, ale něco složitějšího, s postupným uvolňováním, krásně designově zpracované, unisex nevtíravá vůně,… Kamarádka kupovala tu samou své mámě, ta z ní byla nefalšovaně nadšená, věřila jsem proto, že i otec bude rád. Ten se však urazil a za trest mi obratem k narozeninám, které mám pár týdnů po Vánocích, dal tu nejpodřadnější vůni na záchod, ještě s cenovkou - stála ani ne 10 Kč. A nic jiného. Obrečela jsem to, protože to bylo opravdu s touhou ublížit. Ostatně s otcem to takto bylo vždy - dárky vyžadoval, ačkoli tvrdil, že nic nechce. Chtěl technické věci, na které jsme neměly jako děti peníze a o kterých říkal, že mu je kupovat nemáme, protože on si to vezme na firmu se slevou, a že stejně nevíme, jaké parametry to má splňovat. Takže jsme většinou vybíraly cenově dostupné praktické věci, které by mohl upotřebit. Třeba jsme viděly, že má roztrhanou peněženku, tak jsme mu koupily novou. Opovržlivě opáčil, že si na nový styl přihrádek zvykat nebude, a peněženku vyhodil. Tak jsme mu příště sehnaly přesnou kopii - stejně odmítl. Nebo měl hnusné, zaprané košile - dostal nové, krásné, ale demonstrativně je nechal ležet v našem pokoji a půl roku si je odmítal odnést. Cokoli jsme mu daly, odmítal, urážel se, mstil se. Debil, no.Někdy na střední jsem se na něj definitivně vykašlala a přestala mu cokoli dávat.
To má škaredou povahu. ![]()
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu, je to moc osobní. Kdysi jsem jako dítě uškudlila peníze (neměla jsem kapesné, dostávala jsem jen sem tam pár korun za vysvědčení) a dala otci k Vánocům drahou luxusní vůni do auta. Nebyl to ten obyčejný stromeček, ale něco složitějšího, s postupným uvolňováním, krásně designově zpracované, unisex nevtíravá vůně,… Kamarádka kupovala tu samou své mámě, ta z ní byla nefalšovaně nadšená, věřila jsem proto, že i otec bude rád. Ten se však urazil a za trest mi obratem k narozeninám, které mám pár týdnů po Vánocích, dal tu nejpodřadnější vůni na záchod, ještě s cenovkou - stála ani ne 10 Kč. A nic jiného. Obrečela jsem to, protože to bylo opravdu s touhou ublížit. Ostatně s otcem to takto bylo vždy - dárky vyžadoval, ačkoli tvrdil, že nic nechce. Chtěl technické věci, na které jsme neměly jako děti peníze a o kterých říkal, že mu je kupovat nemáme, protože on si to vezme na firmu se slevou, a že stejně nevíme, jaké parametry to má splňovat. Takže jsme většinou vybíraly cenově dostupné praktické věci, které by mohl upotřebit. Třeba jsme viděly, že má roztrhanou peněženku, tak jsme mu koupily novou. Opovržlivě opáčil, že si na nový styl přihrádek zvykat nebude, a peněženku vyhodil. Tak jsme mu příště sehnaly přesnou kopii - stejně odmítl. Nebo měl hnusné, zaprané košile - dostal nové, krásné, ale demonstrativně je nechal ležet v našem pokoji a půl roku si je odmítal odnést. Cokoli jsme mu daly, odmítal, urážel se, mstil se. Debil, no.Někdy na střední jsem se na něj definitivně vykašlala a přestala mu cokoli dávat.
takový by snad ani neměli vychovávat děti ![]()
@Netopirek píše:
Ono u těch provařených držgrešlí může být člověk rád, že si vzpomenou
Jasně, kolegyně to brala s humorem a my jsme se v práci pobavili.
@modrasek13 píše:
11 let po sobě dostavam sampon, sprchac a telove mleko Dove od tchyne, 11 let rikam, ze dekuju, ale nemuzu to pouzivat, protoze jsem na to alergická. 11 let moje maminka dostava po Vanocich Dove
Aspoň se blýskneš jako skvělá dcerka ![]()
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu, je to moc osobní. Kdysi jsem jako dítě uškudlila peníze (neměla jsem kapesné, dostávala jsem jen sem tam pár korun za vysvědčení) a dala otci k Vánocům drahou luxusní vůni do auta. Nebyl to ten obyčejný stromeček, ale něco složitějšího, s postupným uvolňováním, krásně designově zpracované, unisex nevtíravá vůně,… Kamarádka kupovala tu samou své mámě, ta z ní byla nefalšovaně nadšená, věřila jsem proto, že i otec bude rád. Ten se však urazil a za trest mi obratem k narozeninám, které mám pár týdnů po Vánocích, dal tu nejpodřadnější vůni na záchod, ještě s cenovkou - stála ani ne 10 Kč. A nic jiného. Obrečela jsem to, protože to bylo opravdu s touhou ublížit. Ostatně s otcem to takto bylo vždy - dárky vyžadoval, ačkoli tvrdil, že nic nechce. Chtěl technické věci, na které jsme neměly jako děti peníze a o kterých říkal, že mu je kupovat nemáme, protože on si to vezme na firmu se slevou, a že stejně nevíme, jaké parametry to má splňovat. Takže jsme většinou vybíraly cenově dostupné praktické věci, které by mohl upotřebit. Třeba jsme viděly, že má roztrhanou peněženku, tak jsme mu koupily novou. Opovržlivě opáčil, že si na nový styl přihrádek zvykat nebude, a peněženku vyhodil. Tak jsme mu příště sehnaly přesnou kopii - stejně odmítl. Nebo měl hnusné, zaprané košile - dostal nové, krásné, ale demonstrativně je nechal ležet v našem pokoji a půl roku si je odmítal odnést. Cokoli jsme mu daly, odmítal, urážel se, mstil se. Debil, no.Někdy na střední jsem se na něj definitivně vykašlala a přestala mu cokoli dávat.
A proč se mstil?
ach jo, blbec.
Já každý rok dostávám od tchýně něco na sebe, všechno v jejím „babkovskem stylu“ a samozřejmě od vietnamců ale nejhorší na tom je že je to vždy o tři čísla větší ![]()
@niki V Jako první mě napadá udělat z toho v pracovně kalendář… ale asi bych toho vymyslel víc.
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu, je to moc osobní. Kdysi jsem jako dítě uškudlila peníze (neměla jsem kapesné, dostávala jsem jen sem tam pár korun za vysvědčení) a dala otci k Vánocům drahou luxusní vůni do auta. Nebyl to ten obyčejný stromeček, ale něco složitějšího, s postupným uvolňováním, krásně designově zpracované, unisex nevtíravá vůně,… Kamarádka kupovala tu samou své mámě, ta z ní byla nefalšovaně nadšená, věřila jsem proto, že i otec bude rád. Ten se však urazil a za trest mi obratem k narozeninám, které mám pár týdnů po Vánocích, dal tu nejpodřadnější vůni na záchod, ještě s cenovkou - stála ani ne 10 Kč. A nic jiného. Obrečela jsem to, protože to bylo opravdu s touhou ublížit. Ostatně s otcem to takto bylo vždy - dárky vyžadoval, ačkoli tvrdil, že nic nechce. Chtěl technické věci, na které jsme neměly jako děti peníze a o kterých říkal, že mu je kupovat nemáme, protože on si to vezme na firmu se slevou, a že stejně nevíme, jaké parametry to má splňovat. Takže jsme většinou vybíraly cenově dostupné praktické věci, které by mohl upotřebit. Třeba jsme viděly, že má roztrhanou peněženku, tak jsme mu koupily novou. Opovržlivě opáčil, že si na nový styl přihrádek zvykat nebude, a peněženku vyhodil. Tak jsme mu příště sehnaly přesnou kopii - stejně odmítl. Nebo měl hnusné, zaprané košile - dostal nové, krásné, ale demonstrativně je nechal ležet v našem pokoji a půl roku si je odmítal odnést. Cokoli jsme mu daly, odmítal, urážel se, mstil se. Debil, no.Někdy na střední jsem se na něj definitivně vykašlala a přestala mu cokoli dávat.
@Anonymní píše:to mě tak mrzí, jestli tě to uklidní můj táta byl taky blb. Na Vánoce nic a na narozeniny mi kupoval věci pro sebe a ještě byl uraženej, že se tvářím zaraženě na holicí strojek (to bylo k 12.), knihu o 2. sv. v. a pod. Pak už mi dával reklamní předměty z práce. Takže k narozeninám jsem jeden rok dostala kalendář o strojních součástkách, druhý rok tašku s firemním logem a třetí rok prupisku. Další roky nic. Jsem nevděčná
A co na to říkala máma?
@modrasek13
Ja jsem zas alergicka na alkohol. 10 let dostávám od manželovy babičky vaječný koňak.
Od manžela zas skoro nikdy nedostanu kytku, přestože živé kytky ve váze miluju. Když už je výjimečná příležitost, třeba narození dcery, dostala jsem po 3 tydnech 3 žluté chryzantémy doplněné trávou. Chryzantémy nemám ráda a uz jsem to i říkala, tehdy mi to přišlo líto. Pro někoho možná nevděk, ale já to dodnes dusim v sobě ![]()
@jakanas píše:
A co na to říkala máma?
Máma? Nic. Asi byla ráda, že mi vůbec popřál. Narozeniny bráchy byli obvykle bez dárku a narozeniny sestry zazdil. Takže si asi nemam na co stěžovat.
K narozeninám jsem dala jednou manželovi prádélko z bonbónků. Hned po rozbalení jsem si ho natáhla a byla to katastrofa. Bylo mi hrozně veliké, ale odvážně jsem napochodovala k posteli. Muž nevypadal úplně nadšeně, ale nechtěl mi kazit radost a po nějaké chvíli se pustil do těch bonbónků. Bylo to něco na způsob lipa a tak neuvěřitelně tvrdé, že vybraný bonbón neukousl ani po půl minutě usilovné snahy
Dodnes se tomu smějeme. Pořád ho vidím před sebou, jak mi zoufale visí zakousnutý do té podprsenky a skřípe zuby ![]()
Jednou jsem vzdálenějšímu příbuznému darovala šunku v plechovce. Později jsem se od někoho jiného dozvěděla, že se krátce předtím stal vegetariánem
. Přešel můj omyl laskavě a šunku „zapomněl“ u babičky.