Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Rozhodně nejsem na dceru jen sluníčková, naopak, už nějakou dobu zažívá stejně krutou výchovu, jako kluci. Ne, bez legrace, já jsem líná matka, nemam problém dětem leccos dovolit, ale zase mám hranice, za které nikdy nepůjdu. Oni to donedávna dost dobře věděli, prostřední pohoda, malá se učí, navíc vzdor, takže tam nějakou vzpouru očekávám, ale ten nejstarší byl dřív v pohodě a teď na něj asi přišla puberta nebo co, fakt nevím, ale drzkuje, odmlouva, neposlouchá, nedá si říct… i když moc dobře ví, že stejně ve výsledku poslechnout musí, vždycky má potřebu to oddalovat, poslechnout až na potřetí (víc možností nedostane), neustále má na všechno poznámky… No hrůza, čekala jsem takový chování v pubertě, ne v první třídě… musím se s tím naučit pracovat, v klidu.. zítra zkusím nějaké to rozdělení, dopreju těm dvěma delší čas večer, třeba to půjde. Audiopohadky jsou bezva nápad, díky, to určitě vyzkouším.
Já bych zkusila pár dnů to, že je rozdělíš, až když budou dělat blbosti. Ono uspávání 2 dětí ve 2 pokojích také není žádný med. Jestli jsou tedy zvyklí, že tam jsi do usnutí s nimi. Zkusila bych to tak 14 dnů a pokud by to opravdu nezabralo, tak bych je rozdělila definitivně.
@Limi123 asi to bude nejlepší nápad. Rozdělíme je tedy jen na 2 a 1, ale myslím, že by to mohlo fungovat. Snad, protože já ty večery začínám nesnášet. Vždycky jsem se těšila, jak si po celém dní popovídáme, zazpivame, pomazlime… a ono nic.
@Anonymní píše:
@Limi123 asi to bude nejlepší nápad. Rozdělíme je tedy jen na 2 a 1, ale myslím, že by to mohlo fungovat. Snad, protože já ty večery začínám nesnášet. Vždycky jsem se těšila, jak si po celém dní popovídáme, zazpivame, pomazlime… a ono nic.
Jo, mám to stejně. Dneska jak jsem dala ultimátum, že tam s nima nebudu a nepřijdu jim zazpívat (zpívám jim, dokud neusnou) a ať si tam dělají, co chtějí, tak jak okamžitě zalehli a povídali jsme si, to byl nejhezčí večer za poslední dobu. Včera a předevčírem jsem jen vyhrožovala a řvala.
… jinak tedy já kluky dávala dohromady nějak před 3. rokem mladšího a u nás to je opravdu o tom, že když zklidním staršího, tak mladší sice ještě chvíli zkouší, ale pak se také uklidní, když nemá na to zlobení parťáka. Ze začátku (když si na sebe zvykali v 1 pokoji), tak staršího štvalo, že on musí ležet (jinak by byl nějaký následek) a mladší tam dělá kraviny a já ho sice krotím, ale stejně je dělá dál.
Ale časem to mladší pochopil a jak se zklidní starší, tak mladší jakž takž také (tj. minimálně neleze z postele, i když tam pořád něco mluví, maximálně se posadí, tak ho zas položím).
@Anonymní píše:
@Limi123 tak to je úspěch, super. Snad bude i u nás..
Noo, úspěch
Povíme si zítra.
Mně tohle kazí muž, on je schopnej tam jít za nima, když já odejdu. A když už tam je, tak začne dělat ty kraviny s nima a mám je tam na krocení 3 ![]()
Dneska muž večer nebyl doma, tak to šlo.
@markytka3 píše: … odejit a zavrit… nebrat deti jako nesvepravne osoby… ma zkusenost… nechapu, proc nektere matky maji potrebu porad sve deti drezurovat… nech deti dychat, oni se vyradi, padnou do postele…
Znal jsem jednu matku, které jednoho krásného rána jeblo z ranního drezurování třináctiletýho a devítiletýho. Když jsem tam ve třičtvrtě na osm přišel, tak se ty dvě svéprávné osoby honily po bytě jen ve slipech, bez vyčištěných zubů, neumytí, nenadnídaní, bez nachystaných věcí do školy a škola začínala v osm. Takže tolik k těm svéprávným bytostem.