Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky obdivuju vás, naše mamka měla to samé a ještě dnes nechápu jak to zvládla
samoživitelka s dvouma dětma, na krku hypotéku a v práci od pondělí do neděle, aby vše zaplatila a my abysme to jako děti nepocítily, její jediný dluh je hypotéka, kterou za 3 roky bude mít už splacenou, vlastní život neměla absolutně žádný. Dneska jsme už dospělý a mamča už vede taky úplně jiný život, za co jsem ráda
ale jak sama říká, byly to doby hodně těžké a jediný co jí drželo nad vodou jsem byla já a brácha. Taky si jí budu za to do konce života hýčkat ![]()
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonymitu ale stydím se ahoj jsem doma 2 roky bydlíme v malém bytě a ja pocituji už asi mesic že jsem tady ne neštastná ale já nevim vždycky večer to na mě padne kluci usnou a já od sedmi koukám do těch samých zdí a nemůžu spát mám dvě děti a jsem sama vím že od nich nemůžu odejít takže každý večer ty samé zdi ten samý stereotyp…nevím jestli to tak má i některá z vás ale já už jsem zoufalá jak jste na tom vy???Přes den když je hezky jsme venku ale taky třeba jdeme jen ráno na hodinku a odpoledne vůbec nebo obráceně protože nestíhám pak práci doma ale večer bych courala přitom jsem nikdy nebyla courací typ a do rána jsem pak vyklepaná a nervozní s tím že děti vstanou a můžeme zase ven…asi jsem psychouš
Chodila bych víc ven, nevím, jakou práci doma nestíháš?
Žehlit můžeš po večerech u hezkých filmů a jinak, co je potřeba s dvouma dětma za velkou práci? Něco vyprat, poluxovat? Byla bych klidně, když počasí dovolí pořád venku. Možnost ani sbemenšího hlídání nemáš, abys mohla někdy vypadnout sama nebo s kamarádkama? A kamarádky s dětma, abyste se navštevovaly?