Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věčně nespokojený partner
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Lalelale
23.5.18 18:26
- Citovat
- Upravit
Lalelale
23.5.18 18:28
@inkakřivák píše:
Jenže ti rodiče mají pravdu - ono to může ýt tím, že na rozdíl od tebe do něj zamilovaní nebyli a viděli ho reálně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.18 19:09
@inkakřivák píše:
Jenže ti rodiče mají pravdu - ono to může ýt tím, že na rozdíl od tebe do něj zamilovaní nebyli a viděli ho reálně.
To ne, oni ještě dlouho nevěřili, jak se teď chová. Až když to viděli na vlastní oči. Tak to mám vydržet kvůli dítěti a neměla jsem si ho brát.
@JDISS píše:
Možnà bych to z druhé strany popsala jako “neschopná manželka”. Nechci aby to znělo namyšleně nebo urážejíc, ale vidím to jinak. Dítě jsem porodila když mi bylo 15let. Ráno jsem vstala s dítětem- do 12h. bylo nakoupeno, uvařeno i uklizeno. Zbytek byl takový to věnování se dítěti kdy jsme byly venku, hrali si doma a prubezne jsem zaklizela provozni neporadek doma a to mala vstrebala hodne pozornosti a samosebou vsude vsechno roztahavala. Vlastne jsme se do vecera “kopaly do zadku”. Na vecer jsem delala teplou veceri aby pritel prisel do “hotoveho”. Nevím proč bych ho po práci měla ještě zatěžovat. Teď je malé 8 let a studuji dálkově školu, pracuji na plný úvazek, malou vozim přes celou Prahu do školy a přesto mi to nepříjde jako takové terno co tu popisuješ
Příjde mi, že manžel by se sice měl malé věnovat, ale určitě nemůžeš srovnávat to, že jsi chudák doma s malou a nenáš čas si ani v klidu sednout
To máš těžké, ono mi dítko pozdě vstává a pozdě usíná, často a dlouho se kojí, krmení je taky na dlouho, je to nežíra. Všechno tohle jsem intenzivně řešila a chtěla změnit, kromě kojení, ale nedá se to, je to sova po nás. Než ji nájemním, nakojím, povozím v kočáru je pět hodin, krmím a kojím mezi tím několikrát, do toho vařím a poklízím. Také si hrajeme. Jenže to máš ještě dvakrát týdně nákup, velký úklid, pak máme dvakrát týdně kroužek s mrňousem, návštěvu jedné babičky, druhé babičky. Peru denně, žehlím jednou týdně, nestíhám. Vím, jak to zní, vždyť já to zažila, mám sestru s dětma a znám jejich režim, ono stačí aby ti dítě dvě hodiny denně spalo bez tvé asistence a stihnula bych mezi tím tolik věcí. Manžel to všechno ví, domů se vrací až když je mrnous vykoupaný, takže mi s ničím nepomůže (nepracuje tak dlouho, jen lelkuje po světě) a i tak má spousty řečí. Víš já bych to všechno zvládala, ale to ti mnou lomcuje takový vztek, že mě jen buzeruje. Vždyť já tady po nocích malovala, aby to tu bylo hotové, když on je tak líný. Pak už jsem se na to vykašlala. Když budu do dvou ráno šůrovat, stejně mi řekne, že jsem neudělala tohle a tohle. Bere mi hrozně energie.
@Chytrak píše:
Tak predpokladam, ze jeho tata to nezacal delat az potom co jste si poridili dite. Takze nevim co se divis, ze syn se chova podobne. Podle toho co pises je to zlatokop a vadny kus.
Přede mnou se ke tchýni špatně nechoval, to až když jsem zapadla do rodiny. Manžel je varoval, že nesnáším sprostá slova, jak jsem se dozvěděla.
@Lalelale píše:
Anonymní, k tomu bytu, o který nechceš přijít. Měla jsem známého, co byl v trochu podobné situaci. Za žádnou cenu nechtěl pustit barák, co sám postavil, ale hrou osudu nebyl jediným majitelem. Na truc v něm s lidmi, které podle svých slov nesnášel, zůstal, že jim to přece nenechá. Žije tam s nimi už dvacet let, protože stejnou strategii zvolili všichni. Za tu dobu mohl bydlet dávno v jiném, beze stresu a bez toho, aby jejich obličeje každý den potkával. Tak abys nedopadla podobně
Tohle je být mých snů, skromných snů, ale přesto. Dala jsem sem hodně úsilí peněz i lásky. A neboj, to já ho seřvu, ale on pak nemá zábrany řvát před dítětem a to nechci. Jak už jsem psala, jestli zase začne, tak už nevymeknout a starat se o něj nebudu. Jen nevím jak bez těch patnácti stovek, co mi dává vyžiju. On mi neplatí mobil, pojištění, dokonce teď nezaplatil ani pojištění našeho bytu, protože smlouva je psána na mé jméno, protože jsem to, jako všechno, zařizovala. Tak to mám zaplatit sama, stejně jako popelnice na mé jméno. A když bych řekla něco jeho rodičům, tak se mi řeknou, že říkal, že nemá peníze a když to říká, bude to pravda. 
Děkuju vám všem za čas a rady, hodně mi to dalo.
- Citovat
- Upravit
23.5.18 19:14
@Anonymní píše:
Sex není už ani nepamatuju, nejde mi spát s někým, kdo mi nadává, za deset tisíc, co platí hypotéku a nájem (dalších přes dvacet má na své dluhy a cigarety a své věci) čeká můj kompletní úklid domácnosti, nákupy jídla (z mého rodičáku), taktéž nákup všech potřeb pro dítě, uvařeno, vypráno, vyžehleno, veškerou péči o dítě, o víkendu mou krátkou návštěvu u tchánů (manžel tam tráví víkendy prácí na jejich domě) aby viděli vnouče.Na hlídání bych musela říct tchýni, jenže to by jela přes celé město, nemá řidičák, navíc není schopna jet autobusem, i do hospody je extra vozí můj manžel. On ten můj manžel po někom asi je, že jo. Kdybych jí řekla ať přijede, že musím třeba žehlit, tak by šla do kolen, jak jsem neschopná, že to nezvládnu sama. Moje dítě přes den nespí, jen v kočáru hodinu, tak nemám ani deset minut pro sebe. To je další věc, že manžel domů chodí s názory na ránu, tchýně má stále potřebu nám vnucovat čtyřicet let staré metody, takže nechápe, proč kojit roční dítě a aby nestrádalo hlady, přivezla mu čokoládové dezerty z krámu. Když jsem řekla, že to dítěti nedám, protože to je plné cukru, zahušťovadel a dále, tak všichni kroutili hlavou, prý nemůže být dítě živo ze vzduchu (tři příkrmy denně jsou podle ní vzduch, nejlépe omáčku s deseti, protože manžel to v tomto věku už jedl). Asi je vidět, že jich mám už všech plné zuby, především manžela, který mě všude akorát pomlouvá a strašně si vymýšlí, že si musí sám vařit, pořád tady uklízí a stará se o dítě. A tchýně, jak je pitomá a neumí si spočítat, že když je v práci, nebo u nich, tak nezbývá čas, aby byl tady, tak kdy se teda o to dítě stará, tak si ještě přisazuje. Mám jich vážně všech plné zuby a pořád jen nechci vzít dítěti tátu, jinak už bych s ním rok nebyla. Nevím jak a co změnit.M.
To je snad nejaka karikatura chlapa, ne? Na dite ohledy neber, ze to tak reknu, lepe receno, ber, zmiz co nejrychleji, at tohleto nevnima jako spravny model!!
Jsem dite rozvedenych rodicu, a muzu ti rict, ze nekdy je to nejlepsi reseni i pro deti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.20 22:09
Ahoj, potřebuji poradit nebo se možná jen vypovídat. Máme s mužem 2,5 letého syna a mám čím dál víc pocit že na něj muž pořát jenom remcá. Nejdřív když byl mimino že moc brečí, pak že se v noci budí, že neposlouchá, je nevychovaný, že je furt nemocný, že k nám v noci chodí do postele a hlavně že je maman. S klukem začal pořádně pomáhat až tak kolem roka a od té doby se celkem snaží až na to že mu na malém furt něco vadí, pořát vše komentuje že to přece není normální aby dělal to a to. Jinak myslím že to se synem není zdaleka tak hrozné, je to prostě dítě, trochu živé, ale brečí a vztekají se občas všechny děti. Teď nastoupil do školky tak je jasné že víc marodí, ale s tím se přeci musí počítat… Jediné v čem má asi pravdu je to docházení k nám do postele ale přitom nějaké rozumné řešení toho problému taky nevymyslel. Nejvíc mi vadí že má ještě dvě děti z prvního manželství a k těm takhle kritický nikdy nebyl, naopak. Mám pocit že by všechny své děti měl měřit stejným metrem 
jinak mluvit se s ním moc nedá, hned se začne vztekat že malého jen porovnávám s ostatními dětmi a to že například " všechny děti se někdy vztekájí" prostě není odpověď 
no nevím co mám s tím mým mužem dělat, je mi pak malého líto a celé mě to mrzí když na něj poslouchám jenom kritiku. Omlouvám se za sloh a za každou radu nebo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.10.20 22:13
Tvuj muz je deb*il. Ano, fakt je. Prece je jeho otec a jeho povinnost je taky starost a vychova. Tim, ze se mu porad neco nelibi apod. jen ukazuje na svou totalni neschopnost.
A jeste horsi je, ze se vy dva nedokazete absolutne domluvit a shodnout na vychove.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.20 22:20
Jako bych videla pritele. Uz od tehotenstvi porad neco kritizoval “po kom na takovy nos, po kom je tak zivej” a srovnavani se synem z prvniho vztahu “malej tohle nedelal, malej nebrecel..” porad neco. Starsi kluk je totiz svatousek (pbcas jenom sproste nadava a je drzej, ze si stezuje cela vesnice, a jako adekvatni trest je vzit mu na dva dny kolo, ktere mu pak vrati a jeste ho vezme do bazenu a do kfc - asi odmena za to chovani).
Ale na mimcu se mu porad neco nezda. Nevim co s tim, syna se zastavam a rikam mu, ze by nemel delat tak viditelne rozdily, protoze az to bude chapat a uvidi to, tak udelam cokoliv, abCh ho pred tim ochranila, i kdyby to nemelo byt dobre pro nas vztah.
- Citovat
- Upravit
14.10.20 22:35
U nás je to podobně, jen s tím, že ta kritika přišla ve chvíli, kdy se narodila vytoužená dceruška. Od té doby je maly(bylo mu tehdy 20 měsíců) rozmazlený, uvztekaný, sobecký a prostě jen to špatné. Navíc dcera je docela zákeřná, schválně ho provokuje a dělá jí radost, že on ječí. No a manžel vynadá jemu, ať je přece ticho, ne. Má na něj nároky, jako by se jednalo o předškoláka a budou mu teprve tři. Často mu musím opakovat, že je sám ještě batole, ať nepřehání. Snaží se to korigovat, ale mrzí mě, že to nemá tak automaticky jako já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 22:45
@Aduš8 píše:
U nás je to podobně, jen s tím, že ta kritika přišla ve chvíli, kdy se narodila vytoužená dceruška. Od té doby je maly(bylo mu tehdy 20 měsíců) rozmazlený, uvztekaný, sobecký a prostě jen to špatné. Navíc dcera je docela zákeřná, schválně ho provokuje a dělá jí radost, že on ječí. No a manžel vynadá jemu, ať je přece ticho, ne. Má na něj nároky, jako by se jednalo o předškoláka a budou mu teprve tři. Často mu musím opakovat, že je sám ještě batole, ať nepřehání. Snaží se to korigovat, ale mrzí mě, že to nemá tak automaticky jako já.
Tak přesně to je u nás.. děti jsou o 2,5 roku. Dceri necelé 4 a synovi necelý rok a půl. Přítel okrikne vždy dceru a už se ji nezeptá kdo co udělal. Nechci z ní dělat svatouska, taky mu dělá naschvály. Ale minule jsem je pozorovala skrz pootevrene dveře jak si hrají v pokojíčku..každý na jiném konci a syn se schválně bouchnul do hlavy..A ještě se sebou hodil o zem. Zacal řvát a dcera na něj zvýšila hlas a říká…to nedělej. Přítel z obýváku začal řvát…ať mu nic nedělá.. nebo dostane na zadek. A tak jsem zasáhla.. pac i když je malý…Tak dělá naschvály..A přišlo mi to, že to udělal naschvál aby dcera byla sprdnuta. Přítel samozřejmě na jeho straně..je přece malý. No jako des 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Anonymní, k tomu bytu, o který nechceš přijít. Měla jsem známého, co byl v trochu podobné situaci. Za žádnou cenu nechtěl pustit barák, co sám postavil, ale hrou osudu nebyl jediným majitelem. Na truc v něm s lidmi, které podle svých slov nesnášel, zůstal, že jim to přece nenechá. Žije tam s nimi už dvacet let, protože stejnou strategii zvolili všichni. Za tu dobu mohl bydlet dávno v jiném, beze stresu a bez toho, aby jejich obličeje každý den potkával. Tak abys nedopadla podobně
Nicméně, pokud jsi rozhodnutá s ním přesto zůstat, tak bych omezila to posluhování. Normálně bych vařila jen pro sebe, žila pro sebe a to dítě. Na něj bych houkla, at si namaže chleba, že jsem děěěsně unavená. Když začne řvát a nadávat ti, normálně bych ho seřvala taky, a ne že on půjde kouřit a ty za něj v tichosti vyřídíš papírování.