Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, vím, že děti mají neviditelné kamarády apod., ale nečekala jsem, že to může být tak brzy…Moje dvou a půl letá holčička poslední dobou má v oblibě hru na neviditelné hračky, zvířata, jídlo, pití, no prostě úplně všechno. Mě to zas tolik ani nevadí, ale přítel je z toho trochu neznepokojen a říká mi ať jí v tom nepodporuju. Musím říct, že hraček má až až…dokonce jsem se bála, že ji bude chybět fantazie, když jich má tolik. Ale ona ji ta fantazie vůbec nechybí a nejradši( i hodiny) si ráda hraje se vsím neviditelným. Najednu stranu si myslím, že je to fajn a přirozený, ale na druhou stranu by mě zajímalo, kde jsou hranice…???Protože ona radši i jí neviditelné jídlo než skutečné apod. Dělali tohle taky vaše děti a jak dlouho? Díky
Ahoj. Nedávno jsem o tom taky přemýšlela: https://www.emimino.cz/…anice-55329/
Můj přítel pro to nemá taky moc pochopení, já naopak ano, byla jsem stejná ![]()
A jak mi bylo odpovězeno v poradně https://www.emimino.cz/…azie-u-deti/ -naučit dítě-při hře může existovat cokoli, ale v životě ne. Na to, myslím si, máte ještě čas…
Ahoj, nebude to asi nic neobvyklého. A. si hraje s „kamarádem/kamarádkou“, kterou já nevidím, už cca půl roku. Někdy je to víc, někdy mín. Houpe ho na houpačce, malujou si spolu, hrajou atd. Zrovna včera se přiřítila za mnou, že si s Honzíkem (imaginární kamarád), chtějí házet balonem a nemůžou ho najít a Honzík kvůli tomu brečí. Nijak moc to neřeším, šla jsem najít balon, dala ho A. a byl klid. S Honzíkem si hraje hlavně když já něco dělám a ona si nechce hrát sama. Ovšem někdy Honzíka využívá
Tuhle mi říkala, že honzík nadává a ona mi to samozřejmě mileráda zopakovala
Občas na Honzíka i něco svede, to ne já, to Honzik atd.
S tím jídlem, taky zkoušela, že nebude jíst opravdický jídlo, když ji Honzík dal chleba/oběd/večeři. Takže ted to dělám naopak, dám chleba jí i Honzíkovi (na talířek na stůl) a celkem to zabralo. Kolikrát sní i ten Honzíkův.
Příteli řekni, že je to normální, a pokud chcete, zkuste to otočit ve prospěch svůj a dceřin. Mě se to celkem daří i třeba ohledně spaní (Honzík je už unavenej, půjdete spát spolu, aby se nebál).
Počkej až začne vymýšlet bubáky a jiná strašidla, dětská fantazie je nekonečná ![]()
Ahoj, taky mám 2,5letou holčinu a tak asi měsíc máme všechno imaginární. Jídlo, pití. Taky má neviditelné kamarádky, se kterými si občas hraje. Nepřišlo mi to nijak divné a klidně ji v tom i podporuju. A manželovi to taky nepřijde divné.
Jé, to je přesně moje neteř! Jsou jí necelé tři roky a má jak imaginární kámošku, tak i hračky. O víkendu na návštěvě měla dokonce koně a osazenstvo upozorňovala, ať nešlápne do ho…
Pak si vzala imaginární hrábě a shrábla to, naházela slámu a bylo uklizeno.
Roznáší kafíčko, obléká si mikinu, jde ven, to všechno jenom „jako“.
Myslím, že není důvod se znepokojovat, jednou to přejde. Zatím bych to brala jako zábavu a srandu a hrála si tak s ní.
My to tak děláme dost se u toho nasmějeme… ![]()
jo a neteř minulý týden zlila mého syna pitím od hlavy k patě a tvrdila mi, že tu udělala Tonča (to je ta neviditelná kamarádka). Svádí na ní i zlobení. Jednou prý Tonča vykadila do postýlky a přikryla to peřinou, aby to nebylo vidět! ![]()
KPKristy píše:
jo a neteř minulý týden zlila mého syna pitím od hlavy k patě a tvrdila mi, že tu udělala Tonča (to je ta neviditelná kamarádka). Svádí na ní i zlobení. Jednou prý Tonča vykadila do postýlky a přikryla to peřinou, aby to nebylo vidět!
tak to je krásný, sem se pobavila s tou peřinou
jinak si myslím, že určitě nebude mít problém rozlišit fantazii od reality, to, že má velkou fantazii může v budoucnu třeba znamenat umělecké nadání ![]()
Na fantazii mi nepřijde nic špatného… Hranice je podle mě ta, kdy by to dítěti škodilo nějak v reálném životě (nemělo by jiné kamarády, než vymyšlené, jedlo by pouze vymyšlené jídlo a tedy hublo…).
Já jsem byla (a furt jsem
) obrovský snílek, dokázala jsem si vysnít celý svět a vyhrát si s tím úplně sama. Fantazii mají kreativní a inteligentní lidé - pochybuju, že by toto chtěl někdo u svého dítěte potlačit ![]()
taky mi to přijde přirozený a i legrační
…musím se ale naučit to „využít“ ve svůj prospěch (třeba to jídlo). Byla jsem jen velmi překvapená, že to může být takhle brzy. Čekala jsem to ve věku 5-6let.
PetraKad píše:
taky mi to přijde přirozený a i legrační…musím se ale naučit to „využít“ ve svůj prospěch (třeba to jídlo). Byla jsem jen velmi překvapená, že to může být takhle brzy. Čekala jsem to ve věku 5-6let.
Já myslím, že kolem těch pěti šesti už je to právě přejde. Budou mít jiné starosti, třeba školu, tam si najdou kamarády a bude konec ![]()
ale třeba ne. Mě to zatím přijde dost srandovní. A někdy teda i náročný, když se musíme třeba neviditelně oblékat, a tak ![]()
Ahoj,moje dcera si takhle hrala pred 2lety,to ji bylo 7let.Trvalo to par mesicu,mela kamarada,ktery s ni vse delal,chodil s ni (vlastne i s nama vsude),na nakupy,navstevy,ven.Nechavala mu volne misto na sedacce,na zidlich,kazdy musel jit na stranu,protoze se tam jeji kamarad nevesel.
Kdyz jsem se ji ptala,kdo to je a kde se vzal u nas,tak pry se prisel podivat,kdyz byl maly,bydlel na tom samem miste,ale misto bytovky tam byl domecek,ze tam ta bytovka nestala,to byla pravda,bytovka byla stara asi 6let a co tam stalo predtim,jsem se nepidila
.
Jinak mu davala nevyditelne jidlo,piti,.
Po par mesicich ji to preslo,vlastne v dobu,kdy jsem se z bytovky odstehovala
.
Jinak dcera byla a je od malinka hodne samostatna,hraje si radsi jen sama,takze me to ani nejak neprekvapilo.
Ahoj, moje tří a půl letá holčička dělá to samé
Je to úplně normální. Děti zpravidla se učí manipulovat se symbolickým světem.Nedokáže však oddělit skutečnost od fantazie, někdy se bojí svých snů a představ. Je to spíše takový rozvoj osobnosti dítěte a jeho nezávislosti. Když si takto hraje a chová, tak si díky symbolickému dokonalejšímu myšlení vytváří fantastické vize. Je to naprosto v pořádku, to se nebojMě přijde, že si tu neviditelnou kamarádku vytváří proto, že chce vnímat pocity druhých a hlavně rozumět pocitům jiného dítěte.Je to jen vývoj a zrání dětských mozečku…naše malá dělá nachlup to samé- a takto mi to bylo vysvětleno. Snad ti to pomohlo
Akorát ji pomáhám, když je třeba rozlišovat realitu od fantazie, zvlášť, když se jedná o nějaké nebezpečí, popř. aby nedošla k úrazu apod.Ona si představovala , že je na stromě zajíc a opice a chtěla vylézt mermomocí na strom
To jsem ji musela pak „uzemnit“ ![]()