Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nejdřív jsem chtěla čtyři, pak dlouho žádné, mám jedno (chtěné, jsem si to pak zas rozmyslela, to nechtění dětí
), ještě jedno chceme skoro určitě (ačkoliv hlodá ve mně, jestli by nám dcera nestačila…) a pak se uvidí, jestli budou síly na třetí, nevím. Cítím že jsme komplet, že už bychom nutně druhé nemuseli mít, ale jednak manžel chce a jednak bych si to chtěla užít v klidu, ne v prvorodičkovské úzkosti, během zkouškového, s diplomkou a státnicema na krku. Mám takovou romantickou ideu, kterak budu klidná vyrovnaná matka a celé šestinedělí se budu mazlit s miminkem v posteli ![]()
@Cristina786 píše:
@Crystal87 docela dobře, Tomas a Tobias ještě nemají ani měsíc, takže ty furt spinkají. Roční Terezie je zlatá. Starší Teodor a Timon jsou neřízené střely. A nejstarší Timea je rozumnější než kamarádky školák, takže ta je taky v pohodě
Jee a jména hezky od T, to je taky super
Blíže vlastně neznám žádnou takto velkou rodinu, určitě je to pro mnoho z nás zajímavá záležitost, protože jsme zvědaví, jak to v takové rodině vůbec funguje, málokdo to v dnešní době zažije na vlastní kůži… Mě to každopádně fascinuje snad od nepaměti. Někdy od puberty jsem si vysnila, že chci alespoň 4 děti, 2 mi přišly málo (já sama měla jen jednoho sourozence, bylo to super, ale další mi chyběl, snad i proto, že na tento svět původně přijít měl, i když jsem to tehdy nevěděla), 3 takový blbě lichý počet.. Každopádně, když jsem ve 20ti poznala svého budoucího manžela a otce našich dětí, tuto otázku jsme otevřeli hnedka na začátku, odpověděla jsem mu, že chci velkou rodinu a po prvním porodu jsme začali na klasickou otázku okolí ohledně dalších dětí odpovídat, že bychom chtěli tak 10 potomků, ale stačit nám bude třeba jen 5
A to vlastně stále platí, máme 4 děti, ale počet nemáme ještě uzavřený, tak uvidíme, možná se nám podaří skončit alespoň v té polovině
Každopádně naši puberťáci po dalším sourozenci vůbec neprahnou, naopak, tvrdí, že oni chtějí jen 1 nebo 2 děti… Ale do ví, jak to dopadne? To není nikdy jisté ![]()
Tak já se trochu vetřu asi s hodně hloupý dotazem. Zatím tady všechny píši jak je živí manzel/přítel. Kdyby se nedejbože něco stalo a ten zivitel rodiny by umřel nebo odešel i tak byste to zvládli? Mě to jen tak napadá ptz před nedávnem umřel kamarád 33 let a zůstali po něm děti 5 a 3 roky a teda chudera manželka to dost špatně zvládá i finančně. Z toho důvodu bych stela jen tolik děti o kolik bych se zvládla postarat jen sama. Neberte to jako rypnuti, spíš mě zajímá jestli pomyslite na takovou situaci nebo to vůbec neberete, že se může stát. ![]()
@Cristina786 píše:
@Crystal87 docela dobře, Tomas a Tobias ještě nemají ani měsíc, takže ty furt spinkají. Roční Terezie je zlatá. Starší Teodor a Timon jsou neřízené střely. A nejstarší Timea je rozumnější než kamarádky školák, takže ta je taky v pohodě
Neumím si představit mít pět dětí ve věku do 3let
Zasloužíš medaili ![]()
Mám 3. Chtěla jsem 4 nebo 5, ale finančně bychom to nedali. U nás v okolí mají všichni minimálně 3, ale máme kamarády s 5 a 7 dětmi a kamarád je z 12 dětí.
@thalasan jsem v domácnosti, toto řešíme. Máme úspory, pojistky a kromě domu na hypotéku (tu bych asi neutahla, navíc co sama v domě, který jsme budovali spolu) ještě byt, který je k dispozici, kdyby se nedejboze něco stalo. Podle mne si tento model - tedy žena doma, muž zivitel - muže dovolit jen vysokoprijmová domácnost
@thalasan píše:
Tak já se trochu vetřu asi s hodně hloupý dotazem. Zatím tady všechny píši jak je živí manzel/přítel. Kdyby se nedejbože něco stalo a ten zivitel rodiny by umřel nebo odešel i tak byste to zvládli? Mě to jen tak napadá ptz před nedávnem umřel kamarád 33 let a zůstali po něm děti 5 a 3 roky a teda chudera manželka to dost špatně zvládá i finančně. Z toho důvodu bych stela jen tolik děti o kolik bych se zvládla postarat jen sama. Neberte to jako rypnuti, spíš mě zajímá jestli pomyslite na takovou situaci nebo to vůbec neberete, že se může stát.
tak buď mají dobré pojistky, nebo se pak bude pořádat sbírka, to vidím často… ![]()
![]()
@thalasan mě to nepřijde jako blbý dotaz. I na tyhle věci je potřeba myslet přeci? Můj manžel (živí momentálně mě a 3 děti, čtvrté je na cestě) má na sebe dobrou životní pojistku, takže v případě, že by se s ním něco stalo, nezustaneme nezopatření. Navíc má firmu, která by se dala prodat.
Můj muž i já jsme ze 2 dětí a já jsem vždycky chtěla 2, muž spíš 1. Teď čekám 2. a muž prohlašuje, že ideál jsou 3-4
…myslím, že zůstaneme u té dvojky.;)
Tak my máme 4 děti, ale jsme patchworkova rodina, takže nemáme doma stále všechny děti. Pořád doma je jen 3 měsíční společné mimino. Takže i o náklady na děti se dělíme, není všechno na nás dvou.
Se dvěma dětma sama jsem byla 3 roky. Měla jsem alimenty, ale zvládala bych vyžít i bez nich. Myslím že běžná rodina si dneska 2-3 děti dovolit může, a většina, drtivá mých kamarádek a známých ty 2-3 děti má.
Znám jednu rodinu s 8 dětmi, oba manželé jsou učitelé. Kamarád má dětí 5, a i bratranec má 5 dětí. Sestřenice 4. Extra vysokoprijmove skupiny to nejsou, to vůbec. V prvních letech táhne pravdu finance chlap, a později ženy buď podnikají nebo pracují na kratší úvazky.
Tyjo, a mně přišlo, že 4 děti už jsou dnes fakt exotika
Já mám zatím dvě, čekáme třetí, čtvrtému bych nebránila, ale to je strop - věkově i ekonomicky, víc už nedáme. Velkou rodinu jsem vždy chtěla, jsem ze tří dětí, partner ze čtyř. Mám ale dvě děti z předchozího manželství, pro mého partnera je tento očekávaný potomek první. Taktéž se přidávám k obdivovatelům mamči s pěti mrňavými dětmi - to musí být záhul
Jinak znám rodinu s nejvíce sedmi dětmi a myslím, že všechno má své výhody a nevýhody. Velká rodina musí s rodinným rozpočtem hospodařit mnohem obezřetněji, na druhou stranu děti jsou často navyklé větší samostatnosti, skromnosti a do života zkušenostmi více vybavené. Nemluvím teda o rodinách na sociálních dávkách, ale o rodinách s pracujícím rodičem (rodiči).
@thalasan píše:
Tak já se trochu vetřu asi s hodně hloupý dotazem. Zatím tady všechny píši jak je živí manzel/přítel. Kdyby se nedejbože něco stalo a ten zivitel rodiny by umřel nebo odešel i tak byste to zvládli? Mě to jen tak napadá ptz před nedávnem umřel kamarád 33 let a zůstali po něm děti 5 a 3 roky a teda chudera manželka to dost špatně zvládá i finančně. Z toho důvodu bych stela jen tolik děti o kolik bych se zvládla postarat jen sama. Neberte to jako rypnuti, spíš mě zajímá jestli pomyslite na takovou situaci nebo to vůbec neberete, že se může stát.
Já to teda ta hloupý dotaz nepovažuji, člověk by měl trochu přemýšlet co kdyby, taky zrovna v mém okolí mám kamaráda, který dostal raka, naštěstí má dvě děti a jeho manželka to tak tak zvládá. Stát se může opravdu všechno. Budu mít tolik děti, o ktere se dokazu postarat sama, kdyby se cokoli stalo. Tím nechci to nějak soudit, je mi to vesměs úplně jedno, ale pochybuji, že sama ženská je schopna se postarat o 6, 7, 8 děti, jak finančně, tak logisticky.
Chtěla jsem dvě a mám dvě. Třetí bysme sice zvládli, ale už nechceme. Ani já, ani partner. Ale v okolí máme celkem početné rodiny. Naši známí mají čtyři děti a u kolegy teď taky čekají čtvrté..
Příspěvek upraven 29.04.19 v 12:44