Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Serpentini píše:
@Lily Evans Osobně razím trošku jiné pojetí feminismu, kdy žena je plně na úrovni muže a je na něm i na komkoliv jiném nezávislá, což s tím zůstáním doma a plozením dětí nejde zrovna dohromady. Navíc si stojím za tím, že je žena víc než chodící děloha a aby mohla být dobrou matkou musí se realizovat i v jiných sférách. Ale do těhle debat se pouštět nechci.
Ale proč by měla? Když třeba nechce, necítí tu potřebu? Nemělo by to být primárně o neskatulkovani? O svobodě mít to tak jak chci? Děti nemít vůbec nebo jich mít hodně?
Mně třeba dost vadí tlak na to, že mám stíhat kde co, kromě rodiny i práci, koníčky, vzdělávání..a ideálně být stále finančně nezávislá a schopná.
@andelka83 píše:
Ale proč by měla? Když třeba nechce, necítí tu potřebu? Nemělo by to být primárně o neskatulkovani? O svobodě mít to tak jak chci? Děti nemít vůbec nebo jich mít hodně?
Mně třeba dost vadí tlak na to, že mám stíhat kde co, kromě rodiny i práci, koníčky, vzdělávání..a ideálně být stále finančně nezávislá a schopná.
A hlavně musíš mít kariéru. ![]()
@Netopirek píše:
A hlavně musíš mít kariéru.
No jasné. Tak na tu bych málem zapomněla. ![]()
Nic proti těm, kteří ji mít chtějí a záleží jim na tom. Ale mně prostě ne a necítím se kvůli tomu méněcenná. ![]()
@andelka83 píše:
Ale proč by měla? Když třeba nechce, necítí tu potřebu? Nemělo by to být primárně o neskatulkovani? O svobodě mít to tak jak chci? Děti nemít vůbec nebo jich mít hodně?
Mně třeba dost vadí tlak na to, že mám stíhat kde co, kromě rodiny i práci, koníčky, vzdělávání..a ideálně být stále finančně nezávislá a schopná.
To jo, když člověk tři roky stráví doma a užívá si dítko (třeba jedno vymodlené), tak má „vykojeny mozek“, pokud přitom nevystudoval druhou VS, nezalozil firmičku nebo netráví podstatnou část času ve fitku
už jsem slyšela několikrát, čeho lituji stáří lidé- často SE honili za prací a málo se věnovali dětem, rodině.
@Bubla_Bučková jenže to je moderní, zvládat vše, být nezávislá a mít zadek na třech židlích. Samozřejmě ledaskomu to vyhovuje, tak proč ne, když ta možnost je. Ale proč z toho dělat nutnost to nechápu. Taky si chci osvěžit jazyk, nebo začít něco tvořit, najít si nový koníček, ale třeba za rok, rok a půl. A klidně budu doma 3 a třičtvrtě roku ( nejmladší je narozený v lednu) než shánět soukromou školku nebo ho dávat v průběhu roku ( pokud by to vůbec šlo). Je to naposledy už.
@Anonymní píše:
Kolik dětí jste si přáli a kolik dětí máte?
Jaký máte nazor na velké rodiny, kde je třeba 10 a víc dětí? Vy co velkou rodinu máte, jak staré máte děti? Já sama jsem z 11 dětí. Jsem nejstarší. Můj nejmladší bratr má 3 roky a moje dcera 5let. Já víc jak ještě jedno dítě neplánuju. Můj bratr- dvojče -má roční dceru, ale už teď prohlašuje, že dětí chce taky plno.
Já jsem si za život prošla různými fázemi ohledně počtu dětí. Myslím si, že jsem prohlašovala, že tak 3+ děti bych chtěla. Manžel je ze 4 dětí, nejstarší, vyhovovalo mu mít sourozence docela blízko věkově, rozuměli si. Já mám o dost staršího bratra (od toho touha po větší rodině z mé strany).
Máme děti kluka skoro 16 a holku skoro 14, pak se nějaký čas nedařilo, takže jsem v té době byla nakonec i smířená s tím, že už žádné děti nebudou. Nakonec z toho jsou holky skoro 9. Chvíli mi to stačilo, ale už od samého začátku jsem hodně přemítala, zda ještě další děti. Nakonec je z toho skoro 6 roční syn a k němu skoro 4 roční dcera.
Ta už je ale opravdu poslední, protože se narodila ne úplně zdravá, nicméně, už se asi cítím mateřsky naplněná a po dalších dětech touha není, takto nám to stačí
.
Jinak, myslím si, že 6 je mé/naše maximum, jak co se týče financí, tak i co se týče duševního stavu. Přeci jen, ten den má jen 24 hodin a zároveň se chce člověk věnovat rozumně všem, tak aby je člověk vyslechl, eventuálně zvládl zaznamenat nějaké trable a řešil to s nimi.
Je tedy fakt, že v tomhle vždycky 100% fungoval i manžel, byť třeba byly roky, kdy býval pracovně 4 dny v týdnu pryč (telefonoval si s nimi, skypoval), tak vlastně žádné z dětí nikoho z nás neupřednostňuje při řešení svých trápení - přijdou za tím, kdo zrovna je k dispozici, starší dcera tedy samozřejmě radši některé holčičí věci řešila se mnou, ale v poslední době zvládá v pohodě i s tatínkem - sama s tím za ním jde, když zrovna já nemohu. Mladší dcery jsou s tím úplně v pohodě, ty s manželem diskutovali na téma menstruace už před pár lety
. Takže se to dost rozptýlí a ten počet není tak náročný, navíc starší děti jsou už dost dlouho samostatné, věnují se škole, koníčkům, kamarádům, takže doma je vídám třeba k večeru, to stihneme důležité věci probrat při přípravě večeře. Zvládám případně i tak registrovat změny nálad, že se něco děje. Což jsem fakt ráda, toho jsem se nejvíc bála, že je budu zanedbávat po duševní stránce, když jich bude víc, ale pravidelně jsme vždycky o všem diskutovali a mluvili, a vždy se to vyřešilo ke spokojenosti všech zúčastněných.
Starší jsem nikdy cíleně „nezneužívala“ na hlídání sourozenců, občas to potřeba bylo - když jsem chtěla skočit na rychlý nákup, šla něco vyzvednout. Při nemoci pokud jsem je nechtěla brát všechny a tak podobně. Nikdy jsem jim je nenutila ven, když šli s partičkou kamarádů
a podobně.
Co se týče úklidu, tak to je pravda, že pomáhají takřka všichni, kromě té nejmladší - ta pomáhá nesystematicky, ale je tedy též zapojená do věcí v domácnosti (příprava stolu, úklid nádobí, motání ponožek - baví ji hledat stejné páry
).
Jinak mají normálně věci do školy, co potřebují, jezdí na tábory, sportovní soustředění, akce se školou, mají několik kroužků (daň je tu taková, že i ty devítileté jsou dost samostatné a pohybují se ze školy na kroužky samy, s počínající školní docházkou jsem chtěla být trochu méně taxikář
)
Jinak, manžel má nadstandardní platové ohodnocení (jinak bych si do těch 6 dětí netroufla), 3/4 jeho platu jdou do domácnosti, kdy 1/4 šetříme. V případě něčeho špatného jsme s manželem oba velmi dobře pojištěni. Dům máme bez hypotéky, jsme bez půjček. Takže i na toto se myslelo, máme vyřešené i opatrovnictví v případě nehody nás obou.
Já osobně si neumím třeba představit, že bych v tom věkovém rozmezí 16 - 4 roky měla ještě třeba další děti, neumím si už vůbec představit, že bych se jim mohla adekvátně věnovat tak, jak by potřebovali. O nějaké organizaci kroužků a té ceny za ně ani nemluvě. Děti jsou prostě drahá sranda.
Osobně znám maximálně s těmi 7 dětmi, tuším, více četnější rodinu jsem doposud osobně nepoznala. Ale ty početnější, co znám, tak zvládají vcelku dobře. Rozhodně nemám pocit, že by děti nějak trpěly, ale nikdo do těch rodin nevidí úplně přesně, každopádně, na první pohled bych řekla, že děti nestrádají.
@andelka83 píše:
No jasné. Tak na tu bych málem zapomněla.
Nic proti těm, kteří ji mít chtějí a záleží jim na tom. Ale mně prostě ne a necítím se kvůli tomu méněcenná.
Je nás víc. Já mám práci jako nutnost. Ale dělat kariéru ![]()
Ale pokud po tom někde touží, hurá na to.
Já doufám, že budu moct být nějakou dobu žena v domácnosti. A pak snad seženu práci kde mě to bude aspoň bavit.
Já na velké rodiny dobrý názor nemám. Mám švagrovou, která pod nátlakem matky vystudovala medicínu. Od promoce v podstatě pouze rodí děti. Žije v područí tchýně a manžela. Jsou to lidé, kteří si nebyli schopni sami pořídit výbavu ani na jedno dítě. Všechno doslova vysomrovali po příbuzných, nakonec i bydlení jim sponzoruje tchýně. My jsme s manželem naprosto samostatní. Nic jsme od nikoho nečekali a nevyužíváme ani žádné hlídání. Moji rodiče už tedy nežijí. Dítě máme jedno a další už nechceme, i když bychom ho bez problémů uživili. Bratr mého blízkého kamaráda má děti dvě, staršího chlapečka neustále odkládají k babičkám, opět by se sami bez pomoci nebyli schopni postarat ani o jedno dítě (a to podotýkám, že se nejedná o mladé lidi s nízkým intelektem). Nechápu to, dětí z těchto rodin je mi upřímně líto, ale není to můj život, ani moje volba. Já dceru vzdělávám doma, cestuje se mnou během roku všude po světě. Věnuji se jí maximálně a takový život, který vidím v těchto rodinách, bych pro ni nechtěla.
@andelka83 píše:
@Cristina786 můžu se jen zeptat..ty nekojis? Já bych třeba ani děti takhle brzo po sobě mít nemohla, ms mi chodí skoro až rok po porodu. A těhotenství takhle brzy po sobě zvládáš dobře? Asi jo, jsi mladounka.
Marie Terezie a jiné dámy minulosti taky rodily každý rok, ale nekojily a brzo se vracely ke společenským povinnostem.Moje prababička měla 7 dětí, byla to taková malá drobná žena, a dožila se skoro 100 let
Obdivuju to zvládání těhotenství takhle po sobě. Jsem těhotná během 3 let potřetí, 2. bohužel skončilo na konci 1.trimestru..a musím říct, že mi tohle druhé(třetí) těhotenství dává oproti prvnímu dost zabrat, co se týče po fyzické stránce a to mám doma „jen“ jednoho skoro tříleťáka
Dětí bych měla klidně 5, ale jen si představím, že jsem ještě Xkrá těhotná a je mi fyzicky těžko ![]()
@Bubla_Bučková píše:
To jo, když člověk tři roky stráví doma a užívá si dítko (třeba jedno vymodlené), tak má „vykojeny mozek“, pokud přitom nevystudoval druhou VS, nezalozil firmičku nebo netráví podstatnou část času ve fitkuuž jsem slyšela několikrát, čeho lituji stáří lidé- často SE honili za prací a málo se věnovali dětem, rodině.
Přesně, souhlas. Nedejbože, pokud snad plánuješ navázat na druhou mateřskou, to už ses totálně odstrihla od světa, jen sosáš dávky, atd. atd. ![]()
@Bubla_Bučková píše:
To jo, když člověk tři roky stráví doma a užívá si dítko (třeba jedno vymodlené), tak má „vykojeny mozek“, pokud přitom nevystudoval druhou VS, nezalozil firmičku nebo netráví podstatnou část času ve fitkuuž jsem slyšela několikrát, čeho lituji stáří lidé- často SE honili za prací a málo se věnovali dětem, rodině.
Jo jo, na smrtelné posteli ještě nikdo nikdy nelitoval, že nestrávil více času v práci. ![]()
@Cristina786 Zaujalo mě, že jste z Kanady - proč jste se s mužem přestěhovali sem? Není v Kanadě lépe?
![]()
@Cristina786 píše:
Deset jich teda nemám, mám dětí '' jenom" 6za to ale všechny mladší tří let. Přítel by jich rád 10. Já jich chtěla dřív tak 3-4. Kolik jich nakonec bude, to nevím
na dávkách nejsme, živí nás přítel.
Pane jo, já mám 4 do šesti let a je to mazec. Jak se povede mít 6 dětí mladších 3 let? To je nějaký unikát, máte 3× dvojčata? ![]()
edit: už to vidím 2× dvojčata…já mám jen jedny dvojčata:-D+
Chtěli jsme dvě děti - mám jedno - holčičku. Každé další dítě bude, bohužel, její nevlastní sourozenec…
@andelka83 no, tak nějak by to i podle liberálního feminismu mělo být - žena má právo na svá rozhodnutí, a na to, žít svůj život tak jak chce
feminismů jsou hromady a jistě existují i směry které by všechny ženy nejraději přinutily být čímkoliv jiným než „chodícími dělohami“ a to už je pak pro mě opět forma nesvobody a nemožnosti činit svá vlastní rozhodnutí.