Věnovali byste svůj díl dědictví?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Každá mimce ma dvě strany. Z pohledu další osoby muze byt cela situace uplne jinak…ale to je jedno. Dědictví je podle zákona, tudíž fifty fifty. Nevidím sebemenší důvod, aby se sestra něčeho vzdala jen proto, ze to tak citis ty. Upřímně, vycislovat sumu za dárky, co jsi jim leta dávala, mi přijde zvláštní.
- Citovat
- Upravit
Podle me nejsi v poradku ty. Zavidis sestre i nos mezi ocima. Ona v zivote neco dokazala, ty ne. Za to, ze jsi na tom financne spatne a jsi samozivitelka tvoje sestra nemuze. 
A mimochodem i kdyz otec napise zavet, tak sestru uplne vydedit nelze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ne nedarovala bych, proč? Tvoje sestra taky může mít pocit že by jsi jí měla darovat svou část 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ty taky vše přepočítáváš na prachy 
, spravedlivé je stejná částka pro obě, nevím proč by tě měla dávat vše. Za to ona nemůže že jsi sama s dítětem Nebo proč by se toho měla vzdát, z jakého důvodu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dědictví je dědictví. Ač je sestra movitější, má nárok dědit ze zákona. Přestala bych tak závidět a věnovala se sobě. Sestra ti dle popisu sama od sebe taky nic nedá, tak proč se kvůli prachům tak užírat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, vzdala. Ale ve prospěch tatínka. Nechápu, jak někdo může chtít dědictví, když druhý z rodičů ještě žije. A sestra za tvoje problémy nemůže.
- Citovat
- Upravit
Tak moje sestra se svého dílu vzdala ve prospěch mě. Prezentovala to tedy tím, že je to pro mé děti. Moc si toho vážím. Ale chci jí to stejně jednou vyplatit. I když vím, že je to pro ní směšná částka. Nemůžeš to ale brát jako její povinnost. Doufám jen, že ona někde tajně nesčítá kolik peněz dala mě nebo mým dětem k narozeninám či Vánocům. To by mě moc mrzelo. Když člověk něco dá neměl by počítat, že se mu vrátí to stejné. Takhle to v životě nefunguje. Kdyby byla situace u nás obráceně, zachovala bych se stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To s těmi dárky mi taky přijde zvláštní, snad dárky dávám, protože chci udělat radost? My si se ségrou taky často dáme jen pozornost typu oblíbená čokoláda, voňavá svíčka, víno… a víc utratíme vzájemně za dárky pro děti. Na peníze budete plus mínus stejně, rozdíl je jen v tom, že tvoje sestra je má a ty ne 
To není důvod, aby se vzdávala dědictví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Vždycky byla hrozně zaměřená na peníze,
A ty ne? Po tom jsi tady všechno vypočítala? A jak daleko a hluboko si to pamatuješ 
?
Já nesnáším vypočítávání toho, do dal kdo komu za dary a že se mu to nevrátilo… Tak jsi to dávat neměla, když jsi jednou, podruhé,… viděla, že se to „nevrací“
Jestli nelžeš, je to smutný, ale nevidím jediný důvod, proč by ti měla nechávat svůj podíl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Fifty, fifty. Co bylo za života, to se mělo řešit tehdy. Jednou to byla dcera a jak si ji tvoje mamka vychovala, taková i byla. Takže odpustit a dědictví rozdělit. Zbytek co tu píšeš je nepodstatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Janli píše:
Ano, vzdala. Ale ve prospěch tatínka. Nechápu, jak někdo může chtít dědictví, když druhý z rodičů ještě žije. A sestra za tvoje problémy nemůže.
Tohle mě přesně taky napadlo. Když to brali okrajově ve škole, tak jsem si říkala, že je to divně nastavený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A buď ráda, že něco dědíš. Po smrti mojí mámy jsem nedostala ani korunu. Vzala jsem si jen něco málo z bytu (na ten jsme nárok neměly se sestrou, byl od města).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svymu brachovi urcite ne, takze fifty fifty. Je to vycuranek, ktery se nestydi skubat z rodicu co to da. Jednou se toho desim, me nic nechybi, jsme dobre zajisteni, ale z principu mu nenecham ani o korunu navic.
- Citovat
- Upravit
Vzdala bych se takového podílu, který by sourozenci zkomplikoval život, třeba podílu na nemovitosti, kdy bych věděla, že mě sourozenec nemá šanci vyplatit a dejme tomu mu to hodně pomůže ve finanční situaci s bydlením.
U hotovosti nevidím důvod vzdávání se, že dostanu půlku peněz nikoho nijak negativně neovlivní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Revoluce v medicíně? Japonským vědcům se podařilo odstranit chromozom, který způsobuje Downův syndrom. Zjistěte jak!
Hezký den, chtěla bych se vás zeptat na názor. Jsme dvě sestry, já jsem samoživitelka, jedno dítě, čerstvě po RD, hledám si práci. Nemám ani hmotný majetek, žádné finance, před RD jsem studovala. Rodiče mě na studiu podporovali. Sestra je o hodně let starší, má už tři dospělé děti, v r. 93 dostali o bytového podniku byt, dali za něj 100 000, teď má hodnotu 5 mil. Švagr vydělává hezké peníze, takže si postavili další skoro dvougenerační dům, mají auto, sestra ještě přemluvila otce, aby na ni napsal garáž (jako kompenzace mých studií, i když i ji podporovali, ale asi jen dva roky, pak se vdala, ale hlídali jí dceru její první rok života a těm třem vnoučatům cca 25 dávali dárky, narozeniny, svátky, Vánoce, nezdá se to, ale nějaká částka to taky je. Protože mě rodiče měli pozdě, maminka bohužel letos zemřela. Snažila se nám pomáhat, když viděla, jak na tom jsme (samozřejmě uznávám, že chybu ve volbě otce dítěte jsem udělala já, ale kdo občas chybu neudělá).Od svých 10 ti let jsem všem kupovala dárky a byla jsem opravdu nebetyčně štědrá (až blbá…), jen na Vánoce to byly i dva tisíce za všechny, padly na to moje celoroční úspory, takže za těch 25 let taky slušná částka. Mě sestra dala vždycky buď nějakou drobnost nebo nejčastěji nic s tím, že neví co…Děti k tomu nikdy nevedla, takže i když už chodily na brigády, nikdy mi nic nedaly. Ani jeden a ani teď. Za celé 4 roky nedala nic ani mému dítěti, plyšovou hračku při narození a poprvé až teď co mamka není puzzle. Vždycky byla hrozně zaměřená na peníze, já jsem dostala bonbony a snědla je nebo rozdala, ona si je půl roku zamykala ve skříni..Když otec vidí, jak je lhostejná, i když vidí, jak na tom jsme, je z toho nešťastný a zvažuje napsat závěť v náš prospěch, protože si uvědomuje, že až tady nebude ani on, nemáme nikoho a v ní pomoc budeme hledat marně. I když mamka zemřela, jak za ní jezdila jednou za čtvrt roku, tak nelenila a jela tam hned v ten den, aby šla s otcem vybrat mamčiny peníze na pohřeb (co kdyby se nedejbože účet zablokoval a ona by musela něco platit ze svého). Ušetřím vás podrobností o tom, jak to probíhalo v pohřebním ústavu, jak se neustále ptala, kolik co stojí a vybírala to nejlevnější, aby peníze stačily (mamka měla na kartě týdenní limit cca 20 tis.).Když jsem chtěla mši, řekla mi, že to budou další peníze, ať se na to vykašlu (dala jsem faráři 1000 ze svého a mše byla i kdybych neměla dva týdny jíst). Teď má být dědictví, účet jí luxovala už za života (měla její platební kartu a bez mamčiného svolení z ní vybírala a dávala peníze otci, proč mi doteď není jasné, ale měla se jí zeptat). Mamka si nepřála, aby kartu měla, ale odmítla ji ji dát, aby nám mamka náhodou něco nedala (probíhalo to tak, že když nám mamka něco chtěla dát, musela se sestry doprošovat a pak se teda uvolila a poníženě jsem si k ní musela pro mamčiny peníze jet…).Pak měla mamka akorát životní pojištění, nemám představu, ale cca kolem 40 nebo 50 tis. Jsem si jistá, po tom všem, že se sestra svého podílu nevzdá. Ale moje otázka zní, je to v pořádku? Jak byste se rozhodli vy? Brali byste v potaz životní situaci a okolnosti nebo prostě tzv. fifty fifty?