Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Luca82 píše:
@julie74
Soulas. My se synovi hrozne venovali od miminka. Prohlizeli knizky cele hodiny, vymysleli zabavu a hry. Vysledkem je, ze se syn ve 4 a pul letech neumi zabavit vubec sam. Ke kazde hre potrebuje nasi asistenci a porad vola,,koukej, koukej,, A co budeme delat, vymysli neco…
Urcite je to dilem i povahou, ale presto…
Na dceru uz nebylo tolik casu a take si umi hrat i sama.
Takze vseho moc skodi.
Tak u nás je to přesně naopak. Synovi jsme se věnovali opravdu nadstandartně od narození - naučil se pod naším vedením „jak si hrát“, takže se později často stávalo, že když jsme si třeba hodinu hráli, tak mě doslova odháněl: „Maminko, chci si hrát sám.“ Dnes je mu tři a půl a vydrží si hrál sám hodně dlouho, protože ví jak. Vymýšlí si příběhy, jezdí vláčkem a vypráví si u toho příběh, kam jede, proč tam jede, co tam bude dělat apod.
Jo, to dobře znám. Synovi jsme se věnovali opravdu hodně od malinka, knížky, obrázky. Všechno poznal, ale neuměl to říct. Pořád se mu hodně věnujeme.. každý večer čteme pohádky, hrajeme pořád nějaké hry (točíme asi 15 společenských her..).. A co? Stejně měl opožděný vývoj řeči, a nyní má vývojovou dysfázii a mluví špatně. Jsou to věci, které nemá člověk bohužel celé ve své moci.
Kdybych měla počítat, kolikrát jsem slyšela větu „a čtete mu? mluvíte s ním?“, tak jsem asi v blázinci. ![]()
Jinak souhlasím s Passenger. Jinak „věnování“ se dítěti od narození chápu také jako cílené, ale přirozené rozvíjení jeho schopností - rozvoj jemné i hrubé motoriky, grafomotoriky, zrakového vnímání a paměti, vnímání prostoru a času, rozvoj řeči (pozor - nejdůležitější je rozvíjet řeč do jednoho roku života dítěte!), rozvoj sluchového vnímání, rozvoj matematických schopností a logického uvažování, rozvoj sociálních dovedností a sociální inteligence, sebeobsluha atd.
K jednotlivým oblastem lze uplatnit spousta her a činností, které dítě baví a to se nenásilnou formou učí a rozvíjí se.
Věnování se dítěti znamená být v daný okamžik s ním nejen fyzicky, ale věnovat mu opravdu svou pozornost, naslouchat mu, vnímat ho, projevit mu city, dát najevo, že činnost, kterou s ním dělám mě baví a jsem s ním ráda.
Pokud s dítětem budu stříhat papírky, ale budu u toho mlčet, odpovídat na půl huby a přemýšlet o zítřejším nákupu, tak to není věnování.
@Sněženka25 píše:
No tak asi si s ním hodně povídat, kde co vidíte na procházce, prohlížet knížky, číst pohádky?
to je těžký, já jako dítě nemluvila, nechtěla jsem a brácha mluvil krásně. Máma se nám věnovala stejně, ale já měla svou hlavu a mluvit se mi nechtělo ![]()
@Luca82 píše:
@julie74
Soulas. My se synovi hrozne venovali od miminka. Prohlizeli knizky cele hodiny, vymysleli zabavu a hry. Vysledkem je, ze se syn ve 4 a pul letech neumi zabavit vubec sam. Ke kazde hre potrebuje nasi asistenci a porad vola,,koukej, koukej,, A co budeme delat, vymysli neco…
Urcite je to dilem i povahou, ale presto…
Na dceru uz nebylo tolik casu a take si umi hrat i sama.
Takze vseho moc skodi.
Maminky chci se zeptat mám téměř 7 měsíčního syna od narození uplatňujeme výchovu že ho nenechame vyrvat nosíme ho pořád jsem čekala že až bude větší bude si hrát tak se to zlepší ale situace je následující usíná téměř pořád u prsa takže s ním sedím a čekám až se vyspí po té si dokáže tak 15 minut hrát a pak se nosí nejsem schopna nic udělat nevíte nějakou radu jak na to
Ja deti zatim nemam, takze odpovim za sebe. Nikam do zadnych specialnich krouzku jsem nechodila a nevadilo mi to a nevadi mi to. Myslim, ze konicku mam dost a lina nejsem, dulezity je vzor v rodine, neco spolecne delat a tak. Moji rodice jsou dost cinorodi, ackoliv jejich zajmy jsou od zahradky po ryby atd., proste obycejny veci, ale me by tak nikdy nenapadlo procumet cely den u TV. Takze si spis najdi nejake konicky ty:-). Sve deti bych k vrcholovemu sportu nevedla, kdyz vidim nakolik se dnes posouvaji ty hranice vykonu u sportu, uz je to dost o zdravi a kdovi, kde to bude za 20 let. Super jsou kolektivni sporty na nejake normalni urovni, to jsem kamaradkam zavidela, ze maji tu partu, a ikdyz ted v dospelosti tomu sportu moc nedaji, tak ta parta lidi jim zustala. Spis pak od skolky kluka prihlas do nejakych normalnich krouzku, podle toho, co ho bude bavit. Treba to bude tichy introvert sachista a tenis by ho spis stval:-). Hlavne ho do niceho nenut, mam kamarady byvale reprezentanty juniory, kteri proste uderem 18 povesili sport na hrebik a dodnes chovaji k rodicum dost horkosti za to, ze je tak honili:-).
No dvoulete dite hnat do krouzku? Mne to prijde brzy. Jestli chcete neco delat, chodte na plavani a my chodili do MC, kde deti radily pri „sportovani“ - takove ty klasicke pisnicky, na konci se stavela opici draha, tak se vylitaly. 2× tydne byla aktivita s maminkou, za me myslim dostacujici.
Znama ted davala dceru na tanecky, ve 3,5 letech a po mesici ji stahla, protoze s cvicitelkou uznaly, ze je jeste moc mala na rizenou aktivitu bez rodice. Zkusi zas ve 4 letech
To jaké bude dítě ovlivníte teď částečně vy.
Vy mu musíte dát dostatek pohybu, méně ňaninek a naučit ho k zdravé stravě.
Dítě vás bude kopírovat. Chcete pomocí dítěti? Tak začněte od sebe.
@LindaPraha No ve 2 letech aby dite bylo na krouzku bez rodicu mi prijde taky zvlastni, kde tohle jde netusim, ja mela za to, ze do 3 let se s nima na tyhle aktivity musi osobne - my od 4 mes.do 3 let chodili na cviceni s rodicema, oni jak tam lezli ruzne do vysky, na zebriny atd.tak je musel nekdo jistit, ze, to by 1 lektorka tezko zastala, taky se zpivalo a delaly ruzne ukoly na motoriku a od 3,5 zacal chodit na takove ty pohybovky do sokolovny, kde uz makali sami bez rodicu jen se 3 trenerama a rodic si zatim mohl dat kafe a sledovat, co delaji na velke TV Malyho to bavilo a byly tam stejne (3-4 roky) stare deti, u toho mimi/batoleciho cviceni byli rozdeleny do skupin i podle mesice narozeni. Ted od zari nechodil, jednak jsem nechtela tahat mimino hned od zacatku takhle mezi lidi - navic se muselo do telocvicny po schodech, pomoct mu se svlict a zase si ho pak prevzit, jeste si tam chtel po cviceni vzdy hrat, daval si tam svacu a co tam pak s ni, ona mi cestou ze skolky vetsinou spala a nemel kdo by ho tam ty prvni tydny vodil (mala je v zari), tatka vecne mimo do vecera, navic mel jit malej v rijnu na operaci nosni mandle, ale od unora ho tam zase dam - uz ted se pta, proc nechodi cvičit (ale stejne ma porad rymu) a ja s malou taky planuju zase chodit do nejakeho toho MC od dalsiho behu kurzu. Takže ve 3,5 letech brzo byt nemusi, ale asi jak na co;-) Uvidime, co pak bude bavit tu mladsi, starsi chodil 1× tydne. To jsem teda chodila jeste do prace a vic krouzku uz bysme asi ani nestihali - i tohle byla honka, zvlast kdyz se nam na jare podelalo auto a byli jsme zavisly na MHD a jeste jsem ho kolikrat musela odvest do skolky i rano (mame ji az od pul 7), pak zase do 4 vyzvednout, na cviceni, presuny tak pul hodiny…no ted to bude snad v pohode, mame to kousek od domova a mala uz tam bude moct chvili taky pobyt, maji tam mini hernicku s kobercem, to uz ji bude 5 mes.
Prejdete na zdravou vyvazenou stravu, ty i syn. Pak se nemusis bat pribirani. Syna na odrazedlo, ty vedle nej pobyhat. Muzete dat zavody.
je maly na nejake krouzky. Tvorit s nim muzes doma.
Já s kroužky začínám u dětí až se školou. Maximálně dva najednou a pokaždé si vybírá sama. Pokud nic nechce nikam chodit nebude. Dvouleté na kroužek mi přijde zbytečné
@Anonymní píše:
AhojMám 2 letého syna a tak si tak říkám co vlastně dělat abych si za pár let neřekla že je to líný kluk
Mě je 26 let a za celý svůj život jsem vyzkoušela tak 30 kroužků.. u všeho jsem vydržela tak týden MAXIMÁLNĚ 2
. Teď to mám stejný.. i všeho moc nevydržím.. a teď začínám kynout a nemůžu se donutit s tím něco dělat.. Jenže mám strach aby syn nebyl taky takový. Je na svůj věk hodně chytrý. Spoustu věcí se naučil sám. Ale v rodině máme předpoklady být silnější.. tak jsem si říkala že bych jí přihlásila na nějaké kroužily hudební a pohybové.. jenže jsme u toho kde je hranice mezi tím aby to bylo ještě jako zábava a né aby neměl čas a nic. Máme v rodině známou a upla se na to že její syn bude dobrý v Tenisu.. takže celý svůj život dře.. sice se to vyplatilo.. myslím že časem bude i známá osobnost.. ale zase na úkor dětství.. nepamatuji si kdy s námi někde naposledy byl nebo něco podobného.. jak to máte vy?
Prijde mne to trochu usmevne, ty zacinas kynout, nevadi ti to, ale u syna by jsi tomu rada predesla. Ve dvou letech bud muzete chdit na kurzy plavani a cviceni pro deti a nebo se nebudes upinat na kurzy, ale 2× denne budete venku, budes podporovat syna v pohybu na hristi, na odrazedle, prochazky pesky… S tim stridanim aktivit je to tak. Bud dite neco chytne a pak u toho vydrzi samo a nebo ho u toho budes urcity cas drzet jako u povinnosti. 30 krouzku za zivot je jednoznacne chyba rodicu, kteri te mneli v zacatku podporit a pomoci prekonat nechut z neznameho. pokud jsi nekde vydrzela 2 tydny, tak kolikrat jsi tam byla? Libi se mne nazor @Pudloslava, ze nekdy je pohyb jak cisteni zubu, take nemusi cloveka bavit, ale pro sve zdravi ho potrebujeme.
Jeste k tomu zavodnimu sportu, ja jsem jeho zastance, at si dite dre, travi vikendy na zavodech, pokud to jeho bavi a je to jeho zivot, ne zivot rodicu. Ti mohou maximalne dite podporovat, ale chtit musi samo. Pak je to za me v poradku.
Ve dvou letech bych chodila jednou týdně do Sokola, pravidelně ven na hřiště, na výlety. Ve školce pak měl kluk 2 kroužky a poslední rok navíc po školce tenis. Teď ve škole má po škole jednou týdně tenis. Jinak s ním od 3 let jezdíme na lyže, kolo, brusle.