Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje teta vracela 3-leteho chlapečka po dvou letech péče. Začala se u něj projevovat psychická nemoc/handicap. Vývojově se nijak neposunul, nespal, byl agresivní, demoloval být, neustále řval jako zvíře. Potřeboval 24 hodin denně dohled. Už to nicilo i její rodinu, má 2 vlastní děti pod 10 let. Vrátili ho i proto, že ten chlapeček má bláznivou babičku, která odmítala jakákoliv jeho vyšetření a medikaci. Tvrdila, že jeho chování je způsobeno tím, že vyrůstá na vesnici mezi slepicemi
takhle to možná, že tříleté dítě může být tak nezvladatelne, že je potřeba se ho vzdát. Několik let jsem dělala dobrovolníci na táborech pro lidi s postižením. Starala jsem se o autistu, downika, pana se schizofrenii, ale nic takového jsem nikdy nezažila. I přes naprostou nepodporu OSPODU ho tedy vrátili, nyní je v dětském centru, ale nejspíše půjde do psych. léčebny, ani v centru ho nezvládají. No a tetina rodina, je konečně šťastná. Trvalo jim asi půl roku než se z toho dostali, děti zapomněli rychle a dospělým se stále trošku stýská, je to prostě kus života, který nesmazete a hlavně to dítě za to nemůže. Ani vaše holčička, za to nemůže, pokud ji ale nezvladate je lepší domluvit její odchod. Ubližujete sobě, ale i jí. Třeba ji někde zvládnou
a neberte to jako svou chybu, každý nemůže zvládnout vše. Myslete hlavně na svoji rodinu, ta vás opravdu potřebuje ![]()
Kdo nezažije, nepochopí… V rodině máme případ adoptovanych bratří, t. c. oba ve vězení, přes veškerou péči, výchovu, snahu rodičů… Zní to drsne, ale vratte dítě a buďte rádi, že jste pouze pestouny a ne adoptivními rodiči.
Nenechte si úplně rozvratit manželství, rodinu i vztahy s širším okolím.
U nás v rodině to dopadlo tak, že je klid pouze když jsou bratři ve vězení. Jinak neustálý strach z krádeži, vloupání, podvodu i možného násilí - a to i v širší rodině, mezi sousedy, známými apod.
Geny jsou prostě geny.
Držím palce, ať se se vzniklou situaci vypořádate co nejlépe, v rámci možností. ![]()
Prosím anonym, osobní informace.
@hanka.br. píše:
Vy jste dopředu nevěděli, že holčička byla zneužitá, týraná a bude problémová? Akorát ji dorazíte.
Já sice zkušenost nemám, ale vrátila bych ji okamžitě. Nenechala bych si zničit rodinu, ani své zdraví.
@peta1003 píše:
Ja teda nemam zkusenost s pestounstvim, ale pokud uz je situace neunosna, holcicka je opravdu nezvladatelna a jeste se vam kvuli tomu rozpada rodina, tak bych ji vratila! Chteli jste ji pomoct, ale ocividne to neni mozne a nic bych si nevycitala. Udelejte to, co je dobre pro vasi rodinu a na ostatni se neohlizejte. Vase dcera si zaslouzi krasny a harmonicky domov.
Přesně tak… Ať si každý myslí co chce. Jejich vlastní dítě a rodina je prostě důležitější.
Nejsem odbornik a ani nemam zkusenosti, presto musim napsat, ze mate muj velky obdiv. Pokud bych byla na tom psychicky zle a rozpadala se mi rodina, vratila bych ji. S cistym svedomim, ze jste udelali maximum a prosim, hlavne bez vycitek. Asi bych jeste pouvazovala nad navstevni sluzbou, jak uz tu nekdo zminoval.
Drzte se, preji hodne sil a zdravi ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu všechny pěstounky s velmi náročnými dětmi. Jsme už tři roky pěstouni holčičky která byla zneužita a týrána. Docházíme s ní psychiatrovi a její výchova je neskutečně náročná se sklony k agresivním reakcím neochotu se podřizovat narušuje pravidla je schopna účelového chování k manipulaci verbální i brachiálním způsobem, je to osobnost nezralá, deprivačně oploštělá a velmi lže. Celé tři roky pro ní děláme první poslední řešíme každý krok jak s ní zacházet snažíme se jí dát všechno jezdíme na výlety učím a i na kole plavat prostě s manželem jsme dělali úplně všechno ale poslední měsíce už jsem brutálně na dně prostě předtím naše rodina byla úplně úžasná protože krom toho máme jednu vlastní dceru a nyní prostě mám pocit že nám rozbiji už celou rodinu pořád je všechno okolo ní a bohužel to tak došlo daleko, že jsem začala mít deprese, panické úzkosti, beru velmi mnoho léků a za pár dnů nastupuji na psychiatrii do Třince začínám přemýšlet ač nerada, protože vím, že to dítěti uškodí, nicméně musím si asi vybrat, buď naše rodina a zachránit jí a nebo prostě pokračovat v něčem co evidentně stejně asi nepovede k tomu že z ní bude normální, kvalitní člověk, slušný. Prosím tedy pěstouny o zkušenosti jestli se dostali taky do těchhle stavu a jestli dítě vrátili a jak se s tím vyrovnali. Taky velmi žádám ostatní diskutující aby si nechali své připomínky, pokud tomu nerozumí a nemají tušení o čem je řeč, protože představa že bych jí dala pryč mě ničí a cítím se kvůli tomu velmi špatně nicméně mám pocit že už je to jediná možnost, prosím o jakoukoliv radu co komu pomohlo, aby to nemusel udělat popřípadě jak probíhalo vrácení dítěte jak se s tím srovnali a jestli s tím dokážou žít. Velmi děkuji za reakce.
Muži se zeptat jakou máte doprovázející organizaci pro pestouny? N3bo jste uzavřeli smlouvu s OSPODem?
Mrzí mě to. Neporadím, s pestouny jsem se setkala pracovně a vím, že je to náročné! Vím že děti si zaslouží šanci. Bohužel se původní rodina na dětech podepíše někdy tak, že šance na lepší start snad už není.
Úplně je mi ouzko z toho čtení. Osobní zkušenost také nemám ale jednou jsem se setkala pracovně s jednou starší dámou, jaká se mi v kanceláři málem složila… rozpovídala se mi, jak si vzali z domova chlapce, jak mu dávali první poslední, mysleli si, jak jim nebude vděčný. Zkrátím to, později je bil, kradl peníze, lhal, doslova je šikanoval… nebudu Vás zakladatelko strašit, nechci tu víc rozepisovat, ale tento příběh nemá šťastný konec
. Nevím z jaké rodiny holčička pochází, ale geny se nezapřou, bohužel je to tak…Být na Vašem místě, taky udělám vše pro záchranu své rodiny. Máte můj obdiv.
@Euforia píše:
Hanka.br ty jsi opravdu generalni zvanilka.. Nevim proc se zapojujes do diskuze, kdyz nemas moznost prispet zkusenosti/radou![]()
Tak ať si holčičku do pěstounské vezme ![]()
Nejspíš bude mít možnost. Pak se může ukázat
Určitě to bude procházka růžovou zahradou a všichni budou šťastní…
Můžu jen
Psát nic nemůžu, neznám tuto situaci. Jen se musím starat o cizí dítě, které už je ale u nás 5 let a bude napořád. Trauma snad žádné nemá, ikdyž když vletí do bytu zásahovka, odvezou všechny na policii, tam rozdělí a mámu pak nevidí rok taky musela být pecka. Je to je neskutečně náročné, nejsem v tom dobrovolně. Ale oproti vám naprostá pohoda. Držte se, nebude to lehké ať se rozhodnete jakkoliv.
Jednu dobu jsem uvažovala o pěstounské péči jako o zaměstnání. Bohudík jsem se napřed informovala o realitě. Byla jsem na pobytech s pěstounskými rodinami-mají podpůrné skupiny. l To zaměstnání je jedno z nejnáročnějších vůbec, ve stavu, co se ti stalo, je naprosto běžná věc.
Děti jsou vraceny běžně. Musíš si uvědomit, že spousta toho není jen o tom, že byla týraná a zneužívaná, to jí jen naložilo k tomu, co dostala jako genetický základ. Ty vlastnosti, které ti lidé, co ji týrali a zneužívali měli, ty má i ona. Nejen to prostředí, ale i ty vlastnosti nás formují a dělají z nás ty nezvladatelné, neúspěšné, nezařaditelné.
U některých lidí je to prostě tak, že i kdyby člověk dělal cokoli, tak jim už není pomoci a jde jen o to, zachránit před nimi ostatní.
Jestli si pamatuješ, tak kdysi dávno vyšlo najevo takové video o zasloužilých pěstounech, u kterých to vypadalo, že svoje svěřence týrají. Přičemž nadřízené orgány pak řekli, že si toho vzali moc.
Asi ano, bezesporu jim praskly nervy.
Ovšem určitě jsi dnes schopna pochopit, že to, co bylo na tom videu, ke kterému bezesporu vedla situace, která byla těmi dětmi naplánovaná a zmanipulovaná, byla dost běžná situace v pěstounských rodinách, kdy se ty děti domáhají krátkodobých víhod jako zvýřátka nemyslející na důsledky. A většina z nich se tak bude chovat celý život, chovali se tak i jejich rodiče a toto chování bylo často přesně to, co dovedlo jejich děti do pěstounské péče.
Když k tomu přidáš ještě týrání, zneužívání a další věci, některým prostě není pomoci. A je jich dost značná část. Z mého hlediska a i ze statistik, je těch, kteří v cestě naznačené jejich rodiči nepokračují, spíš menšina.
A to je důvod, proč jsem do toho nešla. Pěstouny obdivuji, ale mnozí to odnesli svým zdravím, tak jako ty. Nedělej si hlavu z toho, že ji hodíš přes palubu, někdy se vážně nedá i přes snahu kohokoli dělat vůbec nic.
Anonym, nechci aby mě v tom někdo poznal a spojil to s nickem. Už by to dalo dost informací na to, aby se dalo rozluštit, kdo jsem.
*výhod, zvířátka
omluvám se, přehodila jsem to, jsem dyslektik
Ano, radíme se s OSPODEM, bere ritalin, máme terapie, děláme první poslední, i tak by nás po těch letech vyměnila za bonbon. Matka feťačka a prostitutka. Ona se narodila s pervitinem v krvi a žloutenkou
Taky jsem to nezažil, i když jsme teda měli s ex kdysi pěstounství nějak rozjednané.
Přesto si troufám říct, že tady je jediná možnost: vrátit. Jinak to zničí tebe, tvou rodinu i tvé vlastní dítě. Bohužel podle toho, co píšeš, to u ní nevypadá jako naděje na změnu, sama zmiňuješ genetickou zátěž a poškození osobnosti hned při narození.
Vim, ze je to pro tebe opravdu tezky, mas svedomi a urcite jsi hodny clovek, kdyz jste se pro to rozhodli, ale kdyz te to psychicky nici a nici tvou vlastni rodinu, tak zachrante aspon sebe, dokud to neni jeste horsi. Na vlastni kuzi zkusenost nemam, ale setkala jsem se s pestounkou, ktera dite vracela, byla tak psychicky zlomena, ze pak mela i ruzny fyzicky obtize (ubytek na vaze, nechutenstvi, ekzemy, alopecie…).