Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sipova - je mi to líto. Zkus na něho nečekat. Zkus si zařídit život po svém, jenom se synem, zkus se trochu rozmazlit, udělej něco pro sebe, to ti už tu všechno psaly holky. Nedávej si v sobě nějaké hranice, půl roku, šest měsíců, pokud se chová takhle, tak to ber, jako že spolu nejste. Já si myslím, že to není mezi vámi ztracené, jenom se musíš Ty přehodit do jiného režimu. Troufám si tvrdit, že dokud budeš zničená, budeš na něho čekat a trápit se, tak se nevrátí. A je jedno, že se nevídáte, existuje nějaký šestý smysl, kterým on to vycítí. Dej se dohromady, dělej co tě baví, uvidíš, že začneš vyzařovat úplně jinou energii. Bude ti líp. Je možné, že se manžel bude za nějakou dobu chtít vrátit, že ho život o samotě omrzí, ale je také možné, že ne, že mu je bez vás líp. Každopádně Ty nesmíš řídit svůj život podle toho, jak se jemu zachce. Žij dál a uvidíš. Bude to dobré, neboj, stoprocentně sama nezůstaneš.
@Táta Pavel píše:
Káťo, nevím, neznám jeho motivace, jestli je to nezájem, obava o totální rozbití všeho, nebo i stud před vlastním synem, že jako chlap selhává a neví, bojí se mu podívat do očí. Než by člověk dospěl k nějakému soudu o něm, je potřeba skutečně jeho motivaci pochopit. Víš, je takové pořekadlo: Neodsuzuj, dokud nepochopíš, protože když odsoudíš, aniž bys pochopil, už nikdy nepochopíš.
To rčení je možná pravdivé, ale pro zakladatelku z toho nic nevyplývá. Nevím, zda by jí k něčemu bylo, kdyby pochopila, proč se tak chová
. Fakt je ten, že ho celý život vydržovala a živila a když ve 47 slavnostě nastoupil do zaměstnání, tak se na ní vykašlal, našel si ženskou a odstěhoval se a přestal s ní a se synem komunikovat. A podle mě se bude chtít vrátit přesně ve chvíli, kdy ho ženská pošle kamsi a hlavně až nebude zvládat finančně. Ono s 9000 platit ubytovnu, alimenty na syna a uživit se nebude žádná sranda a to on si bude dobře umět spočítat. Doufám zakladatelko, že v rámci čekání, jestli se nevrátí, mu neodpouštíš finanční podílení se na synovi. Nechalan sis ho svěřit do péče a vyměřit alíky??? To vidím jako cestu k tomu, aby se chtěl vrátit - na samostatný život nebude mít. Jde o to, jestli o takovýto návrat stojíš. Zdá se, že jsi hodná a chytrá ženská, rozhodně máš na víc
.
Teď mi málem puklo srdce. Přišla pošta - 14. 1. máme termín rozvodu. Domluvili jsme se na něm. Pak jsme váhali, ale nechali to běžet. Tak budu přesně za 3 měsíce od provalení rozvedena. Dokonce řekl, že můžeme být v kontaktu!!! To nejde, zničilo by mne to. Moc mne podrazil.
Ve čtvrtek si přijde pro poslední věci které ještě doma má.
A je konec!!! Nemůžu tomu věřit.
Syn mi říká že se ale stejně vrátí až míza a hormony vyšumí. Že až po půlroce to bude trochu jasnější situace. Je to holky možné?
Napište mi prosím co si myslíte.
Káťo, vlaštovko - moc vám děkuji. pořád dokola si to čtu, dává mi to sílu. jsou to úžasné rady. děkuji
jen ta bolest mne rve na kusy.
Káťo syna v péči mám, alimenty po něm nechci, mám vysoký příjem. Nábídl mi pomoc kolem domu - odmítla jsem. A moc se podivil, že si budu chtít někoho najít. Samozřejmě zatím na to nemám, ale snad někoho potkám. Neumím si to ani představit.
Poslala jsem mu SMS s termínem rozvodu - neodepsal. To ještě neudělal, chová se slušně. Chladně, ale slušně.
Přála bych si, aby mne to do půlroku přebolelo a místo abych ho vzala zpět, tak si našla hodného chlapa.
Hele, možné je všechny, byla tady diskuse, kdy manžel odešel za milenkou, měli chlapečka myslím 5 let, ona byla taky zničená, pak si našla někoho jiného a úplně se od něho odpoutala, jeho mezitím milenka vykopla a mu začalo všechno dhocázet, ještě jí holky tady psaly, jak mu to přejou, no a teď jsou zase zpátky spolu s manželem.
Ty se hlavně teď vyprdni na všechny chlapy, tvého muže nevyjímaje, a zaměř se na SEBE. Vymysli si, co by sis hezkého mohla nadělit k Vánocům. Já bych doporučovala nějaký relaxační pobyt, syn už je velký, tak by snad neměl být problém urvat víkend pro sebe, a jela bych třeba s nějakou kamarádkou, ale té bych striktně zakázala, aby se nechala zatáhnout do diskuse na téma manžel, rozvod atd. Naopak, povinná témata by byla móda, kosmetika, sport atd. Uvidíš, že Tě to nakopne. Držím pěsti.
Vlaštovko já bez kluka nikam nemůžu, není úplně OK a odmítl se mnou kamkoliv odjet - chce být doma (u PC). nějak obdivuhodně dobře se se situací vyrovnává. spíš ho drtí když vidí jak vypadám (v obličeji - nejde to skrýt jak se trápím).
víš já nemůžu přijmout, že by se takto manžel choval kdyby byl při smyslech - já jsem si jistá že se probere (buď kvůli prachům jak píše Káťa, nebo si uvědomí cenu rodin. zázemí).
Psychologové říkají, že nejsou v době druhé mízy svéprávní.
To je všechno možné, ale já si pořád myslím, že pro tebe bude lepší, když s tím jeho návratem jakoby nebudeš počítat a zaměříš se na sebe. A doporučila bych ti i najít si dobrého psychologa, procházíš obrovským stresem, aby se to negativně neprojevilo na tvém zdraví. Máš dítě a misíš fakt myslet na to, abys neonemocněla. Odborník ti určitě pomůže, aby ses s tím líp srovnala.
Tak holky, rozvod máme 14.1., manžel si tady byl dneska pro věci, prstýnek už na prstu nemá. Řekl že je sám (k lásce se nemůže nastěhovat, je zadaná) a že zatím ta vysněná svoboda není taková jak by chtěl. Že je ale brzy hodnotit zda udělal dobře že odešel. Ale že si neumí představit, že by se vrátil ke mne, že by to určitě nefungovalo, nebo jen ze začátku. Neřekla jsem na to nic. Nefungovala by to podle mne ani ze začátku, protože je nějaký jiný, cizí, divný – není to můj muž jak jsem ho znala. Řekl, že se odstěhovat neplánoval, ale když jsem ho vyhodila, tak že to vzal, že chce svobodu, a manželství ho svazovalo.
Opravil mi protékající záchod a šel.
Holky asi se nevrátí, co? A přitom všude píšou, že chlapi se po odeznění druhé mízy vrací k rodině. Bolí to, furt si říkám, že není možné aby se tak změnil, že mu přeskočilo.
Je šance že ho to přejde?
@sipova píše:
Tak holky, rozvod máme 14.1., manžel si tady byl dneska pro věci, prstýnek už na prstu nemá. Řekl že je sám (k lásce se nemůže nastěhovat, je zadaná) a že zatím ta vysněná svoboda není taková jak by chtěl. Že je ale brzy hodnotit zda udělal dobře že odešel. Ale že si neumí představit, že by se vrátil ke mne, že by to určitě nefungovalo, nebo jen ze začátku. Neřekla jsem na to nic. Nefungovala by to podle mne ani ze začátku, protože je nějaký jiný, cizí, divný – není to můj muž jak jsem ho znala. Řekl, že se odstěhovat neplánoval, ale když jsem ho vyhodila, tak že to vzal, že chce svobodu, a manželství ho svazovalo.
Opravil mi protékající záchod a šel.
Holky asi se nevrátí, co? A přitom všude píšou, že chlapi se po odeznění druhé mízy vrací k rodině. Bolí to, furt si říkám, že není možné aby se tak změnil, že mu přeskočilo.
Je šance že ho to přejde?
ahoj, celou dobu co se ti přihodila ta věc s manželem čtu diskuzi…přesně vím, jak se cítíš a co prožíváš, fakt ti rozumím, prošla jsem si tím taky a hlavou se mi honily ty stejný věci. Jsem už 8 let rozvedená a tak ti s odstupem času, co se mi to přihodilo, řeknu něco sama za sebe - svý pocity a tak…Ze začátku jsem „nechápala“ co se stalo, odešel ze dne na den, potkal jinou a znal ji jen tři týdny a už věděl, že je to žena jeho života. Poradím ti jednu věc a vím, že se mi to „radí“ takhle od stolu, protože si to prožít musíš ty sama a bolí to a bolet bude. Neupínej se na různé články o tom, jak se muži vrací po určité době zpět, tohle tak nefunguje. Ještě dlouho budeš věřit a namlouvat si, že se to stane, neříkám, že se to stát nemůže, ale spíš s tím fakt nepočítej. Mně nepomáhaly rady ve smyslu - koníčky, věnování se sama sobě, kadeřník atd atd., nic mě nebavilo, nikoho jsem nechtěla vidět, někam jet, anebo chodit s kámoškama na kafe mi taky nic nepřineslo. Nejlíp mi bylo doma, samotné, prostě se svým problémem - situací - jsem se takto nejlíp vyrovnala. Hledat někoho nového není k ničemu, protože by to byla jenom jakási „náplast“, nic víc. Máš syna, věnuj se jemu, truchli a věř, že bude líp, breč, zuř že tě „podrazil“, nech emocím volnej průběh a tak za cca rok budeš zase vpohodě, řekla bych, že asi tak přibližně to trvá. Nedávej si falešné naděje, nech to volně plout a třeba se i může vrátit, ale nemusí, vždycky je lepší přijmout novou životní situaci tak, jak přišla a srovnat se s ní, než doufat - mnohdy marně. Třeba tě něco mile překvapí, ale i kdyby ne (návrat), život stojí za to jej žít i jinak, než jsme chtěli, než jsme žili. Akorát ti to teďka tak nepřijde ![]()
@kočička Evička
Rok? Jak u koho. Někdo se oklepe za měsíc, jiný se z toho nedostane za několik let. Někdo nikdy. Mám od jednoho rozchodu 10 let a ještě se to nezacelilo, pořád to bolí - a mezi tím dvě děti…
@Anonymní píše:
@kočička Evička
Rok? Jak u koho. Někdo se oklepe za měsíc, jiný se z toho nedostane za několik let. Někdo nikdy. Mám od jednoho rozchodu 10 let a ještě se to nezacelilo, pořád to bolí - a mezi tím dvě děti…
to máš pravdu, jak u koho, u mě to bylo asi tak ten rok…akorát většinou po delší době zůstane spíš ta hořkost, takové to „akutní“ přejde po nějaké době ![]()