Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sipova: - na mě to dělá dojem, že svého muže moc neznáš, i když jste spolu byli dlouho… on vypadá, že nebyl dlooooouuuhodobě vnitřně spokojený, ale nebyl moc velký impuls, aby dramaticky odešel… Neměl peníze, milenku, nic, asi se snažil si namlouvat, že to je přeci ten rodinný stereotyp, povinnost, že to tak má každý… do toho nějaká hezká období, ale celkově si to asi nijak zvlášť neužíval zatímco ty jsi si vytvořila svůj fiktivní přelud fungující spokojené rodinky s pár normálními mouchami… ty jsi byla šťastná, tvůj sen a představa o rodině byla téměř dokonale vyplněná - ale šlo o fikci, která nikdy neexistovala… pak stačil nějaký impuls (láska, změna prostředí, pocit samostatnosti, vidina posledních 20-30 let života…), který to dal všechno do pohybu… můj názor…
je to tvůj život, on nad tebou nemá žádnou magickou moc, nefixuj se na to, jak jste byli všichni šťastní a jak byste mohli být znova - nemohli… on možná ani tak šťastný nebyl a za druhé vypadá fakt rozhodnutě… má chuť zažít v životě i něco jiného než je role ve vaší rodině, vidí, že už nemá moc času, atd… tak to na mě působí
nech ho jít a přiznej si, že je možnost, že se nijak zvlášť radikálně nezměnil o 180 stupňů, ale že nebyl roky, desetiletí moc spokojený a teď už nabral energii to změnit…
přeji hezkou další etapu života, není konec světa… ten je až zítra
![]()
Děkuji děvčata. Máte pravdu. Je to moc bolestné.
Budu se moc snažit jít životem dál. Moc mne to bolí.
Nechala jsem ho jít. Ani on si není jistý zda nedopadne zle.Chce ale jít za svobodou.
A já musím pochopit že už není. Rve mi to srdce na kusy. Proč všude píší, že druhá míza vyprchá a poblouznění muži se vzpamatují?
@sipova píše:
Děkuji děvčata. Máte pravdu. Je to moc bolestné.
Budu se moc snažit jít životem dál. Moc mne to bolí.
Nechala jsem ho jít. Ani on si není jistý zda nedopadne zle.Chce ale jít za svobodou.
A já musím pochopit že už není. Rve mi to srdce na kusy. Proč všude píší, že druhá míza vyprchá a poblouznění muži se vzpamatují?
Možná to nebyla druhá míza… spíš konečně procitl… třeba se mu samotnému nezamlouval život, který měl… ale nic ho nenutilo to změnit, třeba jsi na něho byla příliš samostatná… neměl prostor, aby se projevil jako chlap, jako živitel… možná jsi celou dobu byla vždy o krok napřed a on už to nechtěl… každopádně, minulost nezměníš… někdy se nevyplatí, když je žena víc manžel a živitel, žena by měla zůstat pořád ženou a muž by měl mít pocit, že bez jeho pomoci to nezvládne… zkus se naučit žít sama se sebou a nečekat, jestli se ti vrátí… vždyť ty sama taky nechceš jeho, nechceš ho mít kvůli jeho osobnosti, charakteru, kvůli tomu úžasnému, co v něm je a k čemu vzhlížíš, ale spíš jen abys nebyla sama…
Ano. a i tak je to tak těžké představit si že už nikdy nebude to cím jsem žila - moje rodina
@Evianka píše:
Ahoj, jsem tu, protože už sem chodím víc než rok, radíte mi a skvěle! čtu deníčky, pročítám diskuse…jsem tady ráda.
Teď ale prožívám doma peklo a tak jsem opět tady a prosím vás o radu, názory, jakékoliv!
Je to pět měsíců co se nám narodila malá Sofie, je to štěstíčko, nejvíc na světě. Byla plánovaná, chtěná. Před dvěma měsíci mi však můj přítel řekl, že se dusí a odešel. Achjo! Měsíc jsem ho přemlouvala - ano dělala jsem ze sebe šílenou rohožku, plakala, přemlouvala, tak fyzicky to bolelo! Byli jsme spolu téměř 4 roky, byla jsem ta nejšťastnější holka na světě…
Náš problém byl v tom, že chodil velmi často do noci (do rána) ven s tím, že chodí na obchodní večeře, tvrdil, že to změní, ale bylo to spíš horší a pak už se to sešlo všechno se vším. Je vysoko postavený, mimochodem, já ho k tomu dokopala tenkrát, když váhal, jestli to má vzít. Měl nula na účtě když jsme se seznámili. Teď má peníze, úspěch, postavení… a já si připadala poslední dobou jak zelená vdova - chlap věčně v práci a já doma s těhotná a pak s dítětem.
Ano, měli jsme krizi - ale říkám si, kdo jí nemá po narození dítěte a po 4 letech vztahu. Nicméně problémy jsem chtěla řešit, rozhodně pro mě nebyl důvod k rozchodu.
Vím, téměř jistě, že nikoho nemá. Chodil po týdnu za malou, já ho přestala přemlouvat. Psal sms jak se máme, jestli něco nepotřebujeme…A…Teď po těch dvou měsících přišel s tím, že mě miluje, už neuteče, chce se vrátit. Ve chvíli, kdy už jsem se jakžtakž dávala dohromady.
Já mu do náruče nevlitla, řekla jsem ano, taky moc chci, ale teď se bojím, moc jsi mi ublížil, pojďme na to pomaleji. Miluju tě a těším se, že zas budeme pár, rodina…
A co on? Druhý den mi napsal email (!) , že vidí, že jsme každý jinde a že už spolu nemůžeme být. Zase jsem se začala těšit, věřit, všechno bych mu odpustila… a tohle pro mě byla rána. Zase jsem mu psala, jak ho miluju, ať se vrátí. Nic.
Je to váha, vždy byl…ale není tohle moc?
Myslíte, že se ještě vrátí? Všichni mi říkají, ať ho nechám a začnu žít sama. Ale mě to zas nejde. Prožívám peklo, opět.
Rozhodla jsem se ho nechat být, než se ozve sám kvůli Sofí, ikdyž jsem mu teda včera ve vzteku po jeho mamince vzkázala, že ho nechci už nikdy vidět. (Byla u mě jeho matka, protože jsem se hroutila a bála se o malou, abych jí zvládla), ona asi stejně stojí na jeho straně, pochopitelně. Já jí taky ve vzteku řekla spoustu věcí o něm co jsem tak nemyslela.. a ona mu to samozřejmě řekla…
Teď si říkám, nechám ho být. Budu žít svůj vlastní život. Možná se mu začne zase stýskat, uvědomí si to… je to možné? Myslíte, že se vrátí? Takhle bez podrobností, jen tak ve zkratce, holky, co si o tom myslíte?
Ano, chci slyšet, že se vrátí. Ale zároveň si uvědomuju, že přeci nechci žít takhle…
Uvítám každý názor, radu, zkušenost… Díky moc!!!!
Ahoj, především bych Ti chtěla říci, že já jsem prožila to samé po 12 letetch vztahu dve deti 12 let syn a ted už momentálne skoro 2 roky dcerka. Odešel k milence, když bylo malé 8 mesícu já nic netušila plne fungující vztah je tomu už rok a pul bylo to peklo, rozvod, dohady atd..moc nám ublížil a já i presto ho mám strašne ráda a chybí mi, ale vím, že je u ní auž se nikdy nevrátí ani o deti zájem nemá, ale já jsem štastná, že je mám a vím, že nejsem dokonalou ženou, ale jsem alespoň pro deti mámou a snad i napul trochu tátou. Moc Ti držím palečky a přeji Ti aby jsi byla štastná, protože na každou znás se snad jednou štěstí usmeje
Tak se drž a bude to ještě dlouho trvat vidím to sama rok a pul a pořád to bolí.
Hlásím se znova - je to půl roku co odešel. Pláču každý den i když vím, že je jenom dobře že odešel. Jen tomu pořád nemůžu uvěřit že se to stalo. Že to udělal, že mi lhal. Nejsem schopná se smát, navázat známost, odpočívat… Bolí to moc.
Ahoj sipova, pořád je to stejný? Ani trochu ti není líp? Ozývá se ti? Je s tou novou z práce? Co máš novýho…
No o moc líp mi není. Neozývá se a ni klukovi. Je s ní, ale zatím ho k sobě nenastěhovala. Víc nevím. Jen už nedoufám v jeho návrat a dělám první krůčky v samostatném životě. Moc mi to nejde, ale snažím se. Nemůžu pořád uvěřit tomu co se stalo. Na chlapa nemám ani pomyšlení. Ale hůř mi asi není. Jen ta samota a nezvyk.
@sipova píše:
No o moc líp mi není. Neozývá se a ni klukovi. Je s ní, ale zatím ho k sobě nenastěhovala. Víc nevím. Jen už nedoufám v jeho návrat a dělám první krůčky v samostatném životě. Moc mi to nejde, ale snažím se. Nemůžu pořád uvěřit tomu co se stalo. Na chlapa nemám ani pomyšlení. Ale hůř mi asi není. Jen ta samota a nezvyk.
ach jo, to chce čas, půl roku je ještě málo, je to ještě čerstvý. Mně trvalo rok, než jsem se „oklepala“ aspoň základně a pak ještě nějakej čas, než mi to začalo být úplně jedno. Je ale smutný, že se nezajímá ani o syna, ale má tebe, tak to musíte spolu zvládnout i bez něj. ![]()
Děkuji Evi za povzbuzení. Syna si hýčkám, jen aby mu bylo co nejlépe. Půlrok je fakt jako nic. Ještě že mi makynah napsala jak to půjde - do puntíku to byla pravda. Jsem jí vděčná, byla jsem víc připravená na to, co přicházelo. Nechápu co ex udělal, nikdy bych tomu nevěřila že je toho schopen.
@sipova píše:
Děkuji Evi za povzbuzení. Syna si hýčkám, jen aby mu bylo co nejlépe. Půlrok je fakt jako nic. Ještě že mi makynah napsala jak to půjde - do puntíku to byla pravda. Jsem jí vděčná, byla jsem víc připravená na to, co přicházelo. Nechápu co ex udělal, nikdy bych tomu nevěřila že je toho schopen.
nikdy ani my nevíme, čeho všeho jsme schopní sami, natož ten „druhej“. Život tak prostě chodí, nic není navěky. Já si taky myslela, že mám neotřesitelné manželství a kdyby mi během něj někdo řekl, že by to mělo být někdy jinak, nevěřila bych tomu ani za mák, ale člověk míní, pánbůh mění ![]()
Evi já také věřila neochvějně ve své manželství. Proto se nemohu vzpamatovat. Jsem v depresích, neraduji se ze života. Dělám co můžu aby se to změnilo, ale jen čas mi pomáhá. On si žije šťastně, zahlédla jsem je dvakrát. Bolí to moc. Snad mne ještě také čeká štěstí a spokojenost. Nechci být sama, ale mužům nedůvěřuji. Snad to přejde.
@sipova píše:
Evi já také věřila neochvějně ve své manželství. Proto se nemohu vzpamatovat. Jsem v depresích, neraduji se ze života. Dělám co můžu aby se to změnilo, ale jen čas mi pomáhá. On si žije šťastně, zahlédla jsem je dvakrát. Bolí to moc. Snad mne ještě také čeká štěstí a spokojenost. Nechci být sama, ale mužům nedůvěřuji. Snad to přejde.
Víš, ono někdy štěstí a spokojenost ani nevidíme a přesto to tak je. Člověk se může cítit mizerně a ani si neuvědomovat, že je svým způsobem šťastnej. Ten pocit přijde, uvidíš. Já např. jsem sama a jsem takto šťastná a spokojená a nemíním na tom nic měnit. O žádnej vztah nestojím a je mi fajn. I k takové věci může člověk dospět, být spokojenej i bez partnera. Kolikrát si říkám, že bych se už s nikým ani „otravovat“ nechtěla, na každý situaci je něco plus a něco mínus, ale mám pocit, že těch plusů mám nějak víc, než být s někým ![]()
@sipova píše:
Regino - učím se žít sama se sebou.