Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Že se trápí, brečí kvůli němu… - zamiloval se do ní, ona je rozvedená, dvě malé děti a zadaná (má bohatého staršího pána)
A nechce přítele ztratit, můj muž ji nezajistí, bere 9 000 čistého.
Táto Pavel
já jednala v amoku - toto udělal přesně před 10 lety - odpustila jsem a znova uvěřila. A asi nedokážu udělat to co mi radíš - on udělal podraz. A bojím se, že to udělá znova. Řekl, že si musí návrat promyslet, protože jsem mu řekla, že musí být z celého srdce - a on neví jestli by to teď tak bylo. Také se v tom plácá. Jako já. Já jsem na něm asi závislá. Je denně v hospodě (tak asi 5 piv) - to mi hodně vadilo, ale nedokáže jinak, několik let nedělal, staral se o syna,,, já vydělám dost, tak to šlo. Syn nyní odešel na internát. On nastoupil do práce - a hned se zamiloval. A já umírám bolestí. Je to hodný člověk. Nebo já jsem slepá?
Já ho svým chováním neustále tlačím k rozvodu. Nedokážu jinak. On to nechce uspěchat - chce pauzu. Já se bojím že odejde - i že se vrátí. On se v tom plácá stejně. Je jak nadrogovaný (řekl mi to i syn), není to on.
Jste tady samé chytré hlavy - čerpám z diskusí sílu, pomozte mi prosím!!!
Jak tady tak vypisuju, tak si říkám, že nejvíc se bojím, že zůstanu sama, že už si nikoho nenajdu. Že pořádní chlapi jsou všichni zadaní.
Myslím, že to není ani tak o věku… i když z toho vašeho chování mám pocit, že jste spíš oba puberťáci, jak se v tom plácáte oba dva… ve tvém věku myslím, že bys už mohla mít jasno, co vlastně chceš… Že zůstaneš sama, to je to poslední… ale rozhodně je lepší být sama, než s někým, na kom mi toho vadí víc a kdo se ke mně nechová nejlépe…
Co vlastně chceš? Aby se vrátil nebo abys už měla vyřešené tyhle nejistoty? Brala bys líp, kdyby to byl on, kdo o vašem vztahu rozhodne? Cítila bys to jinak, lépe?
A k čemu tedy potřebuješ chlapa, když se o sebe postaráš sama, i o syna, vyděláváš dobře, nejsi na jeho příjmu závislá? Nebylo by ti lépe bez něj, bavit se s kamarádkami, najít si kamarády na různé výlety a akce, a nelpět na někom, kdo ti působí spíš starosti? Najít si partnera pak můžeš kdykoliv, naše známá se seznámila v době, kdy jí bylo asi šedesát, o pár let později se vzali…
A moje nejlepší kamarádka našla fajn partnera ve dvaapadesáti… dnes spolu bydlí a je moc spokojená…
Regino děkuji. Strašně mi tvoje psaní pomohlo. Já se v tom tak plácám. Nevím co chci, jednou aby se vrátil, podruhé ne. On je na tom stejně. Nezvládám to. Neumím být sama. Neumím se od něj odpoutat i kdybych chtěla.
Regino ptáš se: „Co vlastně chceš? Aby se vrátil nebo abys už měla vyřešené tyhle nejistoty? Brala bys líp, kdyby to byl on, kdo o vašem vztahu rozhodne? Cítila bys to jinak, lépe?“ - přesně o to jde!!! Chci aby se vrátil, protože se bojím nejistoty (samoty). Chci aby on rozhodl o vztahu - cítila bych to lépe.
K ničemu než k porozumění chlapa nepotřebuji. Potřebuji lásku, byla jsem nechtěné a týrané dítě - možná proto.
@sipova píše:
Regino ptáš se: „Co vlastně chceš? Aby se vrátil nebo abys už měla vyřešené tyhle nejistoty? Brala bys líp, kdyby to byl on, kdo o vašem vztahu rozhodne? Cítila bys to jinak, lépe?“ - přesně o to jde!!! Chci aby se vrátil, protože se bojím nejistoty (samoty). Chci aby on rozhodl o vztahu - cítila bych to lépe.K ničemu než k porozumění chlapa nepotřebuji. Potřebuji lásku, byla jsem nechtěné a týrané dítě - možná proto.
Já bych řekl, že bys neměla házet flintu do žita a o chlapa zabojovat. Ano, když se rozejdete, nějak to taky dopadne, možná si někoho najdeš a bude líp. Ale pokud by se vám podařilo na vztah navázat a mít se rádi, je to podle mě lepší. Ono dneska lidé vzdávají vztahy strašně brzo. A pokud máš takovou histori, jak píšeš, pak tvá fixace na partnera bude vyšší než obvykle, takže při rozchodu to bude bolet dlouho a hodně. A možná by stálo za to myslet i na syna, pro něj pořád zůstáváte rodiči a vzorem. Pokud dokážete krizi překonat, zachováte mu jedno místo, kde bude mít oba rodiče, i pro něj je to tak lepší než mít rodiče od sebe. Samozřejmě není zachování vztahu vhodné vždycky, ale zatím jsi nenapsala nic, co by nasvědčovalo tomu, že by rozchod byl lepší řešení.
Nedokážu o něj bojovat - chci se od něj odpoutat a nevím jak.
Táto Pavle - děkuji.
Aneto - jak to u tebe pokračuje?
Já prožívám to samé - ale pauza je ukončená rozchodem z jeho strany doposud uvažoval zda rozchod nebo ne). Je to týden. Chce svobodu. Je mu skoro 50 a rodina ho svazuje. Je zamilovaný, tak nás se synem opustil jako nic. Prý je to druhá míza. Je mi hrozně. Hubnu, brečím a jsem ráda že jdu z práce domů kde můžu plakat.
@sipova píše:
Táto Pavle - děkuji.
Aneto - jak to u tebe pokračuje?
Já prožívám to samé - ale pauza je ukončená rozchodem z jeho strany doposud uvažoval zda rozchod nebo ne). Je to týden. Chce svobodu. Je mu skoro 50 a rodina ho svazuje. Je zamilovaný, tak nás se synem opustil jako nic. Prý je to druhá míza. Je mi hrozně. Hubnu, brečím a jsem ráda že jdu z práce domů kde můžu plakat.
Asi za málo. Pokud to dopadlo takto, doporučuju pokusit se to zpracovat mimo něj - vůči němu být přátelská a vstřícná, někdy ta míza brzy vyšumí, takže je lepší z tvé strany to nezbořit definitivně. Hlavně bacha na stesky příbuzným, to dokáže nadělat spoustu zlé krve a pak už není cesta…
Co mu psala?