Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vrátí se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.6.12 21:55
Bohužel oporu v rodině moc velkou nemám… je to složitější, ale prostě nemám, bohužel. Jsem sama. Nejhorší je, že stále si neumím představit život bez něj… A jsem pitomá. Ne, plakat už před ním nebudu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.12 21:57
Trochu mě štve, že mu tohle, nikdo neřekne, že si to neuvědomí, dokud mu to podle mě někdo neomlátí o hlavu, že je idiot…že tohle se nedělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.12 22:09
@Evianka Tak to taky nechápu, co na to jeho rodina? Takové chování fakt není nromální!!! to je na psychologa, čeho se tak bojí, zodpovědnosti? ale ty děti už na světě jsou a jestli váhal, jestli mít děti nebo ne, tak si měl na něm udělat uzel 
A hlavně s tím seznámit partnerku - děti nechci, jsem na to moc sobecký, nebudeme mít tolik času na sebe, ty budeš furt unavená atd. atd…
jenže to by o tu partnerku nejspíš přišel, že…
Není to jednoduchý postarat se o rodinu, přemoci se když už se ti zdá že nemůžeš…
Podle toho jak se chová si chce v životšě jen užívat a zodpovědnost mu nic neříká 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.6.12 10:11
Myslím, že už je zbytečně řešit jeho. Chtít, aby si něco uvědomil je čiré bláznovství, protože každý vidíme svět a život jinak. Teď je na Tobě co bude dál. Oprosti se od neustálého přemýšlení „co on a proč si to neuvědomuje a proč je takový a proč a proč…“ a už vůbec neřeš jeho rodinu. K ničemu to nevede, je to obrovská ztráta času a energie Tvojí na úkor děťátka, které to z Tebe všechno sbírá, hrozně si ubližuješ. Říká se, že všechno máme v sobě a tam je třeba taky všechno hledat a najít. Nejsem „paní chytrá“, to vůbec ne, píšu jen na základě svého života. Netrap se a neřeš chování a myšlení druhých lidí, je to o ničem a jen Tě to zdržuje na Tvojí cestě, po které máš jít. Píšeš, že jsi sama bez rodiny a to je těžké. Když jsme se rozvedli, moje máti se ke mě chovala strašně hnusně, taťka mi umřel ještě mladý, takže jsem byla s malým taky sama. Musela jsem se rozhodnout-jít dál, i s velkou bolestí, ale překonat nebo se v tom hnusu pořád brodit. Trvalo to dlouho, ale vyhrála jsem sama nad sebou. U Tebe je to ještě všechno moc „živé“, ale věř, že to přebolí. Jenže jen Ty máš tu moc rozhodnout, jak dlouho budeš pitvat a řešit a kdy přijde rozhodnutí se zvednout a úleva. Držím Ti palce a přeju Ti, aby ses co nejdřív dostala do momentu, kdy se naštveš, zmobilizuješ všechny svoje síly a zařveš DOOOST a vyneseš se nahoru na sluníčko 
- Citovat
- Upravit
28.6.12 16:35
Tak nevím jestli mám být ráda nebo ne… Zeptala jsem se ho a on to nepřiznal… A přitom to vlastně přiznat může, vždyť už na tom nesejde… Chjo. Normálně mi lže do očí..
A já stejně chci aby se vrátil. Ano. Ano. Ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Táta Pavel
28.6.12 17:35
@Evianka píše:
Tak nevím jestli mám být ráda nebo ne… Zeptala jsem se ho a on to nepřiznal… A přitom to vlastně přiznat může, vždyť už na tom nesejde… Chjo. Normálně mi lže do očí..
A já stejně chci aby se vrátil. Ano. Ano. Ano.
A já taky chci, aby bývalá dostala rozum a byli jsme dál spolu, ano, ano, ano. Ale prostě to nejde, nejde a nejde. Chjo 
Takže co, musíme jít dál, dál, dál. 
Prostě se musíme smířit s tím, že tentokrát už to nevrátíme. I kdybychom se na hlavu stavěli. Ani nevíš, jak moc Ti rozumím…
A asi oba víme, že to není náhoda, že u mé partnerky je to charakterem a ten tvůj už selhal jako partner a rodič podruhé. Není to náhoda, je to pravidlo. Chudák jeho další holka.
- Citovat
- Upravit
30.6.12 18:56
vrati se?
Jsem v podobne situaci Evianka…pritel od nas odesel asi koncem unora. zili jsme spolu bez problemu, bez hadek, dokonce jsme planovali dite ktere se nam povedlo za 8tynu rodim:-),ale malicka bez otce. co se stalo si poradne ani vysvetlit nemohu do ted
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.12 19:01
Ahoj! To mě mrzí! Tohle je to nejzranitelnější období, které si ti chlapci na rozchod vyberou, těhotenství nebo těsně po narození… to je pro mě prostě nepochopitelné…
Ale každopádně gratuluju k těhu! 
Za chvíli bude malé na světě, to je to nejkrásnější! A kluk nebo holka?
Napíšu ti SZ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.12 19:21
Ahoj… no, tak docela jsem se v tom plácala… Nejenže se se mnou přijel vyspat, já blbec si myslela, že to bude dobrý, pak týden nic, pak že na vínko a zase se vyspat a já přemlouvala… No a pak jsem zjistila, že ta jeho byla na operaci - proto to vínko u mě - nechtěl být sám doma… Taky že s ní plánuje dovolenou v Karibiku… Peklo. Nakonec mi ještě prolezl telefon.
Tak jsem odjela k našim, první den zas jen brečela… Podotýkám, že on vždy udělá něco takového když já už se tak nějak dávám dohromady… No a teď jsem se sekla. Konečně mi docvaklo, že přeci nemůžu milovat a chtít zpátky někoho kdo mě ponižuje, podvádí, lže mi…odejde od malého mimča a ještě se chová jak pako.
Teď jen přemýšlím co dál. To že bez něj ano, ale jak se k němu chovat…Zase od něj potřebuji peníze, že…
Je to peklo, bolí to…ale co, říkám si, už tři měsíce to zvládám bez něj a dobře, akorát k tomu brečím a zabývám se tím, když přestanu brečet, tak to nakonec vlastně ani tak špatné nebude. Jasně, bude mi ještě tisíckrát smutno, ale vždy když mi začne být tak si říkám, že přeci nemůžu být nešťastná kvůli někomu, kdo se po 4 letech vztahu najednou po tom všem co jsme spolu zažili a co máme, chová takhle… Navíc, teď vždy když přijde tak je najednou tak nějak hrozně cizí…
Už ne. Jen teď přemýšlím jak nejlépe dál. Jestli mu to někdy odpustím - to ukáže čas, teď si myslím, že ne, protože tohle se „prostě nedělá“…
Ale ono se určitě zas něco uděje, akorát jsem sem chtěla napsat… tak pak zase písnu Ale ano, čas… to klišé… čas… je to lepší a lepší… Tak akorát ještě víc času…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Aneta00
15.10.12 08:55
Vrátí se? :-(
Ahoj, četla jsem nyní Váš článek, který mi uplně vyrazil dech. Jako bych v něm četla o sobě.
Prosím tedy o radu, k méme příběhu.
Byla jsem s přítelem 3 roky, 2,5 roku jsme spolu žili, bylo to nádherný, nemáme děti, oba pracujeme, a tak jsme měli spoustu peněz pro sebe, užívali jsme si.
Před třemi týdny ale řekl, že se stěhuje na čas k rodičům, že má v hlavě strašný zmatek a neví co chce. Já na něj samozřejmě poté tlačila, nepsala jsem mu nic hnusného, žádné výčitky, jen jak mi chybí, stýská se mi, že ho miluju a všechny své chyby napravím.. viděla jsem na něm ale, že ho to akorát rozčiluje a tak jsem mu přestala týden psát, volat, úplně jsem se od něj odřízla a včera jsem to nevydržela a pozvala ho k nám domů na kávu. Pozvání přijal, ale řekl něco, co jsem nečekala do té doby pořád říkal, že nic neví, že prostě neví co cítí.. a včera řekl, že za ty 3 týdny, co je pryč, jsem mu ani jednou nechyběla jako kdyby mi v tu chvíli vyrval srdce z těla celý rozhovor jsem tedy brečela, řekla jsem mu vše, co jsem měla na srdci, ale nic nepomohlo. Vztah jsme měli opravdu krásnej, jen prostě malé chybičky, o kterých my ženy mluvíme, on si držel v sobě, až to v něm vybuchlo a stalo se tohle.
Je prosím Vás, nějaká naděje, že si to teprve teď, nebo časem uvědomí? Že mě třeba miluje, nebo že mu chybim? Nejde přeci tříletý vztah jen tak vzít a zahodit, bez sebemenšího problému, který by se nedal řešit.. nestala se nevěra, hádky nebyly časté, opravdu jsme byli ukázkový pár.. byla jsem přesvědčená o tom, že je to má životní láska, se kterou jsem plánovala budoucnost, miminko, svatbu a klidný život. Teď stále ví, že ho chci, že bych dala vše za to, aby se ke mě vrátil teď už se ale nebudeme vídat, nic.. mám nějakou šanci, aby se vrátil? A co pro to mám udělat? Mimochodem, kamarády máme také skoro všechny společné, to mu přeci taky musí začít chybět
Děkuji předem za odpověď.
Aneta
- Citovat
- Upravit
15.10.12 09:11
@Aneta00 píše:
Ahoj, četla jsem nyní Váš článek, který mi uplně vyrazil dech. Jako bych v něm četla o sobě.
Prosím tedy o radu, k méme příběhu.
Byla jsem s přítelem 3 roky, 2,5 roku jsme spolu žili, bylo to nádherný, nemáme děti, oba pracujeme, a tak jsme měli spoustu peněz pro sebe, užívali jsme si.
Před třemi týdny ale řekl, že se stěhuje na čas k rodičům, že má v hlavě strašný zmatek a neví co chce. Já na něj samozřejmě poté tlačila, nepsala jsem mu nic hnusného, žádné výčitky, jen jak mi chybí, stýská se mi, že ho miluju a všechny své chyby napravím.. viděla jsem na něm ale, že ho to akorát rozčiluje a tak jsem mu přestala týden psát, volat, úplně jsem se od něj odřízla a včera jsem to nevydržela a pozvala ho k nám domů na kávu. Pozvání přijal, ale řekl něco, co jsem nečekala
Je prosím Vás, nějaká naděje, že si to teprve teď, nebo časem uvědomí? Že mě třeba miluje, nebo že mu chybim? Nejde přeci tříletý vztah jen tak vzít a zahodit, bez sebemenšího problému, který by se nedal řešit.. nestala se nevěra, hádky nebyly časté, opravdu jsme byli ukázkový pár.. byla jsem přesvědčená o tom, že je to má životní láska, se kterou jsem plánovala budoucnost, miminko, svatbu a klidný život. Teď stále ví, že ho chci, že bych dala vše za to, aby se ke mě vrátil
Děkuji předem za odpověď.
Aneta
A plánovala jsi jen Ty, nebo oba?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.12 09:17
@Aneta00 píše:
Vztah jsme měli opravdu krásnej, jen prostě malé chybičky, o kterých my ženy mluvíme, on si držel v sobě, až to v něm vybuchlo a stalo se tohle.
No možná se to tak zdálo jen tobě… co jsou ty malé chybičky? Pro tebe to byly třeba prkotinky, pro něho to mohlo být něco dost zásadního… ale jestli ti řekl, žes mu za tu dobu vůbec nechyběla, tak bych moc nečekala, že se vrátí…
Chápu, že tě to ranilo a bolí, ale není to jediný chlap na světě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.12 09:23
Ahoj holky,
tak já mám dobrou zprávu
Nakonec se vrátil, už jsou to tři měsíce, je to snad lepší než před tím, prý si spoustu věcí uvědomil… A opravdu v něm opět poznávám toho chlapa, kterého jsem si původně vybrala
No a jako happyend - v pátek mě požádal o ruku, dostala jsem nádherný prstýnek no… a dál? Jsem šťastná a opravdu věřím, že nám to spolu vyjde a vydrží…
Díky moc všem za podporu!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Táta Pavel
15.10.12 09:51
@Evianka píše:
Ahoj holky,
Počítám se tak trochu taky mezi nás holky 
. Je fajn, že jsi to sem napsala, určitě to dodá síly ostatním holkám, že pokud to skutečně vezmou za správný konec a nezačnou hned úplně jančit a hrotit a dělat kroky, které by chlapa definitivně zapudily, že šance na obnovení vztahu je. Samozřejmě vždy záleží na tom druhém, ale podstatné je neuzavřít tu cestu zpátky a nechat ta vrátka co nejvíce otevřená, aby když bude ten druhý bloudit, je našel.
Vám všem třem hodně štěstí.
Pro tebe a holčičku: 
Pro tvýho chlapa: 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
