Vyčerpanost, pocit vyhoření

Anonymní
3.1.21 19:21

Vyčerpanost, pocit vyhoření

ŮZdravím vespolek. Jdu se asi jen vypovídat, padla na mě nějaká povánoční deka. Mám už nějaký týden, možná měsíc, pocit že nic nemá cenu. Že jenom přežívám ze dne na den, žádný plány, nic. Mám práci na plný úvazek, ta mě baví, ač poslední půl rok byl časově trochu náročnější, ale to mi nevadí. Dál mám brigádu, spíše jako koníčka. Vloni v zimě jsem začala uvažovat o rozšíření vzdělání, proto jsem se přihlásila na vysokou školu. Už jsem jednu studovala po škole, cca před devíti lety. Nedokončila jsem ji. Dnes už vím, že je vysoká pravděpodobnost, že nedokončím ani tuto, co hůř, po jednom semestru. Holt jsem si malovala, jak to půjde skloubit s prací, no a příliš nejde. Připadám si fakt jak neschopná nicka.

To je jedna část mých trablů, která asi i částečně přispívá k tomu, jak se teď cítím. Studium pro mě byla jedna ze vzpruh. Mám pocit, že mě poslední dobou vůbec nic netěší. Nikam nemohu, kolikrát celý víkend proležím v posteli. Mám psa, to jediné mě přinutí jít ven. Přijde mi, že se vytratily takové ty běžné denní radosti. Má to asi souvislost s touhle přiblblou dobou, nemůžu si jít zacvičit, do sauny, dělat věci, který mě těší a cítí se po nich člověk dobře. Navštěvuju svoje rodiče, ale taky mi přijde, že jim je divný že jsem tam na prahu třicítky každý týden, jako kdybych neměla jiný program. Poslední dobou prostě nemám. Je těch hezkých momentů tak málo, že mi stačí na jeden den a další už se zase propadám do melancholických myšlenek. Včera jsme se ještě s chlapem hodně pohádali, takže dnešek stojí totálně za nic, měla bych se učit, něco jsem zpracovala, ale absolutně se mi do toho nechce. Přitom já takový stavy a myšlenky neznám, byla jsem vždy optimistická, měla jsem radost ze života. Pořád si říkám a vím, že jsou na tom lidi hůř, ale mě přijde, že jsem dojela do nějakého bodu a nejde z něj vyjet. S přítelem nežijeme, vídáme se často, aktuálně nelze se sestěhovat. To mě ale nijak netrápí, jsem samorost, vystačím si mnohdy i sama. Spíš mě trápí nynější situace, nevidím východisko - jak dlouho bude trvat, než zase začneme žít, ubíjí mě to, ubíjí mě stereotyp.

Holky, díky za přečtení, asi je to dlouhý, ale chci si nějak utřídit myšlenky, případně si přečíst, že to přejde a že je to v tuhle dobu normální. Mě už je z toho nanic, připadám si neschopná, k ničemu. Ale vím, že jednou zas slunce vyjde.

Hezký večer, a omlouvám se za anonym. Je to pro mne osobní. Neznám takové pocity.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
3.1.21 19:26

Ještě dodám - nemám poslední dobou vůbec chuť se o sebe starat, umyju se, ale že bych se nějak líčila, to vůbec ne. Přitom dřív mě to bavilo. Mám i velký problém se vstáváním, ráno se cítím strašně a to mnohdy chodím do práce na devátou a chodím spát třeba v 11. Nemám často ani náladu si upravit vlasy, jen si vyčistím zuby, prohrábnu vlasy hřebenem a jdu do práce. Vezmu si na sebe čistý oblečení co najdu, ale nepřemýšlím nad tím. Je mi to všechno úplně fuk. Dřív rozhodně nebylo.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
14983
3.1.21 19:34

To co popisuješ zní jako depresivní porucha.

Udělej si orientační test a pokud ti vyjde že už to je na péči psychiatra, tak to neodkládej.
http://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

Zajdi si pro léky a než zaberou, zkus najít psychoterapii.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1709
3.1.21 19:39

Ja jsem u rodicu taky kazdy tyden a divny mi to neprijde. Je narocna doba, ale verim, ze az bude urcita proockovanost, tak bude lip. Tu saunu a cviceni taky nekdy pusti, tak snad to nebude tak dlouho trvat. Taky to na me ted o Silvestru padlo. Ty kratke dny tomu nepridaji. Super, ze mas praci, kterou zvladás a bavi te. To kazdy nema. Vysokou skolu mam, ale je mi k nicemu. Rekla bych, ze se to precenuje a radeji bych si nasla treba kurz, ktery jde v praci pouzit. Na vysce je spousta balastu, ktery uz nikdy nevyuzijes a v pozdejsim veku uz to vis a tak je tezsi se to ucit. Studovat u prace je vubec tezke a rozhodne to kazdy nezvladne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1042
3.1.21 19:44

Řekl bych, že by Ti velice prospěla návštěva psychiatra-nikoli psychologa-možná, že Ti klepe na okénko počátek deprese. A to, jak známo, je nejen nemoc, ale nemoc velice zrádná a dokáže člověka zcela vykolejit z normálního života.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.21 19:45
@Ou píše:
To co popisuješ zní jako depresivní porucha.

Udělej si orientační test a pokud ti vyjde že už to je na péči psychiatra, tak to neodkládej.
http://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

Zajdi si pro léky a než zaberou, zkus najít psychoterapii.

Díky. Na depresi mi to nevyšlo, nemyslím si, že tím trpím. Často mívám i dobré dny, ale hodně teď na sobě pociťuju velké výkyvy nálady, je mi třeba dobře, pak mě něco rozhodí a celý den mám zkažený. Přitom jsem si nikdy problémy příliš k tělu nepouštěla.. jen teď už je toho asi moc.

  • Citovat
  • Nahlásit
372
3.1.21 19:51
@Anonymní píše:
Díky. Na depresi mi to nevyšlo, nemyslím si, že tím trpím. Často mívám i dobré dny, ale hodně teď na sobě pociťuju velké výkyvy nálady, je mi třeba dobře, pak mě něco rozhodí a celý den mám zkažený. Přitom jsem si nikdy problémy příliš k tělu nepouštěla.. jen teď už je toho asi moc.

Určitě zkus psychologa nebo psychoterapeuta, tím nic nezkazíš. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.21 19:53

Hele, já to mám poslední dobou taky. Mám dvě děti, jsem na rodičáku a chodím k tomu párkrát v měsíci do práce. Tam je to ok, ale doma je to šílený. Stereotyp, děti mi skáčou po hlavě, venku hnusně, mokro a je to tam nebaví. Manžel mi to nijak neulehčuje, jemu snad tahle Corona situace vyhovuje. Může si v klídku ležet a nikdo ho k ničemu nenutí. Připadám si jak uklízečka, nedělám snad nic jinýho. Přestaly mě bavit i moje koníčky, rodinu jsem pár měsíců neviděla, nežiju v ČR. Přitom je mám,, za humny". Je mi smutno, jsem podrážděná a jen se modlím, aby to co nejdřív skončilo.

  • Citovat
  • Nahlásit
2916
3.1.21 20:13
@Anonymní píše:
Hele, já to mám poslední dobou taky. Mám dvě děti, jsem na rodičáku a chodím k tomu párkrát v měsíci do práce. Tam je to ok, ale doma je to šílený. Stereotyp, děti mi skáčou po hlavě, venku hnusně, mokro a je to tam nebaví. Manžel mi to nijak neulehčuje, jemu snad tahle Corona situace vyhovuje. Může si v klídku ležet a nikdo ho k ničemu nenutí. Připadám si jak uklízečka, nedělám snad nic jinýho. Přestaly mě bavit i moje koníčky, rodinu jsem pár měsíců neviděla, nežiju v ČR. Přitom je mám,, za humny". Je mi smutno, jsem podrážděná a jen se modlím, aby to co nejdřív skončilo.

Jak kdybych to psala já, až na ten konec. Plus mě by moje koníčky bavily, ale jaksi je za současné situace nemůžu provozovat. :? Už je to moc dlouhé :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4182
3.1.21 20:30

Chci povzbudit, každý má někdy náladu pod psa. Někdy si člověk říká, jak nechce do práce… a ejhle, najednou, když člověk bez práce je - tak to taky není ono. Vůbec to není ono. Děti dřív třeba někdy nechtěly do školy - a jak by teď rády atd. Člověk potřebuje vydolovat zbytky energie pro běžný život a občas hrábnout ještě hlouběji. To když přijdou k životním kotrmělcům ještě situace, které nemůžeme žádným způsobem ovlivnit.
Přeju, ať je zase brzy normálně a každá z nás má zase možnost najít si ten svůj životabudič :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.21 20:44
@dedrichov píše:
Chci povzbudit, každý má někdy náladu pod psa. Někdy si člověk říká, jak nechce do práce… a ejhle, najednou, když člověk bez práce je - tak to taky není ono. Vůbec to není ono. Děti dřív třeba někdy nechtěly do školy - a jak by teď rády atd. Člověk potřebuje vydolovat zbytky energie pro běžný život a občas hrábnout ještě hlouběji. To když přijdou k životním kotrmělcům ještě situace, které nemůžeme žádným způsobem ovlivnit.
Přeju, ať je zase brzy normálně a každá z nás má zase možnost najít si ten svůj životabudič :kytka:

Děkuju :kytka: Je to asi mometálním nastavením, delší dobu se cítím pod psa, ale dnes to vygradovalo. Mě moje práce baví, moc, v tom si uvědomuju, že mám štěstí. Ale chtěla jsem si udělat tu výšku, aby někdy v budoucnu jsem mohla jít dál. Nebo něco dokázat. Dnes jsem se rozhodla, že to ukončím, připadám si neschopná. Ale při práci tomu aktuálně nemůžu dát co je potřeba, navíc jsem si prostě vybrala špatný obor. K tomu ta včerejší hádka s přítelem. Já vím, že bude líp, ale aktuálně nemůžu nějak najít to světlo. Zkusím zítra jít dřív z práce, dojdu na procházku se psem a snad se to alespoň na malou chvíli zlepší.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat