Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobre ráno všem,
Jsem mamou dvou deti, dcerka ma 5 roku, její bráška 2,5. Tatínka máme, ale je často na sluzebkach, takže jsem s dětmi hodne sama.
Už delší dobu pozoruji, ze jako mama selhavam.. Jsem netrpělivá, často zvysim hlas, někdy i placnu. Take jim často něco vycitam, cítím bezmoc, coz me kolikrat pred dětmi rozplace, nekdy skrz slzy i hystericky kricim.. Nebo se zabouchnu v ložnici a placu tam, zaplavuji me pocity sebelitosti, když veci nejdou tak, jak si ja predstavuji.. Taky už s nimi dělám jen minimum veci nad ramec bezne pece.. Těžko se to pise, ale i když je hrozne miluju, tak jako by me obtěžovalo s nimi cokoliv podnikat, vyrábět, cist.. A to jsem se na to vždycky těšila..
To vse se samozřejmě odrazí jak na mem vztahu s dětmi, tak na jejich celkovem chovani.. Nijak extrémně zlobive nejsou, ale vidím, ze oba mají problem ve vztahu k ostatní dětem i dospelakum.. Proste aplikuji vzorce chovani okoukane doma..
Ja se snažím ovládat, cist knížky o výchově, v rámci moznosti vypadnout z té rutiny (hlidani občas mam), ale dlouhodobě nic nepomáhá.. Moje promena v chapavou, milující mamu je vždy dočasná..
Jenže ja ze svých deti nechci vychovat další uzlíček emoci, jako jsem ja.. Je asi nejvyšší cas začít na sobe pracovat pod dohledem odborníka.. Poradíte mi někdo, kam se obrátit? Praha a okolí.. Nechci to zkoušet metodou pokus/omyl.. Chci vidět výsledky co nejdřív, i když vim, ze cesta za zmenou bude dlouhá..
Moc dekuju za přečtení a tipy, kde by me mohli pomoci..
A do práce chodíš? Příbuzné pomohlo dát děti do školky/jesliček a
Omlouvám se, odeslalo se to omylem brzy. Najednou měla úplně jiný přístup a dětem se po práci víc ve smyslu, že spolu podnikali různé věci a tvořili. Ale jasně, nemá to tak každá…
S dovolenim se ti sen nahackuju… jako bys psala o me. Jediny rozdil je v tom, ze deti mame tri - 5 a 6 let + mimino… chlap neustale v praci, takze se na chodu domacnosti vubec nepodili, s detma obcas pomuze ale spis ne nez jo… coz nema byt vycitka, vim ze to dela pro nas a nic jineho mu nezbyva… hlidani nemam zadne
Dnesek jsme zacali mou podobnou hysterickou scenou, kdy jsem na deti kricela kvuli uplne blbosti - nemohli jsme se opet vykopat do skolky, mimino od probuzeni rvalo a chtelo nosit, doma vsude bordel, do toho ja nevyspala s tisicem veci co dnes musim zaridit a kocourem co poblil koberec
Radu nemam, ale nejsi v tom sama… pockam si co ti tu kdo poradi ![]()
Moc Ti fandím, ať Ti někdo dokáže poradit, jsem odjinud, takže u vás neznám. ALE - jak už zmínila perandoreshe, snad pomůže práce, prostě o děti bude postaráno a Ty se budeš moct věnovat i něčemu jinému. Nabrat síly k tomu, být zase milující mámou.
Chápu moc dobře, o čem píšeš, ve většině se poznávám.
Třeba by pomohlo doplnit též vitamíny, hořčík a pod. Tak Ti chci alespoň vyjádřit podporu. ![]()
@7654 ahoj nejsi sama, mám doma taky dvě děti 5 a skoro 3 roky, a jsem na tom stejně, děti miluju, ale nechci se jim už vůbec věnovat, chodit s nimi ven, ok, ale nějaké tvoření mě už nebaví, na začátku jsem si s prvním hodně moc hrála-až moc, a já říkám že jsem se už nahrála dost a prostě musím mezi dospělé lidi, a né furt jen hrát si s vymýšlet hry, a naštěstí je mi líp když staršího dám do školky a vidím ho až po obědě, v září půjde do školky i mladší a já se na to moc těším, protože jsem pak klidnější, a to odpoledne s nimi strávené mě tak nevadí, ale když jsem s nimi doma furt tak taky ječím kvůli každé kravině a nic mě nebaví, myslím že se to časem zlepší, zkus se zaměřit aspoň nějaký čas na něco jiného, třeba vařit v kuchyni bez dětí ať se zabaví, nebo jít ven na zahradu atak, to pomáhá mě, víc neporadím a počkám si na jiné rady
![]()
@Perandoreshe píše:
Omlouvám se, odeslalo se to omylem brzy. Najednou měla úplně jiný přístup a dětem se po práci víc ve smyslu, že spolu podnikali různé věci a tvořili. Ale jasně, nemá to tak každá…
Nap praci, taky spoléhám.. Budu muset hledat poloviční úvazek, s pritelovou nepravidelnou pritomnosti doma bych školku proste nestihala.. Babicky sice občas hlidaji, ale na každodenní vypomoc jsou fakt daleko.. Tak snad něco najdu ☺
Podle me si s detmi clovek nemusí nutne hrat ve smyslu staveni kostek, puzzle, čtení pohádek x hodin denně, aby byl dobrý rodič. Zvlašť pokud na to není-nebavi ho to. Ale ty hysterické výstupy, emocionální výbuchy, pláč před dětmi, které to absolutně nemůžou chápat, to je fakt špatně. Je skvělé, že si to uvědomujete a chcete to řešit. Na emiminu jsou už různé diskuse a rady na výborné psychoterapeuty a psychology. Zkuste vyhledat. Pro děti bych urcite doporucila skolku, ale spis nejakou alternativní, napr. s Montessori prvky. Podle mě by jim to mohlo pomoct. A ještě jedna věc mě napadá, cvičíte? Endorfiny z nějaké aerobní dynamické aktivity by Vam mohly pomoct.. ![]()
@7654 Chce to občas fakt dělat jiné věci. Já jsem doma s miminkem jen 7 měsíců a hrabe mi z toho. Za x let bych na tom byla ještě hůř než Vy. A nebojte, nejste špatná matka. Taková by nad tímhle vůbec nepřemýšlela a netrápilo by ji to.