Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova chlapců
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.11.17 22:49
@Tamtama píše:
@mgdln promiň, asi jsem teda špatně pochopila, že kluky má vychovávat výhradně jen otec/osoba mužského pohlaví.Co teda může matka?
Já to chápu tak, že každopádně může co chce 
, ale kdyby se chovala jako chlap, tak z toho vznikne akorát jakási karikatura, která sebou přinese nechtěné výsledky. 
ve zkratce
Pokud funguje otec, bylo by podle mě dobré, aby „mezi chlapama“ klukům přátelsky vysvětlil, že je dobré mamce pomáhat a hlavně aby to kluci pochopili jako svoje plus, svoji hodnotu (mimo své další hodnoty). Něco v tom slova smyslu; Konám a cítím se dobře, když své mamě ulehčuji život, Jsem pro ni důležitý (ne nenahraditelný).
Pokud to vezmou za své, podle mě si vypěstují hezký vztah k ženám. (Např. mamka je požádá, můžeš mi prosím pomoct s tou taškou? a klučina mající v sobě procítěnou sebehodnotu a uvědomění, že pomoci mámě je naplňující a přínosné pro celou rodinu, pocit chránění mámy - máma spokojená, klidná, nevyčerpaná - tašku vezme ze svého vnitřního přesvědčení, a okolí bude ochuzeno o spoustu ´blbých keců´ nebo protáčení očí v sloup).
Příspěvek upraven 13.11.17 v 22:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:57
@mgdln píše:
Já to chápu tak, že každopádně může co chce
Pokud funguje otec, bylo by podle mě dobré, aby mezi chlapama klukům přátelsky vysvětlil, že je dobré mamce pomáhat a hlavně aby to kluci pochopili jako svoje plus, svoji hodnotu (mimo své další hodnoty). Něco v tom slova smyslu; Konám a cítím se dobře, když své mamě ulehčuji život, Jsem pro ni důležitý (ne nenahraditelný).
Pokud to vezmou za své, podle mě si vypěstují hezký vztah k ženám. (Např. mamka je požádá, můžeš mi prosím pomoct s tou taškou? a klučina mající v sobě procítěnou sebehodnotu a uvědomění, že pomoci mámě je naplňující a přínosné pro celou rodinu, pocit chránění mámy - máma spokojená, klidná, nevyčerpaná - tašku vezme ze svého vnitřního přesvědčení, a okolí bude ochuzeno o spoustu ´blbých keců´ nebo protáčení očí v sloup).
A proč jim to nemůže vysvětlit matka? To je to, co mi nejde na rozum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 23:27
@Tamtama píše:
A proč jim to nemůže vysvětlit matka? To je to, co mi nejde na rozum.
Já to chápu tak, že to vychází z toho ´opičího´ hluboce v podvědomí uloženého sexuálního praprincipu.
Na úrovni vědomí, je to nepochopitelné, je to jen informace a nemělo by záležet na tom, kdo ji podává.
Ale s ohledem na to, aniž by jsme si to uvědomovali, při všem co děláme na nás a na naše rozhodnutí působí i ono hluboké podvědomí a hnací síla tohoto světa -sex.
A patrně ať chceme nebo nechceme, chlapec podvědomě vnímá a jinak zapisuje informace od chlapa a jinak od ženy.
Vchází se z toho, že muži mají hierarchii (podvědomě) uspořádanou na základě síly. Ženy na základě věku. S tím by se dalo souhlasit?
když to zkusím popsat takto:
- jak se bude cítit muž, když bude stát tváří v tvář při souboji s jiným mužem o několik let mladším a slabším?… bude sebejistý a bude cítit jistotu, že při souboji vyhraje… nebere si ho za vzor, protože ví, že jako vítěz bude favoritem samic
- jak se bude cítit ten samý muž, když bude stát tváří v tvář při souboji s jiným mužem o několik let starším a evidentně silnějším?… bude mít parně strach, respekt a obavy, že prohraje… touží ho přemoct, což znamená být lepší než on, protože vítěz má hodnotu u samic
- jak se bude cítit muž, když bude stát tváří v tvář před ženou?… žena není objekt k soupeření, je si vědom, že muži jsou silnější, ženy podvědomě hodnotí jako samice, kterým je třeba se zalíbit, dokázat, že je ochrání a skrze ně se rozmnožit…
Přirozeně respektuje staršího a hlavně silnějšího samce. Naopak podvědomě je pro něho nepřijatelné a ponižující, aby ho přemohl sexuální objekt.
ZDŮRAZŇUJI, ŽE MLUVÍM O HLUBOKÉM A V PLAZÍM MOZKU ZAPSANÉM PODVĚDOMÍ, které by jsme mnohdy rádi ani neviděli.
Takže to může znít fakt hrozně šíleně. A zní to šíleně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 23:37
@Tamtama píše:
A proč jim to nemůže vysvětlit matka? To je to, co mi nejde na rozum.
Ještě jinak, když jim bude radit otec (silnější chlap), budou věřit tomu, že jednou, když dají na jeho rady, budou zrovna tak silní a úspěšní samci jako on.
Kdežto ženu podvědomě neberou jako vzor. Takže jim ono sdělní neokoření ona touha stát se svým vzorem.
Opět podotýkám - bavím se o práci hlubokého podvědomí, ne o tom, že zavádíme tato pravidla do vědomého a žádoucího hodnocení druhých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 23:39
@mgdln šíleně to zní. Já si vlastně ani neumím představit, jak se cítí muž v nějaké situaci. V mém životě se moc blízkých mužů neobjevilo, navíc 99 % z nich jsou homosexuálové, kteří to takhle nemají. Tak mi asi dělá velký problém to takhle vnímat. Ovšem pořád mi z toho vychází to, že sama z mých kluků nikdy nemůžu vychovat dobré muže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 23:54
@Tamtama píše:
@mgdln a upřímně doufám, že mě kluci jako vzor brát budou
No, když nebude moc toho křičení, derigování, žadonění a nebo pohlavkování… … škoda, že do toho nejde zapojit toho otce, když máte dobrý vztah, že by je trochu popostrčil, kdyby mohl být jejich vzorem.
Rozhodně cílem těchto mých elaborátů není zpochybňovat tvé kompetence, jak jsem již psala, uvedený princip mě oslovil a zapadá mi to do sebe, tak jsem se s ním chtěla podělit, že by mohl inspirovat i jiné. Zrovna tak není žádoucí, aby ses začala stavět na hlavu a sháněla chlapský vzor pro kluky stůj co stůj jenom proto, že jinak je vychováš špatně. To chraň Bůh.
Láska je, jako v pohádkách, tou nejsilnější silou.
A podle mě je (jako jediná) i nad všemi těmi praprincipy našich plazích mozků. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.17 10:16
@mgdln tož tady „Matka může syna požádat o cokoliv, může vyjádřit jakékoliv své pocity, ale veškeré donucovací metody by měla nechat na muži“ neříkám, že „smí JEN přikazovat“ Ale podle tvého výkladu smí přikázat JEN chlap. To jsem si z toho vzala.
Teď co píšeš a co pokládám za tvůj výklad slov toho psychologa mi přijde celkem rozumné. Ale stále si myslím, že příkaz je i „Vezmi si mikinu“ nebo „Okamžitě zastav“ když se řítí na kole někam v dál. A podobné (je potřeba někde být a můžeš dvacetkrát žádat, aby už se teda připravil, že jdeme. Požádáš jednou, dvakrát… a pak teda zkusíš vyhrožovat otcem?). Souhlasím, že řvaní není dobré, ale to ani z jedné strany. A že je spousta věcí, co má raději vysvětlit chlap, protože je „povolanější“
(Tam máme bohužel trochu problém s mým mužem oba, protože dost věcí z archetypálního rozdělení muž x žena je u nás opačně. Ale spoléhám na aspoň jednoho dědu)
Ještě by mě zajímalo, řekněme dítě v období vzdoru - to budeš pořád říkat „řeknu to tatínkovi“ nebo „počkej až přijde táta“ Táta přijde a první co, nabonzuju mu, co se dělo, on si s klukem promluví (?) vynadá mu nebo co… jaký to vytvoří vztah k otci, kterého dítě vidí málo a hlavní věc, na co otec je, je že se na něj zlobí?!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.17 21:57
@mgdln to, že máme s otcem celkem dobrý vztah, ještě neznamená, že bych chtěla, aby byl jejich vzorem 
ale jo, u mladšího (jeho) se i zapojuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.17 14:04
@Ornwen píše:
@mgdln tož tady „Matka může syna požádat o cokoliv, může vyjádřit jakékoliv své pocity, ale veškeré donucovací metody by měla nechat na muži“ neříkám, že „smí JEN přikazovat“ Ale podle tvého výkladu smí přikázat JEN chlap. To jsem si z toho vzala.
Teď co píšeš a co pokládám za tvůj výklad slov toho psychologa mi přijde celkem rozumné.
- celou dobu je to můj výklad i moje chápání psychologa
- mimochodem - přikazování jako styl výchovy by mohli vypustit oba … na přikazování bych se vyprdla … pak se z toho vyvíjí „vojáci“ zvyklí plnit příkazy pak kohokoliv
Jo a matka a jakýkoliv člověk může vyjádřit skutečně co chce - schválně jsem tam nedopsala dovětek, že ať si každý vyjádří co chce, ale je třeba si být také vědom důsledků
@Ornwen píše:
Ale stále si myslím, že příkaz je i „Vezmi si mikinu“ nebo „Okamžitě zastav“ když se řítí na kole někam v dál.
no tak to je snad jasné, …
@Ornwen píše:A podobné (je potřeba někde být a můžeš dvacetkrát žádat, aby už se teda připravil, že jdeme. Požádáš jednou, dvakrát… a pak teda zkusíš vyhrožovat otcem?). Souhlasím, že řvaní není dobré, ale to ani z jedné strany. A že je spousta věcí, co má raději vysvětlit chlap, protože je „povolanější“
(Tam máme bohužel trochu problém s mým mužem oba, protože dost věcí z archetypálního rozdělení muž x žena je u nás opačně. Ale spoléhám na aspoň jednoho dědu)Ještě by mě zajímalo, řekněme dítě v období vzdoru - to budeš pořád říkat „řeknu to tatínkovi“ nebo „počkej až přijde táta“ Táta přijde a první co, nabonzuju mu, co se dělo, on si s klukem promluví (?) vynadá mu nebo co… jaký to vytvoří vztah k otci, kterého dítě vidí málo a hlavní věc, na co otec je, je že se na něj zlobí?!
Ach jo, tak ještě jednou.
- řeší se zásadní „problémy“
- otec na syna neřve ani mu nenadává - zdůrazňuje mu, že má matce pomáhat a ulehčit jí život
- matka nebonzuje a nevolá tatínka s každým prdem - ty a většina matek taky neřvete a nemlátíte děti synky 1000× denně třeba když si utře sopel do mikiny - takže takové řešení se pro matku nabízí v okamžiku, kdy už by normálně nastoupila na řev a na plácání a ona jen nevstoupí do role chlapa a nezačne používat chlapské metody
- mimo jiné 1000× za den opakovat ať si utře sopel do kapesníku spíš vypovídá o problému matky než syna (můj názor). Obecně by stálo za to se sama sebe zeptat, proč člověk pořád komaduje a napomíná - zjistit odkud vítr vane (a z děcka to není )
- a proč to má všechno více vzít od otce než od matky? - vysvětlování archetypálního vnímání muže a ženy v době rovnoprávnosti nezabírá - pro syna má prostě přirozenou autoritu otec (muž)… prostě ví, že kdyby se jeho otec rozzuřil jako tur, rozmázne ho jako komára a tak se raději bude snažit udržovat s otcem dobrý vztah a nebude se ho snažit naštvat, aby neskončil jako mastný flek. Matka je pro něj milující tvor a sexuální objekt (potvrzení úspěchu) minimálně pro jeho vzor. Většina matek se oprávněnému napomenutí svým dítětem buď usměje a nebo docela rozčílí, co jí má co dítě napomínat, ale když je napomene její matka, většina se alespoň zamyslí. Proč nepřikládá stejnou váhu napomenutí od dítěte jako napomenutí od matky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
