Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova chlapců
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.11.17 15:34
@Kralikcek píše:
No prave kvuli tem generalkam, ktere doma vsem jen veli. a chlap je da se rict podpantoflac a ceka jen na prikazy a povely.
V armade taky nejsou kamaradske vztahy, jen nadrizeny podrizeny, ci spis ten vyssi hodnost a nizsi…Vlastne generalka manzelka si udela ze sebe modlu, ktere se musi kazdy klanet…a poslouchat jinak je zle a je nehodny a neposlusny…
Ale myslim, ze on popisoval extremy, ze to snad neni bezne a je spise normalni aby muz mel kamaradky, nebo zname, kor v dnesni dobe.
Jak jinak by pak se naucil tak rychle kamaradsky vztah aby jej predal dceri? kdyz by nemel z ceho brat? z zkusenosti, ktere mel…
Zajímalo by mě to jméno psychiatra (psychologa?) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.17 15:51
@Wani Ja jsem na jmena hrozna, ale resila jsem vychovu samozivitelek, tak nejspis nekdo v tom smeru.
Je pravda, ze je to par mesicu uz zpet, ale myslim, ze nemel spatne pripominky v cem by se mohlo chybovat v vychove .
Teda doufam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.17 19:46
@Kralikcek píše:
Nejen generalem, aby mely pocit, ze maji svuj zivot pevne v rukou…to, ze manipuluje druhe nejspis nevnima, taky mam par takovych v svem okoli a neni tam spokojeny nikdo.Mi spis udivuji vety typu:neexistuje kamaradsky vztah mezi zenou a muzem, to bylo taky v tom clanku.
Tak jak pak ma otec vychovat, nebo aspon nastinit kamaradstvi k muzi dceri?
Nebo rodicovsky vztah otce a dcery neni kamaradsky?
Myslíš, že mluvíme obě o stejném pánovi? Já článek nečetla, já ho viděla přednášet. To, že neexistuje kamarádský vztah mezi ženou a mužem, o tom nevím, že by mluvil.
Ale pokud vychází z archetypálního chování, tak i to by bylo pochopitelné, protože, ač to zní jakkoliv neuvěřitelně, primární hybnou silou na této planetě je sexuální energie a koloběh množení. Je to trapné, ale je to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.17 21:43
@mgdln píše:
Nebudu Vás přesvědčovat. Lidé obecně nejsou zvyklí měnit svá zakořeněná přesvědčení.Dám příklad. Matka. Batole necelé 3roky. (mají pěkný vztah, matka se dítěti věnuje, řvaní ani plácání po zadku není na denním pořádku - ale občas ano, matka je trpělivá a laskavá, ale nenechá si skákat po hlavě, sekýruje např. skrze nepořádek a jiné, ´)
Matka sama doma s dítětem. V pravidelných intervalech chlapcův řev, vztekání. Chlapec nevydrží u jedné činnosti, má tendence dělat zakázané věci. Matka napomíná - nevztekej se, co se vztekáš!? Když zakřičí, kluk řve stejně, když mu naplácá, kluk nahodí výraz ´nenávisti´, vře to v něm a urazí se.
Otec doma sám s dítětem. (i dva dny) Klid, ticho, sousedé neví, že jsou doma. Kluk spolupracuje, nevzteká se, nezlobí. Je jako by vyměněný (slova matky).
Oba rodiče doma s batoletem. V přítomnosti matky se snaží kluk na sebe upozorňovat a tzv. ´zlobit´ (byť v menší míře než když jsou sami), matka napomíná kluka, nereaguje. Napomene otec, dítě okamžitě přestane.
Pozn.: Otec syna nebije vůbec. Otcovo napomenutí spočívá jen ve vyslovení synova jména.
Matka dala na rady „toho divného“ psychologa a celá rodina se velmi brzy významně zklidnila. Matka je víc v pohodě, protože necítí selhání ve své výchově syna v případech, kdy syn začne ´vyvádět´. Už ví, proč se to děje. Syn vycítil změnu a frekvence jeho ´portestsongů´ rapidně klesla. Když to překročí jistou hranici, syna upozorní, že to bude muset říct večer taťkovi. Otec si se synem popovídá a syn většinou jako by zmoudří.
Kdybych to neviděla na vlastní oči, neztrácím tu čas popisováním podle mě velmi zajímavého přístupu k výchově chlapců. Třeba to někoho zaujme a zkusí zlepšit kvalitu života sobě i svým blízkým.
Upozorňuji, že nejsem ten psycholog a moje interpretace může být nepřesná, ale snažila jsem se to alespoň trochu přiblížit. Kdo by měl zájem, doporučuji jít přímo ke zdroji.
Hele, takhle to fakt někde funguje? Zrovna můj tříletý je zlatý, především, když u toho není jeho brácha, to o nás sousedi taky neví. Pětiletý je jiný kalibr, ten zase dělá scény, zlobí, počůrává se a je mu jedno, s kým je. I v mém okolí vidím, že děti se chovají stejně s matkou i otcem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 18:33
Tak takové štěstí jsem neměl. Děti s cizíma byt už ten třeba s babičkou byli jak vyměněné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 19:34
@mgdln píše:
Nebudu Vás přesvědčovat. Lidé obecně nejsou zvyklí měnit svá zakořeněná přesvědčení.Dám příklad. Matka. Batole necelé 3roky. (mají pěkný vztah, matka se dítěti věnuje, řvaní ani plácání po zadku není na denním pořádku - ale občas ano, matka je trpělivá a laskavá, ale nenechá si skákat po hlavě, sekýruje např. skrze nepořádek a jiné, ´)
Matka sama doma s dítětem. V pravidelných intervalech chlapcův řev, vztekání. Chlapec nevydrží u jedné činnosti, má tendence dělat zakázané věci. Matka napomíná - nevztekej se, co se vztekáš!? Když zakřičí, kluk řve stejně, když mu naplácá, kluk nahodí výraz ´nenávisti´, vře to v něm a urazí se.
Otec doma sám s dítětem. (i dva dny) Klid, ticho, sousedé neví, že jsou doma. Kluk spolupracuje, nevzteká se, nezlobí. Je jako by vyměněný (slova matky).
Oba rodiče doma s batoletem. V přítomnosti matky se snaží kluk na sebe upozorňovat a tzv. ´zlobit´ (byť v menší míře než když jsou sami), matka napomíná kluka, nereaguje. Napomene otec, dítě okamžitě přestane.
Pozn.: Otec syna nebije vůbec. Otcovo napomenutí spočívá jen ve vyslovení synova jména.
Přesně popisuješ situaci u nás před pár lety. Ovšem s jedním rozdílem - přesně takhle se chovala dcera 
Syn byl zlaté batole a dodneška je to moc hodné dítě. Zato dcerka je ďáblík Kde je chyba? Že by rady chytrých psychologů nebyly tak univerzální jak se tváří?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 20:01
@Jahru Není to samozřejmě všechno, co jsem zde popisovala… řešili se tu chlapečkové.
Ten „nemožný“ psycholog se také zmiňuje o tom, že k dalším problémům je více náchylný druhý sourozenec, pokud je narozen dříve než po sedmi letech. Jako druhý sourozenec a následně potenciálně zatížená osobnost je zde druho a vícerozené dítě. Chlapečci mají v sobě soutěživost a potřebují vyhrávat. Mladší dítě většinou prohrává a tak se mnohdy stává urputnější a hodí ho to buď do role odsouzence a nebo bojovníka. Mladší holka je motivovaná starším klukem a tak se buď nechává přemoct, bojuje a nebo o to víc ukazuje, že tu je a stává se z ní ´babochlap´. Samozřejmě on to interpretoval poněkud jemněji.
Přijde mi, že je tu každý jen dotčený, jako by ho tu někoho kritizoval a nebo káral za jeho způsob výchovy. Ne, každý dělá co umí podle nejlepšího vědomí. Kdo chce může se minimálně inspirovat a pátrat po informacích, kdo nechce toho nikdo nenutí.
Jen vysmívat se něčemu, aniž by o tom člověk něco věděl, je pošetilé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 20:54
@mgdln Já se nevysmívám, nejsem dotčená. Jen prostě nevěřím, že lze paušálně aplikovat nějaká pravidla na výchovu dětí. Ať už kluků nebo holek. Každý je originál, rodiče, děti, každý žije v různých podmínkách, zažívá jiné situace, je ovlivňován méně či více okolím… když se to nakombinuje, nemůže univerzální rada fungovat. Navíc svět se mění, dneska už nikdo nemůže očekávat po holce, že její prioritou bude se přizpůsobit svému muži a pečovat o něj. Nemělo by tedy být cílem vychovávat z kluků „velitele“ a z holek podřízené osoby. Jestli je to dobře nebo špatně nechci hodnotit, ale tenhle fakt by měli vzít psychologové v potaz. Role ženy ve společnosti je úplně jiná než byla před 50 nebo i 30 lety, kdy velká část dnešních psychologů studovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 21:29
@Jahru píše:
@mgdln Já se nevysmívám, nejsem dotčená. Jen prostě nevěřím, že lze paušálně aplikovat nějaká pravidla na výchovu dětí. Ať už kluků nebo holek. Každý je originál, rodiče, děti, každý žije v různých podmínkách, zažívá jiné situace, je ovlivňován méně či více okolím… když se to nakombinuje, nemůže univerzální rada fungovat. Navíc svět se mění, dneska už nikdo nemůže očekávat po holce, že její prioritou bude se přizpůsobit svému muži a pečovat o něj. Nemělo by tedy být cílem****vychovávat z kluků „velitele“ a z holek podřízené osoby. Jestli je to dobře nebo špatně nechci hodnotit, ale tenhle fakt by měli vzít psychologové v potaz. Role ženy ve společnosti je úplně jiná než byla před 50 nebo i 30 lety, kdy velká část dnešních psychologů studovala.
V mých příspěvcích ale takový cíl nikde nezmiňuji. Ani to v žádném případě cíl není. Když už bych měla vyjádřit, co je cílem, jsou to nezamindrákované psychicky zdravé a odolné děti, které budou schopné fungovat bez zbytečných problémů v jakýchkoliv vztazích… ten cíl, který zmiňujete výše, si zde mylně vydedukovalo několik účastnic diskuze.
Jinak souhlasím s tím, že není dobré paušálně přistupovat k čemukoliv. Ale vzhledem k tomu, že je to podle mě spíše princip objasňující fungování hlubokého podvědomí, které si patrně neseme ještě z podoby opice, není třeba brát to jako návod a myslet si, že když rutině budu dělat to a nebo ono, budu sklízet ovoce. Myslím, že toho jsou si vnímaví lidé vědomi a nehrozí u nich robotické aplikovaní jakéhokoliv přístupů. Mně to každopádně přijde inspirativní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:07
@mgdln a co z nich teda vychovavas, kdyz jako priklad dle toho psychologa (mimochodem proc je. jmeno tajne?) maji chlapa, ktery jediny jim smi prikazovat?!
U.nas je to ted treba tak, ze kdyz je nas triletak jen s jednim z nas, tak celkem v klidu, ale jak jsme doma oba, zkousi co muze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:16
Když se zamýšlím nad tím, jak je možné, že to, co jsem se zde pokoušela vyjádřit, pochopilo tak moc lidí mylně.
- buď píšu jako DeBill a nejsem schopná zformulovat myšlenku
B) projevuje se zde jakýsi filtr, přes který projde, jen to, na co ho máme nastavený
Když se zamýšlím dále, nabývám pocitu, že je ve společnosti zažitá představa o rovnosti pohlaví v takovém významu, že žena je rovna muži a muž je roven ženě, že jsou absolutně stejní. To přece není pravda - rozdíl vidí každé malé dítě - a ten rozdíl není jen vizuální. Boj za stejná práva a povinnosti zcela zastínil význam originality každého jednotlivce. Přijde mi to jako takový pozůstatek nemocného feminismu, který se zrodil z toho, že ženy byly vnímány jako podřízené a muži byli ti velitelé (což také nepovažuji za zdravé). A jakmile někdo vysloví; třeba, že muži jsou fyzicky silnější, ihned vyskakují čertíci a křičí… to není pravda, ženy jsou také silné. Ano jsou, ale jinak. Proto ještě doposud máme i mnohé sportovní disciplíny dělené na muže a ženy, bo by to byl nerovný zápas.
Osobně se domnívám, že doba pokročila a je na čase trochu se posunout, vypustit konečně z hlav ten boj o podřízenosti a nadřazenosti. Podle mě je na čase, aby si obě pohlaví uvědomily, že zkrátka JSME odlišní a především to, že na tom není vůbec nic špatného. Že jsme se tu nezrodili proto, aby jsme se doháněli a něco si navzájem dokazovali, ale aby jsme spolupracovali.
Každé pohlaví (ve smyslu žena muž 
) má své unikátní kvality, které to druhé nemá a je konečně na čase přistoupit na to, porozumět jim a naučit se je používat. Jde o rovnováhu a sebepřijetí. Mít se rádi takoví jací jsme a na základě toho umět zacházet se svým potenciálem.
Vždyť je to všude kolem nás. Den nebojuje s nocí. Střídají se. Den se netváří jako noc ani se nesnaží dělat to co noc. Doplňují se. Už staří Číňané nám tu 5 tisíc let vypráví o principu Jin Jang. Také zdůrazňují rovnováhu celku. Nerovnováha = nemoc.
Je pravda, že v tomto vyblázněném světě je to vcelku kumšt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:18
@Ornwen píše:
@mgdln a co z nich teda vychovavas, kdyz jako priklad dle toho psychologa (mimochodem proc je. jmeno tajne?) maji chlapa, ktery jediny jim smi prikazovat?!
U.nas je to ted treba tak, ze kdyz je nas triletak jen s jednim z nas, tak celkem v klidu, ale jak jsme doma oba, zkousi co muze
Najdi mi prosím, kde píšu, že chlap je jediný, který jim má přikazovat. Děkuji.
Na jméno se mě pro samé šmahovité odsuzování nikdo neptal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:21
@Ornwen Vtip je totiž v tom, že přikazování, jak ho asi chápe a používá místní většina, se jednoduše nekoná.
Myslela jsem, že doba přikazovací je již dávno za námi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:26
@mgdln promiň, asi jsem teda špatně pochopila, že kluky má vychovávat výhradně jen otec/osoba mužského pohlaví. Co teda může matka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.17 22:39
@mgdln píše:
Když se zamýšlím nad tím, jak je možné, že to, co jsem se zde pokoušela vyjádřit, pochopilo tak moc lidí mylně.
- buď píšu jako DeBill a nejsem schopná zformulovat myšlenku
B) projevuje se zde jakýsi filtr, přes který projde, jen to, na co ho máme nastavenýKdyž se zamýšlím dále, nabývám pocitu, že je ve společnosti zažitá představa o rovnosti pohlaví v takovém významu, že žena je rovna muži a muž je roven ženě, že jsou absolutně stejní. To přece není pravda - rozdíl vidí každé malé dítě - a ten rozdíl není jen vizuální. Boj za stejná práva a povinnosti zcela zastínil význam originality každého jednotlivce. Přijde mi to jako takový pozůstatek nemocného feminismu, který se zrodil z toho, že ženy byly vnímány jako podřízené a muži byli ti velitelé (což také nepovažuji za zdravé). A jakmile někdo vysloví; třeba, že muži jsou fyzicky silnější, ihned vyskakují čertíci a křičí… to není pravda, ženy jsou také silné. Ano jsou, ale jinak. Proto ještě doposud máme i mnohé sportovní disciplíny dělené na muže a ženy, bo by to byl nerovný zápas.
Osobně se domnívám, že doba pokročila a je na čase trochu se posunout, vypustit konečně z hlav ten boj o podřízenosti a nadřazenosti. Podle mě je na čase, aby si obě pohlaví uvědomily, že zkrátka JSME odlišní a především to, že na tom není vůbec nic špatného. Že jsme se tu nezrodili proto, aby jsme se doháněli a něco si navzájem dokazovali, ale aby jsme spolupracovali.
Každé pohlaví (ve smyslu žena muž
Vždyť je to všude kolem nás. Den nebojuje s nocí. Střídají se. Den se netváří jako noc ani se nesnaží dělat to co noc. Doplňují se. Už staří Číňané nám tu 5 tisíc let vypráví o principu Jin Jang. Také zdůrazňují rovnováhu celku. Nerovnováha = nemoc.
Je pravda, že v tomto vyblázněném světě je to vcelku kumšt.
Ano, tohle už dává smysl 
To, že je každé pohlaví jiné a má jinou funkci a roli nerozporuji. Mně se nelíbila představa " chlapce, který přirozeně poslouchá jen otce, zatímco matka neslouží k výchově nýbrž k obletování budoucího pána tvorstva". Ale asi jsem tu myšlenku ůplně nedočetla a vytrhla z kontextu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
