Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nas je to podobne, ale ja tedy nikdy neplacam dite na oplatku. Biti ho bitim podle me neodnaucis. Kdyz me placne, chytim ho za ruce a zvysim hlas, nekdy ho odvedu do jine mistnosti a zavru za sebou dvere. Vracet si mezi sebou rany je podle me kontraproduktivni.. Placnu ho jen, kdyz dela neco pro sebe opravdu nebezpecneho.. Treba leze na sporak..
Když mate zaslepky. Zkus nereagovat, když tam sahá. Třeba to dělá jen jako provokaci. U babičky hlidej.
Prebalovat u televize.
Když te pleskne, nevracej mu to. Chytání ho za pevne ruku, tak aby to trošku citil a důrazně řekni ne.
Myčka, stůj si za svým. Já vždy rikam-noze bere máma. Dávám je jen vlevo nahoru a beru je jako první věc po otevření. A kdyby se po nich sapal, tak ho postavim na druhou stranu myčky.
Jo a ještě jsem chtěla ale napsat, že s věkem se to zlepšuje
To, co popisuješ dělal tak před tím rokem. Teď mě nejvíce rozčiluje tím, že zlobí malého..
A když dělal něco, co neměl, tak jsem silně dvakrát tleskla a důrazně řekla ne. Par měsíců to fungovalo.
@Anonymní píše:
Hm… no to mi došlo, proto to chci změnit, jenže nevím, jak na to, což byl zase důvod k založení diskuse, ono střetnout svůj názor s ostatními je občas velmi prospěšné
musíš poznat kterou věc děláš špatně, uvědomit si ji. Ze začátku se ti nebude dařit včas se tomu vyhnout, ale nesmíš přestávat, časem se ti podaří nevhodnou věc přestat dělat.
Popřemýšlej nad tím, jak to fungovalo u tebe v dětství.
Když se vzteká, mít něco, co udělá takový zvuk, aby ho to přerušilo a zároven zaujalo. Říkat mu věci dopředu, co budeš dělat. Co může a co ne, co by se mohlo stát, vysvětlit mu to. Dost věcí chápou, ale zapomínají na to. Nemají spojené zatím důsledky, protože se seznamují jak věcí fungují. Dokud si to nezapamatuje, tak to bude dělat pořád.
Jinak dítě funguje jako odpouštěč páry. Jestli jsi nervozní, dítě bude taky nervozní, všechno co cítíš ty, to se projevuje i u něj.
Naučit, kdy je vážná věc, zákaz musíš projevit jako zákaz (myslet to vážně uvnitř, a to ne musí být cítit, že jsi rozhodnutá, že opravdu to platí), aby věděl, že to není sranda. Kdyby myslel, že je to sranda, bude to dělat schválně, taky proto, aby ti udělal radost a rozveselil tě.
Mám doma rok a půl holku. Dost podobné situace.
Jako nejefektivnější jsem taky zvolila zabavování věcí. Když s tím třískne a ví, že nesmí tak jí to prostě seberu. Kdy pije jak „retard“ a prská to po sobě, že triko má durch, pití zabavuji. Když s voskovkou zajede mimo papír (ví, že nesmí), zabavuji… od té doby co to dělám se tyhle věci zlepšují. Resp. jejich četnost klesá. ![]()
Co se týká myčky tak jsem trpělivější než ty… Otevřu myčku a první co vyndám jsou nože. Mladá je u mě cuku letu a pomáhá. Většinou se snažím hooodně rychle odebrat co mi podává, ale musím uznat, že je šikovná a talíře i skleničky jsou zatím bez úhony. Nejlepší je myčku vyndavat přes oběd, když dítě spí
![]()
U čeho teda ale pěním jsou procházky a venčení… to dítě mě prostě úplně, ale úúúplně ignoruje. Zdrhá, nechce za ruku… absolutně ignoruje moje volání, neposlouchá - VŮBEC!!! Spíš to vypadá, že mi natruc dělá vše co se mi nelíbí!
To teda kolikrát vypěnim, čapnu jí za ruku a vláčím jí po zemi za sebou nebo na okraj silnice, dítě řve jak když jí na nože berou, vzteká se, kroutí, vysmekává. Když okolo nejsou přihlížející tak jí nemilosrdně plesknu. ![]()
Taky nevím co s tím…
![]()
Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi, ale já jsem měla taky pochybnosti o své výchově, kdy jsem neustále vyhrožovala plácnutím na zadek nebo jsem na ten zadek opravdu naplácala. Efekt minimální a když tak jenom na chvíli…už nějakou dobu se snažím řídit principy tzv. Nevýchovy, tedy s dítětem se dohodnout tak, aby byly spokojené obě strany (ty i dítě) a je to mnohem lepší. Neříkám, že vždy mi to jde, ale situace, kdy jsem malé dala na zadek během posledního roku, bych spočítala na prstech jedné ruky. Chce to čas, ale vyplatí se
Jestli chceš, podívej se na www.nevychova.cz. Přeji mnoho zdaru! ![]()
@Cmochy mam to stejne akorat s dvouletym klukem
ja spoleham na to ze je to obdobi vzdoru ktere brzy prejde u male toto trvalo od roka a pul do tri let ![]()
@Janam20 píše:
@Cmochy mam to stejne akorat s dvouletym klukemja spoleham na to ze je to obdobi vzdoru ktere brzy prejde u male toto trvalo od roka a pul do tri let
Ale doma je zlatíčková. Řeknu „pojď sem“, přijde. Řeknu „podej mi to“, podá.
Ale venku… ďááábéééél!!!
![]()
Zkouší..
do zasuvek pojistky, pri prebalovani ho nejak zabav, hrackou, knizkou, mluv s nim..me decka delaly, ze. kopaly pri oblikani, pak uz z toho mely srandu..oblikla jsem jednu nohavici, a nez jsrm oblikla druhou, prvni jsem zas mohla znova…
k placnuti, ty ho placas a on nesmi..? Prvne vysvetluj, v klidu, ze takhle ne…
U nas platilo a plati pocitani do tří…
Shazovani veci ze stolu, jednou, dvakrat by to shodil, po treti bych to sebrala se slovy, ze s hrackami se nehazi a az s tim nebude hazet, vratim…
Moje deti semnou taky vyklizi mycku, vysvetlila jsem jim, ze noze nesmi, tak podavaji zbytek. Nebo jim dam pribory, a ony je. tridi…
@Anonymní píše:
Záslepky samozřejmě máme, jenže pak to udělá u babičky a bude vymalováno… tohle prostě chci, aby měl zažité a nejel přes to vlak.
Toto ale přijde jenom věkem - žádným trestem ani ničím nedosáhneš jistoty, že dvouleté dítě nesáhne do zásuvky. To nelze - je moc malý. Tresty za toto jsou nesmyslné a zcela zbytečné - jediné smysluplné řešení jsou záslepky do zástrček doma + na návštěvě hlídání jako ostříž.
Totéž platí pro další věci, třeba tu myčku. Otevři ji ve chvíli, kdy u toho zrovna není, rychle vyndej nože - a pak může pomáhat. Spoustě věcí se dá tímto způsobem zabránit - Ty řešíš situace, které je zbytečné řešit, protože vůbec nemusejí nastat. Nemá cenu vymýšlet složité výchovné postupy, jak dvouletému něco vysvětlit - stačí jej do té situace prostě nedostat.
Ohledně fyzických trestů - sama cítíš, že to, co děláš, je špatně. Tvůj syn je typická ukázka dítěte, na které fyzický trest nemá žádný účinek (mám takovou starší dceru, vím, o čem mluvím, fyzický trest na ni působí kontraproduktivně). Mně osobně z popisu připadá, že Tvoje chování je zbytečně „násilné“ - ono totiž Tvoje agresivita vyvolává tu jeho, i když Ti to připadá naopak. Ty těch fyzických trestů používáš nesmyslně mnoho - na jednu stranu těch, které sis „naplánovala“, na druhou stranu jistě přijde i dost těch neplánovaných, kdy člověku selžou nervy.
Navíc, k těm „plánovaným“ trestům - ve skutečnosti jsou horší než ta nervová selhání. U těch se člověk omluví a jede se dál - u těch plánovitých to nejde. Jak si je před ním - i sama před sebou - obhájíš, až za pár měsíců Tvůj syn začne „trestat“ mimino bitím, když mu shodí komín? Jak mu vysvětlíš, že máma dítě může plácnout, protože dělá něco, co nechce - a on mimino nemůže plácnout, i když ono zrovna dělá něco, co on nechce? Je přece silnější - je starší brácha - a mimino zlobí.
Tohle se Ti vymstí - potřebuješ ho naučit, že rukama se problémy neřeší. Hranice se nevymezují bitím - přesně to Ty ale nyní děláš, dokonce „plánovitě“.
No naše holka má spíše sklony někoho bít…než jinak zlobit, hlavně to zkouší na tátu- tam je odezva nejčastěji, že se ji zeptá, jestli ji má dát na zadek, ona odpoví, že má ( s radostí)…a když ji asi dvakrát pleskl, tak bulela, ale také mu to šla vracet…tak jsemm ji šla zabavit jinak (koupání, ven, něco, čemu neodolá) a byl klid…jinak moc doporučuji knížku: Nejšťastnější batole v okolí…mohla bych poslat pár dost výstižných úryvků mailem
a hlavně jsou tam postupy, jak se dorozumět, aby batole pochopilo ![]()
Anonymní co zkusit ty magnetické zámky? mám je na skleněné komodě, kde mám sklo, nejsou ani vidět a super, ani děti nenapadne tam jít. všude jsem měla zámky, teď jim je 2,5roku a už je odendavám pryč, sami si i otevřou, ale ví, že nesmí kramařit, a mají jednu skříňku i v kuchyni, co je jejich a jsou spokojení. s myčkou pomáhali a pomáhají a to je fofr, když jsou dva, a taky to jsou kolikrát nervy, ale u nás se naučili zabavit příbory, „dávají“ je do šuplíku sami a já zatím vezmu nože a sklo. zatím nic nerozbili.
plácání bohužel taky plácnu, ale vidím hlavně u kluka, že je to špatně, co píšou holky, já plácnu on taky, napodobuje. snažím se co nejvíc hodit do klidu, ale vím, že je to těžké, ale obdivuhodně to funguje mnohem líp.
jinak je to lepší jak ve dvou letech, až na to, že už předvedli scény i na veřejnosti, což dřív nebylo, tam vezmu do náručí, neplácám, nekřičím a je klid.
venku, když nechtěli jít za ruku, než se naučili chodit po chodníku u silnice čekat, tak jsem prostě drapla za ručičku a nesmlouvavě řekla, že se jde, po dvou krocích většinou odpor polevil i když pofňukávali. a taky funguje poslání do jiného pokoje, nebo když nechtějí jít oni, jdu já ![]()
bude to lepší uvidíš, ale snaž se zabavit něčím jiným a přebalování, dělám už dlouho ve stoje, při tom mi pomáhali, zvedali si tričko apod.
@Anonymní píše:
Tak zabavovat pití se mi nechce, i když s ním někdy zlobí fakt fest. Normálně pije mošt, když zlobí, dostane vodu, když zlobí s vodou, tak to pak prostě utřu a jeho převlíknu, když ho to přestane bavit. Lepší postup jsem nevymyslela.Jinak venku teď nemám na to, abych se s ním tahala (už to mám fakt za pár), takže bereme všude kočár a problém není. Když chodil po svých, tak dělal občas scény, že nechce chodit, zkusil, zda ho neponesu a při odmítnutí se začal válet po zemi. Osvědčila se mi na to houska s lučinou. Prostě, jakmile nechtěl chodit, tak jsem mu do druhý (volný) ručičky dala housku, on se soustředil na to, že baští a já ho vedla a on jen posouval nožičky, na protesty už neměl volné kapacity, takže v tomto ohledu spokojenost
Ale je fakt, že nechodíme bez držení, silnice se snažím vysvětlovat, ale je na to ještě malý, takže na volno ho u silnice nepustím a tudíž neřeším zlobení.
Já jí taky u silnice nepouštím… ale problém nastává ve chvíli kdy z bezpečné cesty k té silnici přicházíme. Čapnu ji za ruku a BUM, je zle…
![]()
@BohunkaP píše:
Toto ale přijde jenom věkem - žádným trestem ani ničím nedosáhneš jistoty, že dvouleté dítě nesáhne do zásuvky. To nelze - je moc malý. Tresty za toto jsou nesmyslné a zcela zbytečné - jediné smysluplné řešení jsou záslepky do zástrček doma + na návštěvě hlídání jako ostříž.Totéž platí pro další věci, třeba tu myčku. Otevři ji ve chvíli, kdy u toho zrovna není, rychle vyndej nože - a pak může pomáhat. Spoustě věcí se dá tímto způsobem zabránit - Ty řešíš situace, které je zbytečné řešit, protože vůbec nemusejí nastat. Nemá cenu vymýšlet složité výchovné postupy, jak dvouletému něco vysvětlit - stačí jej do té situace prostě nedostat.
Ohledně fyzických trestů - sama cítíš, že to, co děláš, je špatně. Tvůj syn je typická ukázka dítěte, na které fyzický trest nemá žádný účinek (mám takovou starší dceru, vím, o čem mluvím, fyzický trest na ni působí kontraproduktivně). Mně osobně z popisu připadá, že Tvoje chování je zbytečně „násilné“ - ono totiž Tvoje agresivita vyvolává tu jeho, i když Ti to připadá naopak. Ty těch fyzických trestů používáš nesmyslně mnoho - na jednu stranu těch, které sis „naplánovala“, na druhou stranu jistě přijde i dost těch neplánovaných, kdy člověku selžou nervy.
Navíc, k těm „plánovaným“ trestům - ve skutečnosti jsou horší než ta nervová selhání. U těch se člověk omluví a jede se dál - u těch plánovitých to nejde. Jak si je před ním - i sama před sebou - obhájíš, až za pár měsíců Tvůj syn začne „trestat“ mimino bitím, když mu shodí komín? Jak mu vysvětlíš, že máma dítě může plácnout, protože dělá něco, co nechce - a on mimino nemůže plácnout, i když ono zrovna dělá něco, co on nechce? Je přece silnější - je starší brácha - a mimino zlobí.
Tohle se Ti vymstí - potřebuješ ho naučit, že rukama se problémy neřeší. Hranice se nevymezují bitím - přesně to Ty ale nyní děláš, dokonce „plánovitě“.
Souhlasím, naše malá je taky někdy pěkně zlobivá a NE pro ni nic neznamená a fyzické tresty nezabírají. I když nejsem proti nim tak prostě na každé dítě platí něco jiného. Doma vše zabezpečit, na návštěvě pečlivě hlídat, dítě pořád něčím bavit a domlouvat mu než trestat!