Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova dítěte, kde brát sílu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.4.14 14:54
Já několikrát napomenu, když nezabere, tak dám na zadek - nejsem zastánce jen domlouvání, většina dětí, co tak znám, tak přerůstá očividně rodičům přes halvu.
Teď už stačí počítat do tří nebo říct, ať ukáže zadek a už ví 
KDyž má tendenci mi to vrátit nebo to udělá, tak mi musí udělat malá. Ale je to teda celkem klidný dítě a dá se s ni na ledasčem domluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 14:55
U nás je táta na blbinky a je narozdíl odeme mnohem trpělivější při opravdu zlobivosti(zato při klukovinách a hádkách mezi děckama je nervní 
na čož já sem prozměnu imunní) takže každý řešíme s děckama jiné problémy, když houknu já tak se stane že nic ale když houkne táta tak kdyby mohli zalízt pod koberec tak by zalezli(a to nezvýší hlas) ale zase prozměnu když já něco nakážu tak vždycky udělají, když nakáže tata tak nic(což ale pro mě znamená že já nastoupím a dostanou vynadáno že se taťka musí poslechnout…taksamo to platí i naopak…v tomhle se podporujeme navzájem aby z nás časem neměli dobrý den)nikdy se nestává že jeden zakáže a druhý povolí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 14:56
@avm3 píše:
Já několikrát napomenu, když nezabere, tak dám na zadek - nejsem zastánce jen domlouvání, většina dětí, co tak znám, tak přerůstá očividně rodičům přes halvu.
Teď už stačí počítat do tří nebo říct, ať ukáže zadek a už ví
KDyž má tendenci mi to vrátit nebo to udělá, tak mi musí udělat malá. Ale je to teda celkem klidný dítě a dá se s ni na ledasčem domluvit.
Moje řeč! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 14:57
Některé matky těch řekněme méně temperamentních dětí přišly na způsob, jak své dítě zpacifikovat.
Bohužel, na některé děti nezabere nic. Ikdyž výše zmiňované matky si myslí, že ony by určitě něco vymyslely. Nevymyslely.
Být důsledná, nedopustit, aby si dítě něco vyřvalo, vysvětlovat ikdyž to vypadá že dítě to ani nevnímá, ale to je v některých případech tak vše co můžeš udělat. pak už jen doufat, že dítě pobralo dost intelektu na to, aby i přes jeho temperament z něj nevyrostl grázl.
Můj syn - ted 28m, začal s takovým opravdovým odporem docela brzo, někdy kolem 15. měsíce a ve vlnách to bývá lepší a horší.
Jednu dobu si docela rád hrál s plastelínou, jakože vydržel docela dlouho. Ale nechtělo se mu to uklízet. Pořád jsem vysvětlovala, nakonec plastelínu provokativně rozhazoval kolem sebe a utíkal pryč že to neuklidí, zkoušela jsem všechno možné, došlo i na zmalování zadku do pestrobarevna.. Reakce nulová. Až jsem mu jednou řekla že pokud to neuklidí, přijde v noci skřítek a všechno neuklizené odnese. Podíval se na mě stylem že jsem asi padlá na hlavu a odkráčel. Nechala jsem všechno rozházené a večer až usnul jsem všechny ty věci odnesla. Druhý den se mě ptá - KDE MÁM PASTELÍNU? Říkám mu v klidu, že ji odnesl skřítek a moc se zlobil, že nebyla uklizená. Syn nehnul brvou, šel pryč a přes rameno prohodil ŠKŠÍTEK SI TAM ZAPOMEL VYKLAJOVÁTKO!
Je to už tři měsíce a kluk si po plastelíně ani nevzdechl. A nedávno jsem donesla jeden kelímek z obchodu jestli si nechce hrát s plastelínou a on ho postavil ke dvěřím PLO ŠKLÍTKA.
Tak nevím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:03
Jo, odvedení do jiného pokoje taky zkouším, ale moc na ni nazabírá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:04
@CokeLady Já se spíš bojím, aby mi nepřerostla přes hlavu. Miluju ji a objímám ji líbám a hladím téměř nepřetržitě 
. To že občas vybuchnu a pak mi to přijde líto, nějak překousnu, ale někdy mám pocit, že to nedělám správně a vím, že mi nikdo ani neřekne, že to je či není správně. Jen jsem chtěla znát jak to chodí v jiných rodinách a jak se maminky vyrovnávají se stresem spojeným s výchovou a jestli mají taky někdy pocity vinny, když zareagují tak nebo onak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:05
@marmelada78 píše:
Bohužel, na některé děti nezabere nic. Ikdyž výše zmiňované matky si myslí, že ony by určitě něco vymyslely. Nevymyslely.
Přesně tak… už dávno nesoudím cizí matku a dítě, protože jak mi odrůstají ty moje, tka dělám věci úúúúplně jinak, než jsem si myslela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:05
@avm3 píše:
Jo, odvedení do jiného pokoje taky zkouším, ale moc na ni nazabírá…
Tak u nás když ho odvedu - no spíš odnesu - do jeho pokoje, tak okamžitě běží zptáky a demonstrativně se mi vrhá pod nohy, rozpláclej na zemi, hysterák Ale nesmím na něj šahat ani mluvit, to ten hysterák ještě zhoršuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:12
@marmelada78 
Teda pro skřítka mě pobavilo. A kdy jsi mu to řekla, třeba by to ta moje pobrala. Má dva roky, nevím jestli by to pochopila.
Ale s tím, že někdy nezabírá vůbec nic, máš naprostou pravdu. Tak jsem si kdysi říkala, že v takových situacích bych věděla jak reagovat, ale pak jsem zjistila nebo spíš prozřela. Občas mi nezbývalo nic jiného než se mát, třeba když má dcera pouštěla myčku. Jak důmyslně tam to nádobí dala a i gel tam nalila, sice byl všude, ale za tu snahu, protože prostě dělala to co dělá máma, jsem ji musela pochválit. Uklidit už to bylo horší. Gel totiž strašně pěnil a byl po celé kuchyni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:13
@marmelada78 píše:
Tak u nás když ho odvedu - no spíš odnesu - do jeho pokoje, tak okamžitě běží zptáky a demonstrativně se mi vrhá pod nohy, rozpláclej na zemi, hysterák
Tak to máme podobně…
A s tím skřítkem jsem to dočetla až teď, to je fakt dobrý Naší malé kamarád si hračky taky uklízí, protože tatínek mu řekl, že je jinak odnese jiným dětem. Na naši to teda taky neplatí… buď to nechápe, nebo je jí to jedno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:16
@Pinkie Myslím, že u silnice člověk musí malé dítě hlídat v každém případě. Nemůžu se spolehnout na to, že poslechne, i když normálně poslouchá. Domluva u tak malých dětí nefunguje, takže taky nedomlouvám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:22
@marmelada78 píše:
Některé matky těch řekněme méně temperamentních dětí přišly na způsob, jak své dítě zpacifikovat.
Bohužel, na některé děti nezabere nic. Ikdyž výše zmiňované matky si myslí, že ony by určitě něco vymyslely. Nevymyslely.
Být důsledná, nedopustit, aby si dítě něco vyřvalo, vysvětlovat ikdyž to vypadá že dítě to ani nevnímá, ale to je v některých případech tak vše co můžeš udělat. pak už jen doufat, že dítě pobralo dost intelektu na to, aby i přes jeho temperament z něj nevyrostl grázl.Můj syn - ted 28m, začal s takovým opravdovým odporem docela brzo, někdy kolem 15. měsíce a ve vlnách to bývá lepší a horší.
Jednu dobu si docela rád hrál s plastelínou, jakože vydržel docela dlouho. Ale nechtělo se mu to uklízet. Pořád jsem vysvětlovala, nakonec plastelínu provokativně rozhazoval kolem sebe a utíkal pryč že to neuklidí, zkoušela jsem všechno možné, došlo i na zmalování zadku do pestrobarevna.. Reakce nulová. Až jsem mu jednou řekla že pokud to neuklidí, přijde v noci skřítek a všechno neuklizené odnese. Podíval se na mě stylem že jsem asi padlá na hlavu a odkráčel. Nechala jsem všechno rozházené a večer až usnul jsem všechny ty věci odnesla. Druhý den se mě ptá - KDE MÁM PASTELÍNU? Říkám mu v klidu, že ji odnesl skřítek a moc se zlobil, že nebyla uklizená. Syn nehnul brvou, šel pryč a přes rameno prohodil ŠKŠÍTEK SI TAM ZAPOMEL VYKLAJOVÁTKO!
Je to už tři měsíce a kluk si po plastelíně ani nevzdechl. A nedávno jsem donesla jeden kelímek z obchodu jestli si nechce hrát s plastelínou a on ho postavil ke dvěřím PLO ŠKLÍTKA.
Tak nevím
Tak ten je hustej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:30
Pocit viny je asi normální, prostě jsme jenom lidi a nemůžeme reagovat jen klidně a s úsměvem.
Měli jsme období někdy po 1,5 roce to začalo a to fakt jsem nedávala, ač jsem klidas až flegmoš, tak jsem se večer třásla jak osika a bála jsem se že ho přizabiju jednou.
Takhle na nákupu v Tescu začal řvát že nebude sedět v košíku musela jsem ho vyndat jinak hrozilo že skočí sám ven. Uviděl ve sportovních potřebách balony a začal je rozhazovat, lidi nadávali, pár jich i spadlo, já rudá až na prdeli jsem se omlouvala a rychle to uklízela a sígr mezitím chytil koš a letěl s ním tak že sejmul stojan s kosmetikou. To už jsem fakt nemohla utíkala jsem za ním, ještě jsem hodila drž. ku o jeden balón a on s tím košem utíkal přímo na stojan se šampusama, jako chytila jsem ho za bundu fakt v poslední vteřina a zaječela jsem na celý Tesco: A TY UŽ MĚ KUR.VA ALE NESEEER! Vrhala jsem omluvy na všechny strany, klepala jsem se jak ratlík, brečela jsem a táhla jsem syna (no spíš nesla) ven, šli jsme k autu a následovala hodinová scéna že si nesedne do sedačky, po dobrým, násilím, nic, až mi někde cvaklo a fakt jsem ho seřezala (byli jsme zavření v autě), ale jako dost. Už je to skoro rok a pořád kvůli tomu mám špatnej pocit, normálně ho ani neplácám, vím že to nemá smysl, ale to bylo fakt zoufalství.
Jinak jestli tě to uklidní, časem to začneš zvládat lépe, aspoň u mě to tak je, vztekne se, on sebou teda hází na zem, vždycky si dřepnu, řeknu mu důvod proč se zlobí (pokud ho vím) - aby viděl, že VÍM co ho naštvalo, ale dál se v tom nepitvám, jsem opodál a nechám ho aby se s tím popral. V těchto chvílích absolutně nesnese jakýkoliv další kontakt at už slovní nebo fyzický. Ale já už to tak neprožívám, pořád si opakuju, že je to přirozený vývoj a on se učí zpracovávat emoce a tak nějak mi to fakt pomáhá tohle vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 15:35
@marmelada78 To je hustý, ale zasmála jsem se. Muselo ti být hrozně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.14 16:57
No mě se příčí zavírání do pokoje, ale kupodivu to na malou zabírá stoprocentně. Odnesu jí (pošlu - podle stupně hysterie) do pokoje, řeknu, že až se uklidní, tak může přijít zpátky, zavřu. Ona vleze do postele, přikreje se. No a za chvíli se jí to rozleží a opravdu se vrací normální. Funguje to i u jídla.. Prostě se vrátí a jde v klidu jíst. Doufám, že to teď nezakřiknu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
