Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak takhle to řeším taky, ale né vždy to jde. Ale napsala jsi to moc výstižně a hezky @CokeLady
@marmelada78 Tak to je nářes, asi si nedovedu představit jak bych toto řešila já. Na některé věci asi nezapomeneme, ani když už nám děti vyrostou.
@LenaNell píše:Tak takhle to řeším taky, ale né vždy to jde. Ale napsala jsi to moc výstižně a hezky @CokeLady
- ne, dneska nebudeme řídit (začíná konflikt a dítě začíná jít pláčem a vztekem do boje za to, že ono chce a ono dostane co chce), ale teď musíme jít domů, tam na nás čeká kočička (dítě nechce, chce řídit), a taky tam máme vláčky, musíme jim postavit ty koleje, aby mohly jezdit (dítě zpozorní, rád vláčky, koleje znamenají hru a začíná zapomínat tím dialogem kvůli čemu konflikt vznikl) a pak si dáme jogurt - uděláme ham (dítě už vůbec neví, kvůli čemu chtělo na počátku řvát) a hele, támhle je ptáček a jak dělá ptáček? A jsme doma, malý běží ke kolejím a já si jdu udělat kafe.
joo jako u nás, ani nevím kolikrát za cestu řeknu:pojd honem, jdeme se podívat jestli už je táta doma..pojd honem, musíme koupit hamání…hele pááán koukej, jak se dívá, jestli maminku posloucháš…héééle pojd se podívat, jestli nepotkáme pejska
![]()
Sílu beru z myšlenky, do budoucna vychovaného člověka. Třeba teď má malej věc, má hrnek s pítkem z tescomy, není netekoucí, takže se vžycky napije a hrnek obrátí a leje, v tu chvíli já přiskakuji, hlásím že se pití nelije na zem ale jen do pusinky a cpu mu hadr…vždycky mě ignoroval, hadru se štítil a poslední týden, konečně utře louži a hlavně už to nedělá tak často. Je to mini úspěch ale pro mě je to jako dobíječka baterek :srdce a pomáhá mi hodně často zhluboka dýchat a nereagovat rukama ale hlavou, nevím jak nebo proč ale jde to a to nemám žádného svatouška, právě naopak. Když pročítám diskuze mám pocit že se dělím s @CokeLady o jedno dítě, přísahám co diskuze to se vžycky jen usmívám a říkám si jojo přesně ![]()