Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - kde dělám chybu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.5.17 10:04
@kdochcekam píše:
No nezlobte se na mě, ale tady zakladatelka nepopisuje malého tyrana, ano? Já reaguji na to, že dítě je mrzuté a nespokojené a to, že ho vyženu pryč do pokoje, aby mě tím neobtěžovalo, tím jako vyřeším co? Děcko bude spokojené a šťastné? To těžko. Samozřejmě, že se vyřve v pokoji a pak bude zase „normální“. Ale proč bych měla svoje děcko posílat někam řvát, když mu raději pomůžu a vysvětlím? Opravdu nechápu komu nebo čemu pomůže, že dítě zaženu s jeho pocitama někam do pryč.
Opakuji, že nemluvím o tyranovi, ale o příkladu jaký uvedla zakladatelka. Ten kdo nešťastné dítě zavírá v pokoji je opravdu kráva a na tom si trvám.
Jenomže zakladatelka popisuje situaci, že dcera neustále řve, zakladatelka jí řekne, že na řev reagovat nebude, ale hned následně zareaguje na řev „já chci pochovat“ a pochová, a ze strany dcera pak hned následuje zase řev, že něco chce. Z mého pohledu tedy to dítě musí být totálně zmatené, proč na pochování řev funguje a něco dalšího už je to potom zase špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 10:08
@zrcadlo píše:
@ahhotep Vitamínový bonbon může být vitamín v podobě želé bonbonu (např. Marťánci, Vibovit) nebo v podobě hroznového cukru.
@kdochcekam Nazývat někoho domácím turem jen proto, že máš jiný názor, je dost drsné. Ty jsi povoláním dětský psycholog, že si seš tak jistá? Je opravdu dost dětí, které se chovají jako malý tyran a aplikují na rodiče neustále vzorec „něco provedu, ale pak se hned běžím přitulit a všechno je v pořádku“. A v takových případech se opravdu doporučuje nedovolit to obejmutí hned, protože ta příčina toho, že se rodiče zlobí, nezmizí tím pochováním. Nebavíme se tu o ročním dítěti, ale o dětech školkového věku, které už by měly chápat důsledek svého chování a fakt, že opravdu nestačí přijít se pomazlit a tím si to vyžehlit.
Já také dítě obejmu, i když něco provede, ale neznamená to, že je vše v pořádku. A i mu řeknu, že vše v pořádku není, že se stále zlobím apod., ale pro mě objetí známená i vyjádření lásky a toho, že to dítě beru a mám ráda i když něco provede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 10:11
@zrcadlo a tak co je lepsi, nereagovat uz ani na tu zadost o pochovani nebo tomu vsemu predchazet laskyplnym vysvetlovanim?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 10:20
Já svým příspěvkem nereagovala na zakladatelku, i jsem se jí omluvila, ale na oslovení té jisté švagrové. čili zakladatelčino dítě jsem taky tyranem nenazvala.
NIcméně, pokud se tato situace opakuje často, jak zakladatelka sama píše, tak asi chyba někde bude. Domluvím se s děckem, že bombon bude po snídani, děcko si ho pak vyřvává hned. Tak nevím jestli je tak citově zmatené, co by ho tak asi mohlo zmást??? Asi nějaký příkaz rodiče. Nehoráznost od rodiče, něco přikazovat, nebo určovat čas mlsání. No a protože zřejmě pak je pořád objímáno a chováno, nakonec možná i ten bombon dán /možná ne, nevím/, tak že rodič něco řekne jí pak může být fakt jedno. A to je přesně ono. Tak to příště udělá zas, když vidí, že to funguje. A i v jiných situacích, nejen s bombonem. Spustí hysterák, rodič pochovinká pomazlinkuje, vše v pořádku.
Já si teda myslím, že to přejde, že tomu i ten malej sourozenec pomohl, ale od rodičů je potřeba dát mantinely, bez toho se zblázníme. Diskuse a vysvětlování je určo dobrý, ale kolikrát furt dokola?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 10:23
@elen-ka píše:
Já také dítě obejmu, i když něco provede, ale neznamená to, že je vše v pořádku. A i mu řeknu, že vše v pořádku není, že se stále zlobím apod., ale pro mě objetí známená i vyjádření lásky a toho, že to dítě beru a mám ráda i když něco provede.
Konkrétní situace z minulého týdne na dětském hřišti: Jeden odhadem 4-5ti letý kluk tam shodil holčičku z kolotoče - docela drsně do ní strčil. Jeho máma hned přiskočila a začala se ho ptát, co se to stalo, on se začal klepat a brečet a natahoval ruce, že se chce pomazlit a se slovy „já nechtěl“. Tak ho ta máma odnesla na lavičku a tam ho chovala a hladila, u toho mu láskyplně vysvětlovala, že to tu holčičku bolelo atd. atd., a ten kluk měl hlavu přes její rameno, vůbec ji neposlouchal, jen ze setrvačnosti vzlykal a za plotem tam procházela ta maminka s brečící holčičkou a kluk na ni v tom vzlykání vypláznul jazyk a byl totálně na koni. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to té mamince říct, ale mlčela jsem. Každopádně nezávislý pozorovatel viděl kluka, který ublížil schválně, s mámou to válel na lítost a brek, holčičce se pak vysmál vypláznutým jazykem. Máma asi viděla kluka, který strčil do holčičky víc, než chtěl, ona spadla, kluk se z toho nervově skoro zhroutil a ona mu poskytla tolik potřebnou náruč maminky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 11:00
V souvislosti s bonbonem, dcera se očividně záměrně ptala, ale asi nevěděla, jak si říct rovnou o čokoládku po snídani. Poté, co ty jsi ji to zatrhla, shledala, že je asi „fér“, když nedostane to, co chce po snídani, aby dostala to, co tak úplně nechce, hned. Moc logicky to nezní, ale já ji docela chápu. Když má dostat něco, co nechce, proč by to teda nedostala aspoň hned (když to teda původně nechtěla a nemá moc na výběr).
Jinak, takové to obvyklé - ty nedovoluješ dítěti mladší štípat, ale sama mu vyhrožuješ, že mu dáš na zadek. Podle mě také docela matoucí pro to dítě. Ty něco můžeš, dítě ne. Proč tomu tak je asi těžko bude chápat.
Jinak, ty na rozkazy nereaguješ, ale ona má? Chceš dostat na zadek hned mi nepřijde ani v nejmenším jako milá otázka či tak něco. Další věc, ve které si protiřečíš.
Další z věcí, co se mi vybaví, když to vidím, dospělý člověk je dospělý zejména z toho důvodu, že má rozum. Mohl by mít i „talent“ na předvídání. Proto by některé věci mohl dělat automaticky a tím předcházet řevu - jinými slovy třeba na tu holku taky víc myslet??? Víš, že ráda olizuje lžíci, co ji to nabídnout sama od sebe a nečekat na hysterák.
Opět píšeš - ty nereaguješ na rozkazy, ale na ní zaječíš, ať se vysmrká = rozkaz. Zamysli se trošku nad svým jednáním, jestli si tu kontraproduktivnost nezařizuješ hlavně kvůli sobě a svému jednání.
Dětem se všechno snažím vysvětlovat. Vždycky jsem nesnášela „Proč? Protože jsem to řekla a hotovo!“ Nikdy to nepoužívám. Měla jsem těžké dětství, mám těžkou povahu - kdysi velmi agresivní, výbušnou a podobně. A tak tyhle typy dětí chápu. Většinou prostě to chování je deficit, já sama se toho zbavila až v dospělosti, kdy si to člověk mohl sám urovnat v hlavě, ale bylo to velmi, velmi těžké, zbavit se zaběhlých zvyků.
@zrcadlo 
Krutý příběh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 11:10
Ja si myslím, že nejvhodnejsi je vymytit bonbóny z domova. Není důvodu baštit bonbóny vůbec. Kazi to dětem zuby, zrovna jako lízátka, to potvrdí každý zubař, a co to je vitamínový bonbon? Na mne to působí jako „chemikalie“ a myslím, že nejsem daleko od pravdy. Bude to chvíli boj, ale vyplatí se to. A poslat dite vyrvat, ani s tim nesouhlasím. S dítětem, já vnoučetem, mluvím a mluvím. Dohodneme se vždycky. Ikdyž to může začít řevem, tedy jejim 
Poslat dite se vyrvat je podle mého nesmysl. Ono dite třeba vůbec nerve kvůli bonbónu, ale ten bonbón byla poslední kapka. A proto v klidu mluvit a dobrat se „jádra pudla“.Clovek by si měl vždycky najít čas. Protoze potom je to dite, co se přiřítí a obejme te. Potom člověk pochopí, že i dite pochopilo.
Ale pochopitelne je to každého věc, jestli sladkosti diteti ano, nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 11:15
@stock píše:
Ja si myslím, že nejvhodnejsi je vymytit bonbóny z domova. Není důvodu baštit bonbóny vůbec. Kazi to dětem zuby, zrovna jako lízátka, to potvrdí každý zubař, a co to je vitamínový bonbon? Na mne to působí jako „chemikalie“ a myslím, že nejsem daleko od pravdy. Bude to chvíli boj, ale vyplatí se to. A poslat dite vyrvat, ani s tim nesouhlasím. S dítětem, já vnoučetem, mluvím a mluvím. Dohodneme se vždycky. Ikdyž to může začít řevem, tedy jejim
Ale pochopitelne je to každého věc, jestli sladkosti diteti ano, nebo ne.
Tohle přece není o bonbonech… ty sloužily jako nastínění situace.
Zakl.
Máme doma něco podobného, zhoršilo se to ve chvíli, kdy mladší začal kolem 10. měsíce vyžadovat pozornost, všude lézt a prostě s ním musíme trávit víc času. Občas mě to vytáčí do běla, snažím se mezi nimi nedělat rozdíly, ale mám pocit, že na staršího jen řvu a on řve samozřejmě taky. Tak budu poslouchat rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 11:20
@kdochcekam píše:
tohle se mamince vrátí…
Jo, já vím, jen jsem to tu uvedla jako čerstvý příklad toho, že občas opravdu to pochování za všech okolností na místě není. A ta maminka (třeba sem taky chodí) je určitě přesvědčená o tom, že to se synem dělá tím nejlepším možným způsobem.
Já jsem otázku pochování nedávno řešila taky, bohužel si syn taky zvykl, že když něco provede, tak se přijde pomazlit. Nechtěla jsem mu to odpírat, ale on to fakt bral tak, že se tím ten prohřešek smázne, a bylo pro něj spíš matoucí, že i po tom příjemném pomazlení trvám dál na něčem, kvůli čemu předtím spustil scénu. Začala jsem aplikovat „pomazlení s odloženým startem“ - musí nejdřív dokončit to, co měl (pokud jde o konkrétní věc typu uklidit si boty nebo se svléknout), případně přestat vyvádět (pokud jde o řev a vztekání) - do té doby mu jen klidně opakuju, že ho moc ráda pomazlím, ale nejdřív jsme se domluvily na tom a na tom. Pochopil to hodně rychle.
Syna všichni označují za moc hodného (není agresivní, ve školce mi říkají učitelky, že by chtěly mít dvacet takových), ale i tak měl to pochování jako únik od toho, co se mu nechce (a moc dobře si vyhodnotil, že to jediné mu vlastně neodepřu), a pak chtěl „zázračně“ vždycky pochovat ve chvíli, kdy jsem se chystala věnovat mladší ségře. Z jeho strany to prostě byl citový výděr (samozřejmě v tom je i část té jeho emocionální nejistoty a touha mít maminku pro sebe, ale nemůže si zvyknout na to, že si pískne a já všeho nechám a jsem tu výhradně pro něj). Když už i ani ne dvouletá začala místo poslechnutí pokynu říkat „pochovat“ a natahovat ruce, došlo mi, že u nás tudy cesta nevede. Odložený start nám funguje velmi dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 11:26
@Janina81 ty bonbóny byly taky nastineny. Podstata-mluvit, nervat, nenechat vyrvat někde v dětském pokoji, dobrat se příčiny. Někdy to vypadá, že příčinou jsou bonbony, už zase bonbony ,zkrátka zjistit příčinu křiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 11:28
@zrcadlo píše:
Konkrétní situace z minulého týdne na dětském hřišti: Jeden odhadem 4-5ti letý kluk tam shodil holčičku z kolotoče - docela drsně do ní strčil. Jeho máma hned přiskočila a začala se ho ptát, co se to stalo, on se začal klepat a brečet a natahoval ruce, že se chce pomazlit a se slovy „já nechtěl“. Tak ho ta máma odnesla na lavičku a tam ho chovala a hladila, u toho mu láskyplně vysvětlovala, že to tu holčičku bolelo atd. atd., a ten kluk měl hlavu přes její rameno, vůbec ji neposlouchal, jen ze setrvačnosti vzlykal a za plotem tam procházela ta maminka s brečící holčičkou a kluk na ni v tom vzlykání vypláznul jazyk a byl totálně na koni. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to té mamince říct, ale mlčela jsem. Každopádně nezávislý pozorovatel viděl kluka, který ublížil schválně, s mámou to válel na lítost a brek, holčičce se pak vysmál vypláznutým jazykem. Máma asi viděla kluka, který strčil do holčičky víc, než chtěl, ona spadla, kluk se z toho nervově skoro zhroutil a ona mu poskytla tolik potřebnou náruč maminky.
Jo chápu, že toto je schválnost a mamce to jednoho dne přeroste přes hlavu. Přiznám se, že já toto ale neznám. Schválně moje děti neubližují, pokud ublíží (i navzájem si) tak je to většinou z neodhadnutí situace. Ale já bych nejdříve sprdla dítko, potom bychom odešli z hřiště domů za vysvětlování, že toto ne. Většinou mým dětem v tomto okamžiku stačí ujištění, že je mám ráda (slovně), ale včetně toho, že takto se chovat nebude (že toto chování není vhodné).
Já beru do náruče při vztekání se typu, že mu něco zakáži, nebo že starší mu nechce něco půjčit. Ale vztekáním si danou věc nevydupe, jen mu pomůžu ten vztek v sobě ukočírovat a zpracovat v mámině náruči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.17 15:38
Zakladatelka: Děkuju všem za reakce. Jsou pro mě hodně inspirativní. Je fakt, že konverzace „jaký bonbon“ nebyla na místě, když jí stejně dovolím vždy jen jeden Vibovit bonbon po snídani. Musím si na to dávat pozor a raděj rovnou připomenout toto pravidlo, než „nezávazně“ konverzovat… Stran objetí - u dcery by opravdu jítí za dveře nepomohlo. Je spíše úzkostná a nejistá, takže vystrčení za dveře by vše jen zhoršilo, byla by schopná je snad rozbít a řvala by stokrát víc a stejně by to skončilo objetím, což je jediný způsob, jak se uklidnit (1× jsme to zkusili a toto byl výsledek). Takže tímto ji stresovat navíc nechci, vidím, že toho má sama se sebou i tak dost, ať je příčina vzteku jakákoliv. Ale snažím se s ní po uklidnění promluvit, že nebyl jediný důvod se vztekat, že na všem se dá domluvit, příp. co se mi nelíbilo na jejím chování a že maminka se musí poslouchat, protože vše, co vyžaduje, má nějaký rozumný důvod a vztekat se není cesta. Ona pak vždy uzná, že nebylo třeba se vztekat, nebo že už bude poslouchat a za hodinu jsme tam, kde jsme byli… No, ale snad je toto nejlepší cesta.
Ještě mě moc zaujal příspěvek maminky, která se potýkala se svou agresivitou v mládí. Moc ráda bych, aby to v to nepřerostlo, jen nevím, jak se tedy chovat stran oněch příkazů. Na jednu stranu bych ráda vysvětlovala, až by měla díru do hlavy, ale nefunguje to v jejím afektu a když holt potřebuju, aby něco udělala/nedělala (viz třeba v mém popsaném příběhu to vysmrkání se nebo aby na mě nevyplazovala jazyk), tak jí zkrátka důrazně přikážu nebo pohrozím daním na zadek, což jsou dvě věci, které jediné fungují ve vyhrocené situaci a ona pak něco udělá nebo naopak přestane dělat. Když na to přijde, může rozkázat rodič dítěti, ne dítě rodiči. Na druhou stranu - je to správná cesta? Neposiluju vnitřní agresi, ušlápnost atp. A jak se teda v této konkrétní situaci zachovat?
- Citovat
- Upravit
22.5.17 18:03
Myslim, ze dost situaci se da vyresit nikoliv zakazem, ale navodem. Misto Nechod do louze, rict, Obejdi tu louzi. Nestipej sourozence/ pohlad sourozence.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 23:19
@ahhotep píše:
V prvni rade me zaujalo, ze ji das na vyber z bonbonu a pak, kdyz si rekne, tak ji vlastne to rozhodnuti vezmes a rozhidnes za ni. bud ji pak dej ten, co chce nebo rovnou rekni po snidani ti dam vitaminovy (co to proboha je mimochodem)
@ahhotep píše:
V prvni rade me zaujalo, ze ji das na vyber z bonbonu a pak, kdyz si rekne, tak ji vlastne to rozhodnuti vezmes a rozhidnes za ni. bud ji pak dej ten, co chce nebo rovnou rekni po snidani ti dam vitaminovy (co to proboha je mimochodem)Ja tedy nevidim, ze by ji davala nejak na vyber?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.17 23:21
@kdochcekam píše:
Co kdybys ji chovala při tom, jak se domlouváte? Ne jenom když potřebuje, ale něco jako pojď sem Andulko, něco si povíme. Pochováš ji a u toho ji hladíš a říkáš, že jakmile posnídáte, půjdete si spolu vybrat bonbónek. A když chce olíznut tu lžíci a potřebuje to tak urgentně, že řve a zapomene na prosím, tak zkus říct: Aničko, tys tak krásně poprosila ale já jsem úplná popleta a asi jsem to ani neslyšela, můžeš ještě jednou prosím? Jinak tě taky olíznu, jako marmeládku.Nenechat se vtáhnout do negace. A nechtít za každou cenu aby poslechla. Když jí teče sopel do pusy, otoč se k ní a řekni klidně: podívej se, máš soplík až k pusince. Nechtěla by ses vysmrkat? Chceš abych ti podala kapesníček? A když jí ho podáváš, tak jí řekni, prosím a ona jistě automaticky poděkuje. Jakmile se zabředne do rozkazů a příkazů, dítě se kousne a je celý den v háji. Jestli nechceš mít doma bojiště, tak nepřikazuj, ale domlouvej se s ní.
No tak to s tim „anicko ty jsi krasne poprosila…“ mi neprijde nejvhodnejsi. Muze si pak myslet, ze nemusi prosit, ze maminka stejne rekne, ze poprosila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
