Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyhlašuji soutěž o nejblbější den dneška!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.6.16 16:50
Vyhlašuji soutěž o nejblbější den dneška!
Já začnu. že budu mít príma den (nesmím být pesimistická, bo si to přivolávám, setřel by mě manžel) jsem odtušila už po půlnoci, kdy jsem šla spát. Samotný tento fakt je základem na problém. Naše mládě vstává brzy. Celou noc mě budily bolesti břicha nadcházejících mých dnů. Zcela nepochopitelně se mé znavené tělo neprobudilo natolik, aby ho napadlo vzít si paralen na bolest, takže jsem toho moc nenaspala. Mládě vstalo v pět. Ach ach. Hned v úvodu se počůralo na podlahu v obýváku. Po snídani se počůralo na triko starši dcery. Nové triko s MickeyMouse. Tu problém teprve přijde, až se starší vzbudí… Než vytřu pohromu, dítě se pokaká, výtvor mu vypadne na podlahu na WC. WC na odpis. Oblečení i tělo dítěte též. Jediné čisté zůstalo dnes už druhé triko. Jen do chvíle, než si do něj dítě utře špinavou ruku. Ááááá. Uklizeno. Další pokusy o odplenkování odsouvám na neurčito a mládě dostává plínu. V zápětí najde zapomenutý permanent fix a počmárá si ruce.
Vzbouzí se straší a hledá svoje nové triko. Uáááá!
Jdeme k babičce. Bolesti mého břicha a křeče stoupají stejně neúnosně, jako rtuť teploměru. Vracíme se domů za chvíli, u babičky děti neúnosně řádí.
Je mi blbě. Jdeme s dětmi do pokojíku, ležím tam s nimi. Že jsem nešla do obýváku. Když tam přijdeme, starší se podivuje, že tu sedí ptáček. Nevěnuji tomu příliš pozornosti a obluzeně přikyvuji, zapíjejíc druhý paralen. Málem mi uvízne v krku. Ptáček opravdu sedí na francouzkých dveřích. Zevnitř. Vypouštím ho ven, pozoruji spoušť, co zanechal. Když v tom dcerka uvidí dalšího. Teprve teď mi zatrne. Tenhle rehek to má nepochybně za sebou, asi se umlátil o okno. Je mi ho líto víc než sebe, posílám děti do pokojíku a odklidím ho. Dcerka se mě podezřívavě zeptá, jestli ptáček umřel. Zděšeně odpovídám, že fakt nevím. Má velký strach ze smrti od doby, kdy odešel tchán. Opravdu nechci každý den zas měsíc poslouchat, jestli, kdo, kdy a jak muře, kam půjde po smrti a jestli se vrátí nebo ne. A proč ne…
Zažehnáno, prozatím. Desinfikuji dětský stolek, dám dětem jídlo a jdou uklízet. Ptačí exkrementy jsou všude. Na jídelní dětské židličce, vypraném prádle, lampě, krbovkách, stole. Bože! Uspím mimino a dám si hoďku cvičení se Samytolem na podlahy. Povrchy. Na vše. Zde se nachází pozitivum dne - těsně předtím mi dovezli nový mop, starý si půjčila máma na zkoušku a nějak u ní zůstal. Trocha štěstí - nemusím vytírat hadrou na smetáku, co jsem minule zlomila na dětskou velikost. Břicho bolí. Starší řve, že chce do bazénu.
Bože!
Jdu vykopat strší dítě a sama se smažím na slunci. Zbytek odpoledne přežíváme doma. Starší naučí mladší přelézat gauč. Jako schodek použijí škopek vyžehleného přádla. Razítky orazítkuje mladší podlahu, pak se o ně porvou a poštípou.
Přichází můj muž a já mizím z povrchu zemského.
Tak co, kdo mě trumfne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.6.16 17:14
@Genovesa mám dneska náročnej den, ale promiň, ten tvůj už se moc trumfnout nedá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.16 17:20
Tak já vám zkopíruju, co jsem psala holkám z diskuze, jo…
vU nás se taky všechno po.ralo, ale kompletně.
Včera v noci se Vítek vzbudil, že ho bolí bříško, vykakal se jednou, dvakrát, pak se pozvracel.. ráno jsem se nemohla dovolat tchýni, měla vypnutý mobil. Volám do školy, že se zpozdím, první hodinu jsem potřebovala s mýma děckama dozkoušet proslovy a proejvy a doladit vůbec všechno na dnešní rozlučku deváťáků v kině pro celou školu a bývalé kantory. Nakonec jsem babičku sehnala, nasedáme do auta a volá kolegyně, že má tajné echo, že ve škole bude požární poplach - a já mám třídní knihu u sebe (psala jsem ve středu vysvědčení a vše uzavírala, něco mě muselo osvítit! ). Takže nejprve s Vítkem do školy, kolegyně přebrala TK (nesmí se vynášet ze školy, takže bych měla průser, kdyby se na to přišlo), odvezla jsem Vítka. V autě telefon - 45 růží, které jste si objednali na zítřek, dorazilo zvadlých a posíláme je zpátky.. infarktový stav. Dorazím do školy, s kolegyní seřveme firmu, ale bezvýsledně. Děcka, co mám učit, usazuji před film (byly šťastné 
) a roztáčím telefony do všech možných květinářství. Podařilo se, kytky budou na čas, ale o 15 kč na kus dražší, než ty původní. Rozdíl zatím financuju ze svého a kdo ví, jestli se mi to podaří dovybírat, asi ne.. Do toho mi je od rána taky blbě, přikládám to své úžasné (ne)menstruaci, od 4 svorně s Vítkem sedíme na střídačku na záchodě, musela jsem si vzít Imodium, jinak bych do školy nedojela. Ale je mi blbě od žaludku, nic nejím. Odpoledne klasifikační porada v naprosto vydýchané místnosti, důležité lejstro jsem ztratila, tak lovím info popaměti.. nejvíc se soustředím na to, at sebou neseknu, mám černo před očima a chce se mi zvracet. Po poradě dole v kabinetě je chladno, takže ok, douzavírám vše k vysvědčení a v 6 odjíždím domů. Tchýně hlásí, že je Víťovi hodně špatně, moc ho bolí bříško. Manžel ho bere na pohotovost, prý gastroenteritida a kolitida či jak přesně nevím. Mi je čím dál tím blběji, jsem nevyspaná.. Manžel je s Vítkem v pokoji, abych se vyspala, ale nemůžu, Vítek se každou hodinu budí s šíleným brekem a křečemi v bříšku.. zkoušíme teplé obklady, studené, vanu, na chvilku vždycky pomůže, pak se vzbudí znova a strašně moc pláče bolestí.
ve 4 začínám zvracet já, podruhé, potřetí… nemám co, neb jsem včera nic nejedla, o to víc bolí ten převrácený žaludek. V 6 volám kolegyni, že na rozlučku nedorazím, nemůžu se hnout. Další infarkt - její - peníze na kytky, nou´tas s prezentacemi jsou u mě. Manžel to tam ráno hodí, dobře to dopadne, vrací se pro Víťu, jdou k ddoktorce, Víťa se nemůže narovnat, jednou se pokaká, bobek.. Dr je odešle do nemocnice, sono, odběry, vše, nakonec kapačky a převoz do fakultky na chirurgii, kdyby to byl slepák. Já před polednem přestávám blít, Anežka se vrací sama domů ze školy, naštěstí jsem jí ráno dala lístek, že může, nedošla bych pro ni…
Z kina telefon od ředitele, že co ted s děckama, měli jsme po rozlučce jít na bowling a pizzu, kino nemaj zaplacené.. peníze na bowling u mě doma. Kolegyně z kabinetu se jich ujímá, přijedou všichni vyzvednout peníze - bavíme se z okna - ostuda na celý barák 
paní učitelko, vypadáte děsně, jak vám je? chyběla jste nám, málem sjme to nedali.. ale dali, říkali kolegové, že byli úžasně šikovní a vše improvizovaně zvládli sami. Zlatí moji puberťáci samostatní..
Pak balím věci pro manžela a víťu do nemocnice, tchánovci je vyzvednou, zavezou tam. Vítek leží s kapačkou, je oblblý, bříško pořád bolí. Výsledky budou zítra. Cestou zpět se stavili pro Anežku, at se se doma nenudí…
Mně už je maličko líp, snědla jsem rohlík a zatím se drží..
Vítka jsem odhlásila ze školky do konce června a budu doufat, že se vrátí domů, v pondělí máme se třídou celodenní výlet, kam samozřejmě nepojedu, bud vystřídám manežla v nemocnici (musí dopráce, od úterka byl na služebce, dnes s vítkem) nebo budu s vítkem doma. Volná je jediná učitelka, jejich bývalá třídní na mateřské s roční holčičkou, jízdenky zaplacené, zrušit se to nedá.. slíbila, že se pokusí zajistit hlídání, ale ještě kojí..
ve čtvrtek vysvědčení, které musím rozdat, je to přece jejich poslední, mají mě rádi a já je…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.16 17:20
No s těma ptákama je to síla Mam dneska podobnej den, brzo byl malej vzhůru, šli sme ven, myslela sem že se utahá, ale utahala sem se spíš já, přídem domů, vysvlíknu ho a du pro čistou plínu, to byla chyba, vrátim se a všimnu si že čůrá na koberec (máme lino a jenom malej kobereček kam si chodí hrát) tak zděšeně běžim že mu nandam plenu a málem šlápnu do hovínka co udělal vedle, to už na mě šli mrákoty, on běží do vedlejší místnosti já uklízim to nadělení a on pokračuje v potřebě eště v obýváku přitom půl metru od toho daru měl nočník 
než to všechno sklidim zvládne vytahat veškeré moje oblečení ze skříně a roznést ho po pokoji, než uklidim oblečení otevře si lednici, vyndá jogurt (nechápu jak tam dosáh) a prstíčkama ho rozmatlá po té uklizené podlaze. Pak ho 2 hodiny uspávam protože je celý protivný uřvaný a spocený a když konečně zabere, příde přítel a malej je vzhůru… du vařit zjištuju že nemam cibuli tak letim zas do toho vedra do krámu, vrátim se a přítel oznamuje že musí znova do práce, takže odchází a já zas zůstávam na všechen ten chaos tady sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Minnies91
24.6.16 17:26
Dnes
Kolem 6ráno se budí miminko na kojení, budí se mladší i starší dcera. Pustím jim déčko, nachystám snídani. Hádají se, křičí po sobě. Jdeme se obléct. Něž se oblečeme všechny 4 trvá to.Beru vodu a jdeme. Posadím nejstarší dcery do golfáču pro dvojčata, hádají se, když nemužou sedět obě, protestují že radši zustanou doma)
Super sedíme, miminko dám do nosítka a jedeme. Táhnu kočárek s 18kg a 13kg dítem,+8kg na břichu. Za 5minut jsme ve školce. Děti jsou na zahradu tak paráda. Dám miminko do kočárku a jedeme do obchodu(pro mou snídani a vodu).
Vyrážíme na procházku. Vracíme se zpět a 6km za námi . Doma se najíme, děti usnou.Jdu dát pračku, posbírám a poskládám prádlo, umyju nádobí, zametu a vytřu. Nakojím. Jdeme do školky. Přijdeme domu děti si malují, křičí po sobě, hádají se. Udělala jsem si ledovou kávu. Tatínek spí, miminko spí a děti si hrají.
Tak je to u nás ted…žádná hruza 
- Citovat
- Upravit
Mufina
24.6.16 17:46
U nás se ještě uvidí jaký tento den bude, jsem 39+5tt a manžel odjel odvézt děti k našim, což je akce na minimálně 4 hodiny, tak se modlím, abych nezačala rodit
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.16 19:05
Počítá se i včerejšek? Ráno jsem pospíchala na odběr krve, vyrazila jsem dost pozdě a manžel brblal, že sice hlásil v práci pozdější příchod, ale myslel, že to nebude tak hrozné… Ok, letím do auta, ať nadále nezdržuju, zapnu motor, zařadím místo jedničky zpátečku, couvám po rozježděných kolejích, jelikož toto auto parkujeme na travnaté příjezdovce, dvě hupnutí mě nějak nerozhodí, bývá to různě rozhrabané… Když vidím černý flek, jak utíká od auta dozadu za dům, dojde mi, že ta dvě hupnutí byl náš kocour 
běžím pro něj v naději, že okamžitý výjezd na veterinu pomůže, žádnou krev na něm nevidím jen chrčí, zoufale běžím do auta, kde mám kabelku, hledám s kocourem v náruči mobil, abych dala vědět manželovi a po dotelefonování koukám, že kocour už nedýchá Jak já si nadávala a nadávám, připadám si jako strašná mrcha, krá. va blbá, která asi málo zatúrovala motorem ve spěchu, protože se aut bál a zdrhal při zvuku motoru, i když byl od auta klidně dva metry. Nejspíš pod autem spal… Já bych si tak nalískala 
a klidně se do mě pusťte, zasloužím si pořádně vynadat a asi i profackovat. Prosím o zachování anonymity, dost z lidí v okolí o tomto ví a nechci, aby si mě spojili s nickem… i když bych si to možná zasloužila, to je na adminech
- Citovat
- Upravit
Mufina
24.6.16 19:38
@Anonymní píše:
Počítá se i včerejšek? Ráno jsem pospíchala na odběr krve, vyrazila jsem dost pozdě a manžel brblal, že sice hlásil v práci pozdější příchod, ale myslel, že to nebude tak hrozné… Ok, letím do auta, ať nadále nezdržuju, zapnu motor, zařadím místo jedničky zpátečku, couvám po rozježděných kolejích, jelikož toto auto parkujeme na travnaté příjezdovce, dvě hupnutí mě nějak nerozhodí, bývá to různě rozhrabané… Když vidím černý flek, jak utíká od auta dozadu za dům, dojde mi, že ta dvě hupnutí byl náš kocour
To se stane. Musí to být hrozný, posílám velké objetí a zasloužila bys zmrzlinu a čokoládu a pohladit po vlasech po takovém zážitku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.16 19:41
@Genovesa doufám, že už máš nohy nahoře, v ruce vínečko a jsi v náručí manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.16 19:48
Tak u nás to taková tragedie není…ale podezřívám chlapa, že mi usiluje o život:
S bolavýma patama (ostruhy), řízancem na pravé a velkým puchýřem na pravý ruce, se sennou rýmou a slabým astmatem mě dnes nutil celý den v tom odporném pařáku obracet seno
Sem myslela, že zdechnu. A to vše mám za to, že ležíme doma se synkem, protože má stomatitidu (což je teda taky lahůdka 
), takže on je v práci a já musím obstarat „hospodářství“…
Mám v sobě už tři dávky antihistaminik, tři sprchy a začínám být veselá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.16 23:23
Řezala jsem šípek. Sem si myslela, jak se ho krásně zbavím. Sice jsem ho pořezala, ale za odměnu spadl přímo na mě a krásně mě popíchal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.16 07:41
Anonymko přesně tohle jsem neměla na mysli, psala jsem to s nadsázkou, pro pobavení. Takové věci jsou strašné, ten můj den prkotiny. Holt se stalo, co naděláš, je mi to moc a moc líto a nevyčítej si to.
@Pipilota Citrónie píše:
@Genovesa
No, můj muž se šel ráchat se starší do bazenu a hodil mi mladší na krk, takže zápřah až do večera. I jsem si poplakala, bo jsem fakt sotva lezla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.16 07:44
@chipsa Holt krev za krev . Hlavně, že máš oči v pořádku.
@Mar__tanka1983 Ten tvůj, to je taky dáreček! Naše děti měly od soboty herpanginu, chytly to obě jedna od druhé. Ty nemoci jsou hnus a nedají pokoj ani v létě 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
