Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Dollorres To je problém těch malých dětí, že je nemůžeš nechat samotné, případně matky kamarády nikam nepouští, a tak se všichni musí tak nějak víc podřizovat tomu nejméně samostatnému článku, což dlouhodobě nedělá dobrotu.
Nebo v opačném extrému rodič odmítá slevit ze svých požadavků a nutí dítě vykonávat s ním zcela nevhodné aktivity.
Děti v tomhle věku, nějaké cestování prostě nebaví a nedokazi to ocenit.
@lenka4723 píše:
Tvoje děti jsou děti zakladatelky? Vycházela bych z toho, že děti zakladatelky dávají najevo nespokojenost. Děti nejsou otroci rodičů.
No ty moje prudly jak doma, tak pak někde venku, když jim nabídnes tu alternativu k tomu, aby se teda nemusely nudit doma. A to si i vybraly, jestli teda chtějí jít k babičce, jet na kola, na brusle, nebo jen udělat procházku přes stánek se zmrzlinou, jít za kamosem. Ať se uskutečnilo cokoliv, starší dítě mektalo a hledalo jen negativa (najednou míoc horko/zima, zmrzlina moc studená, kopec překvapivě do kopce apod.). Jako ve výsledku pak uznal, že to bylo fajn, ale ten „průběh“ byl občas na to, ho tam někde nechat a utéct co nejdál.
@Svistice píše:
@Dollorres To je problém těch malých dětí, že je nemůžeš nechat samotné, případně matky kamarády nikam nepouští, a tak se všichni musí tak nějak víc podřizovat tomu nejméně samostatnému článku, což dlouhodobě nedělá dobrotu.
Nebo v opačném extrému rodič odmítá slevit ze svých požadavků a nutí dítě vykonávat s ním zcela nevhodné aktivity.
To jo no, to je pak na hlavu.
Ona je navíc celkem úzkostná, i na té zahradě je pořád monitoruje - je to hodně malý plácek u řadových domů. Já to mám často v přímém přenosu a nestačím se divit.
@lenka4723 píše:
Tvoje děti jsou děti zakladatelky? Vycházela bych z toho, že děti zakladatelky dávají najevo nespokojenost. Děti nejsou otroci rodičů.
Určitou formu nespokojenosti bych brala jako folklorní kecy kvůli vystoupení z komfortní zóny. Ono to prudění na výletech (me to nebaviii- bolí mě nožičky)se snadno zvrhne v naprosto stejné prudění doma (me to nebaviiii, nudaaaa, bavte mě…)děti nejsou otroci rodičů, ale ani naopak. Víceméně si myslím že k aktivní formě života se dítě musí vést. Nebýt peciválem není samozřejmost. Určitý diskomfort k tomu patří. Oboustranně - pokud jedu na výlet s dětmi, nečekám že to hnedle medle ocení…
Jedna taková k zamyšlení… z tvého dlouhého příspěvku jsem vyčetla mnoho o tom, co máš ráda ty a nic o tom, co mají rády tvoje děti.
Mají toho moc no, děti se musí i nudit doma, jinak je ani sebelepší výlet nebo dovolená nenadchne. Proste je to pro ne stereotyp
Mám děti ve stejném věku jako ty a je to občas oříšek, hlavně vybrat něco, co bude bavit batole, skolkoveho i školního a nebude to totální pruda i pro rodiče no. Ono výlet, co se líbí mě, je pro ne často taky otrava a pak se půlku cesty dohadujou a nudi ![]()
Já mám pocit, že když se dítě rozhodne prudit, tak to umí velmi dobře i doma. Já se nudíííím… a co chceš dělat? No asi si číst, ale já už nemám co. No tak si zajdi do knihovny. Když mně se nechce… A plán dne spát do jedenácti, 10 hodin v kuse čučet do mobilu, v přestávkách zkusit něco sníst a postěžovat si, že to nechutná (i když je to jídlo na přání) a v deset večer přesedlat na film a spát jít po půlnoci, to je možná dobrý flákací plán na den dva, ale déle už to nevydrží nervy mé. Takže já někdy s dětma konzultuju, kam pojedem (což neznamená, že i v cíli dle jejich výběru neumí prudit) a někdy zavelíme, že pojedeme někam dle nálady rodičů. Tak nějak rozumně to prostřídat. Ale prostě… když se chce prudit, tak se dokáže prudit všude a za všech okolností. Nutno teda říct, že už mám puberťáka, ale obecně jsem tyhle stavy zažívala už dlouho. Pozitivní ovšem je, že kolikrát když je někam odvleču proti jejich vůli, tak na místě zjistí, že je to vlastně super a fakt si to užijí.
@Anonymní píše:Řekla bych že to dovolenkovani bude asi bavit jen tebe a deti moc ne😄 hele dej nohu z plynu. Nemusíš s detma všude lítat aby byly šťastný. Milion podnětů z dětí dělá neurotiky. A to že ty se nechceš válet celý léto doma je blbý. Možná by to chtělo se těch starsich dětí zeptat co by si přály někdy taky ony. Ono prázdniny u babičky nebo s kamosem budou jistě lepší než courat po dovolenych🙂
Máme 3 děti ve věku 7, 4 a 1. Jsme poměrně akční, já s dětmi stále něco podnikám, na větší dovolené se přidává i manžel. Přiznám se, že to dělám asi z velké části kvůli sobě. O domácnost se starám, ale nedokážu si představit trávit 3/4 života jenom u plotny a na zahradě. Prostě potřebuju návštěvovat nová místa, chodit na různé akce, cestovat, sportovat atd. Tak nějak žiju v domnění, že to dá mnohem víc i dětem, než jen sedět doma, vyhnat je na zahradu nebo se stejným kámošem to stejné furt dokola. Vlastně je to pro mě jeden z hlavních cílů výchovy, ukázat jim svět, učit je chovat se v různých situacích a místech. A ne jen škola, domov, babička. Problém je v tom, že starší dva kousky se prostě narodily jako vysírací typy. Kdykoliv kamkoliv jdeme, je jedno jestli do školy nebo k moři, prostě do zblbnutí chtějí co nemají a dokážou tim otrávit celý den - pořád dokolečka hlad, žízeň, horko, zima, nuudaa, chtějí jinam. Místo aby našli cokoliv na zábavu nebo byli rádi, že jsou tam kde jsou, jenom prudí.Po letošní dovolené (byli jsme už v květnu) jsem prohlásila, že to bylo poslední cestování a už se s nimi nehnu z vesnice. Úplně mě to dorazilo, jak jsou otravní.
Přitom se jim člověk celodenně věnuje, zábav mají plno, ale holt nejde všechno, co si zamanou.
Já ale nechci léto proválet doma! Nevím, jak s nimi vyjít, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Řešíte někdo podobné situace?
@ugluk píše:
Já mám pocit, že když se dítě rozhodne prudit, tak to umí velmi dobře i doma. Já se nudíííím… a co chceš dělat? No asi si číst, ale já už nemám co. No tak si zajdi do knihovny. Když mně se nechce… A plán dne spát do jedenácti, 10 hodin v kuse čučet do mobilu, v přestávkách zkusit něco sníst a postěžovat si, že to nechutná (i když je to jídlo na přání) a v deset večer přesedlat na film a spát jít po půlnoci, to je možná dobrý flákací plán na den dva, ale déle už to nevydrží nervy mé. Takže já někdy s dětma konzultuju, kam pojedem (což neznamená, že i v cíli dle jejich výběru neumí prudit) a někdy zavelíme, že pojedeme někam dle nálady rodičů. Tak nějak rozumně to prostřídat. Ale prostě… když se chce prudit, tak se dokáže prudit všude a za všech okolností. Nutno teda říct, že už mám puberťáka, ale obecně jsem tyhle stavy zažívala už dlouho. Pozitivní ovšem je, že kolikrát když je někam odvleču proti jejich vůli, tak na místě zjistí, že je to vlastně super a fakt si to užijí.
Přesně. ![]()
@elda píše:
Určitou formu nespokojenosti bych brala jako folklorní kecy kvůli vystoupení z komfortní zóny. Ono to prudění na výletech (me to nebaviii- bolí mě nožičky)se snadno zvrhne v naprosto stejné prudění doma (me to nebaviiii, nudaaaa, bavte mě…)děti nejsou otroci rodičů, ale ani naopak. Víceméně si myslím že k aktivní formě života se dítě musí vést. Nebýt peciválem není samozřejmost. Určitý diskomfort k tomu patří. Oboustranně - pokud jedu na výlet s dětmi, nečekám že to hnedle medle ocení…
Děti nemusí pořád jezdit na výlety. Moderní rodiče jim chtějí stále organizovat život. A mají tyto výsledky - zpruzené děti.
@lenka4723 píše:
Děti nemusí pořád jezdit na výlety. Moderní rodiče jim chtějí stále organizovat život. A mají tyto výsledky - zpruzené děti.
No pořád mi to přijde lepší, než rodič, co nechá dítě válet se dlouhodobě celý den u tv, počítače, mobilu, k nicemu dítě nevede, ale tak hlavně, že je děcko hodne, nevymnaukava a je od něj klid. ![]()
Příspěvek upraven 03.06.23 v 22:16
@elda píše:
Určitou formu nespokojenosti bych brala jako folklorní kecy kvůli vystoupení z komfortní zóny. Ono to prudění na výletech (me to nebaviii- bolí mě nožičky)se snadno zvrhne v naprosto stejné prudění doma (me to nebaviiii, nudaaaa, bavte mě…)děti nejsou otroci rodičů, ale ani naopak. Víceméně si myslím že k aktivní formě života se dítě musí vést. Nebýt peciválem není samozřejmost. Určitý diskomfort k tomu patří. Oboustranně - pokud jedu na výlet s dětmi, nečekám že to hnedle medle ocení…
To platí oboustranně - matka by měla vystoupit ze své komfortní zóny a uznat, že přemíra zážitků taky škodí. Zakladatelka píše jen o tom, co by ráda dělala ona, nepíše nic o tom, co by rády podniky její děti.
@Svistice píše:
No pořád mi to přijde lepší, než rodič, co nechá dítě válet se dlouhodobě celý den u tv, počítače, mobilu, k nicemu dítě nevede, ale tak hlavně, že je děcko hodne, nevymnaukava a je od něj klid.
Každé dítě musí mít bambilion zážitků? Já to jen čtu a mě by z toho programu praskla za týden hlava.
@Svistice píše:
No ty moje prudly jak doma, tak pak někde venku, když jim nabídnes tu alternativu k tomu, aby se teda nemusely nudit doma. A to si i vybraly, jestli teda chtějí jít k babičce, jet na kola, na brusle, nebo jen udělat procházku přes stánek se zmrzlinou, jít za kamosem. Ať se uskutečnilo cokoliv, starší dítě mektalo a hledalo jen negativa (najednou míoc horko/zima, zmrzlina moc studená, kopec překvapivě do kopce apod.). Jako ve výsledku pak uznal, že to bylo fajn, ale ten „průběh“ byl občas na to, ho tam někde nechat a utéct co nejdál.
Ano, mam to taky, starší vadí cokoliv, když je čokoládová zmrzlina, chce vanilkovou a naopak. Je úplně jedno, jestli jsme na zahradě nebo na výletě. Vzdala jsem to, nemam nervy. Rači budu holt tlustá, než pořád poslouchat řev. Beru je na hřiště a jsou spokojený… Už mi nevadí odložit děti a jet pryč. Upřímně nevim, co mam dělat. Někteří radí i poradnu pro možnou hyperaktivitu a jiné dnešní moderní syndromy.