Vyšší FSH

Mila Lakee,
Nemysli si, vsechno to, co pises prozivam taky. Nejhorsi je, ze mam strasnej vztek na vsechny kolem sebe, kteri jsou normalne tehotni a radujou se ze svejch miminek… A taky vztek na to, ze prece jsem se nezacala pozde se snazit, jak se vsude pise, ze je to chyba veku atd. a stejne nic. Vsichni v rodine navic normalne otehotneli, vsichni maji deti, jenom my ne. S tema genama a podobnosti ditete, jsem vychovana v podobe rodie. my se vzdycky se segrou pomerovai, co mame ktera po tatovi a ktera po mame…
myslim, ze mne nejvic nahani strach jakoby zavazek celozivotniho lhani, pokud to nikde nereknu, ze to dite je z darovaneho vajicka. Ze si to ponesu jako ohromnou tihu sama v sobe, ktera se mi bude porad vyjevovat presne pri tech recech typu, kdo ma co po kom. Bojim se toho, zda to celozivotne unesu, byt sama s vedomim, ze neco tak duleziteho je zatajeno. I vlaste tvari v tvar tomu diteti. Ale pochazim z prostredi, kde si nejsem jista, jak by to lide prijali, obzvlast kdyz kolem mne nikdo s neplodnosti nema zkusenost. Na druhou stranu si rikam, ze mozna nez zit s celozivotni zatajenou pravdou, je mozna lepsi se vykaslat na soudy ostatnich a zit si otevrene, svobodne v zakladim vztahu k diteti a v rodine, i kdyz mozna castecene odsouzena okolim, ze jsem pristoupila na takovou variantu. Manzel mi rika, ze nas nemuze pochopot nikdo, kdo si takovou situaci neprozil a asi ma pravdu. Soudit se da vzdycky lehko.
Myslim, ze nejtezsi je pro mne proste prijmout ten fakt, ze se s tim jakoze fakticky neda vubec nic delat a ze se to v zivote nezmeni, ze proste vlastni deti mit nebudu. Vlastne si porad myslim, ze nejsem schopna to uplne prijmout, porad doufam, ze se to musi nejak obratit, nejak zmenit, ze se prece neco musi stat, aby to nebyla pravda…
V tomhle ohledu si rikam, ze adoptovat miminko je jednodussi. Oba s manzelem k nemu budeme ve stejnem vztahu, mimco bude vedet, ze ma jinou mamaminku, ale ta ho vychovat nemohla, vztahy k nam si bude vytvaret taky stejne a cela situace bude jakoby prirozenejsi, svobodnejsi v tom, ze bude cela zalozena na pravde atd.
Nedavno taky manzel uvazoval o tom, ze kdyz uz zijeme spolecne osm let bez deti, tak bychom tak mohli zit i dal. Oba se venovat praci, cestovani a tak. Zarazilo mne to, ale taky to zvazuji, zda to neni cesta.
Priznam se, ze taky hodne uvazuju o darovanem embryu. Beru ho totiz jako takovou „adopci rovnou do briska“. Embryjko nekomu zbylo a nez aby ho znicil splachutim do zachodu, dal mu sanci se narodit nekomu, kdo si ho vezme. Zaroven jsme k nemu s manzelem ve stejnem postaveni a oproti adopci je ta vyhoda, ze si ho clovek vypipla od pocatku sam. Taky asi dost iracionalne mam pocit, ze bych lip rekla svemu okoli, ze jsme si vzali neci embryjko…
Na druhou stranu, ale manzel je fajn a ma dobrou rodinu a mit jistotu, ze prijate miminko je zpulky z jeho rodiny, je vyhodou.
Je to proste strasne tezky. Mila Lakee, myslenky na ukonceni trapeni mivam taky. Mam vztek, ze mne nikdo nepripravil na takovou zivotni ranu, ze mi nikdo nepomuze, jak se s tim vyrovam, ze vubec nevim, jak na to a pritom cas bezi dal. Byla jsme zvykla vsechno si planovat a ted mi najednou vsechny plany vybouchly a ja se musim odevzdat osudu a svemu rozhodnuti, ktere stejne nikdo nepotvrdi, zda bylo dobre nebo spatne. Muzu se pak stokrat rozhodnout pro darovane vajicko a ono to stejne nevyjde, protoze se treba neuchyti.
Nekdy mi ta situace prijde, jako by prede me nekdo postavil zed a ja do ni mlatim hlavou a nehnu s ni. Proste neni sance. Bud si tu hlavu rozmlatim a nebo tu zed obejdu.
Mila Lakee, mne na takove deprese ejlepe pomaha jit cvicit, ale poradne cvicit tak, az se uplne vycerpam. Dam do toho celej ten vztek az se celej vydovadi… Nepropadej smutku, muzes se preci rozhodnout i tak, ze darovane vajicko proste neni pro tebe. Mam spoluzacku a ty meli na vyber darovanou spermii a nebo nic a nakonec do toho nesli. Pozadali o adopci.
Ja jdu v patek se dozvedet, jak dopadlo me nove mereni FSH. Porad doufam, ze treba zazrakem kleslo na svou spravou hodnotu. Je to takova trochu vira ve vetrne mlyny.
Holky, jsem rada, ze jsem vas tu nasla, protoze jinak bych mela pocit ukrutnyho osameni. Tak boji zdar!!!!
Tak si davam taky prezdivku misto „prazske anonymky“ budu
Kilin(-:

Ahoj, tak jen píšu, že mi v ten pátek zase nic neřekli, neboť v tom mym CARu je ted nejakej chaos a nemeli moji kartu. Nu, takže další termín s verdiktem bude za čtnáct dní. Už jsem z toho čekání a nejistoty unavená…a lékaři mají evidentně na všechno čas …
Nu ale prý i kdyby mi vysla vysoká ta hodnota FSH, prej by mi stejne zkusili, zda náhodou nezareuguju a treba ze mne nejake vajicko nevypadne. Lakee ty jsi psala, ze uz mas nekolik pokusu IVF za sebou…to uz se ti jako stalo, ze te stimulovali a zadny vajicko se neobjevilo?
Ach jo. Tohle mezidobi mne stve, nic nevim a s nicim nemuzu pocitat. To mne do nejakyho seznamu na cekani na vajicko kdyztak zapisou az nekdy na podzim, takze se na radu dostanu jeste pozdeji, nez za rok. Zrejme bude nejlepsi, tomu nic nepodrizovat a delat normalni plany jako na zivot bez mimca. Puvodne jsme si mysleli, ze na leto nikam nepojedem, abychom byli vsemu k dispozici, ale uz jsem pochopila, ze to neni dobrej pristup…
Jinak Lakee s tim tajenim darovanyho vajicka mas asi docela pravdu, ze das vlastne diteti moznost stejneho startu jako ostatnim detem. Muj manzel to chce pripadne taky tajit. Ja si ale porad nejsem jista, zda jsem schopna bejt dobrou matkou s vedomim, ze neco takovyho pred ditetem tajim. ALe je pravda, ze je asi vzdycky cas si to rozmyslet a vyjit s tim ven, ale nikdy uz se neda vratit to, ze se to reklo. Nu nevim. Jdu si teda naplanovat nejakou dovolenou, protoze jak mi pan doktor rekl, pokus zda treba reauguju aspon trosku nebo ne se stejne neuskutecni driv nez na prelomu srpna a zari. Je to koukam vsechno beh na dlouhou trasu…
Vite co je ale zvlastni? ze od ty doby co jsme to tak nejak s manzelem vstrebali, ze normalne mimco nepocneme, se mame spolu hrozne fajn. Jako by z nas neco spadlo- asi ten stres z toho permanentniho snazeni a neustalyho zklamani…ted jsme to pustili a je to vsechno lepsi
Tak jo. Moc zdravim a preji hodne sil v cekani a rozhodovani a Sasulo, ty se ozvi, jak jsi na tom.
Ahoj, Kilin

Ahoj Sasulo,
znovu jsem si četla tvůj příběh a vidím, že ty už jsi o krok napřed. Máš za sebou fázi rozhodování a smíření a teď už jen čekáš na vhodnou dárkyni. Ono nám stejně nic jiného nezbyde, když už není jiná možnost, než jít do toho. Co jiného má člověk dělat, když si s ním osud tak škaredě zahrál? Ale pořád je to lepší než adopce, protože to dítě se narodí tobě a zažiješ s ním krásné okamžiky úplně od počátku. Úplně chápu, co teď asi prožíváš a že budeš velmi šťastná, až ti zavolají, že pro tebe konečně mají dárkyni. Přeji ti, ať je to velice brzy! A pak samozřejmně, ať se to podaří a ať se z tebe stane ťěhulka se vším všudy a maminka!

Díky za ten odkaz na baby-cafe, mrknu se tam.
Lakee

ahojky holky, já se omlouvám, byla jsem týden na dovolené, tak jsem nemohla přispívat, teď jsem jen na skok na počítači, mám v práci pol. přestávku, nestačila jsem tedy přečíst poslední příspěvky..

tak tedy ve stručnosti, protože fakt pospíchám, ale nedalo mi to a musím alespoň ve zkratce… ostatní zítra dočtu a budu pak reagovat…

Milá Lakee, ani nevíš, o čem píšeš. Myslím to ve správném duchu, tak, že píšeš přesně to, co já prožívala ještě v březnu a dubnu letošního roku! Ale úplně všechny pocity, i v partnerství… Napíšu to ve zkratce, ale nemusí se mnou nikdo souhlasit…musíš si to sama ujasnit. Ač v mém okolí ví strašně moc lidí o tom, že nám to nejde, že jsme kontaktovali CAR a dokonce se tam i léčili a jaké jsme měli potíže. Od letošního roku, kdy nám bylo již na 100 % sděleno, že zkrátka já vajíčko mít nebudu, vyhlásili jsme si oba dva informační embargo…zkrátka jsem si já ve své makovici musela probrat pro a proti, jestli je pro ostatní v okolí vůbec dobré znát pravdu a k čemu jim to bude…takže jsem dospěla k názoru, že nejlepším řešením je neříct úplnou pravdu, ale zkreslenou. Zkrátka v současné době se ví, že tedy asi někam jezdíme opět, že se opět snažíme, ale nikdo neví, že půjdu do dárcovství a svému dítěti to nikdy neřeknu. Protože jsem to ani nikomu okolo neřekla. Ano, budou vědět - z dohadů, že jsme podstoupili umělé oplodnění, ale 99 % lidí vůbec netuší, že nějaké dárcovství existuje, že existuje nějaké předčasné selhání vaječníků, ani plno lékařů o tom neví…takže asi tak. Já se totiž zalykala těmi pochybnosti o sobě samé, o tom, že jsem zklamala, že mě mé tělo podrazilo, že jsem vlastně neschopná, že nejsem vlastně ženou, když nemám to hlavní co ženu ženou dělá a to vajíčka…vyřešila jsem to takto. A že ti dítě nebude podobné? Promiň, ale to je hovadina, i dítě, kteér je adoptované svým adoptovaným rodičům je podobné, vždy se něco najde a ten kdo to neví - nepozná. Pokud ovšem nejsi černoška a neměla bys albínka a nebo tak něco podobného , ale to se nestane, v CAR to hlídají, já si dala jediný požadavek, aby dárkyně měla stejnou krevní skupinu. Mluvila jsem s genetiky, s více lékaři a všichni mi potvrdili, že pokud bude mít dárkyně stejnou krevní skupinu, není v budoucnu téměř vůbec možné zjistitit to, že dítě není geneticky tvoje, to by se musely udělat velmi podrobné krevní testy a ty se prý jen tak nikdy nedělají. Takže je minimální možnost toho, že by se na to přišlo. Víš až po tomto, kdy jsem si tohle ujasnila a takto vyřešila, až v této chvíli jsem byla schopná říct, jdu do toho, zvládnu to i po psychické stránce a musím říct, že jsem s tím na 100 % smířená až poslední 2 měsíce…no a co se týče partnerství, to bych mohla povídat, my se kvůli tomu i rozvedli, takže no comment - jen kvůli neplodnosti, byli jsme spolu stejně jako vy dva. Je to psychikou, stačilo být od sebe pár týdnů a všechno jsme si uvědomili a vrátili se k sobě, teď se budeme opět brát. Když lidé, jako my dva se 7 let marně snaží o miminko, zanechá to následky, i v intimním životě, už se nechodíš milovat pro to, že toho druhého miluješ, ale je to bojový úkol, myslíš jen na mimino, děláš stojky a podobné kraviny, celý den na to jen myslíš, obviňuješ sebe, obviňuješ pomalu i toho druhého, že není schopný,l že děláme chyby, hledáš chyby všude, mluvíš už jen o dítěti a do toho každoměsíční zklamání…no nemusím vyprávět dál…Takže hlavu vzhůru, zvládnete to a ať si to brzy v hlavince urovnáš! Držím palečky!!!

Milá Kilin, strašně moc blahopřeji, jestli ti však můžu doporučit, jděte do toho opravdu hned! Já to měla podobné, ale pak se to zas vrátilo do starých kolejí a pak už opravdu nevratně. Ještě jsem jednou ovulaci měla a dokonce jsme stihli nativní IUI, bezvýsledně, manžel měl a má špatné spermio, ale tenkrát to bylo tak narychlo, že jsme byli rádi, že se stihlo alespoň to udělat. Kdybych to bývala věděla, šla bych do IVF okamžitě, ale tenkrát nechtěli, rovnou nás rvali do dárcovství, což jsme nechtěli…
Každopádně, strašně moc držím palečky, aby to vyšlo, s tím IVF to je těžké radit jak to probíhá a trvá dlouho, záleží na centru, na vašem zdravotním stavu, délce protokolu, je toho dost a také, na tvé reakce na léky a objednacích lhůtách v CARu. Každopádně budu ráda, když se ozveš, jak jste na tom, já se samozřejmě ozvu také až budu vědět cokoli nového, tuto diskusi sleduji, i když třeba nepřispívám, ale tam, kde jsem přispěla svým příspěvkem vždy napíši, jak to dopadlo, já se o druhé také zajímám, jsem zvědavá, jak se komu zadařilo…Takže držím palečky, tichá gratulace a brzy pořádné // tlusťošky!!!

Ahoj,
Sasulo díky za zprávu, na domluvu o IVF jsme domluveni v centru na konec srpna, kdy uz nebude zavreno, tak snad se bude vse vyvijet OK. Jsem z tech svejch vysledku stejne tak podivne rozpacita, nevim, cemu mam verit a docela bych ocenila, kdyby mi to vse zmerili jeste jednou.
Monko co já sem se docetla, správné hodnoty jsou do deseti, pak pry snad jeste pod dvacet to s tebou zkousej a pak nad dvacet je to uz problem a nikdo s tebou nic nedela. Souvisi to ale s vekem, do nejakejch 30 maji bejt snad hodnoty okolo peti, pote se zvysuji, prave podle zasoby vajicek. Pry taky svedci o jejich kvalite.
Takze si mylsim, ze to to tvoje zvyseni je jen malinke a proto z toho asi ani tvoje dr, nedělala závěry. Drzim palce!!!!
Jinak ja sem se vydala k leciteli a piju ted sileny drijaky a dutiny si proplachuju preslickou coz siiiiiiiilene pali, ale dvoum mejm kamaradkam to po roce pomohlo k prirozenemu tehu, tak ja to beru jako pripravu na IVF. Aby se podarilo, nejaky vajicko ze mne vylezlo a pak se taky udrzelo.
Mejte se, a preju vsem hodne stesti, Kilin