Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jeho sestřenky bych si pozvala a promluvila s nimi. Vysvětlila bych jim, co se děje a poprosila o nápomoc tj., aby řekly, co mu napovídaly a klukovi řekly, že si dělaly legraci.
Tak zatlačit na sestřenky,co mu řekli…že se nemusí bát ti to říct,ale že potřebuješ malého uklidnit,nebudeš je za to nijak trestat žalovat…Případně teda dát malému něco pro ochranu?Třeba mu donést přívěsek na krk a veledulezitě mu říct,jak jej vždy bude chránit?Nebo ho i společně vzít požehnat do kostela,jestli máš aspoň trošku vztah? Případně jestli by ti mohl nakreslit,čeho se bojí…
V prvé řadě bych to asi řešila dřív než po půl roce, to už musí kluk mít dost zafixovaný, ale to už je jedno.
Holkám bych vysvětlila, že se na ně nebudu zlobit, ale že potřebuju vědět, co mu řekly. A společně mu pak vysvětlete, že to není pravda, že to řekly jen proto, že chtěly být samy, že át se není potřeba. Taky otázka, jestli si to holky budou po té době pamatovat, nejspíš plácly první blbost, která je napadla.
Popřípadě na to běžte zcela realisticky. Můj čtyřletej už chápe, že různý strašidla, duchové, příšery apod. jsou jen v pohádkách. Ve skutečnosti neexistují a není tedy potřeba se bát. Divné zvuky nebo stíny jdou vždy nějak vysvětlit.
Pokud nezabere dotaz na sestřenky, které zároveň synovy vysvětlí že si dělali legraci a že je jim to líto, tak zkuste si pořídit tuhle knížku a naučit ho o strachu mluvit. Je fakt povedená.
Hlavně jeho strach nezlehčovat stylem, že „není čeho se bát“. On se bojí.
Je potřeba to vzít na vědomí a podržet ho, aby věděl, že v tom není sám. Takže vyhovět, když chce doprovod atd., nezocelovat ho tím, že „to přece zvládne sám“.
Prosím o radu, má-li někdo zkušenost. Syn, 4 a půl roku, do třech let dost,,nepřizpůsobivý" a záchvatový, to jsme ale výchovou a pevným režimem z většiny zredukovali.Ve třech letech se nám ho podařilo dostat do své postele ve svém pokojíčku..A teď co se stalo. Hlídala jej u nás babička a byly tam i jeho dvě sestřenky,,skoropuberťačky," schovávaly se před ním v jeho pokojíčku a v koupelně. Aby je nerušil tak mu něco nakukaly, postrašily ho. Babička zasáhla, ale neslyšela co mu napovídaly a holky se samozřejmě nepřiznají. Od té doby syn odmítá být v těchto místnostech sám, odmítá se i sám vyčůrat, neřekne co ho děsí, jen začne histerčit. Myslím že se stydí o tom mluvit, je to citlivka..Jenže já nevím co s tím, trvá to už min. půl roku
prosím anonym, rodina.