Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vzdor - do kolika let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.16 20:08
@Anonymní píše:
Ahoj, zajímalo by mne, do kolika let probíhal u vašich dětí vzdor a v jaké míře? Jen doufám, že nenapíšete, že přestal až po pubertě
Momentálně jsem se začetla do fyziologického negativismu a opozičního vzdoru a bohužel nikde není moc psáno, co je ještě normální a co je už příliš (kdyby někdo měl zkušenost, popř. by tu byl psycholog, budu ráda za vysvětlení). Běžně se uvádí vzdor do 3let, synovi byli 4 a kolikrát mi přijde, že stále přitvrzuje. Momentálně ne, nebudu, nechci posloucháme x krát denně (oblékání, svlékání, jídlo, odchod z domu, úklid hraček - prostě kde co a při jeho tvrdohlavosti to někdy zabere i 20min., než se něčeho dobereme). Párkrát se stalo, že na mě začal až hystericky křičet, což mi už přišlo přespříliš, ale přišlo mi to spíš jako jeho „zoufalé“ chování nebo jak to popsat (v danný okamžik to neuměl říct jinak)..Snažím se s ním komunikovat, v některých situacích mu dávám možnost volby, hranice má snad stanovené a pokud jde o něco zásadního, tak na tom prostě trvám. Pokud dojde ke krizové situaci (že už nevnímá, komunikace je takřka zbytečná, povídá si jen své a na mě nereaguje), posílám do pokojíčku, někdy i plácnu (spíš výjimečně) a poté, co se uklidní, to s ním proberu, proč jsem se zlobila a co by se mělo dělat, co si o tom myslí. Ve většině případů se snažím jednat s klidem. Jen vidím, že nejde jen o nás, ale má svou hlavu i při komunikaci s jinými lidmi (např. ve školce). Tak si říkám, co je ještě norma?
Ahoj, tak holce je osm let a vzdoruje stále a to od doby, kdy otevřela pusu 
někdy je to na palici. Ona je opravdu stekna, také doufám, ze to prejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:09
Tak to by mě také zajímalo. Vzdor začal u syna kolem 1,5 roku a stále trvá. Je mu 3,5. Je to stále stejné, spíš horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:13
U někoho přejde plynule v pubertu
U nás u starší pokud nějaký byl, tak přešel více méně někdy ve čtyřech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:13
@Adelka951 ale zase musím říct, ze jak mala roste, tak je to někdy lepší. Traba si i sem tam da něco vysvětlit. Ale to jen výjimečně a většinou nechce polevit ani po dobrým ani po zlym
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:15
Tak jsem si několikrát říkala, ze to není vzdor, ale proste povaha
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:17
U někoho to nepřejde ani po pubertě nebo ty neznáš dospělé, kteří jsou přesvědčeni, že musí být jen po jejich a když není, tak by vyletěli z kůže? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:24
Taky mi přijde, že dcera začala vzdorovat až těsně před třetíma narozkama Na vše automaticky odpovídá ne, nebudu, nechci. Je fakt, že je rozumnější, že víc rozumí domluvě, ale někdy se taky tak zabejčí, že nevím, jak jí přesvědčit, aby udělala to, co chci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 20:29
Dceří bude v dubnu 6 a řekla bych že ten vzdor je silnější, a silnější… 
v září nejspíš půjde do školy a to fakt nevím co s ní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.16 21:16
Obecna poucka zni, ze „nenormalni“ je to, co uz vam znemoznuje mit bezny zivot. coz je hranice samozrejme individualni a promenliva 
mimochodem pry hodne zabiraji takove ty motivacni tabule - vyznacit, co ma delat (sam se oblect, umyt, snist jidlo atd.), znacit hvezdickama, co ktery den udelal a vyznacit za kolik hvezdicek je jaka odmena.
ony deti hodne funguji vizualne - videt cil, videt cestu jak se k nemu dobrat. klidne dat obrazky cinnosti, k tomu davat hvezdicky, vedle dat obrazek kindervajca - za 10 hvezdicek.
chodim se synem k psycholozce 3× tydne a furt neco ctu k tehle vekove kategorii a tohle mi prijde docela universalni pomucka, na kterou deti casto slysi (samozrejme neni nic, co by fungovala u vsech).
a jinak „nase“ psycholozka rika, ze moc diskuzi skodi 
nektere veci je proste treba udelat a tecka. pokud je neudela - sankce (s laskou a v klidu, ale pevne).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.16 11:18
Většinou se uvádí, že nejhůř je do těch 3 let. Ale bude to individuální. Syn byl dlouho celkem v pohodě, vzdoroval tak od roku a půl, ale dal si věci vysvětlit, hodně mu pomáhalo říkat věci chvilku předem (např. za chvíli skončí večerníček a pak se půjdeme koupat) a celkově to s ním šlo. Teď se mu blíží 3. narozeniny a co předvádí, to si taky občas říkám, jestli to je ještě normální. Najednou mi dělá to, co jsem viděla u jiných dětí tak v roce a půl a co dřív nedělal, třeba mu něco zakážu a on se na mě kouká a demonstrativně udělá to, co jsem zakázala… A šíleně se vzteká kvůli všemu - že nechce do vany, pak že nechce z vany, pak že nechce spát, vymýšlí, diskutuje, řve. Sousedi mají stejně starého kluka a od nich teda takové scény neslyším, u nás několikrát denně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, zajímalo by mne, do kolika let probíhal u vašich dětí vzdor a v jaké míře? Jen doufám, že nenapíšete, že přestal až po pubertě
Momentálně jsem se začetla do fyziologického negativismu a opozičního vzdoru a bohužel nikde není moc psáno, co je ještě normální a co je už příliš (kdyby někdo měl zkušenost, popř. by tu byl psycholog, budu ráda za vysvětlení). Běžně se uvádí vzdor do 3let, synovi byli 4 a kolikrát mi přijde, že stále přitvrzuje. Momentálně ne, nebudu, nechci posloucháme x krát denně (oblékání, svlékání, jídlo, odchod z domu, úklid hraček - prostě kde co a při jeho tvrdohlavosti to někdy zabere i 20min., než se něčeho dobereme). Párkrát se stalo, že na mě začal až hystericky křičet, což mi už přišlo přespříliš, ale přišlo mi to spíš jako jeho „zoufalé“ chování nebo jak to popsat (v danný okamžik to neuměl říct jinak)..Snažím se s ním komunikovat, v některých situacích mu dávám možnost volby, hranice má snad stanovené a pokud jde o něco zásadního, tak na tom prostě trvám. Pokud dojde ke krizové situaci (že už nevnímá, komunikace je takřka zbytečná, povídá si jen své a na mě nereaguje), posílám do pokojíčku, někdy i plácnu (spíš výjimečně) a poté, co se uklidní, to s ním proberu, proč jsem se zlobila a co by se mělo dělat, co si o tom myslí. Ve většině případů se snažím jednat s klidem. Jen vidím, že nejde jen o nás, ale má svou hlavu i při komunikaci s jinými lidmi (např. ve školce). Tak si říkám, co je ještě norma?