Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Fee-bee píše:
Tak zakladatel píše, že se ráno stará o holky on a „Takže ve všední den, to ráno nějak přežiju, protože je tak obden řev ( malé boty, velké boty, neche mít pásy v autě, svítí jí do očí, nesvítí jí do očí, prostě cokoli ).“
To mi tedy úplná pohoda nepřijde…
V tom případě sám sobě odporuje, protože hned o kousek níž píše:
Když jsem s nima sám, tak si nastavím pravidla a pak je legrace. Ale společné víkendy jsou dost náročné. Jakmile má na dosah mámu nebo babičku, tak dělá naschvály. Pokud jí něco řeknu tak mě buďto ignoruje nebo udělá přesný opak.
Takže za mě, v době, kdy je tam maminka, se do výchovy neangažovat, ale zároveň ji na sebe nenechat hodit (žádné „prosímtě pochovej jí, než se uklidní“ nebo „zapni jí tu bundučku“ apod.), užívat si chvilky, kdy s nimi může blbnout a v případě, že by daný výchovný problém řešil jinak, tak raději odejít, než se s přítelkyní dohadovat (natož před dětmi).
@BohunkaP píše:
Ano, jak píšeš… nemusejí mít na všechno stejné postupy, stejný „manuál“… ale ve chvíli, kdy jsou spolu, tak musejí respektovat jeden druhého. Tzn. jestliže jeden něco udělá, zakáže nebo nařídí, nemůže se ten druhý začít hádat, zákaz zrušit nebo udělat pravý opak… i když s tím třeba zrovna nesouhlasí nebo by sám tu situaci vyřešil jinak.
Ano, souhlasím. Ale tohle je slepovaná rodina. On není otec. Takže proto radím, ve společných chvílích nevychovávat, nechat to na mamce. Samozřejmě, že ona se chová špatně, pokud on například trvá na tom, aby se oblékla sama a mamka naběhne pomoct a pomazlit. Ale kdyby po holce nic nechtěl, tak se tahle situace nestane. Take it easy. Může si víkendy užívat, nemusí vychovávat ![]()
@Fee-bee píše:
To jsou fakt rady nad zlato. Jak má odejít z konfliktu, když má ráno malou odvést do školky a ona se zrovna zabejčí? Jako upustit v předsíni bundičku, říct jí pápá a odejít do práce?
Psal, že když je s nimi sám (ráno), tak je to ok. Potíže jsou jenom tehdy, když jsou u dítěte oba, a pak klidně odejít může, dítěti tam zůstane matka.
@unuděná většinou s tebou hodně souhlasím. Dneska ale jenom částečně.
Máš pravdu, že dcera plave ve vychovnem guláši. Ale pokud přítelkyně chce po zakladateli, aby se o děti staral, protože ona pracuje, učí se atd.,tak on musí mít páky. Je jedno, jestli je náhradní tatínek, skutečný tatínek, chůva nebo babička.
Důležité je, aby všichni pečovatelé, ale skutečně všichni měli jednotný postoj. Já si to nevymyslela, tohle říká třeba L. Pekařová. Takže zakladatel se musí domluvit s přítelkyní, co se může, co se musí a co stane, pokud dítě něco udela/neudělá.
Ale s tím bojují asi ve všech rodinách. I u nás, občas bychom s mužem reagovali každý jinak a nakonec nám do toho hodí vidle děda, který da dítěti bonbon, aby neřvalo a celá výchova jde do.. kelu.
@unuděná píše:
V tom případě sám sobě odporuje, protože hned o kousek níž píše:
Když jsem s nima sám, tak si nastavím pravidla a pak je legrace. Ale společné víkendy jsou dost náročné. Jakmile má na dosah mámu nebo babičku, tak dělá naschvály. Pokud jí něco řeknu tak mě buďto ignoruje nebo udělá přesný opak.
Takže za mě, v době, kdy je tam maminka, se do výchovy neangažovat, ale zároveň ji na sebe nenechat hodit (žádné „prosímtě pochovej jí, než se uklidní“ nebo „zapni jí tu bundučku“ apod.), užívat si chvilky, kdy s nimi může blbnout a v případě, že by daný výchovný problém řešil jinak, tak raději odejít, než se s přítelkyní dohadovat (natož před dětmi).
To si neumím představit. Jakože jedou na výlet, vypravují se a on to celé nechá na ženě a bude se dívat, jak dcery pacifikuje? Zatímco, když je sám, tak dělá aktivně? To zase on bude mít v těch rolích guláš.
Přesně tak. Ono u nevlastních člověk ty chyby mnohem víc vidí a víc ho rozčiluji.
Ale je potřeba si vyhodnotit, do čeho se ma smysl pouštět a do čeho ne. treba nevlastní dítě se nerado češe. Jeho otec se tomu většinou směje, takže ma smysl prudit? Nemá - dítě se samozřejmě podívá na otce, ten se hihna.. takže neřeším a prudim, když už by to bylo moc, třeba se jde na návštěvu.
Moje dítě rovnam dostatecne, ale když už manželovi něco přijde moc (není jeho otec)a já to nevidim, buď se taky vyjádří (a já budu stát za ním) nebo mě požádá, ať to nějak řeším.
Hlavní je domluva dospělých. A taky je hlavní výchova na rodičích.
Napíšu ti to z druhé strany… Máme to doma dost podobně. Přítel se o děti stará velmi dobře. A taky mu malá dělá naschvály.. ale vidím v tom to, že on ji vždycky uhne.. tzn, že ona to zkouší.. též mu vadí, když brečí..
On byl vychováván velmi autoritativně, museli jsme si to vysvětlit, že prostě ne vždy je to nutné..
Se slepovanou rodinou zkušenost nemám.
Tak se zkuste s přítelkyní domluvit, že když jste spolu dohromady ty i ona, bude vychovávat JEN ona. Jakýkoliv problém bude řešit ona. Takové tvoje prázdniny od výchovy.
Pak můžeš na jakoukoliv otázku, kde máte rozpor říkat - zeptej se maminky, jak rozhodne maminka…
V herně přineseš dítěti bundu, dáš ji přítelkyni do ruky a ať si strojí dítě podle svého, vůbec se do toho nemontuj.
Dítě kousne to druhé, tak jen řekni to se nesmí. „Trest“ nech na mamince.
Když je ráno doma i přítelkyně, tak se do nich nepleť. Domluvte se, že se ustrojíš a počkáš na děti v autě.
I malé dítě pochopí, že když je pouze se strejdou musí se chovat jinak. Když je v přítomnosti obou, velení má maminka.
Takováto dohoda přece nemusí platit navěky. Kdyby vám to nevyhovovalo, můžete spolu s přítelkyní uzavřít dohodu novou.
NEBO
Nebo probírejte s přítelkyní jednotlivé sporné situace zvlášť a stanovte si postup napříště.
My třeba docela často probíráme jak se příště zachováme až nastane stejná situace jako byla zrovna dneska.
Hlavně se vždy domlouvejte bez přítomnosti dětí!
…Ale společné víkendy jsou dost náročné. Jakmile má na dosah mámu nebo babičku, tak dělá naschvály. Pokud jí něco řeknu tak mě buďto ignoruje nebo udělá přesný opak…
Tak proč to děláš?
Dítěte si nevšímej. Když za tvojí výchovou nestojí ani matka ani babička, neřeknou poslechni strejdu, tak prostě v jejich přítomnosti nevychovávej.
@unuděná píše:
V tom případě sám sobě odporuje, protože hned o kousek níž píše:
Když jsem s nima sám, tak si nastavím pravidla a pak je legrace. Ale společné víkendy jsou dost náročné. Jakmile má na dosah mámu nebo babičku, tak dělá naschvály. Pokud jí něco řeknu tak mě buďto ignoruje nebo udělá přesný opak.Takže za mě, v době, kdy je tam maminka, se do výchovy neangažovat, ale zároveň ji na sebe nenechat hodit (žádné „prosímtě pochovej jí, než se uklidní“ nebo „zapni jí tu bundučku“ apod.), užívat si chvilky, kdy s nimi může blbnout a v případě, že by daný výchovný problém řešil jinak, tak raději odejít, než se s přítelkyní dohadovat (natož před dětmi).
S tímto souhlasím, jen bych to dopředu takto řekla i přítelkyni.
@unuděná píše:
Ano, souhlasím. Ale tohle je slepovaná rodina. On není otec. Takže proto radím, ve společných chvílích nevychovávat, nechat to na mamce. Samozřejmě, že ona se chová špatně, pokud on například trvá na tom, aby se oblékla sama a mamka naběhne pomoct a pomazlit. Ale kdyby po holce nic nechtěl, tak se tahle situace nestane. Take it easy. Může si víkendy užívat, nemusí vychovávat
Nebo dítě přitlačí na pilu (začne se chovat ještě hůře) a mamince snad dojde, že dítě potřebuje sice laskavě, ale jasně stanovit hranice.
@Pajka2020 Přesně tak jsem to myslela
Asi bych jí to dopředu řekla, že tedy pokud se takto neshodneme, tak v případě sporu ustupuji, nevychovávám, distancuji se od toho.
@Santa Juana Ale on nemá problém s tím starat se o děti a dle jeho slov se chovají v pohodě, pokud jsou jen s ním. On si je dokáže srovnat a je pohoda, to psal. Problém nastává, když tráví čas všichni společně. A tam fakt nevidím žádný problém v tom, že děti například ustrojí mamka. To nejsou dvě mimina, žejo. I to čtyřleté by se mělo umět obléknout a obout víceméně samo, takže mamka může tak maximálně dozorovat, pokud ze sebe nebude chtít dělat služebnou. A pokud chce, její boj ![]()
@unuděná píše:
No ale tvoje zkušenosti a informace o výchově jsou evidentně jiné, než ty, které má tvoje přítelkyně. A nikde není psáno, že její způsob výchovy je horší, než ten tvůjTakže mi přijde dost nešťastné považovat svůj styl výchovy za jediný správný a tak to podávat přítelkyni, což nejspíš děláš.
Právě si nemyslím, že by ses o ně měl v takové míře starat a vychovávat je. Pokud to ona po tobě chce, musíte oba udělat krok doprostřed a najít kompromis v přístupu k dětem. Ne, že ona se přizpůsobí tvé autoritativní výchově. Vem si to opačně. Kdybys měl v péči malé děti, našel si přítelkyni a ona se rozhodla, že je bude vychovávat vařečkou, protože tak už svoje děti vychovala, byl bys s tím v pohodě?
A taky si nemyslím, že například scéna v autě byla důsledkem toho, že jí maminka oblékla.. Prostě holka zkouší a plave v tom výchovném guláši, který předvádíte, když jste někde společně.
No, máš recht, jen to tady pokulhává na faktu, že ona péči o své děti nezvlada q převažuje na něj. Pak logicky uplatňuje on svůj výchovný styl.
Pokud bych se o děti zvládla pečovat sama, nemusel to suplovat chlap, pak je víceménějedno, jaky ma výchovný styl. A čím více ona bude přehazovat výchovu na ostatní, tím méně bude mít výchovu dětí ve svých rukách.
Zakladateli, ve chvílích, kdy jste doma oba, pych přenechala otěže biorodici. Pokud na tebe hází péči o děti, pecujes o ne sám, tak na tebe přenáší nějaké povinnosti a já bych jí vysvětlila, že povinnosti jdou ruku v ruce s právy. Tedy možnosti rozhodovat o způsobu výchovy. Další možností je, že si najde placené hlídání a tam zas může ona využít toho, že ona platí, ona určuje pravidla.